Profil uživatele

Teufel

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 10 % (24)
Jan Pařízek: 10 % (20)
Pavel Širmer: 10 % (39)
Lukáš Holubec: 11 % (14)
Jiří Landa: 12 % (37)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: < 1 2 3 >

(zadáno: 15.3.2018)
Prý bez názoru, shazování všeho. Ale najděte přesnější popis doby. Ta inscenace s divákem necloumá, nenápadně jej infikuje (když se nechá). Když se necháte, tak vám pomalým krokem rozšlape hračky a vy se u toho budete usmívat. Když se nenecháte, uslyšíte jen důvěrně známá slova a fráze. Proč by bylo potřeba říkat něco, co všichni víme? Možná proto, že když se to řekne všechno naráz, člověk to nahlédne jako nový obraz. Tohle grilování s pobíhajícími dětmi je úžasný popis zbytečnosti a zároveň nevyhnutelné urputnosti našich představ o světě (které nejde ani univerzálně aplikovat ani sdílet)
(zadáno: 11.6.2014)
Mám rád Ypsilonku, Milan Šotek mě v Plejtvákovi a Borůvčí přesvědčil, že je génius. Nápad "nového blešího cirkusu" mi připadal skvělý. Neváhal jsem tudíž, vyrazil naslepo a ještě vzal kamaráda. Když mi po představení dával peníze za lístek měl jsem chuť být neviditelný.
Představení je poslepovaná mozaika záminek pro slovní fórky (občas zdařilé, o tom není pochyb) a hudebních čísel, která se nezdají příliš souviset se zbytkem obsahu. Herecky nepřesvědčivé (otázka je, jestli herci měli co hrát). Celek působí násilně, strojeně, odbytě. Ach jo.
(zadáno: 2.4.2014)
Skvělé představení, syrové, výstižné. Zasáhlo mě a má ještě dlouhý dozvuk.
(zadáno: 13.8.2017)
Skvělá inscenace. Nápaditá, nepatetická a lidská... scéna "intelektuál a plot" patří mezi to nejkrásnější, co jsem kdy na divadle viděl.
(zadáno: 2.9.2016)
Představení má svá atmosfericky velmi silná místa, ale je příliš dlouhé a ukecané na to, aby se uneslo. Proudy slov, která se v plenéru hůře přenášejí se tlučou se silnými pocity, které se občas daří navodit prací se syrovým prostorem. Ale třeba si to ještě sedne.
(zadáno: 25.2.2015)
Aktuální, humorné představení, v němž jsou vážná témata podána tak, že se jeden s radostí zasměje, obsažené memento je však mnepřehlédnutelné. Letmým dotekem, mnohdy se značnou mírou absurdity a na hraně vkusu je jakoby mimochodem pojednáno mnoho dalších bytostně aktuálních témat, a to tak přesně, že mrazí. Nádherná výtvarná složka, hudební mi trochu kazil výsledný reprákově odtržený zvuk. Nápaditá hra se slovy (byť by občas zasloužila proškrtnout). Závěr je geniální. Soubor ví, co chce říct a ničeho se nebojí. Byl to zážitek.
(zadáno: 19.3.2013)
Těch 10%, které chybí k dokonalosti, jdou hlavně na vrub toho, že některé vtipy mají až příliš variací a některé jsou trochu nadbytečně vysvětleny a také nepatrně inkonzistentního konce.
Nicméně jinak je to čiročirá nádhera. Práce s jazykem, vypointovaný humor, kulturní přesah... skvělé.
(zadáno: 28.10.2018)
Od Jiřího Havelky čekal něco jiného a místy jsem se nudil. Text je opravdu agitka, což se přiznává recenzemi přímo v inscenaci. Zpracování jako takové mě nijak nenadchlo, hercům jsem nedokázal uvěřit, síle těch událostí samých ale ano. Takže na místě nic moc. Ale na druhou stranu, se mi to téma od té doby pořád nějak vrací. My se jako národ prostě musíme naučit pracovat s hrdinstvím a patosem a tohle je platný pokus, vykreslující celou řadu nepříjemných paralel s dneškem. A to divadlo prostě dělat má a v tomto případě dělá, jen si to člověk bohužel užije spíš ex post racionalizací.
(zadáno: 19.3.2013)
Velmi dobré. Potěšila minimalistická scéna a její drobné metaforické významy. Ivan Lupták byl vynikající a nejvíc asi oceňuji to, co tu jiní recenzenti považují za mínus, nepřepjaté a nepatetické emoce. To není drama, to je život. Hra vás nerozebere na součástky, nenamaže na chleba, ale nějak ji nejde zapomenout, pořád se vrací a připomíná, právě díky tomu, jak je to civilní, pravděpodobné a blízké.
(zadáno: 26.5.2014)
Příjemné. Hodinka mi připadala akorát. Krásná hudba, netuctová slova, charismatická konferenciérka. Některé scénky skvělé... výstižné, k věci, některé méně.
(zadáno: 24.6.2018)
Inscenace má silná místa a jistě stojí za to ji vidět. Dobře se v ní zpívá a velmi slušně hraje. Stojí ale na textu, u něhož si nejsem jistý, zda mu inscenování dalo potřebnou kvalitu navíc. Občas jako by z prken přímo sálala režijní snaha, aby herci u toho povídání dělali něco, co by bylo dost umělecké. Používá se k tomu mnoho střihů, které ale nevypadají motivovaně a jsou technicky delší než by bylo příjemné. Možná, že stačí, aby si to trochu sedlo a bude to skvěle fungovat. Kdyby se to trochu namazalo, možná by divák neměl čas koukat tomu do drátů a ozubených kol a prostě by si to užil.
(zadáno: 24.4.2014)
Není to úplně nejlepší představení divadla Drak, ale přesto je dokonalé. Jedno jediné prostředí a ono se v něm dá hrát tak, že zapomenete na čas. Vtipné, nápadité, zábavné a přitom tématicky o smrti. Smějete se, žasnete, necháváte se překvapovat a téma a okolnosti jsou přitom mrazivě jednoduché, stále aktuální a podstatné.
(zadáno: 9.2.2018)
Inscenace má chvíle, kdy se diváka dotkne, kdy je lidská a kdy přenáší emoce (např. obraz u moře). V tu chvíli si člověk uvědomí, že by tak mohla vypadat celá, ale nevypadá. Na to, kolik se toho v ní namluví, ke mně mluvila jen zřídka, a to je škoda. Herecky není špatná, vysloveně mě ale prudila stylizace babičky. Prostor (Venuše ve Švehlovce) posloužil atmosféře dobře.
(zadáno: 28.2.2019)
Nápad nepochybně dobrý, i to propojení prodanky na reálie je super. Trochu moralizování a trochu relativismu ve velmi přirozeném koktejlu. Nějakou novou významnou kvalitu jsem ale vlastně nedostal. Inscenace za vidění určitě stojí, ale je dobré nemít přehnaná očekávání.
(zadáno: 13.12.2019)
Herecky velmi sympatické, nekomplikované, lehké. Text hry asi nenabízí víc, než bylo možné na prknech vidět... inscenačně je to myslím dost zdařilá věc. Příjemná oddychovka, řeklo by se.
(zadáno: 20.5.2014)
Představení je velmi nápadité a k tomu lehké a spádné. Některé motivy jsou zjednodušené na kost, ale díky tomu postižené s parádní přímostí. Syntéza tragického a komického je pro mě spíše kladem než záporem. Způsob, kterým se v představení pracuje s hudbou mě také velmi bavil. Tohle je divadlo podle mého gusta. Příznivci hlubokomyslné klasiky mohou být naopak zklamáni.
(zadáno: 1.11.2019)
Velmi zdařilá záležitost, nemít před sebou jakéhosi sociopata, který se celou dobu afektovaně chechtal i v místech, kde se nesměje vůbec nikdo, tak by to byl vysloveně zážitek.

Co věta, to zásah. Herecky super. Minimalistická scéna kusu prospívá a "přestavby" mě taky neskutečně bavily. Je to vypjaté a přitom absolutně uvěřitelné, vtipné a kruté.
(zadáno: 10.10.2017)
Váhám mezi 60 a 70, dávám 70, bo to pan Hampl hrál i přes akutní chřipku s neuvěřitelnou energií. Velmi dovedná je aktivizace publika, to nabírá chvílemi opravdu až fotbalovou atmosféru. Skvěle inscenace funguje tam, kde L. Hampl od mírné ironie směřuje až k náznakům šílenství. Tím se vybuduje očekávání, že se něco stane, že to nebude jen nářek sudího, že to celé získá nějakou velmi temnou či překvapivou pointu. Jenže se nic nestane a v dynamice monologů na plné pecky se také nic nezmění. Inscenace se tak prostě vymluví a skončí.
(zadáno: 27.10.2017)
Zvláštní kombinace Rakousko-Uherských spořádaných měšťanských stereotypů, druhoválečné modernity a přesahů k současným modlám seberozvoje. Jako by inscenace žila zároveň ve 3 epochách, ale přitom překvapivě harmonicky. Divákovi se pootvírá celá řada otázek k řešení na doma (např. oproti Törlessovi v Disku). Herecky na velmi dobré úrovni, režijně rozhodně taky. Neměnná scéna je poměrně minimalistická, ale je využívána dost dynamicky. Subjektivně se představení zdá kratší, než reálně je, odsýpá, nezdrhne, neopakuje se.
(zadáno: 6.3.2017)
Prostor vily ve spojení se skvělým světlem, zvukem a hereckými výkony mě zpočátku velice bavily a byl bych ochoten s hodnocením jít i o dalších 20% nahoru, jen kdyby mi konec dal kromě neotřelého scénického řešení něco víc. Jenže po pauze jsem si říkal, jestli jsem na tu druhou část vůbec potřeboval čekat. Jestli jsem se náhodou nedozvěděl v té první úplně všechno a ve druhé už nic. Představení ovšem rozhodně stojí za vidění.
(zadáno: 26.2.2019)
85% Vůči hereckým výkonům by snad bylo možné mít tu a tam nějakou výhradu, nicméně ten text je skvělý a podle mého názoru velmi uměřeně inscenovaný. Tak lidský a zároveň odporný příběh.
(zadáno: 27.4.2016)
Subjektivně bych dal 70% ale uznávám, že na dojmu z představení se hodně podepsaly ruchy okolí (pozdní příchody, brzké odchody, kašel). Mít plnou možnost soustředění, asi by to na mě zapůsobilo víc, ne-li mnohem víc.
Tím, že představení stojí na textu, který je říkán hodně rychle a místy trochu zašumlován je potřeba naprostá koncentrace diváka a v tu chvíli je kromě ruchu problém také stopáž představení. Přestávka by představení určitě poškodila, ale menší zkrácení by pravděpodobně prospělo.
(zadáno: 16.2.2018)
Jednoznačným kladem inscenace jsou pěvecké výkony všech 3 protagonistů. Kapela šlape báječně, zvuk skvělý. Scéna chudá, ale fungující, Prádlo kusu sluší. Myšlenka komorního muzikálu je sama o sobě skvělá a nosná ale: Jonathan Larson napsal zpěvy, které jsou příliš "ukřičené" pro dané téma i pro tu autorem zvolenou komornost a k nim hudbu, která je pěkná ale jednotvárná. Mohlo to být melancholické, křehké s občasnými pasážemi hněvu a ta dynamika by diváka/posluchače nesla. Pozdější Rent je mnohem mnohotvárnější, zajímavější a o něco v něm jde. Muzikáloví nadšenci ale zřejmě zklamáni nebudou.
(zadáno: 26.9.2017)
První polovina je trochu vleklá, atmosféru chlapeckého internátu se v ní podařilo navodit, i když ne na 100%. Při vší genderové korektnosti by asi osazenstvo mělo být pouze pánské protože druhá půle je vlastně dost fyzická a realistická. Pro mě byl chvilku v postavách trochu zmatek, protože jsem nepostřehl okamžik přechodu od vyprávění do akce. Nebyl jsem si tudíž nějakou dobu jist, jak je do věci zapletena hlavní postava. Druhá půle je spádná a jde k věci. Inscenace má zřetelný potenciál a umí zanechat dojem.
(zadáno: 18.10.2017)
Třetí počin Calembouru, na který jsem se byl podívat. Svoji roli možná hrála vysoko nastavená očekávání, ale nebyl jsem tolik nadšen jako u Plejtváka a Čertovské kvidoule. Přesto je to pořád zatraceně dobrá inscenace. Dokonalé písňové texty, žánrová přesnost všech tří částí. A navíc asi definitivně miluji Lucii Polišenskou, protože její přítomnost na jevišti je prostě přehlídkou energie, espritu a přirozenosti.

Další stránky hodnocení: < 1 2 3 >