Studený Čumáček

75%
Bylo těšení, protože v roce 1975, kdy to v Počernicích inscenovali, mně byly čtyři měsíce a něco. Což, uznejte, člověku do jisté míry brání vyjádřit vlastní názor na kvalitu díla.
Tato inscenace je ale velmi povedená. Dámy i pánové plně souzní s textem, M. Donutil/Macheath si svou postavu viditelně vychutnává, J. Vlasák/Peachum, symbol zdánlivě odcházejícího světa, má velmi dlouhé ruce a talent manipulátora. Je velmi těžké určit, která z hrajících dam je:
1) nejkrásnější
2) nejrafinovanější
3) nejpřesvědčivější
4) má nejkrásnější prádlo
Takže dámy, ruku líbám. Pánové, poklona...

Vaněk a Staněk, sami, spolu...
Havel a též neHavel. A pořád nějak horko...
1) Javůrka zhaftli. A bude mít dítě s Anči. Blbá situace. A pak ještě přijde Vaněk, kouká jak neviňátko, vytáhne jen tak už sepsanej protest a špulí se, jako že podepíšu. No to by v tom byl čert, aby...
2) Vaněk už nepíše. Ale má jméno. A tak nám pokryje malou domů, on dá jméno, my dodáme lidi, aby se v Ústavu zkoumalo jen to, co chceme My. Šikovné, chytré...Kozla a Tesaře. Hladké, seriózní, pilné a chrlící především nevyžádané informace. Mají rest, od minula...
"Říkám, hej, kotě, pojď udělat něco divokýho..."

75%
Ritter, Dene a Voss budou slavit. Pokud se Dene podaří včas nafouknout všechny balónky a Ritter se moc neopije. A pak si dají kávu. Kávu se třemi lžičkami cukru. Žádné žloutkové věnečky už nejsou. Voss vlastně žloutkové věnečky rád nemá. Nemá rád ani Dene. Ale Dene je užitečná. Dene umí psát na stroji. Ritter neumí psát na stroji. Ritter a Dene jsou herečky. A Voss je bzunklej...
Ritter/Z. Stivínová - první setkání na jevišti vůbec a palec nahoru
Voss/S. Rašilov - zvládnuté i okamžiky, kdy stačilo jen jemně přitlačit a bylo by to už přehrávání
Dene/L. Juřičková - nádherně upjatá...

A proč tam vlastně stojí tamta pumpa?
Taková drobná legrační divadelní jednohubka, ve které se nestěhuje nábytek, nepráská se dveřmi, nikdo není přistižen s kalhotami napůl dole a pije se čaj. Je po večeři, v domácnosti pána a paní Smithových chybí návštěva Martinových a Máry. Máry má volno, byla v biografu a její srdce zahořelo láskou. A v anglickém pokoji s anglickými klubovkami jsou švihlé i anglické hodiny...
naprosto luxusní Máry/Pavel Lagner! ale to oni vlastně všichni...

Znamínka na lahvích, psí uši v papírku a farář v jezeře. Figurky svatých v troubě, holka, co kšeftuje s kořalkou a tátův pohřeb...
I když je mezi Valem (Matouš Ruml) a Colem (Petr Lněnička) viditelný věkový rozdíl, po pár minutách to prostě pustíte z hlavy. Ti dva dokážou rozpoutat takové sourozenecké peklíčko ukřivděnosti, lakoty a nenávisti, že už pak jen zblízka sledujete zrůdně komický příběh, který prostě pro nikoho nemůže mít dobrý konec.

75%
Propašováno na představení. Bez jakékoli drobotiny. A mám z toho větší radost, než kdybychom nějakou venčili.
Ty okamžiky, ve kterých poznáváte dospělé, snažící se napravit cosi, co spáchal milovaný potomek (vracení pulců do jezírka v parku, hlídaného strážníkem), tišení rozzuřeného dítěte (jehož fazole hned neroste), vyzvedávání ratolesti z cizího vytopeného a zdemolovaného bytu (jeho zásluhou)...
Všem zúčastněným je zaručeně přes třicet, ale ani trochu to nevadí. A "pančelka" Milena Steinmasslová je prostě nejkrásnější .
Chytré a vtipné, opravdu neuráží ani děti, ani dospělé.

78%
Hodně zajímavý kousek. Pokud bez problémů přijímáte McDonaghovo vidění světa, nenechte si ujít. Rozhodně nadprůměrný Matouš Ruml/Billy, Adrian Jastraban/Bobík Bobby, Aleš Petráš/ Bartley a Martin Hofmann/Johnny Pateena Mika...už jste někdy měli chuť v divadle napadnout divadelní postavu, protože je to neskutečně nepříjemný, vtírající se, líný, užvaněný, neustále drobet opilý a přišpinavělý poloblb? Mít po ruce lopatu, tak ho bacím, přísahám. A s rozběhem. Taková krásná práce...

68%
"Jenže lidi nechtěj, a proto sereš..."
Silný příběh, herecké výkony na úrovni (Tereza Dočkalová, Jakub Albrecht, Igor Orozovič), pro inscenaci podstatná kvalitní hudební složka (Igor Orozovič). Tolik k opravdu dobrému. Jenže k řečenému A je třeba dodat i B. A zdejší B je jistá dramaturgická rozklíženost (scénické pásmo? kabaret? drama?). Tam, kde by měl příběh gradovat, se rozdrolí do sledu skečů, z nichž některé není ani čas rozklíčovat (odsun Němců) a konec prostě chybí. Pokud se s reálnými fakty nakládá volně, pro divadlo by jistě šlo i vytvořit patřičně "show" konec...

Semaforské písničky znám jen ze starých desek a pásků. Neposoudím, zda je tento remake dostatečně uctivý. Dokážu ale rozpoznat, že piano s téměř barovým laděním zní s velkým nadšením a replika:"Já jsem zabiják." "Já jsem tu za divadlo." funguje i přes hradbu nějakých ...ceti let. Skoro roztomilý P. Lněnička, pianista Z. Dočekal a doprovodné "girls" (dvě tanečnice + zpěvačky a jedna bubenice) dokáží otevřenému divákovi věnovat hodně příjemný večer (pokud ovšem nezačne hudrat, že chtěl Suchého a Šlitra, oba osobně, teď hned a tady...).

75%
Oidipus a zkušební cibule
Oidipús Rex může být, pokud si máme co promítnout, prakticky čímkoli. A tenhle se pohodlně uhnízdil v hávu moderní detektivky se všemi kulturními odkazy, jaké tato oblast nabízí. Je to svým způsobem Oidipova hra na všeznalého detektiva, která může být zábavná. Ale jen na chvíli, než přijde na to, že honí sám sebe...
První vrstva. Je to jako loupání cibule, vrstvu po vrstvě. Zanecháte toho hned po první vrstvě, protože slzíte a teče vám z nosu? Nebo budete pokračovat a přemýšlet o viděném, a ne okamžitě pohoršeně kvičet, protože on...ona...tamten...a v sukni?

75%
Jsou herci, kteří řeknou, že Willyho Lohmana ani za zlatý prase. Že se touhle rolí herecky končí. Že je to role pro starý. Tak evidentně to tady není zas tak žhavé.
Willy Lohman je návratem Miroslava Donutila na pražské jeviště. Je návratem úspěšným, o to sympatičtějším, že vedle něj svítí i Zuzana Kronerová, Viktor Dvořák či Martin Donutil.
A proč jen 75%? No...místy hra překvapivě zpomaluje, v některých "návratech" či scénách se sousedem, nejde však o hereckou, ale spíš o dramaturgickou chybu. A ještě jedna potíž, představení má zřetelnou novou jiskru, ale ten prastarý kabátek...

Trollové všech zemí, jděte...vy dobře víte kam
Případ prvního českého a mediálně provařeného teroristy jako divadelní hra? Hm...dobře, a co to vlastně je? Absurdní smutná komedie? Nebo lehce soudem štrejchnuté drama? Váhám, jak to vlastně označit, nicméně...dá se to vidět. Dá, pokud snesete opravdu výrazné světelné efekty. Velmi slušné herecké výkony, Petr Buchta/Vojta, Natalie Golovčenko/Lena, Marta Danzingerová/Natálie, Šimlová, ovšem pro mě špička Miroslav Hruška/dědeček.

Jak Marjory a Pamela položily základy realistické literatury
Martin McDonagh je u nás proslavený hlavně svými "irskými" kusy. Tohle je sice trochu jiný šálek čaje, nicméně znaky toho, proč je u nás tak hraný a oblíbený, se objevují i zde. Jak moc by se změnila literatura, pokud by Andersenovy pohádky a Dickensovy romány napsaly dvě konžské pygmejky odtržené od své země a uvězněné v malých bedýnkách?
Brilantní dialogy byly dokonce M. Bumbálkem a P. Kubesem vytaženy do ještě vyššího levelu, od jazykové zmatenosti k dialogům blbého s hluchým. A to smečování paní Dickensové...

75%
Mark/Karel Heřmánek jr. zachrání Luisu/Sarah Haváčová. Dělí se s ní o místo v krytu, o jídlo a vodu. Ale Luisa je nevděčná. Nechce hrát Dračí doupě. Je přece jasné, že nedostane najíst. Vždyť má Markovi být vděčná, nemá se ptát a nemá ho dráždit. A to, co se stane, Mark přece udělat nechtěl...
Herecky velmi pěkná práce, hudba, scéna a až děsivě podkreslující nádherně funkční světelný koncept.
Velmi vážně řečeno...bojím bojím.

Byť to bude znít divně, je to intelektuální řachanda, založená na hlavní dvojici (Dlouhý, Halbich), což je v naprosto v pořádku. A bonusem je i precizní práce na charakterových typech zaměstnanců (ustrašenost, sociální a jazyková izolace, deprese...). Velmi dobrá je dvojice "kupce na firmu", islanďana Finnura, a jeho uťápnutě pilného překladatele, který stejnou intonací přednese vítací fráze i nadávky a vzepře se jedinkrát v kratičkém dramatickém oblouku, aby se po vychladnutí poctivě vrátil zpět do "krysího závodu" zaměstnanců...

75%
Závidím těm, co tehdy na tom Biskupáku byli. Lehké, čerstvoučké, s Brno a herco-vtipy, hezké kostýmy, texty a hudba, které lze vlídně přijímat. Muselo to být opravdu pěkné, v létě a venku. Osvěžující Schuster.

Bill si bude brát Ráchel. Tom by mu měl svědčit. Jenže Bill se noc před svatbou opil, spadl ze židle a našla ho Judy...
Starý záznam, ale pořád naprosto uvolněná čistá sranda. Roztomilý a se situací bojující Milan Němec/Bill a ze začátku nápomocný, poté dokonale chápající Petr Štěpán/Tom ozbrojený dlouhým nožem na svatební dort, temperamentně oznamující, že vykastrovaného ženicha žádná nechce...

Čtyři decentní anglické dámy pijí odpolední čaj. Drobně plkají o dětech, seriálech, o své bývalé práci. Venku se už dávno rozpadl svět..
Vidět to před měsícem, byla by to "jen" dobře odvedená herecká práce všech čtyř dam (Zuzana Kronerová, Eva Holubová, Eva Salzmannová, Zoja Oubramová). Dneska sedím na sbaleném batohu a čekám na pokyn vyjet. Dost divný pocit, když to už není divadlo a prostě chci ten záznam dokoukat.
Zas Vila Štvanice, její punk interiér, skvělé herečky. A pianista, co lehounce brnká Loch Lomond.

extrémní groteska, chycená do časové smyčky, ve které se nakonec zcela ztratí hranice mezi postavami. Jen...asi se v tom trochu ztrácím taky. (záznam)

únor 2017, záznam z Divadla za Plotem, Praha
Ani Klekánice nechodí do lesa bez obojku! A kolínští husaři nenosí semenec na půdu sami!
Jiřík si vzal kravatu, ale tatínek tak dlouho krmil sysla, až mu spadla fujara do rákosí. Kdo neví jak z konopí, musí pro radu do Prahy, a tak Jiří šel. Ale ta zlá ošklivá zlínská kavárna si z chudáka Jiřího dělala tak ošklivou a zlou legraci z pozice prolhaných a zlých pseudoelit... Pravděpodobně první pokus o politický divadelní kabaret tohoto století, rozhodně zajímavá zkušenost. Marek Příkazký krása krása.

75%
Byli špičkovými manažery. Teď posedávají v centru zprostředkování práce, míchají kafíčko a vpád človíčka, který ani netušil, že ho propouštějí, rozvíří atmosféru...
Perfektní souhra hereckého týmu, který prakticky neopouští jeviště, skvělý zkřísnutý Vladislav Georgijev (pan Georgijev) a agresivní Zuzana Truplová (paní či slečna Truplová), Albert Čuba (uplakaný netvor pan Čuba), Josef Kaluža (sportovec k ničemu pan Kaluža), Štěpán Kozub (burzovní makléř a hromádka nervíků pan Kozub)...mocinky moc pěkné. (záznam)

67%
V divadle mě minulo, dík za záznam. Barokní freska autora, který u nás nebývá hrán často, navíc inscenovaná v sakrálním prostoru, se zcela vymyká standartu dramaturgie Vinohradského divadla, připomíná spíše pašijové hry. Herecky bez námitek, Ivan Řezáč jako Kdokoli podává uměřený silný výkon a to, co by se jinde jevilo jako přílišné rozmáchnutí, zde zcela odpovídá prostoru i náladě. Záznam neukazuje hloubku scény, nedokážu říct, zda bylo možné přes orchestr vidět i níž umístěné herecké akce na členité úzké scéně (spirálové schodiště, přední a zadní plán atd.). Krásné propracované kostýmy.

75%
(záznam)
Rodiče, Zenobia a služka jménem Husa, utěšená vzorná domácnost žijící vlastně v přepychu proti jiným, tak to říká tatínek. Ale když se ozve "hluk", utíkají uprostřed noci se stále se zmenšující hrstkou věcí do menších a menších bytů výš a výš po schodišti. Už jen Zenobia si pamatuje, že "dole" měli šest pokojů, že měla desky, knížky, školní sešity, rodiče tvrdí, že to, co žijí teď, bylo vždy. Ze zdí se loupou tapety v cárech a v koutě dřepí podivná neustále bitá postava...
Skvělý V. Georgiev/otec, nádherná a přesvědčivá Z. Truplová/Zenobia. Působivá depresivní scéna.

záznam
Dva podnikaví staříci, Fána a Hanzl, pronajímají svůj malý a zanedbaný byt mileneckému páru, ženatému učiteli Ríšovi a studentce Zuzaně k příležitostným schůzkám. Vždy přitom oba domácí pánové vyklízí pole, to jen dnes je něco jinak. Zuzana trvá na tom, aby Fána zůstal...
Velmi příjemný zážitek, i ze záznamu. Dobrý příklad toho, jak herci mohou předhonit a přehrát i vlastně banální námět. Kvality pánů Vlacha a Satoranského netřeba vynášet, stávají se sami značkou, M. Děrgelová/Zuzana se vedle nich velmi hezky uplatňuje a P. Batěk/Ríša je jí zdatným partnerem.

záznam
Jen pohádka, klasika Erben. Ale s potěšením zaznamenaný Hamlet a taky Král Lear, pánové Zdeněk Mucha/tatíček král, Jan Plouhar/Bořislav, Marek Adamczyk/Křivoslav, Ondřej Rychlý/Dobroslav se hezky rozšoupli. Mám však otázku, jmenuje-li se druhý nejlepší kůň Deák, neměl by se ten první jmenovat jinak než jen Burák? Je takových krásných jmen, namátkou Ryšánek Schmiedtová :-))
škoda, že záznam je jen v pracovní kvalitě