Teejay

Inscenace dalece překračující slavného 4oscarového filmového předchůdce. Neskutečně skvěle zvládnutá imitace řečového handicapu, Martin Sláma a jeho logoped Ladislav Frej v (pro mě) životní formě.
Ještě nikdy jsem inscenaci nedal 90%, ale zaslouží si to. Stálo za to měřit cestu do Brna pro ten nezapomenutelný večer.

Skvělé, skvělé, skvělé.
Emotivní, překvapivé, minimalistické pojetí, skvěle se hodící do (již uzavřeného) Kolowratu.

Skutečně jedna z mála her, po které je hlava plná otázek a soupeřících argumentů. Nedává jasné odpovědi, navozuje otázky a možné směry myšlení. Síla!

Jak velký prostor a kolik příběhů vtěsnati dá se na malou scénu. Nečekaný úhel dramatizace, skvělá scéna, překvapilo v každém ohledu.

Kašlat na korektnost, Milan vám nastaví zrcadlo, a i když do něj hodíte kámen, zrcadlo nezmizne. Víc takových her a víc vnímavých diváků.

Společenský tlak zdeformoval chování. Je ještě možná sebereflexe?
Skvělé!

Skvělé zpracování!

Interpretací se nabízí hned několik. Trochu nevyvážené je střídání průřezu duší quasi šílence a paternalistickou úlohou psychiatra. Možná záměr?
Karel Dobrý je dokonale šílený, František Neměc skvěle rozvážný, jak se k herci jeho formátu hodí.
Minimalistická scéna a komorní charakter posilňují zážitek z inscenace. Lze říci že jde o Top3 činoherních titulů, které lze v současnosti v ND vidět.

Expresivní každým coulem. Přežívali to, co hráli.
Bitva názorů dvou generací a myšlenkových proudů, skvěle zahrána i sehrána touto dvojicí.

Nechybí sebeironie, sarkazmus - i přes neveselé téma Eliška dokáže osobním šarmem zůstat nad věcí a lacině nedojímat diváka.

Není vhodné pro "depkaře", Eliškin věrný výkon nepomůže překonat tento stav.

75 %. Jedna z lepších frašek, které jsou k vidění v Praze. Sokol a spol nasadili vysoké tempo, skvěle promyšlenou scénu a v nahuštěném a krátkém formátu výtečně pobavili.

Líbivé, inteligentní, s přesahem. Klidně bych šel podruhé.

Velmi zajímavé pojetí, i když nejsem fanouškem hudebních intermezzos. V Řevnickém divadle ještě podtrženo kulisou tmy a lesa.

Vysoké hodnocení za herecké výkony, scénografii, koncepci pět v jednom.

Dokonalé využití prostoru Rubínu, dynamický spád a překvapivá pointa, není co vytknout.

Reality check: jak se rozhodnete po zjištění, že vaše vlastní hlava vám lže o vašich citech? Zůstanete chladní ke změně a postupujete dál společností rozmyšlenou trajektorií života (děti, pes, dům, auto, dovolená), nebo se vzepřete a začnete dělat věci podle sebe? Má to vůbec smysl?

Pro postavení se do této situace se hodí vidět tuto hru. Pověstné zrcadlo si nastavíte sami, a bude vás hlodat. Doporučuji!

Téma, co svědčí hercům, co svědčí místu. Přesvědčivá Jitka Smutná, správně komorní prostor, téma přenositelné do všech oblastí života, kde narážíme na mezigenerační rozdíly.

Blanche na deskách Činoheráku může stvárněním rozpolcenosti směle soutěžit s oscarovou Blanche v Jasmíniných slzích. Celá scéna prostě hrála, skvělé!

Skvělé, zábavné, lehké.

Komedie není můj oblíbený žánr, ale i tak by si zasloužila tato hra ode mě vyšší hodnocení. Minimálně pro neotřelý přístup k humoru, reflektování reálných angažmá herců v ději, kombinace sebezničujícího humoru a improvizace se zapojením diváků. A Barbora Poláková je jako Večernice jednoduše skvělá.