Teufel

Ten moderní střih vyšel velice přirozeně, snad díky těm muzeálním vitrínám a tomu, že na severu mají dodnes monarchie se staré s novým prolnulo tak dokonale, že to pro mě nemá chybu. Herci úžasní, Petra Hřebíčková (Gertruda) byla dokonalá. Líbí se mi i uměřeně komediální rovina. Konec trochu mrzí. Patrik Děrgel vypadal podle prvních vět, že bude poněkud umělý a patetický, kteréžto podezření se pak vůbec nepotvrdilo a chvála za jeho výkon je rozhodně zasloužená. U někoho opravdu může vzniknout pocit, že je to představení uřvané, minimálně v jedné scéně to rušivé bylo, ale jinak je to organické.

Naprostý návrat do dětství obohacený o výkony, při kterých si divák opravdu nedovolí ani mrknout. Možná ještě o kousíček víc divadla v některých momentech (kdy mě mimoděk napadlo, zda nějaký prvek není samoúčelný) a byla by to úplná bomba. Při tom, co protagonisté umí, je skoro kacířství nechat si těch 10% ještě na příště. Každopádně je to představení, které musíte vidět, o tom snad ani není sporu.

Představení v nejlepším slova smyslu krásné. Sympatický prostor s pěknou čistou scénografií, úžasné vokály a divadelnost bez doslovnosti. Živé, životné a opravdové. Prastaré téma, starý hudební základ a přitom velmi současné zpracování.

Silné představení. Utíká, plyne a diváka pohlcuje, takže úvodní šaškovství, které trochu vyděsí, pokud člověk čeká více literární žánr se vysvětlí a vstřebá. A najednou je konec a slzy se derou do očí. Prostředky nejsou patetické, scéna je nápaditá a všechno má svůj význam. Nic navíc, nic zbytečně. Zásah.

Aktuální, humorné představení, v němž jsou vážná témata podána tak, že se jeden s radostí zasměje, obsažené memento je však mnepřehlédnutelné. Letmým dotekem, mnohdy se značnou mírou absurdity a na hraně vkusu je jakoby mimochodem pojednáno mnoho dalších bytostně aktuálních témat, a to tak přesně, že mrazí. Nádherná výtvarná složka, hudební mi trochu kazil výsledný reprákově odtržený zvuk. Nápaditá hra se slovy (byť by občas zasloužila proškrtnout). Závěr je geniální. Soubor ví, co chce říct a ničeho se nebojí. Byl to zážitek.

Jít na Zlomatku znamená sedět s herci v jednom obýváku a přihlížet rodinnému dramatu, kde komické prvky postupně ustupují tragickým, vnímat každý detail scény a každou nuanci v hereckém projevu. Dialogy se občas zdánlivě opakují, ale tak to při mezilidském nepochopení zkrátka bývá a navíc každá otočka přináší u matky novou polohu, nové odkrytí jejích názorů a náhledů. Jitka Smutná v roli matky je fantastická. Zobrazení jakéhosi neformálního teroru je dokonalé. Čím víc je matka na zabití, tím víc se nabízí otázka, co po ní syn vlastně může a nemůže žádat.

Mám rád Ypsilonku, Milan Šotek mě v Plejtvákovi a Borůvčí přesvědčil, že je génius. Nápad "nového blešího cirkusu" mi připadal skvělý. Neváhal jsem tudíž, vyrazil naslepo a ještě vzal kamaráda. Když mi po představení dával peníze za lístek měl jsem chuť být neviditelný.
Představení je poslepovaná mozaika záminek pro slovní fórky (občas zdařilé, o tom není pochyb) a hudebních čísel, která se nezdají příliš souviset se zbytkem obsahu. Herecky nepřesvědčivé (otázka je, jestli herci měli co hrát). Celek působí násilně, strojeně, odbytě. Ach jo.

Vysloveně krásná choreografie, silné sólové zpěvy, působivá a zároveň zajímavá hudba, jednoduchá scéna. Nechal jsem se nést i přes okamžiky, kterým jsem příliš nerozuměl (občasný nepořádek v postavách různých otců a synků, kdy si člověk říká "tak je to ten samý nebo není a kdo je zase k čertu tohle?" Úroveň recitace nebyla vždy stoprocentní a to umí rušit. Nebýt toho, tak je to fakt naprostá pecka.

Příjemné. Hodinka mi připadala akorát. Krásná hudba, netuctová slova, charismatická konferenciérka. Některé scénky skvělé... výstižné, k věci, některé méně.

Představení je velmi nápadité a k tomu lehké a spádné. Některé motivy jsou zjednodušené na kost, ale díky tomu postižené s parádní přímostí. Syntéza tragického a komického je pro mě spíše kladem než záporem. Způsob, kterým se v představení pracuje s hudbou mě také velmi bavil. Tohle je divadlo podle mého gusta. Příznivci hlubokomyslné klasiky mohou být naopak zklamáni.

Není to úplně nejlepší představení divadla Drak, ale přesto je dokonalé. Jedno jediné prostředí a ono se v něm dá hrát tak, že zapomenete na čas. Vtipné, nápadité, zábavné a přitom tématicky o smrti. Smějete se, žasnete, necháváte se překvapovat a téma a okolnosti jsou přitom mrazivě jednoduché, stále aktuální a podstatné.

Začátek byl slabší, hodně postávání a podivně nevyužitých rukou a nohou, ale pak se do toho herci dostali. Moc pěkné hlavně z hlediska scénografie, kostýmů a vychytávek, které umožňovaly některé scény utnout dříve než dojdou trapnosti. Měl jsem pocit, že technicky to má vše, co to má mít a dokonce množství detailů navíc... v gestech, v dějích na pozadí. Představení plyne velmi přirozeně, ale nestrhává. Je to pořád jen jako a na komedii vlastně málo komické. Je to tak dobře zpracované a přesto nijak zasahující. Jednotlivosti oceňuji, ale jako divák jsem se vlastně moc nebavil. Škoda.

Skvělé představení, syrové, výstižné. Zasáhlo mě a má ještě dlouhý dozvuk.

Texty písní jsou skvělé, muzika také, herci velmi dobře zpívají, velmi slušně tančí, ale hra nefunguje. S postavami necítím, jejich chování jsem nerozumněl a nemůžu jim proto fandit ani s nimi sympatizovat. Vtipy až příliš vysvětlené, satira na současné dění dost umělá a násilná, moralizování protivné. V+W z toho mluví skvělou hrou se slovy... ale buď se s tím za těch několik desítek let něco zlého stalo, nebo je to špatně režijně uchopené, nevím. Zkrátka potenciál souboru tam evidentně je, ale připadal mi zmarněný.

Doporučuji blog Jitky Šotkovské, s většinou souhlasím. Námětu jsem se bál, začátek mě nepřesvědčil. Po nějaké době jsem však hercům uvěřil a představení na mě velmi fungovalo, slečna vedle mne si i poplakala. S látkou Tramtárijští naložili skvěle, atmosféra v sídle Rochestra byla opravdu temná. Tam, kde je Rochester rozverný je zároveň démonický a lidsky uvěřitelný. Zásadní výhrady mám jen 2 - košťatová scéna, závěrečný song - a obojí má stejné řešení, škrtnout.

Hudebně a výtvarně skvělé představení, jednolité, bezpochyby do detailu vymazlené... rostoucí spisy v AK mě nadchly... jenomže, není to málo Antone Pavloviči? Obsah jen mimochodem, spíš autorům překáží.
Obrazová dokonalost mi nebyla dost, takže jsem měl pocit, že se pořád na něco čeká. Čas na přestavbu scény, kdy pan Javorský musí s minimem prostředků zaujmout publikum je šíleně dlouhý a aby bezobsažnost vynikla ještě lépe, opakuje se text 3x. Mluvení na mikrofon mě vysloveně štvalo, Dikce hlavní představitelky taky. Celkově: Spousta evidentní kvality a přitom rozpačitý výsledek.

Velmi dobré. Potěšila minimalistická scéna a její drobné metaforické významy. Ivan Lupták byl vynikající a nejvíc asi oceňuji to, co tu jiní recenzenti považují za mínus, nepřepjaté a nepatetické emoce. To není drama, to je život. Hra vás nerozebere na součástky, nenamaže na chleba, ale nějak ji nejde zapomenout, pořád se vrací a připomíná, právě díky tomu, jak je to civilní, pravděpodobné a blízké.

Asi záleží, jak se k tomu přistupuje. Řekl bych, že záleží na tom, jak moc to chcete chápat, pokusy o rozumové pochopení asi povedou ke špatným hodnocením a ti, kdo jsou v existencialismu doma, budou asi leccos považovat za klišé a povrchnost.

Koukal jsem na to, jako na moderní obraz v galerii a nesnažil se pochopit, nepromýšlet slova, jen to nechat působit a to fungovalo velmi dobře. Na mnoha místech to souznění bylo až děsivé. Přišlo mi to skvěle zvukově a scénicky udělané a v syrové MeetFactory to mělo atmosféru.

Tohle představení prostě nemá chybu. Možná by to šlo ještě někde vychytat a dotáhnout, ale já si nedokázal ani napodruhé všimnout kde, protože jsem se buď válel smíchy nebo žasnul nad dokonalostí textů. Pokud máte rádi slovní hříčky, budete chrochtat blahem. Byl jsem nadšený i napodruhé a není důvod si nechávat rezervu 100%.

Těch 10%, které chybí k dokonalosti, jdou hlavně na vrub toho, že některé vtipy mají až příliš variací a některé jsou trochu nadbytečně vysvětleny a také nepatrně inkonzistentního konce.
Nicméně jinak je to čiročirá nádhera. Práce s jazykem, vypointovaný humor, kulturní přesah... skvělé.

První půlka je v rámci žánru lehké komedie nadprůměrná, bavil jsem se. Michal Suchánek v roli klasického manžela "z lidu" působil dost přirozeně. To co se stalo v druhé půli je poněkud tragické. Je to bezradné hledání nepřicházejícího konce, snaha vyvařit z placatých charakterů druhý nálev a to celkový dojem sráží hodně hluboko.