Teufel

Objektivně velmi dobrá inscenace. Od nekritického nadšení Borůvčím, Plejtvákem a Čertovskou kvidoulí se přes velkou spokojenost s Triptychonem posouvám ke spokojenosti s Kvidoulí 3+KK, divák se prostě zmlsá. Kvality ale zůstávají, skvělá hudba, skvělé texty, sympatický ansámbl. Pozvolna mi za tím honem na slovní hříčky začíná scházet obsah. Prostě odpočinek, prostě dobře odvedená práce a pořád velmi slušná energie... to vůbec není málo. 75%

Promyšlený počin sympatického souboru. Velmi oceňuji ten nápad, ideovou stránku věci i to jak do sebe zapadají multimédia, Michna z Otradovic a rocková kapela. Jakkoli s poselstvím souhlasím, akcent na současnost mi připadá jako přílišná agitka. Sílu opravdovosti získává až v písni 12. Domácí vojna mezi duší a tělem, která v podání smutného Bartoloměje Veselého umí pořádně zamrazit. Jako celek, mě představení spíše minulo (chladný rozum potěšen, ale emoce nezasaženy). Diváci okolo se zdáli velmi spokojeni, takže pokud jste do Vily mířili, nenechte se odradit.

75% Kouzelné provedení hlavně první půle. S mírným patosem, jaký se hodí k ochotnickým spolkům a přitom s grácií, nadhledem a lehkostí, takhle si představuju Lucernu a přesně takovou jsem dostal. Druhá půle už je víc fraškovitá, na atmosféře mi nic nového nepřinesla a inscenace mě tam přestávala bavit. Ale atmosféra letní noci se staletou lípou, ta je prostě úplně hmatatelná.

Představení v nejlepším slova smyslu krásné. Sympatický prostor s pěknou čistou scénografií, úžasné vokály a divadelnost bez doslovnosti. Živé, životné a opravdové. Prastaré téma, starý hudební základ a přitom velmi současné zpracování.

Začátek byl slabší, hodně postávání a podivně nevyužitých rukou a nohou, ale pak se do toho herci dostali. Moc pěkné hlavně z hlediska scénografie, kostýmů a vychytávek, které umožňovaly některé scény utnout dříve než dojdou trapnosti. Měl jsem pocit, že technicky to má vše, co to má mít a dokonce množství detailů navíc... v gestech, v dějích na pozadí. Představení plyne velmi přirozeně, ale nestrhává. Je to pořád jen jako a na komedii vlastně málo komické. Je to tak dobře zpracované a přesto nijak zasahující. Jednotlivosti oceňuji, ale jako divák jsem se vlastně moc nebavil. Škoda.

Mučedníka je potřeba vidět, přináší otázky, které jsou v současnosti velmi naléhavé. Hru jsem neznal a skvělý text mě bezpečně nesl inscenací, takže mi nepřišla tak dlouhá, jaká je skutečná stopáž. Problematické mi přišly herecké výkony, Jirka (Georg) a Benjamin byli víceméně přesvědčiví, dál už to bylo podstatně strojenější, místy až mechanické, což vážně poškozovalo dojem z celku. Neustálé přestavby a hudba, která v nich zní, začínají s časem otravovat a posouvají inscenaci možná trochu na sílu víc směrem ke komedii. Obávám se, že nebýt kvalit samotného textu, byl by výsledek spíše špatný.

Jak může obyčejný lidský soucit lapit člověka a čím dál těsněji ho obtáčet, to je vlastně stále aktuální téma. První půle se mi ale hodně táhla, vlastně se mi nepodařilo si najít k postavám vztah. Zůstalo to všechno tak nějak "jenom jako", jako trochu odtržená historka z dávných časů.

Prý bez názoru, shazování všeho. Ale najděte přesnější popis doby. Ta inscenace s divákem necloumá, nenápadně jej infikuje (když se nechá). Když se necháte, tak vám pomalým krokem rozšlape hračky a vy se u toho budete usmívat. Když se nenecháte, uslyšíte jen důvěrně známá slova a fráze. Proč by bylo potřeba říkat něco, co všichni víme? Možná proto, že když se to řekne všechno naráz, člověk to nahlédne jako nový obraz. Tohle grilování s pobíhajícími dětmi je úžasný popis zbytečnosti a zároveň nevyhnutelné urputnosti našich představ o světě (které nejde ani univerzálně aplikovat ani sdílet)

Mám rád Ypsilonku, Milan Šotek mě v Plejtvákovi a Borůvčí přesvědčil, že je génius. Nápad "nového blešího cirkusu" mi připadal skvělý. Neváhal jsem tudíž, vyrazil naslepo a ještě vzal kamaráda. Když mi po představení dával peníze za lístek měl jsem chuť být neviditelný.
Představení je poslepovaná mozaika záminek pro slovní fórky (občas zdařilé, o tom není pochyb) a hudebních čísel, která se nezdají příliš souviset se zbytkem obsahu. Herecky nepřesvědčivé (otázka je, jestli herci měli co hrát). Celek působí násilně, strojeně, odbytě. Ach jo.

Skvělé představení, syrové, výstižné. Zasáhlo mě a má ještě dlouhý dozvuk.

Skvělá inscenace. Nápaditá, nepatetická a lidská... scéna "intelektuál a plot" patří mezi to nejkrásnější, co jsem kdy na divadle viděl.

Představení má svá atmosfericky velmi silná místa, ale je příliš dlouhé a ukecané na to, aby se uneslo. Proudy slov, která se v plenéru hůře přenášejí se tlučou se silnými pocity, které se občas daří navodit prací se syrovým prostorem. Ale třeba si to ještě sedne.

Aktuální, humorné představení, v němž jsou vážná témata podána tak, že se jeden s radostí zasměje, obsažené memento je však mnepřehlédnutelné. Letmým dotekem, mnohdy se značnou mírou absurdity a na hraně vkusu je jakoby mimochodem pojednáno mnoho dalších bytostně aktuálních témat, a to tak přesně, že mrazí. Nádherná výtvarná složka, hudební mi trochu kazil výsledný reprákově odtržený zvuk. Nápaditá hra se slovy (byť by občas zasloužila proškrtnout). Závěr je geniální. Soubor ví, co chce říct a ničeho se nebojí. Byl to zážitek.

Rozverná věc se spoustou drobných gagů. S nasazením, skvělou muzikou a neuvěřitelně dobrou náladou. Všichni zúčastnění umí v nejlepším slova smyslu nekomplikovaně potěšit a pobavit, což má rozhodně svoji cenu.

Těch 10%, které chybí k dokonalosti, jdou hlavně na vrub toho, že některé vtipy mají až příliš variací a některé jsou trochu nadbytečně vysvětleny a také nepatrně inkonzistentního konce.
Nicméně jinak je to čiročirá nádhera. Práce s jazykem, vypointovaný humor, kulturní přesah... skvělé.

Od Jiřího Havelky čekal něco jiného a místy jsem se nudil. Text je opravdu agitka, což se přiznává recenzemi přímo v inscenaci. Zpracování jako takové mě nijak nenadchlo, hercům jsem nedokázal uvěřit, síle těch událostí samých ale ano. Takže na místě nic moc. Ale na druhou stranu, se mi to téma od té doby pořád nějak vrací. My se jako národ prostě musíme naučit pracovat s hrdinstvím a patosem a tohle je platný pokus, vykreslující celou řadu nepříjemných paralel s dneškem. A to divadlo prostě dělat má a v tomto případě dělá, jen si to člověk bohužel užije spíš ex post racionalizací.

Velmi dobré. Potěšila minimalistická scéna a její drobné metaforické významy. Ivan Lupták byl vynikající a nejvíc asi oceňuji to, co tu jiní recenzenti považují za mínus, nepřepjaté a nepatetické emoce. To není drama, to je život. Hra vás nerozebere na součástky, nenamaže na chleba, ale nějak ji nejde zapomenout, pořád se vrací a připomíná, právě díky tomu, jak je to civilní, pravděpodobné a blízké.

Příjemné. Hodinka mi připadala akorát. Krásná hudba, netuctová slova, charismatická konferenciérka. Některé scénky skvělé... výstižné, k věci, některé méně.

Inscenace má silná místa a jistě stojí za to ji vidět. Dobře se v ní zpívá a velmi slušně hraje. Stojí ale na textu, u něhož si nejsem jistý, zda mu inscenování dalo potřebnou kvalitu navíc. Občas jako by z prken přímo sálala režijní snaha, aby herci u toho povídání dělali něco, co by bylo dost umělecké. Používá se k tomu mnoho střihů, které ale nevypadají motivovaně a jsou technicky delší než by bylo příjemné. Možná, že stačí, aby si to trochu sedlo a bude to skvěle fungovat. Kdyby se to trochu namazalo, možná by divák neměl čas koukat tomu do drátů a ozubených kol a prostě by si to užil.

Není to úplně nejlepší představení divadla Drak, ale přesto je dokonalé. Jedno jediné prostředí a ono se v něm dá hrát tak, že zapomenete na čas. Vtipné, nápadité, zábavné a přitom tématicky o smrti. Smějete se, žasnete, necháváte se překvapovat a téma a okolnosti jsou přitom mrazivě jednoduché, stále aktuální a podstatné.

Inscenace má chvíle, kdy se diváka dotkne, kdy je lidská a kdy přenáší emoce (např. obraz u moře). V tu chvíli si člověk uvědomí, že by tak mohla vypadat celá, ale nevypadá. Na to, kolik se toho v ní namluví, ke mně mluvila jen zřídka, a to je škoda. Herecky není špatná, vysloveně mě ale prudila stylizace babičky. Prostor (Venuše ve Švehlovce) posloužil atmosféře dobře.

Nápad nepochybně dobrý, i to propojení prodanky na reálie je super. Trochu moralizování a trochu relativismu ve velmi přirozeném koktejlu. Nějakou novou významnou kvalitu jsem ale vlastně nedostal. Inscenace za vidění určitě stojí, ale je dobré nemít přehnaná očekávání.

brutální a chvílemi naprosto k uchechtání, zlé, špinavé, lidské

Sympatická inscenace, zejména Máša byla skvělá.

Herecky velmi sympatické, nekomplikované, lehké. Text hry asi nenabízí víc, než bylo možné na prknech vidět... inscenačně je to myslím dost zdařilá věc. Příjemná oddychovka, řeklo by se.