Profil uživatele

Teufel

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 9 % (22)
Helena Grégrová: 10 % (29)
Iva Bryndová: 11 % (14)
Lukáš Holubec: 11 % (16)
Pavel Širmer: 11 % (48)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 19.3.2013)
Tohle představení prostě nemá chybu. Možná by to šlo ještě někde vychytat a dotáhnout, ale já si nedokázal ani napodruhé všimnout kde, protože jsem se buď válel smíchy nebo žasnul nad dokonalostí textů. Pokud máte rádi slovní hříčky, budete chrochtat blahem. Byl jsem nadšený i napodruhé a není důvod si nechávat rezervu 100%.
(zadáno: 24.4.2014)
Není to úplně nejlepší představení divadla Drak, ale přesto je dokonalé. Jedno jediné prostředí a ono se v něm dá hrát tak, že zapomenete na čas. Vtipné, nápadité, zábavné a přitom tématicky o smrti. Smějete se, žasnete, necháváte se překvapovat a téma a okolnosti jsou přitom mrazivě jednoduché, stále aktuální a podstatné.
(zadáno: 19.3.2013)
Těch 10%, které chybí k dokonalosti, jdou hlavně na vrub toho, že některé vtipy mají až příliš variací a některé jsou trochu nadbytečně vysvětleny a také nepatrně inkonzistentního konce.
Nicméně jinak je to čiročirá nádhera. Práce s jazykem, vypointovaný humor, kulturní přesah... skvělé.
(zadáno: 2.4.2014)
Skvělé představení, syrové, výstižné. Zasáhlo mě a má ještě dlouhý dozvuk.
(zadáno: 5.11.2015)
Silné představení. Utíká, plyne a diváka pohlcuje, takže úvodní šaškovství, které trochu vyděsí, pokud člověk čeká více literární žánr se vysvětlí a vstřebá. A najednou je konec a slzy se derou do očí. Prostředky nejsou patetické, scéna je nápaditá a všechno má svůj význam. Nic navíc, nic zbytečně. Zásah.
(zadáno: 18.4.2016)
Naprostý návrat do dětství obohacený o výkony, při kterých si divák opravdu nedovolí ani mrknout. Možná ještě o kousíček víc divadla v některých momentech (kdy mě mimoděk napadlo, zda nějaký prvek není samoúčelný) a byla by to úplná bomba. Při tom, co protagonisté umí, je skoro kacířství nechat si těch 10% ještě na příště. Každopádně je to představení, které musíte vidět, o tom snad ani není sporu.
(zadáno: 18.4.2016)
Ten moderní střih vyšel velice přirozeně, snad díky těm muzeálním vitrínám a tomu, že na severu mají dodnes monarchie se staré s novým prolnulo tak dokonale, že to pro mě nemá chybu. Herci úžasní, Petra Hřebíčková (Gertruda) byla dokonalá. Líbí se mi i uměřeně komediální rovina. Konec trochu mrzí. Patrik Děrgel vypadal podle prvních vět, že bude poněkud umělý a patetický, kteréžto podezření se pak vůbec nepotvrdilo a chvála za jeho výkon je rozhodně zasloužená. U někoho opravdu může vzniknout pocit, že je to představení uřvané, minimálně v jedné scéně to rušivé bylo, ale jinak je to organické.
(zadáno: 13.8.2017)
Skvělá inscenace. Nápaditá, nepatetická a lidská... scéna "intelektuál a plot" patří mezi to nejkrásnější, co jsem kdy na divadle viděl.
(zadáno: 26.2.2019)
85% Vůči hereckým výkonům by snad bylo možné mít tu a tam nějakou výhradu, nicméně ten text je skvělý a podle mého názoru velmi uměřeně inscenovaný. Tak lidský a zároveň odporný příběh.
(zadáno: 1.11.2019)
Velmi zdařilá záležitost, nemít před sebou jakéhosi sociopata, který se celou dobu afektovaně chechtal i v místech, kde se nesměje vůbec nikdo, tak by to byl vysloveně zážitek.

Co věta, to zásah. Herecky super. Minimalistická scéna kusu prospívá a "přestavby" mě taky neskutečně bavily. Je to vypjaté a přitom absolutně uvěřitelné, vtipné a kruté.
(zadáno: 19.10.2021)
Krásně švihlá záležitost. Lední revue bez ledu. Jako by se Hry bez hranic protnuly s barokní operou a antikou a zaklaply do sebe jako v posledku poměrně syrový obraz současného společenského stavu. Bavil jsem se od začátku do konce a místy měl problém usledovat všechny ty absurdní detaily.
(zadáno: 19.10.2021)
Na začátku mi trochu trvalo, než mi docvaklo oč přesně jde. Celkově je to však obrovsky silná inscenace. Jana Plodková úžasná.
(zadáno: 19.10.2021)
Rozverná věc se spoustou drobných gagů. S nasazením, skvělou muzikou a neuvěřitelně dobrou náladou. Všichni zúčastnění umí v nejlepším slova smyslu nekomplikovaně potěšit a pobavit, což má rozhodně svoji cenu.
(zadáno: 10.10.2023)
Šikmá plocha světa, dokonalé výkony titulních představitelů, fyzično, trochu se vypráví ale hodně prožívá aniž by se tlačilo na pilu. Petr Šmíd má na pomoc stylizaci a Vojtěch Franců prostě je Simply. Mrtvoly padají, zem pohlcuje... jednou dole a jednou nahoře. Bez znalosti předlohy jsou některé části příběhu nedosloveny, ale nevadí to. Na přestávku škoda chodit a dvě hodiny utečou jako nic, hluboký dojem zůstane.
(zadáno: 10.10.2023)
Asi je logické, že mi přijde, že tuhle palbu do vlastních odskákali spíš Češi než Slováci, ale to bude zřejmě tím, že šťouchání do vlastních mýtů člověk nese hůř. Propracovaná inscenace se spoustou netuctových fórků (třeba změna krajiny mě rozplakala smíchy). Smích chvílemi trochu natrpklý, ale dobře nám tak :-)
(zadáno: 10.10.2023)
brutální a chvílemi naprosto k uchechtání, zlé, špinavé, lidské
(zadáno: 20.5.2014)
Představení je velmi nápadité a k tomu lehké a spádné. Některé motivy jsou zjednodušené na kost, ale díky tomu postižené s parádní přímostí. Syntéza tragického a komického je pro mě spíše kladem než záporem. Způsob, kterým se v představení pracuje s hudbou mě také velmi bavil. Tohle je divadlo podle mého gusta. Příznivci hlubokomyslné klasiky mohou být naopak zklamáni.
(zadáno: 19.3.2013)
Velmi dobré. Potěšila minimalistická scéna a její drobné metaforické významy. Ivan Lupták byl vynikající a nejvíc asi oceňuji to, co tu jiní recenzenti považují za mínus, nepřepjaté a nepatetické emoce. To není drama, to je život. Hra vás nerozebere na součástky, nenamaže na chleba, ale nějak ji nejde zapomenout, pořád se vrací a připomíná, právě díky tomu, jak je to civilní, pravděpodobné a blízké.
(zadáno: 30.5.2014)
Vysloveně krásná choreografie, silné sólové zpěvy, působivá a zároveň zajímavá hudba, jednoduchá scéna. Nechal jsem se nést i přes okamžiky, kterým jsem příliš nerozuměl (občasný nepořádek v postavách různých otců a synků, kdy si člověk říká "tak je to ten samý nebo není a kdo je zase k čertu tohle?" Úroveň recitace nebyla vždy stoprocentní a to umí rušit. Nebýt toho, tak je to fakt naprostá pecka.
(zadáno: 24.9.2014)
Jít na Zlomatku znamená sedět s herci v jednom obýváku a přihlížet rodinnému dramatu, kde komické prvky postupně ustupují tragickým, vnímat každý detail scény a každou nuanci v hereckém projevu. Dialogy se občas zdánlivě opakují, ale tak to při mezilidském nepochopení zkrátka bývá a navíc každá otočka přináší u matky novou polohu, nové odkrytí jejích názorů a náhledů. Jitka Smutná v roli matky je fantastická. Zobrazení jakéhosi neformálního teroru je dokonalé. Čím víc je matka na zabití, tím víc se nabízí otázka, co po ní syn vlastně může a nemůže žádat.
(zadáno: 25.2.2015)
Aktuální, humorné představení, v němž jsou vážná témata podána tak, že se jeden s radostí zasměje, obsažené memento je však mnepřehlédnutelné. Letmým dotekem, mnohdy se značnou mírou absurdity a na hraně vkusu je jakoby mimochodem pojednáno mnoho dalších bytostně aktuálních témat, a to tak přesně, že mrazí. Nádherná výtvarná složka, hudební mi trochu kazil výsledný reprákově odtržený zvuk. Nápaditá hra se slovy (byť by občas zasloužila proškrtnout). Závěr je geniální. Soubor ví, co chce říct a ničeho se nebojí. Byl to zážitek.
(zadáno: 18.4.2016)
Představení v nejlepším slova smyslu krásné. Sympatický prostor s pěknou čistou scénografií, úžasné vokály a divadelnost bez doslovnosti. Živé, životné a opravdové. Prastaré téma, starý hudební základ a přitom velmi současné zpracování.
(zadáno: 27.4.2016)
Subjektivně bych dal 70% ale uznávám, že na dojmu z představení se hodně podepsaly ruchy okolí (pozdní příchody, brzké odchody, kašel). Mít plnou možnost soustředění, asi by to na mě zapůsobilo víc, ne-li mnohem víc.
Tím, že představení stojí na textu, který je říkán hodně rychle a místy trochu zašumlován je potřeba naprostá koncentrace diváka a v tu chvíli je kromě ruchu problém také stopáž představení. Přestávka by představení určitě poškodila, ale menší zkrácení by pravděpodobně prospělo.
(zadáno: 18.10.2017)
Třetí počin Calembouru, na který jsem se byl podívat. Svoji roli možná hrála vysoko nastavená očekávání, ale nebyl jsem tolik nadšen jako u Plejtváka a Čertovské kvidoule. Přesto je to pořád zatraceně dobrá inscenace. Dokonalé písňové texty, žánrová přesnost všech tří částí. A navíc asi definitivně miluji Lucii Polišenskou, protože její přítomnost na jevišti je prostě přehlídkou energie, espritu a přirozenosti.
(zadáno: 24.10.2017)
Tahle inscenace diváka obklopí a ubytuje do své atmosféry. Strávil jsem celý ten čas s melancholickým úsměvem. Propojenost, klid, přesnost. Nic kolosálního, přestřeleného, patetického. Vlastně se o té inscenaci špatně mluví, je potřeba tam být a pocítit ji kolem sebe.