Studený Čumáček

65%
záznam
Jsem velkým fanouškem tohohle textu a hrdým majitelem audioknihy. Fakt mě bere příběh českolipskýho pozapomenutýho dávno nepotřebnýho bojovníka, kterej dal tu první ránu. Vandam je prostě taková zvláštní lidská esence, těžko pochopitelná, přesto životaschopná. Bohužel, téhle inscenaci se nepovedlo zcela přenést náboj a jistou "punkovost" předlohy (i když respektuju, že jde o záznam).

záznam
My Andorru nedáme, radši...no prostě byl jinej
Rozpačitost, to je hlavní pocit z inscenace. Nejde ani tak o režii, té se povedlo vytáhnout z příběhu, který už od konce první třetiny dává vědět jak to skončí, to nejpodstatnější. Scéna se funkčně stává domem, tribunou lidu a jakýmsi soudním řečništěm. Ani herecky nejde o špatný výkon, vynikají O. Brousek a V. Vydra.
Jde mi však o něco jiného. Inscenace se natolik vymyká obvyklé vinohradské dramaturgii, že až vzbuzuje podezření. A i když chápu, že se dívám na časovou konzervu a očima kamer, tak představa co by kdyby dost zlobí.

záznam
Každy synek Brenpartije nič nerobi enem pije a taky brzo umírá, na haldách se žije rychle
Možná až příliš místní záležitost, chápu a zvládnu přeložit tak každé třetí, čtvrté slovo. Ani příběh není tak hutný, jak by se dalo čekat.

záznam
Ten náš Aťa se nedloube v nose, on prostě krvácí
To, co se víc než hodinu tváří jako existenciální drama a jen velmi drobné náznaky mluví o příběhu starozákonního "mučedníka Hospodinova", se dost divně (myslím tím nuceně) zvrhne do černé komedie a pak do halucinačního loutkového představení? Tohle vnímám jako podraz a ačkoli by si provedení zasloužilo hodnocení vyšší (herecky se skutečně dá vytknout jen maličko), u mě se ho nedoškemrá.

záznam
Zábavné, prvky kupletu a opery pěkně koření. Bohužel příliš mnoho nápadů na malé časové ploše nedává prostor k vyniknutí a bludně větví příběh.

záznam
Postavit hru na jediném herci (Jiří Dvořák/Jindřich IV.) není nutně chyba - ostatně...je skvělý. Pokud však není na jevišti, mělo by se také něco dít, ne přehazovat slova lopatou z jedné strany na druhou. Bohužel Andrea Elsnerová a Markéta Děrgelová nedostaly dost prostoru, z pánů lze kromě Jiřího Dvořáka ocenit Otakara Brouska a také Daniela Bambase, jehož mírně přepjatý a s patosem nasazený výraz se do tohoto provedení hodí téměř přesně.

Válka nejsou houpačky. A nečum na mě, jako bys mě chtěl bodnout!
Smočkův Piknik znám ze záznamu představení Činoherního klubu. Texty se přenášejí, metamorfují a přibližují době, je to běžné.
Na Vinohradech to ale kult nebyl. Pět hereckých charakterů je sice dostatečně odlišených, ale výkyvy v chování nelze vysvětlit situací, v jaké se jejich postavy ocitly (Denny Ratajský, Daniel Bambas). Spíš jako by si herci "odskočili", zrekognoskovali postavu a zas se do ní po vnější kontrole vraceli, takový mám pocit. Atmosféru to ale má, nepopírám.

záznam
Zajímavá skrumáž současných řeckých problémů a antického textu. místy se dostává nahoru Aristofanes, místy vybublá moderní velkohubá politika s jejími zastíracími tanečky. Hráno v plenéru, taky výhoda. Herecky i režijně uchopeno slušně, jako vývojová laboratoř dokonce velmi dobré.

65%
záznam
Motýl na anténě aneb Nepřetéká ten kůň z umyvadla?
Intelektuální lid ponožkového typu se plaví a topí v rozbouřených vlnách textu a zbytečně mluví i vylévá kbelíky. Pan Maryška má otlačené čelo a paní Postlerová plete z párané vlny. Dík scénografovi Čapkovi za spoustu kulturních odkazů, skrytých i zjevných.
Audience
Znám zatím trojí provedení - Kašpar, Bezruči, D21. Tohle bylo asi nejslabší. Těžko říct, jestli jde o režijní záměr nebo improvizaci, ale "fízlovská" změna u p. Maryšky nejde vývojově vysvětlit. Až si říkám, že tohle si ten text snad ani nezasloužil.

55%
záznam
Chápu více jako taneční performanci a divadelní experiment, než jako plnoprávné divadelní představení. Samozřejmě jde v první řadě o emoce, ty "patřičné" se ale zřejmě nedostavily ve správném počtu nebo pořadí.

65%
Bílý Tesák bez Tesáka? S kamerou? Evidentně to taky jde, ale osobně mi chybí. Testosteronová vlčí jízda s překvapivě až příliš měkkým dojezdem, prostě už nejsem ten hlavní divák téhle inscenace, dítě. To je ale asi můj problém, ne problém inscenace. To mi spíš vadí ta nepravděpodobná idylka na konci.

záznam
Zub času zahlodal, ale hlavní myšlenka je snad viditelná dosud. Malá duše je věčná, ať už se ohání jakoukoli příslušností k národu.

záznam
Zhmotnělý sen šotoušův...ale jiskra od nákolku schází
Vlastně inscenaci alespoň formálně nic nechybí. Až detailně promyšlená scénografie, herecké party plynoucí bez výkyvů, režijní a dramaturgické vedení také nemá výraznější vady. Pečlivost, to je asi nejpřiléhavější slovo, kterým lze představení označit. Ale pokud schází silná jiskra, nic nenaděláte, bude to jako chlebíček bez šunky a okurky, a ani obětaví kulisáci, lezoucí po zemi v kostýmech obrovských krabů, to nezachrání.

58%
záznam
Trochu doufání v nějaké podstatnější posuny a modernější vyznění, bohužel režisér evidentně myslel na to, aby náhodou nepohoršil konzervativnější diváky. Až přehnané zdůrazňování násilí na úkor reálné herecké akce, vlažně působící Vávra a nijak zvlášť přesvědčivý Francek. Trochu moc utažené kohouty tam, kdy by energie měla ne téct, ale tryskat, zbytečně krotké a pasivní.

65%
Herecky bez vad, nepřehrává se, netlačí na pilu, nedojí slzičky...taky proto hodnotím tak vysoko. To jen ten slaboučký text mi leze na nervy. Určitě to nebylo pro mě, ale pokud jste náhodou rozvedená padesátnice +, poslužte si, bude se to líbit. Lepší než zbaštit bonboniéru a zapít ji sedmičkou laciného vína.

záznam
Pozvolný zrod banálního zla, umožněný rozvratem společnosti, tak bývá obvykle Mannův Mefisto vykládán. V téhle inscenaci to ale nepoznávám a M. Havelkovi jeho role Hendrika Höfgena příliš nesedla. Navíc hra je prošpikována erotickými scénami, které vyznívají mírně trapně. Zajímavá je ale studie drobného nácíčka Hanse Miklase/I. Ondříček, lehce načrtnutého frocka Sebastiena Brucknera/V. Blahuta či naivního a dychtivého komunisty Otto Ulrichse/M. Isteník.

záznam
Je to syrák, pane Bamba...a spoustě věcí nerozumím. Autorská věc, díky hercům ale koukatelná a relativně svižně odsýpající. Nádherně panenkovská Klára Sedláčková-Oltová, Jan Meduna se svým příběhem medvěda na skládce, Ondřej Rychlý a jeho příběh lásky k učitelce dějin hudby... Ale být to delší, tak to asi nedám.

záznam
Staré dobré argumenty "Já nic, já muzikant, fidli fidli..." "Dělal/a jsem jen svou práci.." "Byla jiná doba..." "To nemůžeš pochopit, protože jsi tehdy nežil..." mi už lezou z krku, ať už zaznívají z úst kohokoliv, z té dobré i té ne-dobré strany. I na divadle. Nerozčiluje mě to, ani to nepovažuji za kontroverzní. Jen je to v tuto chvíli prostě duševně nehygienické.
herecky slušná N. Boudová i J. Tesařová.

záznam
Neurazí, ale brněnská verze toto provedení bere minimálně o koňskou délku. Škoda, že dámské třídní osazenstvo je jen trojhlasé a ne zcela vyladěné, u pánů je to o něco lepší (František Mitáš/Benetka). Občas i zábavné (přehrát tak úžasně naživo bitvu u Bosworthu je "vskutku" zajímavé) jen kdyby ten zbytek nebyl brán tak smrtelně vážně. Kostýmy slušné, šatky ale spíš z konce čtyřicátých (slušivé, což o to)...

záznam
Natočil tři významné celovečerní filmy (divné, ale ceněné). Napsal pár skvělých scénářů, o nic méně divných.
Měl mindy z vlastního vzhledu. Bral Fenmetrazin jak bonbóny. Nebyl dobrým manželem ani otcem a všechno si dokumentoval, až patologicky. Převést jeho deník do divadelní podoby, navíc velmi statické, proto nevidím jako fajn nápad. Téměř mám pocit, že se jedná o akademické cvičení v čistotě formy a typu. V tomto ohledu tedy má inscenace mnoho kladů, to jen já jim nerozumím.
Herecky výrazný J. Hájek a J. Vyorálek.

65%
záznam
Po schůzi by člověk čekal víc, než jen přehrát to pozpátku. Možná by to působilo napřímo, záznam je jen záznam a nedotkl se mě tak, jak by se dalo očekávat. A ještě ke všemu nesnáším dechovku a volksmuzik...

záznam
Předobraz, rozhlasová hra, má sympatických 62 minut. Divadelní tvar přebujel na 2:45, místy je až neadekvátně rokokový (taneční scény),vesele křepčí kolem zlatého telete sportovní propagandy a co mě nejvíc mrzí, že zmizela většina zmínek o dopingu. Hra je jinak založena na výkonu Pavly Tomicové, která předvádí vrh koulí i slovy se stejnou lehkostí, bohužel postava redaktorky Sáry Tlachecí je přehrávající šišlavo-patlavá tragédie, Moderátor Klubu seniorů (Jiří Zapletal) něco podobného, jen postiženého senilní demencí.

57%
záznam
Charleyova teta je asi guilty pleasure. Dávno zaniklý svět, který nakonec nejspíš takový nebyl nikdy, převlíkačka za dost šerednou starou vraždu, nepravděpodobná setkání a náhody, které se nedají osvětlit ani výsadkem UFO, ne úplně dokonalé dialogy. Vždyť poblouznění starších pánů zrovna Igorem Ondříčkem/teta, Babberly se dá vysvětlit jen zhoubným dlouhodobým nedostatkem sexu, a těch mladších/P. Štěpán, A. Novotný zas vytrvalým přehlížením vad mladých dam, neb jsou krásné, ale hloupé jak necky.
Nicméně, je tu jedna skrytá perla...rozkošný suverén sluha Brasset/J. Mazák.

65%
záznam
Klidný, věcný, seriózní. Takový je Walter, stavební inženýr pracující pro Unesco, muž, který rozhodně nevěří na náhodu, osud a podobné hlouposti. Jenže osud věří na Waltera, a vrací mu vše, co Walter cestou životem ztratil: Hanu, Sabeth a snad i lásku. A pak si bere zpět, s neúprosností antického dramatu.
Zajímavé, ale trochu suché, naštěstí kdysi předcházel film, takže časové roviny rozeznávám, to spíš posun děje prostým vyprávěním Waltera je mi mírně proti srsti.
Dobrý Martin Finger/Faber a Marie Štípková/Sabeth.

záznam
58%
Tak si je hoši poměřili. A cestou na Roxanu zapomněli.
A to mi všichni ódy pěli.
Ba ne, to pro mne není, tohle je divné představení.
Nejrozkošnější Montfleury/D. Bambas, co mi zatím přeběhl přes jeviště. Udržet výraz a přitom ze sebe vymáčknout falzet hodný Bee Gees, aby zněl přesto čistě a ne jako parodie...díky.
Výkon k zaznamenáni - P. Batěk/De Guiche.
On a ona mi prostě k sobě nesedí. Hvězdičku do čtvercové díry taky nenarvete, a to není nic proti hvězdičkám nebo kostkám.