Profil uživatele

Teufel

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Anežka Hrebiková: 10 % (6)
Helena Grégrová: 10 % (23)
Jan Pařízek: 10 % (20)
Pavel Širmer: 10 % (38)
Lukáš Holubec: 11 % (14)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 > >>

(zadáno: 1.11.2019)
Zlatého draka chcete vidět. Kvůli tomu s jakou samozřejmostí podává velmi silná témata, kvůli atmosféře, kterou vytváří kolektivní herecký výkon. Kvůli propojení aktuálnosti, humoru, magičnosti a určité tísně a stesku. Kvůli tomu způsobu vyprávění.
(zadáno: 1.11.2019)
Hlavní otázkou je, proč vlastně dnes takovouhle látku dělat, má dnešku co říct? Tak jak je podaná v této inscenaci podle mého názoru nemá. Jakub Svojanovský zapáleného snílka začne tak, že mu to hned uvěříte, ale z té polohy už se nepokusí vybočit, snad ani není kam. Zuzana Černá je prostě Nastěnka od začátku do konce. Text je barvotisk, režie a herectví tomu vychází úplně vážně vstříc a výsledek je tím pádem placatý. Divadelní obdoba něžně kýčovitého obrázku z obchůdku s levandulí.
(zadáno: 1.11.2019)
Ve srovnání s jiným Bergmanem, konkrétně Soukromými rozhovory s M. Pechlátem a Lucií Trmíkovou, kde jsem hltal každé slovo, na mě tahle inscenace nemluví. Postavy jsou neproniknutelné a jejich citová hnutí a výbuchy mě tudíž po nějaké době přestávají zajímat. Jestli je to režií, herci nebo samotnou předlohou (či divákem) si v tomto případě neodvažuji rozhodnout.
(zadáno: 1.11.2019)
Velmi zdařilá záležitost, nemít před sebou jakéhosi sociopata, který se celou dobu afektovaně chechtal i v místech, kde se nesměje vůbec nikdo, tak by to byl vysloveně zážitek.

Co věta, to zásah. Herecky super. Minimalistická scéna kusu prospívá a "přestavby" mě taky neskutečně bavily. Je to vypjaté a přitom absolutně uvěřitelné, vtipné a kruté.
(zadáno: 28.2.2019)
Nápad nepochybně dobrý, i to propojení prodanky na reálie je super. Trochu moralizování a trochu relativismu ve velmi přirozeném koktejlu. Nějakou novou významnou kvalitu jsem ale vlastně nedostal. Inscenace za vidění určitě stojí, ale je dobré nemít přehnaná očekávání.
(zadáno: 26.2.2019)
85% Vůči hereckým výkonům by snad bylo možné mít tu a tam nějakou výhradu, nicméně ten text je skvělý a podle mého názoru velmi uměřeně inscenovaný. Tak lidský a zároveň odporný příběh.
(zadáno: 3.2.2019)
Spousta chytrého textu, předávaná energickými a sympatickými herci a herečkou v tématicky přesně odpovídající scénografii. Téma důležité, aktivistické, kladoucí podstatné otázky. Několik ironických, neprvoplánových zásahů přímo na komoru. Potud super. Inscenace jede po celou dobu v rychlém tempu a smysl občas utone v detailech. Ironie (a jednostrannost) nastavená už od počátku mi nedovolila vytvořit si k postavám osobní vztah, který bych velmi potřeboval k opravdické katarzi (pro kterou je u takového tématu spousta místa). Takhle jsem si prostě říkal "ano, tak nějak to asi bohužel funguje".
(zadáno: 3.2.2019)
Těch mikropříběhů je příliš, některé silné, některé povrchnější. Absence přestávky je v takovém formátu logická. Povětšinou inscenace plyne a baví. Nicméně, když divák ví, že bude dostávat další a další mikropříběhy, může se stát, že se nasytí, a pokud nedochází k nějaké gradaci nebo se nekompletuje nějaká celková pointa, může ho ten princip po hodině otravovat. Určitě má smysl inscenaci vidět, je v ní dostatek cenných momentů, jen trochu utonou ve všeobecném pocitu, že člověk jen strávil příjemný čas v divadle a nemohl nic domyslet a docítit do konce.
(zadáno: 28.10.2018)
Od Jiřího Havelky čekal něco jiného a místy jsem se nudil. Text je opravdu agitka, což se přiznává recenzemi přímo v inscenaci. Zpracování jako takové mě nijak nenadchlo, hercům jsem nedokázal uvěřit, síle těch událostí samých ale ano. Takže na místě nic moc. Ale na druhou stranu, se mi to téma od té doby pořád nějak vrací. My se jako národ prostě musíme naučit pracovat s hrdinstvím a patosem a tohle je platný pokus, vykreslující celou řadu nepříjemných paralel s dneškem. A to divadlo prostě dělat má a v tomto případě dělá, jen si to člověk bohužel užije spíš ex post racionalizací.
(zadáno: 11.10.2018)
Hudba, světlo, pohybové dovednosti, to vše je blízko dokonalosti. Walls and Handbags se mě přesto dotklo ještě o kousek víc, protože na mě mluvilo srozumitelnějším jazykem. Kolaps má chvilky, které mi z hlediska celkové výpovědi připadají maličko bezradné. Ve chvílích, kdy se spojí význam, a fyzická dovednost na té úrovni, kdy ty fyziku popírající nehoráznosti vypadají jako nejjednodušší věc na světe, je to obrovská pecka.
(zadáno: 18.9.2018)
Tam, kde se inscenaci podařilo vyvolat atmosféru byla velmi silná. Např. ta, kterou dovedou rozpoutat prosebnice svým zpěvem je mrazivá a živě vybavitelná i po pár dnech. Zvláštní napětí přepychového sídla, bylo také v podstatě hmatatelné. Angažované vstupy ale bolely.
(zadáno: 12.8.2018)
Žádné velké drama, žádný ohňostroj nápadů, nic na co byste vzpomínali ještě po letech... a přece je fajn si na tuhle věc zajít. Pro ten velmi příjemně strávený čas s milou a křehkou vztahovkou, kterou neruší vůbec nic, snad jen příliš často opakovaný hudební předěl. Přestože bylo víceméně jasné k čemu to směřuje, a přestože některá témata mohou být vnímána, jakože se opakují, myslím, že to je velmi vtahující a po celou dobu jsem šel s nimi.
(zadáno: 12.8.2018)
Inscenace je to pravda na první pohled líbivá, díky jednoduchému a efektnímu vizuálu, ale to je něco, co se velmi rychle vyčerpá. Kolikrát ještě Oněgin třískne do piána? Kolikrát se ještě posypou šachové figurky? No, mockrát. Není pak tedy nač se dívat a více se poslouchá, nakonec text by zde měl být nejdůležitější. Ale jak se tu s verši zachází je místy mrzačivé, slabika sem, slabika tam. Je to taková navoněná bída.
(zadáno: 24.6.2018)
Inscenace má silná místa a jistě stojí za to ji vidět. Dobře se v ní zpívá a velmi slušně hraje. Stojí ale na textu, u něhož si nejsem jistý, zda mu inscenování dalo potřebnou kvalitu navíc. Občas jako by z prken přímo sálala režijní snaha, aby herci u toho povídání dělali něco, co by bylo dost umělecké. Používá se k tomu mnoho střihů, které ale nevypadají motivovaně a jsou technicky delší než by bylo příjemné. Možná, že stačí, aby si to trochu sedlo a bude to skvěle fungovat. Kdyby se to trochu namazalo, možná by divák neměl čas koukat tomu do drátů a ozubených kol a prostě by si to užil.
(zadáno: 24.6.2018)
Žánr rodinné odpolední komedie se zpěvy a tancem je přesně forma, která sluší točně i tématu. Začátek je roztahaný. Herecká stylizace místy malinko karikuje, ale v plenéru se nedá očekávat, že by se dalo hrát o moc citlivějším stylem. Je to kvalitně odvedená komedie s opravdu působivými loutkami dinosaurů, které umí rozpoutat opravdu silnou atmostféru. A ještě jedna poklona hercům, kteří toho spoustu naběhají a zvládají u toho hromadu převleků i ovládání loutek.
(zadáno: 10.6.2018)
Objektivně je ta inscenace prostě kvalitní. Energická, nápaditá, trochu střelená. Postava tuňťovitého Bohuslava Martinů mě nesmírně baví. Co už říct nemůžu, že by měla za všech okolností dokonalý spád. Hlavní hrdinka mi k srdci nepřirostla, vlastně se nezdálo, že by překonávala nějaké potíže, prostě se jen chovala jako neřízená střela a ono to světe div se prostě tak nějak samo vycházelo. Ve druhé půli už je to méně životopisu a více osobní a to funguje líp.
(zadáno: 18.5.2018)
Přesně na takovéhle věci má mít národní divadlo Novou scénu. Inscenace je v mnoha ohledech chytrá, textově vybroušená a o nás toho umí navypovídat obrovskou spoustu. Vzít otrlého dramaturga, vyškrtal by z toho spádnou a kompaktní hodinu a čtvrt a bylo by to super. Hereci opravdu skvělí. Přesto jsou tam hlušší pasáže, kdy čas ubíhá nesmírně pomalu, a které působí dojmem spíše bezradného oslího můstku. Ten závěr mě ukrutně dožral, ale možná jsem to trochu potřeboval, fajn. Názory diváků se zřejmě budou dost lišit, tohle určitě nesedne každému.
(zadáno: 24.4.2018)
Zuzana Kronerová, jediný klad inscenace. Jinak tam není dobře prostě nic. Ani hudba (u Ypsilonky s podivem) nemá přesnost a švih. Mátožné, nesmyslné, mechanické. Shluk neustálých příchodů a odchodů postav, pro něž se až parodicky hledá motivace. Postavy říkají repliky... orloj. Pro diváka nekonečné, chvílemi až bolí.
(zadáno: 23.4.2018)
75% Kouzelné provedení hlavně první půle. S mírným patosem, jaký se hodí k ochotnickým spolkům a přitom s grácií, nadhledem a lehkostí, takhle si představuju Lucernu a přesně takovou jsem dostal. Druhá půle už je víc fraškovitá, na atmosféře mi nic nového nepřinesla a inscenace mě tam přestávala bavit. Ale atmosféra letní noci se staletou lípou, ta je prostě úplně hmatatelná.
(zadáno: 26.3.2018)
Zrýmovaný a zpěvy proložený text celkem plyne a inscenace má určitou mladistvou energii, sbory znějí dobře. Představitel Ježíše neztvárnil mesiáše způsobem, kterým se to obvykle dělá, přesto má ta postava charakter a auru. Ďábel má taky duši. Tím asi klady končí. Sólové zpěvy nejisté, herecké výkony ne zcela přesvědčivé. Lidovost s komediálností vyžehlila příběh na leporelo a inscenaci se nepodařilo vdechnout mu žádnou lidskou hloubku. Najednou tak není jisté, proč se vlastně hraje. Celkově tak inscenace neurazí, je vlastně docela milá... ale to nemusí každému stačit.
(zadáno: 15.3.2018)
Prý bez názoru, shazování všeho. Ale najděte přesnější popis doby. Ta inscenace s divákem necloumá, nenápadně jej infikuje (když se nechá). Když se necháte, tak vám pomalým krokem rozšlape hračky a vy se u toho budete usmívat. Když se nenecháte, uslyšíte jen důvěrně známá slova a fráze. Proč by bylo potřeba říkat něco, co všichni víme? Možná proto, že když se to řekne všechno naráz, člověk to nahlédne jako nový obraz. Tohle grilování s pobíhajícími dětmi je úžasný popis zbytečnosti a zároveň nevyhnutelné urputnosti našich představ o světě (které nejde ani univerzálně aplikovat ani sdílet)
(zadáno: 28.2.2018)
Mučedníka je potřeba vidět, přináší otázky, které jsou v současnosti velmi naléhavé. Hru jsem neznal a skvělý text mě bezpečně nesl inscenací, takže mi nepřišla tak dlouhá, jaká je skutečná stopáž. Problematické mi přišly herecké výkony, Jirka (Georg) a Benjamin byli víceméně přesvědčiví, dál už to bylo podstatně strojenější, místy až mechanické, což vážně poškozovalo dojem z celku. Neustálé přestavby a hudba, která v nich zní, začínají s časem otravovat a posouvají inscenaci možná trochu na sílu víc směrem ke komedii. Obávám se, že nebýt kvalit samotného textu, byl by výsledek spíše špatný.
(zadáno: 16.2.2018)
Jednoznačným kladem inscenace jsou pěvecké výkony všech 3 protagonistů. Kapela šlape báječně, zvuk skvělý. Scéna chudá, ale fungující, Prádlo kusu sluší. Myšlenka komorního muzikálu je sama o sobě skvělá a nosná ale: Jonathan Larson napsal zpěvy, které jsou příliš "ukřičené" pro dané téma i pro tu autorem zvolenou komornost a k nim hudbu, která je pěkná ale jednotvárná. Mohlo to být melancholické, křehké s občasnými pasážemi hněvu a ta dynamika by diváka/posluchače nesla. Pozdější Rent je mnohem mnohotvárnější, zajímavější a o něco v něm jde. Muzikáloví nadšenci ale zřejmě zklamáni nebudou.
(zadáno: 9.2.2018)
Objektivně velmi dobrá inscenace. Od nekritického nadšení Borůvčím, Plejtvákem a Čertovskou kvidoulí se přes velkou spokojenost s Triptychonem posouvám ke spokojenosti s Kvidoulí 3+KK, divák se prostě zmlsá. Kvality ale zůstávají, skvělá hudba, skvělé texty, sympatický ansámbl. Pozvolna mi za tím honem na slovní hříčky začíná scházet obsah. Prostě odpočinek, prostě dobře odvedená práce a pořád velmi slušná energie... to vůbec není málo. 75%
(zadáno: 9.2.2018)
Inscenace má chvíle, kdy se diváka dotkne, kdy je lidská a kdy přenáší emoce (např. obraz u moře). V tu chvíli si člověk uvědomí, že by tak mohla vypadat celá, ale nevypadá. Na to, kolik se toho v ní namluví, ke mně mluvila jen zřídka, a to je škoda. Herecky není špatná, vysloveně mě ale prudila stylizace babičky. Prostor (Venuše ve Švehlovce) posloužil atmosféře dobře.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 > >>