Studený Čumáček

záznam
Vypilovaná a funkční kulisa renesančního benátského městského paláce, vtipně vyřešený krabí batyskaf a princezna urputně vrzající na housle. Naučí se hrát a zpívat a vysvobodí prince? Tak určitě...

77%
záznam
Tolik, tolik lásky. Dokonce i Rocco nalezne svou Boženu, Rupertova Miriota zas mluví a starosta už nemá tři nohy. Jen Stilla smrdí, neboť je z ní mumie a má trochu pokažený zpívací strojek, jak dojemné.

záznam

75%
záznam
Josef/J. Kaluža se vydal na svou dlouhou pouť, aby se osudově, leč romanticky minul s Marií/P. Dostálová, tvrdě se srazil s kafkárnou na všech úrovních úřadu, byl ponížen, zpětně povýšen, a zašel si na guláš. Nepřekvapivě mi to ladí s vlastní představou o textu a herecky jde o velmi kompaktní tvar, samozřejmě skvělý J. Kaluža, Š. Krupa, P. Dostálová a tentokrát velmi tichý M. Cisovský, Z. Truplová, A. Sasínová-Polarczyk...

záznam
Z toho by mohla být dobrá opera, řekl ten pán, a byla z toho velká bžunda, s létajícími srdíčky, růžovým obláčkem, věrným milováním a tak...

75%
záznam
Nora honí hadříčky a botičky, Thorvald kariéru. A všechno jim tak báječně klape, ona je dokonalou manželkou, on pánem domu. Jen kdyby to všechno nebyla stejně dokonalá, draze a podvodem zaplacená lež. Lež z lásky a taky strachu, protože co kdyby se Thorvald dozvěděl, a co by to udělalo s jeho pod bradičkou drbaným egem, tak úspěšně nahoněným na běhacím pásu...
Skvělá T. Dočkalová/Nora, nádherné kostýmy.

65%
Chvílemi pocit, že vidím špičkové představení, chvílemi pocit, že by se po někom mělo hodit botou a pak vyčkat, zda bude vrácena. Tedy, co funguje skvěle: L. Veselý/Holan a B. Pavlíková/Holanová. Nádherný trojzpěv naživo (B. Pavlíková, A. Buršová, D. Barešová). D. Barešová/Kateřina, Jana velmi křehce zpodobnila dvě tak absolutně rozdílné dívky, A. Buršová pak svou raně socialistickou milostpaní obdařila neobyčejnou životností. Tohle ale přebije až nepříjemně přehnaná stylizace M. Hanuše/Werich, scéna, která asi měla být výstřední, ale způsobuje problémy, herci bez textu (a smyslu)...

záznam
Jo, jasně, pár drobností bylo nutno dovygooglit. Ale jinak...nejen, že pánové jsou k sežrání, ať už si grinderují jak o život, nebo se rvou jako drag queen a škubou se navzájem za paruky. Prší třpytky, blýská se satén a leskne se kůže a latex. A pánové lomcují dokořán otevřenými dveřmi, za vší tou sladkostí tak dostupného sexu a nevázanosti se připlížila hořkost, protože...co dál? O co ještě bojovat, usilovat, snažit se, když už je jim čtyřicet, nesladkých čtyřicet, v tak zúženém výběru?
Líbíš se mi, smajlík s hvězdičkama v očích...

záznam
Neúspěšný prodejce nábytku a jeho obrnou postižená dcera. Mluví, ne však spolu. Mlčí, každý zvlášť. Společnou mají jen patrovou postel a nenávist.
Někde je tu chybka, buď v překladu, nebo v dramaturgii, protože převedení příběhu do českého prostředí je až humpolácké a postrádá i logiku (na našem území se proti dětské obrně povinně očkuje). Herecky nemám námitek, snad jen to, že příliš rychlý text Hany Wagnerové v první třetině silně ztěžuje pochopení a udržení koncentrace na hru.

75%
záznam
Téměř nevídaná příprava textu hry (výběr z Moravcových projevů, přesná citace legendární reportáže dr. Kocourka či česky pronášené obhajovací řeči a posledního dopisu Inky Bernáškové nebo rekonstrukce údajně zničeného skeče Josefa Opluštila Hvězdy nad Baltimore...prostě díky). Herecky dobře odstíněné - Čeněk Šlégl, Inka Bernášková, Milena Jesenská, Alois Kříž (zde si dovolím odkaz na archiv Českého rozhlasu : https://www.rozhlas.cz/ubreceny-lojza-nejznamejsi-kolaborant-z-rozhlasu-8154414).
Až absurdně zábavná Inka Bernášková ležící konspirativně v objetí či pod gaučem...

75%
záznam
zábavné, zajímavé, co se týká marionet (škeble jako loutka), textově nádherné. Pimprlata vážně nejsou jen pro mrňata...

záznam
Dělají džem. Z jablek. Mají jich prostě moc a pokud je nezpracují, zkazí se. Jane, Cassandra a máti. Na jednom stole se vrší sklenice, naděje i beznaděj.
V jistých okamžicích až nudné, zacyklené. Nejen depresivní opakování tvrzení, že neprovdaná žena je prakticky bezcenná bez nějakého vysvětlení těm, kteří se nezabývají historií a byli na toto představení vysláni češtinářem (sic!), je možná odežene od Austenové i od divadla, a zbytečně.
vyrovnaný výkon A. Veldové/Jane a M. Málkové/paní Austenová

záznam
75%
Dva muži na služební cestě v jednom hotelovém pokoji. Dvě postele. Mýdlo na umyvadle. Zrcadlo. Kdo zhasne? Za okny jezdí vlaky. Chtějí jen spát. A pak vejde Žena. Žena-sen.
Roztomile absurdní, přesně vypointované (krádež polštáře, stěhování postelí)

záznam
Nezklamalo. Opět nádherná práce, loutkářská i s textem. Jen si říkám, až ze z Plzně na Milešovku, odkud to oni brali...od východiště turistických cest z  Velemína, Bílky, Černčic nebo Milešova? A může vůbec mrňavý Archeopteryx piškoty?

65%
záznam
Kdyby to nebyl Havel, byl by to Čechov. Divný a dlouhý Čechov. Drobátko samožerný, to kvůli mluveným vstupům. Trochu zloděj, to kvůli Wildovi, co přišel o naroubovaného Leara. A až vykácí višňový sad, postaví obchodní centrum. Bude tam řezník a tři restaurace, včetně thajské.
Bez Třísky téměř bez života.

záznam
Německý-dlouhý-starý. Ahóój a Synfonietta, teorie moderního divadla a průřez teorií herectví od Stanislavského až po...zde doplnit nějaké to současné jméno. Hlavně nezobrazovat, neprožívat. I být je v podstatě proti duchu hry. Jenže oni bytostně jsou, a náramně prožívají, když si přeberou text, nebo se honem nedostanou ke slovu. A zobrazují všechny nectnosti herců a také režisérů a kritiků. Jen to spílání jim moc nejde, na to je totiž potřeba pořádný dožer a riskovat překřiknutí je pro herce katastrofa. Ale do strupů mi vážně nikdo nikdy nenadával, a ještě tak něžně zvou na příště...

77%
záznam
Kompaktní inscenace, které se podařilo vyjádřit stísněnou atmosféru, aniž by pominula také linii nepochopení dvou generací (otce a dětí, vnuka a babičky). Tvrdý a ve vztahu k vlastním dětem neobratný Král/D. Viktora, zdánlivě naivní Marie/L. Bělašková, obratně proplouvající Raf/R. Urban, slabomyslný Jindřich, toužící se zavděčit otci/J. Kovář...vše sloužící hře.

75%
záznam
Knihu miluju. A představení, které na omezené ploše vystavuje k zrůdnému obdivování základní myšlenky knihy přetvořené do pečlivě dávkované herecké akce, se k tomuto pocitu opravdu blíží. Vždyť myšlenka, že člověka od zrůdy nedělí ta tenká slupka civilizace, která je i navenek vidět, ale spíš věci neviditelné, má trvalou platnost. Jen tak totiž může člověk vstoupit do temnoty a zas se z ní vrátit, s hlubokými šrámy, ale vrátit se.

záznam
68%
Sloučit prvky nového cirkusu, commedia dell'arte a starého dobrého Williama zní hodně podivně. Bez větších problémů to ale funguje, pokud se drží v invencích lehčího "divadla pro kotel", což text umožňuje. Jen je místy tak zředěný nejrůznějšími akcičkami, že se hodně ztrácí původní náboj.
Takže zbývají velmi dobře podané vedlejší figury J. Maryško/Grumio, P. Panzenberger/Tranio , J. Ťoupalík/Battista Minola, J. Plouhar/Lucenzio...ale je to komedie s tutovým dvojkoncem, tak za mě dobrý.

76%
záznam
Takový menší tajfunek. Se spoustou efektů, tanečky a zpěvy. Překvapivými filosofickými východisky a vysvětlením, proč čerti létají do pekla vždy směrem vzhůru, ačkoli obecně bývá situováno dole...

75%
záznam
Všechno, co potřebuješ, je láska. Láska...jaká láska? Winston/J. Vlas a Julie/S. Krupanská si mysleli, že na to přišli. Jenže se mýlili, tak jako všichni.
Velmi slušné provedení náročnější předlohy, možná trošku víc školní než by bylo zdrávo, ale to je spíš věc osobního názoru. Jen z Poupat mě málem trefilo...
Čistá Cpinova scéna.

75%
záznam
Historická látka s trochou humoru a romantiky zřejmě specifickému prostředí venkovní scény JD prospívá. Herecky zvládnuté bez výraznějších vad.

záznam
Zábavná hříčka bez většího přesahu, základní požadavky však splňuje.

záznam
Karl Kraus byl v podstatě šťastný člověk. Šťastný, protože zažil "jen" I. světovou válku a zemřel včas, aby nezažil tu druhou.
Herecky nádherná práce hlavního týmu Typů, protože postavy jsou prakticky bezejmenné a vyjadřují jen určité omezené okruhy myšlenek příslušející k situaci (voják/S. Majer, politik/M. Daniel, duchovní/M. Pechlát. novinářka/I. Uhlířová, herečka-manželka/G. Míčová, pán/J. Štrébl). K nim však také přísluší i stranou stojící fluidní postava pijana a prapodivného filosofa, velmi zajímavá a herecky cenná (J. Černý).
Nápaditě a funkčně členěná scéna.

záznam
Není to jen ostrý průřez tvorbou. Není to jen historie pantomimy. A není to jen kus nádherné práce. Je to něco jako akce tři v jednom, ale ne ve slevě nebo dokonce výprodeji.
Bílý mim, moderní mim, mim-tanečník, fyzický mim-uzel, žvatlavý Týýjóó žvýkající a manipulující se vším, co mu přijde do ruky (především předměty, které ke žvýkání určené nejsou), veselý jak dobře naladěné batole...