Studený Čumáček

Octomilka je octomilka, ne kámoš aneb Hurá na genom!
Jen doufám, že se vědecká obec brněnská se bavila stejně jako já. Ing. Bohumil Plánovský, Ph.D./Petr Štěpán, RNDr. Adam Šmíd, Ph.D., lingvista a matematik/Igor Ondříček - krása.

65%
Zrádné. Pokud člověk neví, na co jde a jde prostě "na herce", může tuto hru považovat za konverzačku. A pak se zlobit, že se nebavil. Herecky zcela zvládnuto, Luboš Veselý maximálně uvěřitelný jako loser, Ilona Svobodová na padesátiletou slečnu rozhodně nevypadá a Daniela Kolářová je...maličko mnohoznačná. Asi by to chtělo i větší odpich, když už to konečně dospěje k nějaké katarzi, ale na rovinu...jak to tam nacpat?

Autorská činaná ptákovina. Pádlování, prožívání, bromance a banánů plná. Přátelství, to je prostě někdy víc než láska.

Hlavně udržet fasádu...
Velmi symbolické provedení Lorcova dramatu. Zajímavá práce s kostýmem a doplňky, symbolické vzdorné zouvání bot a odkládání šatů proti rigidnímu zahalování a cupitání na podpatcích. Smutná postava bláznivé babičky klanu, jejíž touha po svobodě mimo uzavřený dvůr je až dojemná /N. Chroboková-Tomicová/ proti chladu a odosobněnosti Bernardy/V. Včelná. Z dcer Doni Bernardy je třeba zmínit J. Posníkovou/Angustias či V. Novákovou/Martirio, které si postavy téměř oblékly. Skvělá hudba Vladivojny La Chii v kombinaci s až barokním operním zpěvem. Vážně zajímavá práce...

75%
záznam
úžasná hudba, masky (P. Tenorová a T. Havlínek jsou k nepoznání), choreografie. Příběh nemusel být nastaven o rozparovačskou epizodku, i tak je dostatečně nosný. Všechny postavy jsou reálné, trochu pomíchané a časově posunuté, ale zde se hraje na to, jak to být mohlo.
Skvělý T. Havlínek, s maskou je asi problém se orientovat v prostoru, mluvit a zpívat. T. Klus dobře zrcadlí představu lékaře-lidumila, zajímavější je ale, když vypustí své démony a amputuje.
T. Marečková a T. Krippnerová...takhle to popsat je zajímavější než číst Kische
teď jen držet balanc a nebát se tmy...

záznam
Vysoko cením text Jiřího Havelky. Těžko hodnotit scénografii, záznam je v pracovní kvalitě a relativně z dálky, chybí mu hloubka. Herecky vede Tomáš Kobr. Až slizce elegantní scény verbovek STB s nezbytnými žádostmi o účtenky, které je poté třeba předložit k proplacení...

77%
Zvláštní doporučení našeho přednášejícího Státu a práva. Nemá divadlo příliš v lásce. Prý je přešvihnuté. Tohle podle jeho mínění není. S tím úplně nesouhlasím, ale prameny vážně dobře zpracované. Tak asi přijdu příště, se podívat, jak se dělá dost dobré autorské divadlo.

Fičák. Jak vlastně hodnotit, vždyť mám rozptyl 55-80% a to je sakra hodně! Některé okamžiky vážně trapné, jenže jsem nadšený fanoušek béčkových filmů z konce osmdesátých a začátku devadesátých let a ještě ke všemu vážně miluju historii českého socíku (70., 80., underground... pořád je kde bádat). Mít jen text, budu honit autora jak starý Brůna se sekyrou kolem divadla, ale herecky je to luxusně vytříbené a odzpívané (Muchomůrky bílé, ach!). J. Albrecht, P. Gajdošíková, J. Teplý, V. Fialová, M. Hruška...to je tak krásné, až je někdy i blbé se smát.

záznam
Zub času zahlodal, ale hlavní myšlenka je snad viditelná dosud. Malá duše je věčná, ať už se ohání jakoukoli příslušností k národu.

Lepší pesticid v hrsti, nežli komplexní reforma globální ekonomiky na střeše
Jde tedy o semena, dámy a pánové. Taková ta normální, co z nich roste to, co sytí svět. A aby mohla růst a sytit svět, potřebují co? No pesticid, hlupáčci, hodně pesticidu.
Ale pesticidy jsou jedovaté...
To vám řekl kdo? Vědec, který použil k pokusu krysy náchylné k rakovině, navíc se podepsal pod plagiát svého studenta. Že byste mu věřili, vždyť se přece oběsil...
Ačkoli mrazivá inscenace, bohužel vnímaná prizmatem Akademického slovníku cizích slov.
Nataša Mikulová, Michal Bednář, Vojtěch Vodochodský - souhra!

65%
záznam
Formálně vytříbená, ale chladná inscenace, která mi nepřináší mnoho přidané hodnoty. Buď mi romantismus nic neříká /a o tom dost pochybuji/ nebo je chyba jinde. Velmi slušná výprava Marka Cpina.

Viděno 1x, slyšeno 2x (sluchátka k mobilu děsně padají z uší). Naprosto nádherné divadlo pro zvukové a fantasy fanoušky (Ano, prosím! Zde, v obou případech!) servírované na blízko.
Co když v tvé vlastní hlavě je jiný svět? Svět, jehož jsi pánem, potřebuje pomoci od draka a jediné, co je k dispozici, je jabčákem nadopovaný mírně rasistický Plhoň Prozac.
Vrací se mi vzpomínky na večery plné Dračáku a hádky s Pánem jeskyně o výklad pravidel.

75%
záznam
Figaro se žení, paní hraběnka má kromě úctyhodné krinolíny i pravou germánskou depresi, pan hrabě by rád...smočil a Zuzanka zvládá s šarmem a bystrostí nejen vysoké podpatky. Tolik částečně Mozart. Ten zbytek je drábkovina, čistočistá a s rovným čelem hlásaná.
Dojemná andělská maminka, trápící se tím, že musí také střílet holky, protože je přece Amorek. Andělský tatínek, opatrující nezbedné andělské dítko a zachraňující situaci. A andělské dítko, střílející šneky, jimž může být láska ukradená.
+ za árie vskutku operní, vyšvihnuté činoherci, a žvýkající krinolínu.

65%
Kdyby nebylo té věštby, Filoktétes by na tom kusu půdy prosáklém rozkládajícími se mršinami dřepěl do smrti. Neocitl se tam dobrovolně, to lstivý Odyseus ho tam vyklopil z lodi. Proč? Vojákům bylo blivno a nemohli spát, protože řval a smrděl. A vojáci musí spát, potřebují dobýt Tróju, vždyť jim říkali, že to bude trvat tak čtrnáct dní, pak pojedou s nákladem "nákupů" domů a jejich trestní rejstřík bude vymazán. Ale ono se to dlouho nějak nedělo a věštba zmínila šílence Filoktéta a jeho zbraň...
Slušné, ale vadí mi ty zcizující momenty posílající tragédii spíš do komedie, jako by síla příběhu nestačila. A teď si jdu zas přečíst Petišku.

Fredy Hirsch /1916-1944/ se nenarodil pod šťastnou hvězdou. Byl Žid a homosexuál v době, kdy každá z těchto variant byla smrtící. Byl vychovatelem dětí, sportovcem tělem i duší a jeho život skončil s likvidací Rodinného tábora BIIB v noci ze 7. na 8. 7. 1944. A mezitím prostě byl Fredy, který rozuměl jen dětem.
Jeho hodina "na rozmyšlenou", kterou v prostoře Eliadovy knihovny nabízí, od tělesné exhibice přechází velmi rychle k přehlídce běsů, ve kterých je donucen žít, a přitom stavět pro děti alespoň iluzi bezpečí. Cvičit, vařit polévku, hrát pohádku o Sněhurce...
Síla.

Harry je sebevědomý čtyřnohý fešák. Doma má páníčky už dobře vycvičené a jediným problémem jeho života je škopek a kartáč. Ten se v jeho životě objevuje bohužel často, a tak Harry vyrazil do světa. Do báječného světa plného páchnoucích věcí, ve kterých je možno se válet, do hlučného světa, kde se bagruje, válcuje a staví...
Příběh skvělý (Vít Peřina), loutky povedené, nádherně funkční mini stavební stroje.

75%
záznam
Čtyři chlapi po čtyřicítce v jednom bytě. Kdysi byli nejlepší kamarádi - to by mohl být dobrý předpoklad pro trochu banální komedii, prostě andropauza, více či méně trapné vtípečky...bože, díky! NE!
Veskrze herecky nadprůměrná inscenace, založená na skvělé souhře čtyř herců a herečky, zastupující tu veškerý ženský element. A všichni se vlastně topí...

záznam
Dobře fungující představení, Eva/Eva Novotná i Mánek/Václav Vašák dokázali vytvořit uvěřitelnou párovou chemii a k mému potěšení se nikdo nerozhodl pustit se do specifického národopisného kutilství. Naopak, jsou zde respektovány a nenásilně rozvíjeny jasné motivy, aniž by se ztratilo to hlavní, co vším točí, zcela nezvládnuté emoce.

Jako když se člověk ve dvojkové soustavě pokouší zapsat sedmičku, ale má k dispozici jen sadu třináctek. A Greta k tomu dodala jen trademark, pláštěnku a copy. O chlup lépe jsou na tom herecké výkony.
Příliš mnoho uměleckého záměru, příliš málo duše.

65%
Chvílemi pocit, že vidím špičkové představení, chvílemi pocit, že by se po někom mělo hodit botou a pak vyčkat, zda bude vrácena. Tedy, co funguje skvěle: L. Veselý/Holan a B. Pavlíková/Holanová. Nádherný trojzpěv naživo (B. Pavlíková, A. Buršová, D. Barešová). D. Barešová/Kateřina, Jana velmi křehce zpodobnila dvě tak absolutně rozdílné dívky, A. Buršová pak svou raně socialistickou milostpaní obdařila neobyčejnou životností. Tohle ale přebije až nepříjemně přehnaná stylizace M. Hanuše/Werich, scéna, která asi měla být výstřední, ale způsobuje problémy, herci bez textu (a smyslu)...

záznam
Eh...Hamlet/Michal Čapka je chvílemi fňukna a pak zas klaun, nevidím generační vzdor vůči otčímovi, boj o královskou moc, pomstu otcovy smrti, to spíš vidím divné a navenek ani gestem nevysvětlené bloumání od ničeho k ničemu. Takže je aspoň čas prohlédnout si dobře Horacia/J. Kaluža, Ofélii/Z. Truplová a jejího bratra Laerta/M. Cisovský. Koukatelné, ale kvůli nim.

únor 2014. Zjevení.
Spousta škrtů a ten "druhý" překlad. No, aspoň že ne Lukeš :-(. A nesnáším herce v krabicích. Tedy...herce ano, krabice ne. Fóbie, no. Nádech, výdech, nádech.
leden 2015 a květen 2015. Jak to kruci Špinar dělá a proč?
Březen 2016. Analýza použitých prostředků. Něco chápu a přijmu. Něco ne. Jiná královna.
Duben 2017. Proč to funguje i rozebrané? Dá se mulč vyčesat, nebo se to prostě umyje?
2018 Jiná Ofélie. A taky modřiny. + detailní pitva.
2019. Studovat divadelní vědu, dopisuju diplomku. A furt koza a petržel. Asi v tom bude ta metoda, jak povídal Polonius...

68%
zázn.
Hilského Hamlet bez významného škrtu, od Marcelluse a Bernarda až po Fortinbrase mladšího. A tradičnější, než by bylo pro tenhle text zdrávo. Petr Kubes/Hamlet je chladnokrevným a vyčkávajícím mstitelem, který jen občas dovolí agresi povolit ventil. Bohužel, nemá ve skutečnosti na jevišti opravdového soupeře a dámské party (Naděžda Chroboková-Tomicová, Anna Stropnická) jsou spíše ozdobnou figurkou ze společenské deskové hry. Přesto, provedení má dost zajímavých momentů a stojí za to si ho prohlédnout. Nádherná vlásenkářská práce na paruce pro Naděždu Chrobokovou-Tomicovou/Gertruda.

Textově tradiční Josek. Ten zbytek se vymyká krabičce, protože není tradiční ani avantgardní. Bere si od obojího, tu maličko ubere, tu mohutně přidá. Herecky jde o výrazně nadprůměrnou inscenaci. T. Havlínek, B. Kaňoková, I. Uhlířová, proti typu obsazený T. Milostný, P. Konáš, M. Donutil, F. Březina - slouží hře, a náramně. Tahle inscenace si své diváky najde, zatraceně rychle.
A jaký je tedy Hamlet? Jiný. Poťouchlý, zlý, milující, agresivní, plný nenávisti vůči sobě samému i světu, ve kterém je donucen žít. A prostě bojuje, musí. A člověk by mu i oba palce držel, i když ví, že...