Profil uživatele

Teufel

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 10 % (24)
Jan Pařízek: 10 % (20)
Pavel Širmer: 10 % (39)
Lukáš Holubec: 11 % (14)
Jiří Landa: 12 % (37)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: < 1 2 3 >

(zadáno: 1.11.2019)
Zlatého draka chcete vidět. Kvůli tomu s jakou samozřejmostí podává velmi silná témata, kvůli atmosféře, kterou vytváří kolektivní herecký výkon. Kvůli propojení aktuálnosti, humoru, magičnosti a určité tísně a stesku. Kvůli tomu způsobu vyprávění.
(zadáno: 19.3.2013)
Asi záleží, jak se k tomu přistupuje. Řekl bych, že záleží na tom, jak moc to chcete chápat, pokusy o rozumové pochopení asi povedou ke špatným hodnocením a ti, kdo jsou v existencialismu doma, budou asi leccos považovat za klišé a povrchnost.

Koukal jsem na to, jako na moderní obraz v galerii a nesnažil se pochopit, nepromýšlet slova, jen to nechat působit a to fungovalo velmi dobře. Na mnoha místech to souznění bylo až děsivé. Přišlo mi to skvěle zvukově a scénicky udělané a v syrové MeetFactory to mělo atmosféru.
(zadáno: 5.4.2013)
Doporučuji blog Jitky Šotkovské, s většinou souhlasím. Námětu jsem se bál, začátek mě nepřesvědčil. Po nějaké době jsem však hercům uvěřil a představení na mě velmi fungovalo, slečna vedle mne si i poplakala. S látkou Tramtárijští naložili skvěle, atmosféra v sídle Rochestra byla opravdu temná. Tam, kde je Rochester rozverný je zároveň démonický a lidsky uvěřitelný. Zásadní výhrady mám jen 2 - košťatová scéna, závěrečný song - a obojí má stejné řešení, škrtnout.
(zadáno: 26.5.2014)
Příjemné. Hodinka mi připadala akorát. Krásná hudba, netuctová slova, charismatická konferenciérka. Některé scénky skvělé... výstižné, k věci, některé méně.
(zadáno: 27.7.2016)
Lehké a příjemné představení. Možná by mu slušela nepatrně kratší stopáž. Představitel scénáristy ze začátku nevyslovoval dobrou třetinu hlásek, což bylo rušivé. Odkazy k uprchlickému tématu občas malinko zatahají za uši, jinak je ale satirická nápodoba seriálu včetně oduševnělých rozhovorů s herci nesmírně přesná a zábavná. Slovní gagy těšily, vizuální podoba představení moc pěkná, hlavně díky hudbě a světlům.(viděno v Praze v Celetné)
(zadáno: 6.3.2017)
Prostor vily ve spojení se skvělým světlem, zvukem a hereckými výkony mě zpočátku velice bavily a byl bych ochoten s hodnocením jít i o dalších 20% nahoru, jen kdyby mi konec dal kromě neotřelého scénického řešení něco víc. Jenže po pauze jsem si říkal, jestli jsem na tu druhou část vůbec potřeboval čekat. Jestli jsem se náhodou nedozvěděl v té první úplně všechno a ve druhé už nic. Představení ovšem rozhodně stojí za vidění.
(zadáno: 9.2.2018)
Objektivně velmi dobrá inscenace. Od nekritického nadšení Borůvčím, Plejtvákem a Čertovskou kvidoulí se přes velkou spokojenost s Triptychonem posouvám ke spokojenosti s Kvidoulí 3+KK, divák se prostě zmlsá. Kvality ale zůstávají, skvělá hudba, skvělé texty, sympatický ansámbl. Pozvolna mi za tím honem na slovní hříčky začíná scházet obsah. Prostě odpočinek, prostě dobře odvedená práce a pořád velmi slušná energie... to vůbec není málo. 75%
(zadáno: 10.10.2017)
Váhám mezi 60 a 70, dávám 70, bo to pan Hampl hrál i přes akutní chřipku s neuvěřitelnou energií. Velmi dovedná je aktivizace publika, to nabírá chvílemi opravdu až fotbalovou atmosféru. Skvěle inscenace funguje tam, kde L. Hampl od mírné ironie směřuje až k náznakům šílenství. Tím se vybuduje očekávání, že se něco stane, že to nebude jen nářek sudího, že to celé získá nějakou velmi temnou či překvapivou pointu. Jenže se nic nestane a v dynamice monologů na plné pecky se také nic nezmění. Inscenace se tak prostě vymluví a skončí.
(zadáno: 5.1.2018)
Zpočátku trochu nesrozumitelná záležitost a pak do sebe začnou věci zapadat a divák si užívá vztahy mezi postavami a krásy vyjádření apokalypsy. Scénografie mě taky moc bavila, způsob jak vytvořit malou uzavřenou zahradu, jako ostrůvek mimo čas. Budu to potřebovat vidět ještě jednou a myslím, že to hodnocení bude pak ještě lepší. Jednak není napoprvé jednoduché rozklíčovat zákoutí toho textu a za druhé inscenace se zaběhne a dámy (už teď skvělé) to budou "mít víc na háku" čímž se podpoří ten základní model dávných přítelkyň.
(zadáno: 11.1.2018)
Váhám mezi 60-70% Intelektuálně osloven, emocionálně vůbec. Dobře vymyšlená scéna, kostýmy. Moderní vesnice s jejími vztahy je vystižená skvěle stejně jako brněnská startup vinotéka. Příběhově přenos do moderna nefunguje, už je to jen záminka pro spoustu skvělých režijních nápadů, už to není proč vyprávět. Cítíme, že společenský tlak komunity směřuje na konformnost, ale rozvrácená manželství už jsou natolik normální, že to má daleko k tragickým závěrům. A proto to jako celek nefunguje, byť je to vlastně skvěle řemeslně udělané. Film Divoké včely postihuje základní téma vlastně lépe.
(zadáno: 28.2.2018)
Mučedníka je potřeba vidět, přináší otázky, které jsou v současnosti velmi naléhavé. Hru jsem neznal a skvělý text mě bezpečně nesl inscenací, takže mi nepřišla tak dlouhá, jaká je skutečná stopáž. Problematické mi přišly herecké výkony, Jirka (Georg) a Benjamin byli víceméně přesvědčiví, dál už to bylo podstatně strojenější, místy až mechanické, což vážně poškozovalo dojem z celku. Neustálé přestavby a hudba, která v nich zní, začínají s časem otravovat a posouvají inscenaci možná trochu na sílu víc směrem ke komedii. Obávám se, že nebýt kvalit samotného textu, byl by výsledek spíše špatný.
(zadáno: 23.4.2018)
75% Kouzelné provedení hlavně první půle. S mírným patosem, jaký se hodí k ochotnickým spolkům a přitom s grácií, nadhledem a lehkostí, takhle si představuju Lucernu a přesně takovou jsem dostal. Druhá půle už je víc fraškovitá, na atmosféře mi nic nového nepřinesla a inscenace mě tam přestávala bavit. Ale atmosféra letní noci se staletou lípou, ta je prostě úplně hmatatelná.
(zadáno: 18.5.2018)
Přesně na takovéhle věci má mít národní divadlo Novou scénu. Inscenace je v mnoha ohledech chytrá, textově vybroušená a o nás toho umí navypovídat obrovskou spoustu. Vzít otrlého dramaturga, vyškrtal by z toho spádnou a kompaktní hodinu a čtvrt a bylo by to super. Hereci opravdu skvělí. Přesto jsou tam hlušší pasáže, kdy čas ubíhá nesmírně pomalu, a které působí dojmem spíše bezradného oslího můstku. Ten závěr mě ukrutně dožral, ale možná jsem to trochu potřeboval, fajn. Názory diváků se zřejmě budou dost lišit, tohle určitě nesedne každému.
(zadáno: 10.6.2018)
Objektivně je ta inscenace prostě kvalitní. Energická, nápaditá, trochu střelená. Postava tuňťovitého Bohuslava Martinů mě nesmírně baví. Co už říct nemůžu, že by měla za všech okolností dokonalý spád. Hlavní hrdinka mi k srdci nepřirostla, vlastně se nezdálo, že by překonávala nějaké potíže, prostě se jen chovala jako neřízená střela a ono to světe div se prostě tak nějak samo vycházelo. Ve druhé půli už je to méně životopisu a více osobní a to funguje líp.
(zadáno: 18.9.2018)
Tam, kde se inscenaci podařilo vyvolat atmosféru byla velmi silná. Např. ta, kterou dovedou rozpoutat prosebnice svým zpěvem je mrazivá a živě vybavitelná i po pár dnech. Zvláštní napětí přepychového sídla, bylo také v podstatě hmatatelné. Angažované vstupy ale bolely.
(zadáno: 3.2.2019)
Těch mikropříběhů je příliš, některé silné, některé povrchnější. Absence přestávky je v takovém formátu logická. Povětšinou inscenace plyne a baví. Nicméně, když divák ví, že bude dostávat další a další mikropříběhy, může se stát, že se nasytí, a pokud nedochází k nějaké gradaci nebo se nekompletuje nějaká celková pointa, může ho ten princip po hodině otravovat. Určitě má smysl inscenaci vidět, je v ní dostatek cenných momentů, jen trochu utonou ve všeobecném pocitu, že člověk jen strávil příjemný čas v divadle a nemohl nic domyslet a docítit do konce.
(zadáno: 28.2.2019)
Nápad nepochybně dobrý, i to propojení prodanky na reálie je super. Trochu moralizování a trochu relativismu ve velmi přirozeném koktejlu. Nějakou novou významnou kvalitu jsem ale vlastně nedostal. Inscenace za vidění určitě stojí, ale je dobré nemít přehnaná očekávání.
(zadáno: 24.4.2014)
Začátek byl slabší, hodně postávání a podivně nevyužitých rukou a nohou, ale pak se do toho herci dostali. Moc pěkné hlavně z hlediska scénografie, kostýmů a vychytávek, které umožňovaly některé scény utnout dříve než dojdou trapnosti. Měl jsem pocit, že technicky to má vše, co to má mít a dokonce množství detailů navíc... v gestech, v dějích na pozadí. Představení plyne velmi přirozeně, ale nestrhává. Je to pořád jen jako a na komedii vlastně málo komické. Je to tak dobře zpracované a přesto nijak zasahující. Jednotlivosti oceňuji, ale jako divák jsem se vlastně moc nebavil. Škoda.
(zadáno: 22.12.2016)
Promyšlený počin sympatického souboru. Velmi oceňuji ten nápad, ideovou stránku věci i to jak do sebe zapadají multimédia, Michna z Otradovic a rocková kapela. Jakkoli s poselstvím souhlasím, akcent na současnost mi připadá jako přílišná agitka. Sílu opravdovosti získává až v písni 12. Domácí vojna mezi duší a tělem, která v podání smutného Bartoloměje Veselého umí pořádně zamrazit. Jako celek, mě představení spíše minulo (chladný rozum potěšen, ale emoce nezasaženy). Diváci okolo se zdáli velmi spokojeni, takže pokud jste do Vily mířili, nenechte se odradit.
(zadáno: 9.2.2018)
Inscenace má chvíle, kdy se diváka dotkne, kdy je lidská a kdy přenáší emoce (např. obraz u moře). V tu chvíli si člověk uvědomí, že by tak mohla vypadat celá, ale nevypadá. Na to, kolik se toho v ní namluví, ke mně mluvila jen zřídka, a to je škoda. Herecky není špatná, vysloveně mě ale prudila stylizace babičky. Prostor (Venuše ve Švehlovce) posloužil atmosféře dobře.
(zadáno: 26.9.2017)
První polovina je trochu vleklá, atmosféru chlapeckého internátu se v ní podařilo navodit, i když ne na 100%. Při vší genderové korektnosti by asi osazenstvo mělo být pouze pánské protože druhá půle je vlastně dost fyzická a realistická. Pro mě byl chvilku v postavách trochu zmatek, protože jsem nepostřehl okamžik přechodu od vyprávění do akce. Nebyl jsem si tudíž nějakou dobu jist, jak je do věci zapletena hlavní postava. Druhá půle je spádná a jde k věci. Inscenace má zřetelný potenciál a umí zanechat dojem.
(zadáno: 16.2.2018)
Jednoznačným kladem inscenace jsou pěvecké výkony všech 3 protagonistů. Kapela šlape báječně, zvuk skvělý. Scéna chudá, ale fungující, Prádlo kusu sluší. Myšlenka komorního muzikálu je sama o sobě skvělá a nosná ale: Jonathan Larson napsal zpěvy, které jsou příliš "ukřičené" pro dané téma i pro tu autorem zvolenou komornost a k nim hudbu, která je pěkná ale jednotvárná. Mohlo to být melancholické, křehké s občasnými pasážemi hněvu a ta dynamika by diváka/posluchače nesla. Pozdější Rent je mnohem mnohotvárnější, zajímavější a o něco v něm jde. Muzikáloví nadšenci ale zřejmě zklamáni nebudou.
(zadáno: 24.6.2018)
Inscenace má silná místa a jistě stojí za to ji vidět. Dobře se v ní zpívá a velmi slušně hraje. Stojí ale na textu, u něhož si nejsem jistý, zda mu inscenování dalo potřebnou kvalitu navíc. Občas jako by z prken přímo sálala režijní snaha, aby herci u toho povídání dělali něco, co by bylo dost umělecké. Používá se k tomu mnoho střihů, které ale nevypadají motivovaně a jsou technicky delší než by bylo příjemné. Možná, že stačí, aby si to trochu sedlo a bude to skvěle fungovat. Kdyby se to trochu namazalo, možná by divák neměl čas koukat tomu do drátů a ozubených kol a prostě by si to užil.
(zadáno: 3.2.2019)
Spousta chytrého textu, předávaná energickými a sympatickými herci a herečkou v tématicky přesně odpovídající scénografii. Téma důležité, aktivistické, kladoucí podstatné otázky. Několik ironických, neprvoplánových zásahů přímo na komoru. Potud super. Inscenace jede po celou dobu v rychlém tempu a smysl občas utone v detailech. Ironie (a jednostrannost) nastavená už od počátku mi nedovolila vytvořit si k postavám osobní vztah, který bych velmi potřeboval k opravdické katarzi (pro kterou je u takového tématu spousta místa). Takhle jsem si prostě říkal "ano, tak nějak to asi bohužel funguje".
(zadáno: 1.11.2019)
Ve srovnání s jiným Bergmanem, konkrétně Soukromými rozhovory s M. Pechlátem a Lucií Trmíkovou, kde jsem hltal každé slovo, na mě tahle inscenace nemluví. Postavy jsou neproniknutelné a jejich citová hnutí a výbuchy mě tudíž po nějaké době přestávají zajímat. Jestli je to režií, herci nebo samotnou předlohou (či divákem) si v tomto případě neodvažuji rozhodnout.

Další stránky hodnocení: < 1 2 3 >