Studený Čumáček

Podivuhodně stejnou měrou hnusný a přitažlivý příběh. Text nebyl příliš hrubě krácen, což je plus. Herci skvělí, Jan Hájek jako Stanley je opravdu herecky procítěné hovado, Lucii Žáčkové jako Blanche sice houkne na můj vkus až moc elegantně, ale proti gustu...a Marika Procházková jako Stella je vlastně jediný "normální" člověk na scéně a velmi jí to v roli svědčí (a sluší).

generálka
Má osobní náklonnost k opeře je lehká. To je v podstatě výhoda, protože Prodaná nevěsta vznikla jako Singspiel, až později přibyly ty okrasy kolem. Takže mě těší, že Mařenka je jen jedna, Jeník není zralý čtyřicátník a paní Kecalová je...se už nějak vsákne. P. Gajdošíková (Mařenka) má téměř dokonalou manýru a Jeník (J. Blažek) vypadá k světu a zpívá mu to. Také sbory zní dobře, ale to je tak asi všechno. Není to parodie, poklona Smetanovi, lehoučké připomenutí ochotnických začátků českého divadla, je to tak nějak všecko a nic. Dobře, tak si to zkusili, ale...asi to skončí jako školní představení. Škoda, potenciál tu byl.

Ze začátku to vypadalo jako klauzurní práce KALD, takové to na hlavu postavené estetično. Nicméně poté začnou tři Julie servírovat své životy i živůtečky s takovým nábojem, že na něco takového už nezbyly myšlenky. Neskutečně zábavné, ale až téměř cringe okamžiky hbitě střídaly proslovy z přijímacích pohovorů (prezentovat tak vlastní CV, asi mě okamžitě vyhodí...). Sedí tři Julie na těch správných schodech? Sestavila Julie skříňku Hemnes? A přijde vůbec, ten jediný správný, ten jejich ideální kokot?

Skvělá práce. Herecká, scénografická, loutky, kostýmy, hudba...a svítící vlčí oči, kožené kabáty a samopaly neuvěřitelně nablízko.

Koukám, koukám...a ona mi z Tolstého leze Manon. Sice hodně posunutá a jen poslední dějství, ale máme tu prostitutku Káťu-Manon/K. Císařová, mimořádně duševně masochisticky naladěného fešáka a ochránce padlé ženy Des Grieuxe-Nechljudova/M. König, odsouzení za zločin/nezločin a odchod obou mimo civilizaci. Káťa sice neumře, ale její snaha udělat Nechljudovovi pápá je viditelná i z poslední řady. To jen Nechljudov neumí číst ani řeč těla, zato duchaplně filosofuje a následuje Káťu jako ztracené štěňátko. Káťa to neocenila, já ano.
Scénografie a kostýmy Cpin, režie Mikulášek, obojí rozhodně vkusné. Ale M. König je větší tahoun.

Příběh Jeanne d'Arc zpracovali soudní úředníci, poté kronikáři, po nich historici a nakonec i dramatici. Muži, téměř stoprocentně. Nuda, nuda, šeď, šeď.
80 let války. Pubertální holčina z Orleans, prý ne zcela při smyslech, se vnutí dauphinovi Karlovi (též drobně mentálně mimo) a vymluví mu díru do hlavy. Dostane, co chce, malou armádu, se kterou Francii vymetá. Hle, zázrak! A pak, protože zázraky nejsou stabilní, následuje už jen sešup. Bravo, chudák holka.
Holka? Vždyť i za to, že se oblékala jako muž a měla krátké vlasy, hořela...
Dnes Johana, Johy, mluví za sebe. Za své já, za svobodu a spravedlnost. Musí. Všechno je jinak...

z generálky
Malý český příběh o tlačence, volbě královny krásy a věru neobvyklém výběru písní...
Tak především, k mému potěšení nejde o plnokrevný muzikál. Je to prostě činohra prohozená hrstí písní. Ke standartnímu obsazení známému z filmu přibyli ještě dva moderátoři. V. Příhodová je "úúmělkyně", co to jenom jde a M. Písařík "Znáte mě z pódia" jí konkuruje v žádoucí trapnosti. Také hrstka hasičů (Z. Maryška, C. Götz, P. Nový, P. Kikinčuk) v mezích svých postav zdatně čaruje s uslintaností a podpantofláctvím.
Co mě ale chytlo "u srdíčka", je překvapivý výběr písní v dechovkovém podání. Prostě oheň bude svítit...a sekyrku zas nepředali!

V jednoduchosti je síla. Živá hudba, nepřekombinovaný příběh, uvěřitelné emoce, úžasná choreografie, scéna, kostýmy a masky. A sympatických 70 minut.

65%
Manžel, manželka, matka manželky. Něco se stalo, mezi těmi třemi. Jen mezi těmi třemi, a řeší to celá ulice...
První půlka ještě spojovala děj na jevišti s tím, co je "venku" (opravdu úctyhodná scénografie s hravými průhledy do zadního plánu i zvuk rádia), ta druhá se mi už jevila z větší části jako nepříliš usměrněný kvikot a žvanění. Fašistická Itálie třicátých let tak viděná tímhle pohledem pro mě hodně ztratila na původním vtipu a jen hype tragikomický konec to zachránil.
Přesto hodnotím docela vysoko, je tu skvělá scénografie, kostýmy, vlásenky a některé herecké výkony (A. Formanová, J. Plesl, L. Příkazský).

75%
Pan B. bankéř byl. A pak...nehoda se stala, koleno, zaměstnání sedavé, další pak a další. Práci mu vzali nejdřív, pak věci, byt i. Holčička malá tlustá posmívala se. Ale pan B. nedal se. I na ulici lev byl, postupně. I když v Celetné ležel. Lásku potkal i, Alžbětu. Ale učitel jeho ukradl peníze mu. A tma byla pak a tunel. Tam na konci Havel stál a "Mňo, tak pojď!" říkal. Takže naděje byla, nakonec, hezké bylo to, jen rohy všichni měli.

78%
Božíčku! Ti zlí umělci ubližují idolům mého dětství! Vtipné zelené Hele a dobrosrdečné zlatohnědé Jů vtažené do ještě zlejšího příběhu o zlatém slavíku, který, ach, pilně ohýbal pravdu k obrazu svému. Tak pilně, že kde se vzala, tu se vzala a s keep smiling úsměvem tu zoubky ukazovala i Ivana Zelníčková, ba i Donald se tu zjevil, a Karel pěl, až omítka padala, i kyčelními klouby obdivuhodně pohyboval, blyštivým úsměvem a lícními kostmi do tmy zářil, fota podepisoval, o Antichartě tak hezky mluvil...a ti umělci na něj byli tak zlí!

Velmi specifické, vysoce depresivní a přitom tak plné naděje, a to jen ve čtyřech hercích! Aleš Bílík v hlavní roli skvělý, Tomáš Havlínek úžasně mluvný a elegantní, Radim Kalvoda občas i k zulíbání ve víru své osobní emocionální bouře a Tomáš Dalecký nádherně zrcadlí a ani o chlup nepřehrává, takže opravdu lahůdka.

Berlín Berlín je dvířková komedie záměn kořeněná špionážní komedií, žánr, který u nás nemá mnoho divadelních zářezů. Přesto, nebo možná právě proto s tímto bláznivým textem DBZ čerstvě vyrukovalo na jeviště. Dva zoufalci, kteří chtějí přes Zeď a "prý" mají mapu. Výhodně položený byt pracovníka Stasi a nemohoucí matinka, agenti, brilantní zakládání spisů, trocha toho mučeníčka, generálova oplakávaná ztracená Gréta... Ano, je to cvaklé, místy až přetažené, ale rozhodně to za to stálo. A ta skvělá gradace!

Tři "hercí", co se tam tak snaží. Kašpaři, bardi, jak komu libo. Prostě ti tři a jejich holčička. Kandrdas s povinností inspice, který "to musí vydržet", protože ti tři to taky vydrželi. Navíc ji musí naučit ty svoje kulišárny a fígle dřív, než holčička pochopí, o čem je život herce. Točit či netočit, to je, oč tu běží. Pochopit divadelní provoz, vědět, kde se lísat a kde a koho ohnout. Kam se vetřít, kde se nechat vyfotit a s kým. A to všechno pořád dokola. V pasti. Je tu přece hra na kouzelné "kdyby" a to vás ven jen tak nepustí, to "kdyby" a pak...ten svatý grant MHMP. Show must go on!

75 %
Pravděpodobně nejabsurdnější a zároveň nejzábavnější Peer Gynt, co mi přistál pod nos. A co chybí na tradičním podání, to Činoherák bohatě vynahradí imaginací a jinými hudebně-hereckými špe(r)ky. Hele, ale není náhodou Peer Gynt napsaný jako trágo, čistě náhodou? Tohle asi nebude pro každého, ale pro mě...hele kdykoliv.

Za časů dávných bohů, hrdinných náčelníků a králů, neklidem zmítaná země zrodila hrdinku...ženu filmového kritika!
Ještě vytírám slzičku z dojatého oka, ale jsem ready podat zprávu o princezně všech utahaných manželek od filmu, bohyni, která brečí do sklenice a mluví o tom, že když byla mladá, nikoho nepotřebovala, láska byla jen pro pobavení, ale ta doba je pryč.
Kadence vtipu 2-3x/min. Skvělý herecký pár. Dostatečně mnohovrstevnatě intelektuálně stimulující promluvy. Šroubovák, porod a zelené zvratky. Ten "horší" dabing Hříšňáku pro Novu asi z roku 94.
Vážně Kamil Fila uklízí? Kolik má Hřebejk pruhovaných trik? Mnoho otázek...

Je to potěšení. Skvělá loutkárna, herci i zachycení doby. Exkluzivní zlatý olympijský hod Dany Zátopkové oštěpem s přispěním herců i maratón běžeckých loutek po celém obvodu sálu, hrané vsuvky i mrazivá připomenutí Milady Horákové, Josefa Bryxe, Boži Modrého a později i Jana Palacha.

67%
Dobré divadlo. Ale takové...až příliš poklidné, bez dynamiky. Atmosféra, kterou lze odvodit z různých historických dobových materiálů, se tady skoro nepromítá, a pokud si ještě odepřete audiowalk do Petschkova paláce, bude to bez poměrně výrazné tečky.

Nádhera. Ať už historická věrnost i v detailu, nebo úžasné kopie originálních loutek, které se v maxi velikosti stanou pro tři herce kostýmem i maskou zároveň.
Přitažlivé i pro dospělého, a že jich tam taky bylo dost...

Tedy...oni si nemohou pomoci. A takové to mohlo být krotké a roztomiloučké, jak to dělají všude. Ne. Je to hlučné, barevné, cvoklé, mnohdy bizarní a přitom to nechává prostor i pro takové ty shakespearovské hojně citované větičky. A kupodivu je to nekuchané, i s drůbky. Což znamená jít dom v deset. Nicméně... nelituji, ten čas byl maximálně využit a moc pěkně to šlape.

Bojovalo se cepem. Přednášelo. Zpívalo, též exkluzivním čtyřhlasem. Prosvištěly se drobnosti, co se už stihly zapomenout ze Středověké historiografie a Kodikologie. A ještě se diváctvo všeho věku a druhu stihlo bát i dojmout. Janek Tlamka to prostě lehký neměl. Jeho nebe na zemi byla Maruška, co ji potkal zrovna na Husově kázání, a pak už to jen nabíralo rychlost...

Fredy Hirsch /1916-1944/ se nenarodil pod šťastnou hvězdou. Byl Žid a homosexuál v době, kdy každá z těchto variant byla smrtící. Byl vychovatelem dětí, sportovcem tělem i duší a jeho život skončil s likvidací Rodinného tábora BIIB v noci ze 7. na 8. 7. 1944. A mezitím prostě byl Fredy, který rozuměl jen dětem.
Jeho hodina "na rozmyšlenou", kterou v prostoře Eliadovy knihovny nabízí, od tělesné exhibice přechází velmi rychle k přehlídce běsů, ve kterých je donucen žít, a přitom stavět pro děti alespoň iluzi bezpečí. Cvičit, vařit polévku, hrát pohádku o Sněhurce...
Síla.

75%
Skoro jako klipy, takové ty staromódní, na balkóně Melantrichu, nad plným Václavakem, jak tam stojej, Karel s Karlem /Gottem/. Historky, pěkně přibarvený, ale téměř pravdivý. Rozkošné rýmovací batly s pololežícím ostravským bardem, pivo a guláš. Drnkání, zpívání, dojímání, totemizace a moje osobní vzpomínka na Magora Jirouse, z Archivu bezpečnostních složek. A kdyby se někdo sháněl, tak Krylův archiv je už tak dva roky v Národním Archivu...

Rozhodně působivé. Místy matoucí, ale to je spíš už ta osobní divadelně-historická posedlost. O postavení homosexuálů v koncentračních táborech neexistuje mnoho historických studií, něco málo nabízí práce VHÚ a dál u nás vlastně nikdo.
Pro mě zajímavá scénografie, choreografie tanečních scén a kostýmy.Asi tomuhle divadlu začínám trochu přicházet na chuť.

Miloš, Hana a koleje. Stejný prostor, čas a někým předurčené ukončení, kterému se vymkli, aby šli dál. A hráli divadlo a ragby...
Ve Studiu je zima, a po tomhle kusu ještě větší.