Profil uživatele

Teufel

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 9 % (22)
Helena Grégrová: 10 % (29)
Iva Bryndová: 11 % (14)
Lukáš Holubec: 11 % (16)
Pavel Širmer: 11 % (48)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 28.10.2018)
Od Jiřího Havelky čekal něco jiného a místy jsem se nudil. Text je opravdu agitka, což se přiznává recenzemi přímo v inscenaci. Zpracování jako takové mě nijak nenadchlo, hercům jsem nedokázal uvěřit, síle těch událostí samých ale ano. Takže na místě nic moc. Ale na druhou stranu, se mi to téma od té doby pořád nějak vrací. My se jako národ prostě musíme naučit pracovat s hrdinstvím a patosem a tohle je platný pokus, vykreslující celou řadu nepříjemných paralel s dneškem. A to divadlo prostě dělat má a v tomto případě dělá, jen si to člověk bohužel užije spíš ex post racionalizací.
(zadáno: 11.10.2018)
Hudba, světlo, pohybové dovednosti, to vše je blízko dokonalosti. Walls and Handbags se mě přesto dotklo ještě o kousek víc, protože na mě mluvilo srozumitelnějším jazykem. Kolaps má chvilky, které mi z hlediska celkové výpovědi připadají maličko bezradné. Ve chvílích, kdy se spojí význam, a fyzická dovednost na té úrovni, kdy ty fyziku popírající nehoráznosti vypadají jako nejjednodušší věc na světe, je to obrovská pecka.
(zadáno: 18.9.2018)
Tam, kde se inscenaci podařilo vyvolat atmosféru byla velmi silná. Např. ta, kterou dovedou rozpoutat prosebnice svým zpěvem je mrazivá a živě vybavitelná i po pár dnech. Zvláštní napětí přepychového sídla, bylo také v podstatě hmatatelné. Angažované vstupy ale bolely.
(zadáno: 12.8.2018)
Žádné velké drama, žádný ohňostroj nápadů, nic na co byste vzpomínali ještě po letech... a přece je fajn si na tuhle věc zajít. Pro ten velmi příjemně strávený čas s milou a křehkou vztahovkou, kterou neruší vůbec nic, snad jen příliš často opakovaný hudební předěl. Přestože bylo víceméně jasné k čemu to směřuje, a přestože některá témata mohou být vnímána, jakože se opakují, myslím, že to je velmi vtahující a po celou dobu jsem šel s nimi.
(zadáno: 12.8.2018)
Inscenace je to pravda na první pohled líbivá, díky jednoduchému a efektnímu vizuálu, ale to je něco, co se velmi rychle vyčerpá. Kolikrát ještě Oněgin třískne do piána? Kolikrát se ještě posypou šachové figurky? No, mockrát. Není pak tedy nač se dívat a více se poslouchá, nakonec text by zde měl být nejdůležitější. Ale jak se tu s verši zachází je místy mrzačivé, slabika sem, slabika tam. Je to taková navoněná bída.
(zadáno: 24.6.2018)
Inscenace má silná místa a jistě stojí za to ji vidět. Dobře se v ní zpívá a velmi slušně hraje. Stojí ale na textu, u něhož si nejsem jistý, zda mu inscenování dalo potřebnou kvalitu navíc. Občas jako by z prken přímo sálala režijní snaha, aby herci u toho povídání dělali něco, co by bylo dost umělecké. Používá se k tomu mnoho střihů, které ale nevypadají motivovaně a jsou technicky delší než by bylo příjemné. Možná, že stačí, aby si to trochu sedlo a bude to skvěle fungovat. Kdyby se to trochu namazalo, možná by divák neměl čas koukat tomu do drátů a ozubených kol a prostě by si to užil.
(zadáno: 24.6.2018)
Žánr rodinné odpolední komedie se zpěvy a tancem je přesně forma, která sluší točně i tématu. Začátek je roztahaný. Herecká stylizace místy malinko karikuje, ale v plenéru se nedá očekávat, že by se dalo hrát o moc citlivějším stylem. Je to kvalitně odvedená komedie s opravdu působivými loutkami dinosaurů, které umí rozpoutat opravdu silnou atmostféru. A ještě jedna poklona hercům, kteří toho spoustu naběhají a zvládají u toho hromadu převleků i ovládání loutek.
(zadáno: 10.6.2018)
Objektivně je ta inscenace prostě kvalitní. Energická, nápaditá, trochu střelená. Postava tuňťovitého Bohuslava Martinů mě nesmírně baví. Co už říct nemůžu, že by měla za všech okolností dokonalý spád. Hlavní hrdinka mi k srdci nepřirostla, vlastně se nezdálo, že by překonávala nějaké potíže, prostě se jen chovala jako neřízená střela a ono to světe div se prostě tak nějak samo vycházelo. Ve druhé půli už je to méně životopisu a více osobní a to funguje líp.
(zadáno: 18.5.2018)
Přesně na takovéhle věci má mít národní divadlo Novou scénu. Inscenace je v mnoha ohledech chytrá, textově vybroušená a o nás toho umí navypovídat obrovskou spoustu. Vzít otrlého dramaturga, vyškrtal by z toho spádnou a kompaktní hodinu a čtvrt a bylo by to super. Hereci opravdu skvělí. Přesto jsou tam hlušší pasáže, kdy čas ubíhá nesmírně pomalu, a které působí dojmem spíše bezradného oslího můstku. Ten závěr mě ukrutně dožral, ale možná jsem to trochu potřeboval, fajn. Názory diváků se zřejmě budou dost lišit, tohle určitě nesedne každému.
(zadáno: 24.4.2018)
Zuzana Kronerová, jediný klad inscenace. Jinak tam není dobře prostě nic. Ani hudba (u Ypsilonky s podivem) nemá přesnost a švih. Mátožné, nesmyslné, mechanické. Shluk neustálých příchodů a odchodů postav, pro něž se až parodicky hledá motivace. Postavy říkají repliky... orloj. Pro diváka nekonečné, chvílemi až bolí.
(zadáno: 23.4.2018)
75% Kouzelné provedení hlavně první půle. S mírným patosem, jaký se hodí k ochotnickým spolkům a přitom s grácií, nadhledem a lehkostí, takhle si představuju Lucernu a přesně takovou jsem dostal. Druhá půle už je víc fraškovitá, na atmosféře mi nic nového nepřinesla a inscenace mě tam přestávala bavit. Ale atmosféra letní noci se staletou lípou, ta je prostě úplně hmatatelná.
(zadáno: 26.3.2018)
Zrýmovaný a zpěvy proložený text celkem plyne a inscenace má určitou mladistvou energii, sbory znějí dobře. Představitel Ježíše neztvárnil mesiáše způsobem, kterým se to obvykle dělá, přesto má ta postava charakter a auru. Ďábel má taky duši. Tím asi klady končí. Sólové zpěvy nejisté, herecké výkony ne zcela přesvědčivé. Lidovost s komediálností vyžehlila příběh na leporelo a inscenaci se nepodařilo vdechnout mu žádnou lidskou hloubku. Najednou tak není jisté, proč se vlastně hraje. Celkově tak inscenace neurazí, je vlastně docela milá... ale to nemusí každému stačit.
(zadáno: 15.3.2018)
Prý bez názoru, shazování všeho. Ale najděte přesnější popis doby. Ta inscenace s divákem necloumá, nenápadně jej infikuje (když se nechá). Když se necháte, tak vám pomalým krokem rozšlape hračky a vy se u toho budete usmívat. Když se nenecháte, uslyšíte jen důvěrně známá slova a fráze. Proč by bylo potřeba říkat něco, co všichni víme? Možná proto, že když se to řekne všechno naráz, člověk to nahlédne jako nový obraz. Tohle grilování s pobíhajícími dětmi je úžasný popis zbytečnosti a zároveň nevyhnutelné urputnosti našich představ o světě (které nejde ani univerzálně aplikovat ani sdílet)
(zadáno: 28.2.2018)
Mučedníka je potřeba vidět, přináší otázky, které jsou v současnosti velmi naléhavé. Hru jsem neznal a skvělý text mě bezpečně nesl inscenací, takže mi nepřišla tak dlouhá, jaká je skutečná stopáž. Problematické mi přišly herecké výkony, Jirka (Georg) a Benjamin byli víceméně přesvědčiví, dál už to bylo podstatně strojenější, místy až mechanické, což vážně poškozovalo dojem z celku. Neustálé přestavby a hudba, která v nich zní, začínají s časem otravovat a posouvají inscenaci možná trochu na sílu víc směrem ke komedii. Obávám se, že nebýt kvalit samotného textu, byl by výsledek spíše špatný.
(zadáno: 16.2.2018)
Jednoznačným kladem inscenace jsou pěvecké výkony všech 3 protagonistů. Kapela šlape báječně, zvuk skvělý. Scéna chudá, ale fungující, Prádlo kusu sluší. Myšlenka komorního muzikálu je sama o sobě skvělá a nosná ale: Jonathan Larson napsal zpěvy, které jsou příliš "ukřičené" pro dané téma i pro tu autorem zvolenou komornost a k nim hudbu, která je pěkná ale jednotvárná. Mohlo to být melancholické, křehké s občasnými pasážemi hněvu a ta dynamika by diváka/posluchače nesla. Pozdější Rent je mnohem mnohotvárnější, zajímavější a o něco v něm jde. Muzikáloví nadšenci ale zřejmě zklamáni nebudou.
(zadáno: 9.2.2018)
Objektivně velmi dobrá inscenace. Od nekritického nadšení Borůvčím, Plejtvákem a Čertovskou kvidoulí se přes velkou spokojenost s Triptychonem posouvám ke spokojenosti s Kvidoulí 3+KK, divák se prostě zmlsá. Kvality ale zůstávají, skvělá hudba, skvělé texty, sympatický ansámbl. Pozvolna mi za tím honem na slovní hříčky začíná scházet obsah. Prostě odpočinek, prostě dobře odvedená práce a pořád velmi slušná energie... to vůbec není málo. 75%
(zadáno: 9.2.2018)
Inscenace má chvíle, kdy se diváka dotkne, kdy je lidská a kdy přenáší emoce (např. obraz u moře). V tu chvíli si člověk uvědomí, že by tak mohla vypadat celá, ale nevypadá. Na to, kolik se toho v ní namluví, ke mně mluvila jen zřídka, a to je škoda. Herecky není špatná, vysloveně mě ale prudila stylizace babičky. Prostor (Venuše ve Švehlovce) posloužil atmosféře dobře.
(zadáno: 11.1.2018)
Váhám mezi 60-70% Intelektuálně osloven, emocionálně vůbec. Dobře vymyšlená scéna, kostýmy. Moderní vesnice s jejími vztahy je vystižená skvěle stejně jako brněnská startup vinotéka. Příběhově přenos do moderna nefunguje, už je to jen záminka pro spoustu skvělých režijních nápadů, už to není proč vyprávět. Cítíme, že společenský tlak komunity směřuje na konformnost, ale rozvrácená manželství už jsou natolik normální, že to má daleko k tragickým závěrům. A proto to jako celek nefunguje, byť je to vlastně skvěle řemeslně udělané. Film Divoké včely postihuje základní téma vlastně lépe.
(zadáno: 5.1.2018)
Zpočátku trochu nesrozumitelná záležitost a pak do sebe začnou věci zapadat a divák si užívá vztahy mezi postavami a krásy vyjádření apokalypsy. Scénografie mě taky moc bavila, způsob jak vytvořit malou uzavřenou zahradu, jako ostrůvek mimo čas. Budu to potřebovat vidět ještě jednou a myslím, že to hodnocení bude pak ještě lepší. Jednak není napoprvé jednoduché rozklíčovat zákoutí toho textu a za druhé inscenace se zaběhne a dámy (už teď skvělé) to budou "mít víc na háku" čímž se podpoří ten základní model dávných přítelkyň.
(zadáno: 29.11.2017)
Text je skvělý, ještě ho malinko proškrtnout o některé až vysvětlující pasáže a byla by to dokonalost. Ty ironické výměny jsou prostě skvělé. Herci se velmi snažili, možná občas až příliš na tak malý prostor, kterému by minimalističtější projev slušel přeci jenom lépe. Petra Horváthová byla přirozenější než pánové, Pavel Rímský mi naopak moc neseděl. Ale inscenace je nepochybně působivá a opravdu pokládá (a docela nenuceně) řadu znepokojivých a často dost nečekaných otázek. Kdo si je zkusí zodpovědět poctivě, nemusí být těmi odpověďmi vůbec potěšen.
(zadáno: 27.10.2017)
Zvláštní kombinace Rakousko-Uherských spořádaných měšťanských stereotypů, druhoválečné modernity a přesahů k současným modlám seberozvoje. Jako by inscenace žila zároveň ve 3 epochách, ale přitom překvapivě harmonicky. Divákovi se pootvírá celá řada otázek k řešení na doma (např. oproti Törlessovi v Disku). Herecky na velmi dobré úrovni, režijně rozhodně taky. Neměnná scéna je poměrně minimalistická, ale je využívána dost dynamicky. Subjektivně se představení zdá kratší, než reálně je, odsýpá, nezdrhne, neopakuje se.
(zadáno: 24.10.2017)
Tahle inscenace diváka obklopí a ubytuje do své atmosféry. Strávil jsem celý ten čas s melancholickým úsměvem. Propojenost, klid, přesnost. Nic kolosálního, přestřeleného, patetického. Vlastně se o té inscenaci špatně mluví, je potřeba tam být a pocítit ji kolem sebe.
(zadáno: 18.10.2017)
Třetí počin Calembouru, na který jsem se byl podívat. Svoji roli možná hrála vysoko nastavená očekávání, ale nebyl jsem tolik nadšen jako u Plejtváka a Čertovské kvidoule. Přesto je to pořád zatraceně dobrá inscenace. Dokonalé písňové texty, žánrová přesnost všech tří částí. A navíc asi definitivně miluji Lucii Polišenskou, protože její přítomnost na jevišti je prostě přehlídkou energie, espritu a přirozenosti.
(zadáno: 10.10.2017)
Váhám mezi 60 a 70, dávám 70, bo to pan Hampl hrál i přes akutní chřipku s neuvěřitelnou energií. Velmi dovedná je aktivizace publika, to nabírá chvílemi opravdu až fotbalovou atmosféru. Skvěle inscenace funguje tam, kde L. Hampl od mírné ironie směřuje až k náznakům šílenství. Tím se vybuduje očekávání, že se něco stane, že to nebude jen nářek sudího, že to celé získá nějakou velmi temnou či překvapivou pointu. Jenže se nic nestane a v dynamice monologů na plné pecky se také nic nezmění. Inscenace se tak prostě vymluví a skončí.
(zadáno: 26.9.2017)
První polovina je trochu vleklá, atmosféru chlapeckého internátu se v ní podařilo navodit, i když ne na 100%. Při vší genderové korektnosti by asi osazenstvo mělo být pouze pánské protože druhá půle je vlastně dost fyzická a realistická. Pro mě byl chvilku v postavách trochu zmatek, protože jsem nepostřehl okamžik přechodu od vyprávění do akce. Nebyl jsem si tudíž nějakou dobu jist, jak je do věci zapletena hlavní postava. Druhá půle je spádná a jde k věci. Inscenace má zřetelný potenciál a umí zanechat dojem.