Studený Čumáček

77%
záznam
Večerníček byl černobílý, divný a připadal mi už kdysi mírně přiblblý. Tahle inscenace má odpich a i když je viditelně určená vážně malým dětem, nebude nudit ani doprovod. Odboural mě pěvecký výkon "Máš má ovečko dávno spát!", také propracované loutky vlků a velká loutka sedící ovčí babičky. Nádherná původní hudba.

Nebývá vidět, maximálně někde z dálky, na hřišti. Občas bývá slyšet, to když někoho brutálně seřve, že se nepřezul, kopal míčem o zeď, rozbil dveře, přišel pro klíč od skříně na balóny...
Ale teď promlouvá, tváří v tvář a zcela nablízko. Je mentorem, filosofem, hybatelem, tvůrcem nového, čistého světa a zcela nového biotopu a milovníkem Misantropa. Je zvláštní, trochu temnou esencí člověka, přesto přináší neobvyklou a mírně pokřivenou naději...a navíc ví, kde je historická klubová vlajka.
Až neuvěřitelně přesvědčivý výkon Jakuba Špalka i pro absolutní fotbalové neznalce.

67%
Velmi zvolna budovaná atmosféra, neskrývané násilí a  vztahové rébusy, to mi ubírá na hodnocení. Herecké obsazení hlavní trojky, L. Žáčková, A. Bílík a R. Kalvoda, je vyvážené a naprosto uvěřitelné. Zajímavý opakující se motiv jablka hříchu a toulavé kočky. Scéna se mi nejprve zdála trochu překombinovaná, její pohyb ale zřetelně urychluje a dynamizuje jevištní čas.
Je zbytečné na jevišti hledat film. Není tam. Je tam dobré, občas i silné divadlo.

záznam
Karl Kraus byl v podstatě šťastný člověk. Šťastný, protože zažil "jen" I. světovou válku a zemřel včas, aby nezažil tu druhou.
Herecky nádherná práce hlavního týmu Typů, protože postavy jsou prakticky bezejmenné a vyjadřují jen určité omezené okruhy myšlenek příslušející k situaci (voják/S. Majer, politik/M. Daniel, duchovní/M. Pechlát. novinářka/I. Uhlířová, herečka-manželka/G. Míčová, pán/J. Štrébl). K nim však také přísluší i stranou stojící fluidní postava pijana a prapodivného filosofa, velmi zajímavá a herecky cenná (J. Černý).
Nápaditě a funkčně členěná scéna.

26%
záznam
Sehrát tento kousek ochotníci, asi se i zasměju. Tohle byli ale profesionálové, a je to jako Dietl v jeho nejhorším období zkřížený s opravdu hloupou písničkovou estrádou.

záznam
Z toho by mohla být dobrá opera, řekl ten pán, a byla z toho velká bžunda, s létajícími srdíčky, růžovým obláčkem, věrným milováním a tak...

generálka
Má osobní náklonnost k opeře je lehká. To je v podstatě výhoda, protože Prodaná nevěsta vznikla jako Singspiel, až později přibyly ty okrasy kolem. Takže mě těší, že Mařenka je jen jedna, Jeník není zralý čtyřicátník a paní Kecalová je...se už nějak vsákne. P. Gajdošíková (Mařenka) má téměř dokonalou manýru a Jeník (J. Blažek) vypadá k světu a zpívá mu to. Také sbory zní dobře, ale to je tak asi všechno. Není to parodie, poklona Smetanovi, lehoučké připomenutí ochotnických začátků českého divadla, je to tak nějak všecko a nic. Dobře, tak si to zkusili, ale...asi to skončí jako školní představení. Škoda, potenciál tu byl.

záznam
Zábavná hříčka bez většího přesahu, základní požadavky však splňuje.

Pojďme si popovídat o hřebících, chlebu a kapce vody...
Mám pocit, že svou novou motyku nedovezu domů a neopřu ji do kouta. Nechám ji v tramvaji, zaseknutou v něčí hlavě. Takže mi zbude jen meloun-hřebík. A taky nutkání založit a především pevným krokem vést k volbám politickou stranu Chraňme zelí proti kozám, zkráceně CHZEPROK.
Pořád ještě máte pocit, že rozumíte? A máte deštník, nebo jste člověk bez deštníku? A pokud nemáte deštník, jak vám jde lízat drobky z podlahy?
Občas Houseňák v říší divů, občas polojasno, občas geniální.

Vaněk a Staněk, sami, spolu...
Havel a též neHavel. A pořád nějak horko...
1) Javůrka zhaftli. A bude mít dítě s Anči. Blbá situace. A pak ještě přijde Vaněk, kouká jak neviňátko, vytáhne jen tak už sepsanej protest a špulí se, jako že podepíšu. No to by v tom byl čert, aby...
2) Vaněk už nepíše. Ale má jméno. A tak nám pokryje malou domů, on dá jméno, my dodáme lidi, aby se v Ústavu zkoumalo jen to, co chceme My. Šikovné, chytré...Kozla a Tesaře. Hladké, seriózní, pilné a chrlící především nevyžádané informace. Mají rest, od minula...
"Říkám, hej, kotě, pojď udělat něco divokýho..."

78%
záznam
Proč se všichni bojí i jen vyslovit to jméno? Mgr. Marek kráčí Ostravou po stopách neznámé skupiny z konce šedesátých let a naráží jen na mlčení a paniku. Rottrová rozrušeně omdlévá, Nohavica ho omylem zahrne do své rituální výměny píšťaly s Richardem Krajčem, tata Radka Pastrňáka mlčí nebo si plete Marka s Vojtou Dykem, lze ho však tajně následovat, bo Ostrava je region razovity.
Podaří se přesvědčit Romana? Bude nutno Půjdem spolu dál přetextovat? A co na to Marie Rottrová? Odzpívá její part Ewa Farna? Mnoho, mnoho otázek a záznam vymazali, teda omylem...a Ewu uneslo UFO!

Hodná bažina, hodná. Aport!
Kouzelný loutkový horror, mr. Hitchcock by měl jistě radost. Nezapomeňte si po skončení produkce prohlédnout loutky, nebývá běžné kombinovat tolik typů a zde jsou k nahlédnutí zblízka. Loutkovodiči také o svých "hercích" rádi řeknou pár slov...

záznam
77%
Skvělá absurdní komedie s hořkým akcentem v chuti. A všecko to začalo toho dne, kdy ředitel školy/Ondřej Vetchý nakreslil na tabuli kosočtverec s čárkou uprostřed a hned zahájil pátrání po domnělém provinilci...
Nádherná souhra Ondřej Vetchý a Jaromír Dulava, Marika Procházková a Lucie Žáčková. Velmi zajímavá Nela Boudová a Stanislav Zindulka. P. Kikinčuk/tělocvikář trochu přehrává, ale je to v rámci hry snesitelné.

záznam
+ kostýmy a ptačí charakterová různorodost
- dnes již "přesezená" satira, které vypadaly zoubky
A nevím jestli je to kladné nebo záporné, ale muzikál by asi neměl znít jako opera...

56%
Možná příliš vysoké očekávání. Ono je to totiž tak trochu jako telenovela. A já asi chci víc...víc všeho. Ačkoliv, to nádherné pozvolné opadávání přiblble zamilovaného úsměvu P. Baťka/Darcy, když si uvědomí, že s budoucí ženuškou Elisabeth/M. Borová bude muset přijmout do rodiny i její nesnesitelnou matinku s platíčkem růžových pilulí/L. Juřičková, flegmoušského tatíčka/D. Prachař a pár dalších problematických osob...

55%
Bylo by možné hodnotit toto představení jako nadprůměrné. Bylo, pokud by nechyběla základní chemie mezi Lízou (Šárka Vaculíková) a Higginsem (Jan Šťastný). Tedy...ona ano, on ne. Takže základní boj nahrazují dokonale pitomé společenské sedánky a herci "malých" rolí : Svatopluk Skopal (skvělý!), paní Eynsford-Hillová (E. Režnarová), dcera Klára (J. Kotrbatá) a syn Fredy (M. Lambora), paní Pearsová (N. Konvalinková), paní Higginsová (L. Švormová), D. Ratajský a samozřejmě T. Töpfer.
A...proboha, proč tak děsný akcent? Pražské vokály by Š. Vaculíková ovládla jistěji, o tom žádná...

záznam
To by člověk nevěřil, ono už je to deset let a pořád to funguje.

záznam
Divné, hodně. Nechápu propojení jinak skvělé scénografie a hry, smysl chování některých postav a jejich tanečky, skoky nebo jednání, které připomíná člověka bodnutého vosou. Což nic nemění na tom, že Klára Sedláčková-Oltová/Arkadinová byla naprosto skvělá jako polohysterický diblík, Pavel Neškudla/Treplev přiměřeně "sašol z uma", než se neoděn zastřelil a Petr Jeništa/Trigorin se ukázal být relativně úspěšným afektovaným "baličem" naivních nanynek, což na Čechova není vůbec špatné.

záznam
Zajímavá scéna. Petr Ulrych vytvořil hudbu, ve které slyším vzdálené ozvěny Koločavy, bohužel v ní existují i "švy" mezi folkem a dynamickou hudbou nutnou pro typicky muzikálové scény. V činoherním výrazu přešvihlý Radúz, naštěstí v druhé půli se trochu znormalizoval. Může mi někdo říct, proč to kostýmově vypadá spíš jako nějaká indiánka, jen péra v hlavě chybí?
Střízlivě řečeno, s inscenací se mírně míjíme.

záznam
Začínám chápat, že historky o tom, jak herec během výkonu "shodí" klidně dvě tři kila, nejsou daleko od pravdy. Petr Jeništa/Raskolnikov se do krajnosti hnaným sociopatem, který nelituje svého zločinu, ale sebe sama, protože Lizavetu/Eva Vrbková přece zabít nechtěl, neměla tam být... Pláče, prosí, jen aby ho Soňa neopouštěla, potácí se světem lidí, kterým nerozumí a ani rozumět nechce, aniž by rozpoznal, co je realita a co halucinace z nervového zhroucení. Velmi silné a čisté i ze záznamu.

7.6. 2019, derniéra
75 %
I když to jako laik nedokážu pochopit, hoši, budete mi chybět. Nejenže jste mi ukázali několik zajímavých druhů usmrcení, míst, kam lze v rodinném domě schovat několik těl, ale také, že namontovat kulový ventil do přívodu pračky obráceně je fakt problém. (Jo, už se to reálně hodilo.)
RIP 2011-2019 a vzpomínka na všechny, co tím s námi prošli, protože jich bylo fakt hodně (celkem 18 lidí! Bóóžíčku! A všichni k sežrání!).
Jo, nevíte náhodou o někom, kdo by mi vyměnil vypínače? Ono mi to tak trochu bzučí...

Čtyři růže a ztracená příležitost
Na tohle představení padly čtyři růže. Na zrcadle, pod šeredným svetrem, na kulečníkovém stole, na sukni nevěsty. Zbytečně. Těch třicet procent je z poloviny určeno pro Oldřicha Vlacha (Osip), druhá polovina patří Šárce Vaculíkové a Markovi Lamborovi za kratičké němé scénky v zadním plánu.
Proboha, tolik přehrávání a řvaní, že jím podělíte všechna divadla v Praze a ještě si domů odnesete výslužku...

Do přestávky to bylo jako sledovat Othella v holandštině. Pak to začalo dávat mírně smysl, a pak víc. Na činohru možná trochu nepřehledné, asi si seženu text. To, co celou dobu samostatně vyhlíželo jako podivné prostocviky, se naštěstí ukázalo být velmi emocionálním párovým tancem. Nádherná Kateřina Marie Fialová, velmi flexibilní Zdeněk Piškula.

V jednoduchosti je síla. Živá hudba, nepřekombinovaný příběh, uvěřitelné emoce, úžasná choreografie, scéna, kostýmy a masky. A sympatických 70 minut.

záznam
Bůček se šesti a Glembayové
Problém této inscenace začal už výběrem textu. Je stejně nudný a těžce stravitelný jako pečený bůček se šesti a trochou zelí. Zelí velmi málo, pečené nestravitelnosti a nudy velmi mnoho a posledních cca 10 minut před přestávkou a na konci inscenace intenzivní herecká škytavka.
Statická hra, kde mnoho lidí ve fracích postává a mluví o věcech, aniž by se něco opravdu dělo. Omlouvám se, ale sledovat výběh tučňáků císařských je trošku zajímavější, zvlášť, když bojují o samičky a zpívají...tady se "jen" dobře hraje na klavír.