Profil uživatele

Studený Čumáček

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Lukáš Dubský: 7 % (92)
Kateřina Jírová: 8 % (36)
Helena Grégrová: 9 % (109)
Jiří Koula: 9 % (90)
Jiří Landa: 9 % (156)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 30.5.2020)
V lásce se jenom funí, při kariéře mlaská
záznam
Mírné zjevení, velká zábava, občas ošklivě trapno + zřetelné ozvy operety a velkého divadelního muzikálu drobet...
Naštěstí Alžběta Bartošová/Lída Baarová zvládá zpěv i činohru, aniž by popírala ironii, Petr Jeništa/Goebbels ďábelsky kulí očka a huláká na své děti, a Gustav Fröhlich/Daniel Bambas pateticky hollywoodsky ohne ženskou a ještě stihne nyvě zapět. Téměř boží, kdyby to nebylo občas drtivě trapné.
(zadáno: 29.5.2020)
Ok, deal. Dejte nám jezero!
záznam
Maličko podobné Proslovu k národu (ND), jen řádně neučesané. Shrneme to...během hodiny stihnout založit stát, stanovit hlavní ideje jeho fungování, postavit domečky (2 ks), otěhotnět, porodit, pokusit se o výchovu dítěte, s policií vyjednávat o nepropuštění rukojmích, obětovat své životy myšlenkám nového státu a rozpoutat diskuzi. Prosím, dejte jim opravdu ten Mácháč, letos by tam tím pádem mohla být dobrá společnost.
(zadáno: 29.5.2020)
75%
záznam
Většina divadelních postav je prostě neživá. Neživá ve smyslu...nikdy nežila. Ing. Jaromír Stromšík/Petr Vaněk byl ale skutečný. V hlubinách internetu dodnes najdeme jeho stopy, jen se jmenoval Michal Kolesa. A Petr Vaněk skvěle vystihuje sociální fóbií postiženého člověka, který je donucen učit jiné lidi na počítači. Své promluvy o ovládání PC prokládá vlastními úvahami o ženách, koupání, fóbiích...až se zcela ztratí lidskému světu.
(zadáno: 28.5.2020)
záznam
Nedávno kolem mne proletěl názor: Divadlo se má hrát tak, jak je napsaný! Možná (osobně velmi vážně pochybuju), to bychom se ale nedočkali téhle úžasné inscenace, která je divadelní "Chytrou horákyní". Hraje i nehraje se tak, jak ji Mrštíkové napsali... Přesto je zde všechno, výčitky, vydírání, lámání člověka, násilí i smrt. Není důležité, že Vávra je na titulce Forbesu. Že kafe "od Žida" prostě není. Že svatební šaty, symbol čistoty a nevinnosti, se převrátily do pokrytectví a jsou jen oponou násilí matky vůči dceři...
Velmi čisté a "mluvící" představení, skvělá A. Berecková/Maryša.
(zadáno: 27.5.2020)
Hjalmar ze sídláku, masové kuličky, řepa
záznam
Nádherný kousek klasiky převedený do současnosti bez pomocných berliček. Od začátku budovaná psychologie postav a situací sice trochu zamíchala mou představou několika postav, jde však o změnu, která dokáže měnit a posunovat významy.
Často bývá postava Gregerse/Michal Čapka vykreslena jako manipulátor, zde ale jde o jistou až dětskou umanutost a impulzivnost, posun je citelný i u postavy Hjalmara/Josef Kaluža, snílek a člověk slabé vůle. Ovšem Zuzana Truplová/Hedvika-kde vzala to dokonalé dítě?
Roztomilé Ikea cedulky nábytku a doplňků.
(zadáno: 27.5.2020)
záznam
Zábavné, pevně svázané s Brnem, dodávající správnou míru testosteronu i romantiky, dobře vyvážená kombinace činoherních i čistě muzikálových akcí...spokojenost.
(zadáno: 26.5.2020)
Smeknout čapku, Čapku? Hmm...
záznam
Chladná, zlá, omrzelá Emilia Marty/Olga Ženíšková je dobře pochopená i podaná, jejím protivníkem je šíbr Jaroslav Prus/Jakub Zindulka, takový ten pán "Co mi to hodí." Bohužel, některé další postavy - Kristina Vítová, Albert Gregor - vyznívají amatérsky a snižují tím celkovou úroveň.
Horší zvuk záznamu.
(zadáno: 25.5.2020)
záznam
Ona, on a to jméno, které prý nosí smůlu, proto ho herci neříkají
To, co se ze začátku mohlo tvářit jako lehký bulvárek (ó, ona je nahá, ach ach!), je ve skutečnosti velmi křehký a komorní příběh těch dvou. Bojují nejen s Shakespearem a požadavky režiséra, ale i se svou vlastní partnerskou krizí, mohutně podporovanou jeho hlavní rolí v populárním seriálu.
Nový divadelní prostor, noví lidé. A dobré divadlo, poctivé.
+ součástí jevištní hudby je nádherně komponovaný part skleněné harfy
(zadáno: 25.5.2020)
záznam
Boží Šššš, z jednoho oválu se rozroste na komplikovanou osmičkovou trať. Kvalitní Tůtů, tomu se dokonce kouří z výfuku. O Haf haf všech ras (i když u mne vede border kólie a teprve potom jezevčíci) lze mluvit jako o dokonalých protagonistech. Problém je, že záznam je z větší dálky a jeviště tak maličké, chtělo by to sedět přímo u něj.
(zadáno: 25.5.2020)
záznam
Dva a půl milionu, mrtvola v bazénu, dva policisté a ta, co zbyla, možná vražedkyně. Mlčí, je to její zbraň. A ti dva, poručík Čuně/Jan Jankovský a kapitán Šrot/Kryštof Rímský , mají jen vlastní herecké schopnosti, aby nějak předehráli, jak se to možná událo...
Craig Baxter, jistě, ale se zřetelným závanem Trmic, aniž by to nějak narušovalo kolorit. Brutální tečka, nádherná souhra.
(zadáno: 24.5.2020)
záznam
Zhmotnělý sen šotoušův...ale jiskra od nákolku schází
Vlastně inscenaci alespoň formálně nic nechybí. Až detailně promyšlená scénografie, herecké party plynoucí bez výkyvů, režijní a dramaturgické vedení také nemá výraznější vady. Pečlivost, to je asi nejpřiléhavější slovo, kterým lze představení označit. Ale pokud schází silná jiskra, nic nenaděláte, bude to jako chlebíček bez šunky a okurky, a ani obětaví kulisáci, lezoucí po zemi v kostýmech obrovských krabů, to nezachrání.
(zadáno: 23.5.2020)
75%
záznam
Figaro se žení, paní hraběnka má kromě úctyhodné krinolíny i pravou germánskou depresi, pan hrabě by rád...smočil a Zuzanka zvládá s šarmem a bystrostí nejen vysoké podpatky. Tolik částečně Mozart. Ten zbytek je drábkovina, čistočistá a s rovným čelem hlásaná.
Dojemná andělská maminka, trápící se tím, že musí také střílet holky, protože je přece Amorek. Andělský tatínek, opatrující nezbedné andělské dítko a zachraňující situaci. A andělské dítko, střílející šneky, jimž může být láska ukradená.
+ za árie vskutku operní, vyšvihnuté činoherci, a žvýkající krinolínu.
(zadáno: 21.5.2020)
75%
záznam
Hra stojí a padá s Janem Vondráčkem /Lelio. Režijně dobře provedeno, jen místy příběh nakluše ve vysokém tempu do příliš těsné uličky. Opravdu luxusní, byť do textu nepatřící, je monolog o eskalátorech v obchodním domě. Jo, takhle to vypadá, když se lhář non plus ultra prolže až k nevěstě.
(zadáno: 21.5.2020)
záznam
Zub času zahlodal, ale hlavní myšlenka je snad viditelná dosud. Malá duše je věčná, ať už se ohání jakoukoli příslušností k národu.
(zadáno: 18.5.2020)
65%
Bílý Tesák bez Tesáka? S kamerou? Evidentně to taky jde, ale osobně mi chybí. Testosteronová vlčí jízda s překvapivě až příliš měkkým dojezdem, prostě už nejsem ten hlavní divák téhle inscenace, dítě. To je ale asi můj problém, ne problém inscenace. To mi spíš vadí ta nepravděpodobná idylka na konci.
(zadáno: 18.5.2020)
55%
záznam
Chápu více jako taneční performanci a divadelní experiment, než jako plnoprávné divadelní představení. Samozřejmě jde v první řadě o emoce, ty "patřičné" se ale zřejmě nedostavily ve správném počtu nebo pořadí.
(zadáno: 17.5.2020)
záznam
Zajímavá scéna. Petr Ulrych vytvořil hudbu, ve které slyším vzdálené ozvěny Koločavy, bohužel v ní existují i "švy" mezi folkem a dynamickou hudbou nutnou pro typicky muzikálové scény. V činoherním výrazu přešvihlý Radúz, naštěstí v druhé půli se trochu znormalizoval. Může mi někdo říct, proč to kostýmově vypadá spíš jako nějaká indiánka, jen péra v hlavě chybí?
Střízlivě řečeno, s inscenací se mírně míjíme.
(zadáno: 17.5.2020)
záznam
Bufo dramatický útvar u nás nemá mnoho příkladů jako Smočkovo Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho. Na repertoáru ČK je od roku 1966 (tehdy byl hrán společně s aktovkou Bludiště stejného autora) a evidentně se ho divadlo nehodlá zbavit, lidi chodí a plácají. Problém je v tom, že bufo komedie příliš svádí k pitvoření a manýře a to je také hlavní problém, který vidím a nechci se s ním smířit. A to ani když se mluví o kultu a duchu Činoherního Klubu.
(zadáno: 17.5.2020)
záznam
To byl Sex ve městě, Antone Pavloviči...
Špičkové spojení textu Anny Saavedry a režie Janky Ryšánek Schmiedtové. Iri, Olga a Máša se snaží skloubit práci, lásku a normální život. Jejich bratr Andrej je otcem v domácnosti, tajně čte Kafkovu Proměnu a zajídá ji piškoty a šlehačkou. Jeho žena Natálie, fúrie k pohledání, se stala hvězdičkou v průměrném pořadu na průměrné televizní stanici...
Dámy skvělé všechny, nádherný Igor Orozovič/Petr vedoucí monolog s bambusem a smutný Vladimír Polák/Andrej zajídající depresi.
(zadáno: 13.5.2020)
67%
Režijně i herecky povedené, cenné i jako ukázka moderního dramatu. Zahrát si citového deprivanta pravděpodobně není snem každé herečky, dámy se toho ale zhostily dobře, nejživotnější je asi A. Elsnerová. Jen někde vzadu porafává myšlenka: A co dál? Až přestane pršet, poběží Bohumila a Jola zalévat hrobku? Uklidí zpět památky na otce? Věra přece odjela...
(zadáno: 12.5.2020)
65%
záznam
Motýl na anténě aneb Nepřetéká ten kůň z umyvadla?
Intelektuální lid ponožkového typu se plaví a topí v rozbouřených vlnách textu a zbytečně mluví i vylévá kbelíky. Pan Maryška má otlačené čelo a paní Postlerová plete z párané vlny. Dík scénografovi Čapkovi za spoustu kulturních odkazů, skrytých i zjevných.
Audience
Znám zatím trojí provedení - Kašpar, Bezruči, D21. Tohle bylo asi nejslabší. Těžko říct, jestli jde o režijní záměr nebo improvizaci, ale "fízlovská" změna u p. Maryšky nejde vývojově vysvětlit. Až si říkám, že tohle si ten text snad ani nezasloužil.
(zadáno: 12.5.2020)
záznam
S péčí a láskou týmově luxusně ručně ušitá ze všech stran ošetřená bouda na hlupáka. Tak moc je to krásné. Ale přece jen, Marek Cisovský/Utěšitel a Albert Čuba/Icharev...má poklona.
Prostá scéna a barevné čarování se světlem funkční a efektní zároveň.
(zadáno: 12.5.2020)
záznam
Zajímavá skrumáž současných řeckých problémů a antického textu. místy se dostává nahoru Aristofanes, místy vybublá moderní velkohubá politika s jejími zastíracími tanečky. Hráno v plenéru, taky výhoda. Herecky i režijně uchopeno slušně, jako vývojová laboratoř dokonce velmi dobré.
(zadáno: 11.5.2020)
Válka nejsou houpačky. A nečum na mě, jako bys mě chtěl bodnout!
Smočkův Piknik znám ze záznamu představení Činoherního klubu. Texty se přenášejí, metamorfují a přibližují době, je to běžné.
Na Vinohradech to ale kult nebyl. Pět hereckých charakterů je sice dostatečně odlišených, ale výkyvy v chování nelze vysvětlit situací, v jaké se jejich postavy ocitly (Denny Ratajský, Daniel Bambas). Spíš jako by si herci "odskočili", zrekognoskovali postavu a zas se do ní po vnější kontrole vraceli, takový mám pocit. Atmosféru to ale má, nepopírám.
(zadáno: 11.5.2020)
záznam
Postavit hru na jediném herci (Jiří Dvořák/Jindřich IV.) není nutně chyba - ostatně...je skvělý. Pokud však není na jevišti, mělo by se také něco dít, ne přehazovat slova lopatou z jedné strany na druhou. Bohužel Andrea Elsnerová a Markéta Děrgelová nedostaly dost prostoru, z pánů lze kromě Jiřího Dvořáka ocenit Otakara Brouska a také Daniela Bambase, jehož mírně přepjatý a s patosem nasazený výraz se do tohoto provedení hodí téměř přesně.