Teejay

Skutečně jedna z mála her, po které je hlava plná otázek a soupeřících argumentů. Nedává jasné odpovědi, navozuje otázky a možné směry myšlení. Síla!

55%. Jenom pro ty, co mají rádi jazz. Nečekejte náročné téma, je to o hudbě a o všem, co Havelka stělesňuje. O hodinku zkrátit a bude to svižnější.

Tak sprosté, až dobré. Nejde o hluboké drama, není možné očekávat katarzi, prostě je třeba si na tři hodiny zvyknout na hospodskou mluvu. Oddechovka k zasmátí a nic víc od toho nečekejme. Improvizace víc než dost, na tomto konkrétním představení se povedla.

Téma, co svědčí hercům, co svědčí místu. Přesvědčivá Jitka Smutná, správně komorní prostor, téma přenositelné do všech oblastí života, kde narážíme na mezigenerační rozdíly.

Antická tragedie v novém tisíciletí. Navíc zaujme, vtáhne, nenudí. Příjemné překvapení v produkci ND, až nezvykle svěží. Chvíli trvá, než začnete brát striktní modernizmus, ale otevřenému diváku to vadit nebude. 65%

I když je umístění hlediště na scénu skvélým počinem, představení chyběla atmosféra. Už asi není doba 3hodiných dramat, stěží se dá udržet pozornost u několika paralelních dějových linií.

Nenuceně vtipné, skvělá souhra herců, příjemně lidské.

Originální, chytré, nenuceně vtipné. Další dobrá Kolečkovina.

Proč ze všeho chtějí v ABC udělat muzikál? I tak jde o nevyvážené představení, kdy druhá polovina byla lepší, ale u modernistické multižánrové slátaniny nepomůže k dobrému zážitku nic. 30 % za scénu.

Rubín jako (téměř) vždy nezklamal. Obsazení Zuzany Stavné je skvělý krok, dáva to šťávu a autentičnost lovkyně.

Rozmělněné, roztáhlé, Kukurův egotrip (i když jej jako herce mám rád). Samoúčelná nahota a podivné mixování modernosti (videokamera) s asketickou scénou.

Reality check: jak se rozhodnete po zjištění, že vaše vlastní hlava vám lže o vašich citech? Zůstanete chladní ke změně a postupujete dál společností rozmyšlenou trajektorií života (děti, pes, dům, auto, dovolená), nebo se vzepřete a začnete dělat věci podle sebe? Má to vůbec smysl?

Pro postavení se do této situace se hodí vidět tuto hru. Pověstné zrcadlo si nastavíte sami, a bude vás hlodat. Doporučuji!

Neurazí, pobaví, nelze nic vytknout. I když si pro sebe nemůžu odnést žádnou dlouhodobě platnou myšlenku, leitmotiv... Téma vzájemného odcizení online světa a reality je známé a nepřekvapí.
Velkým plus je, že oba herci hráli, jakoby ani hrát nemuseli, za co jim náleží uznání.

Skvělá Tereza V., ocenění si skutečně zaslouží. Nenuceně podané dva úhly pohledu na stejnou věc - skvělý vhled do myšlení třicátníků.
Konverzačně vtipně a lehce podané, i když lidsky těžké téma, zejména v poslední scéne při rozhodování "Být, či nebýt?".
Osobně mi vadila vzájemná nevyrovnanost dvou polovin - první je výbušná komedie, druhá mrazící dráma, co vás vrazí do křesla a tak trochu se stydíte za to, že jste mužem... určitě však můžu doporučit a je to těch lepších 20%, co je v současnosti k vidění.

Skvělé výkony, esence herectví. Nečekejte však propracovaný děj, spíše banální, poselství si v druhém plánu musíte vydolovat sami. Ale legendární duo na scéně vás překvapí.

Dokonalé využití prostoru Rubínu, dynamický spád a překvapivá pointa, není co vytknout.

Skvělé, skvělé, skvělé.
Emotivní, překvapivé, minimalistické pojetí, skvěle se hodící do (již uzavřeného) Kolowratu.

Vysoké hodnocení za herecké výkony, scénografii, koncepci pět v jednom.

Velmi zajímavé pojetí, i když nejsem fanouškem hudebních intermezzos. V Řevnickém divadle ještě podtrženo kulisou tmy a lesa.

Líbivé, inteligentní, s přesahem. Klidně bych šel podruhé.

50 % za nápad. Druhý krát bych na to nešel. Polomuzikál poplatný svému účelu - mít plný sál.

Jedna z nejlepších scénografií posledních let. Obsahově však mimo (mojí) mísu. Nevadí mi překračování hranice, ale prvoplánové nadužívání vulgarizmů a nihilistická moucha nejsou mým šálkem...

Pan Donutil exhibuje ego v komedii, při které marketing a šeptanda převažují nad provedením.
Lidová zábava v zlatém hávu Národního divadla, ušitá na míru publiku, které jezdí do divadla "na zájezd" nepříliš často.
Tři hodiny smutku nad stavem obecného kulturního názoru, a nakonec standing ovations. Jednoduše nejsem z cílové skupiny, protože ostatní se skvěle bavili a plácali po stehnech.

Tak skvělá jména v tak nepochopitelné hře.