Teufel

Zvláštní kombinace Rakousko-Uherských spořádaných měšťanských stereotypů, druhoválečné modernity a přesahů k současným modlám seberozvoje. Jako by inscenace žila zároveň ve 3 epochách, ale přitom překvapivě harmonicky. Divákovi se pootvírá celá řada otázek k řešení na doma (např. oproti Törlessovi v Disku). Herecky na velmi dobré úrovni, režijně rozhodně taky. Neměnná scéna je poměrně minimalistická, ale je využívána dost dynamicky. Subjektivně se představení zdá kratší, než reálně je, odsýpá, nezdrhne, neopakuje se.

Text je skvělý, ještě ho malinko proškrtnout o některé až vysvětlující pasáže a byla by to dokonalost. Ty ironické výměny jsou prostě skvělé. Herci se velmi snažili, možná občas až příliš na tak malý prostor, kterému by minimalističtější projev slušel přeci jenom lépe. Petra Horváthová byla přirozenější než pánové, Pavel Rímský mi naopak moc neseděl. Ale inscenace je nepochybně působivá a opravdu pokládá (a docela nenuceně) řadu znepokojivých a často dost nečekaných otázek. Kdo si je zkusí zodpovědět poctivě, nemusí být těmi odpověďmi vůbec potěšen.

Prý bez názoru, shazování všeho. Ale najděte přesnější popis doby. Ta inscenace s divákem necloumá, nenápadně jej infikuje (když se nechá). Když se necháte, tak vám pomalým krokem rozšlape hračky a vy se u toho budete usmívat. Když se nenecháte, uslyšíte jen důvěrně známá slova a fráze. Proč by bylo potřeba říkat něco, co všichni víme? Možná proto, že když se to řekne všechno naráz, člověk to nahlédne jako nový obraz. Tohle grilování s pobíhajícími dětmi je úžasný popis zbytečnosti a zároveň nevyhnutelné urputnosti našich představ o světě (které nejde ani univerzálně aplikovat ani sdílet)

Žánr rodinné odpolední komedie se zpěvy a tancem je přesně forma, která sluší točně i tématu. Začátek je roztahaný. Herecká stylizace místy malinko karikuje, ale v plenéru se nedá očekávat, že by se dalo hrát o moc citlivějším stylem. Je to kvalitně odvedená komedie s opravdu působivými loutkami dinosaurů, které umí rozpoutat opravdu silnou atmostféru. A ještě jedna poklona hercům, kteří toho spoustu naběhají a zvládají u toho hromadu převleků i ovládání loutek.

Žádné velké drama, žádný ohňostroj nápadů, nic na co byste vzpomínali ještě po letech... a přece je fajn si na tuhle věc zajít. Pro ten velmi příjemně strávený čas s milou a křehkou vztahovkou, kterou neruší vůbec nic, snad jen příliš často opakovaný hudební předěl. Přestože bylo víceméně jasné k čemu to směřuje, a přestože některá témata mohou být vnímána, jakože se opakují, myslím, že to je velmi vtahující a po celou dobu jsem šel s nimi.

Hudba, světlo, pohybové dovednosti, to vše je blízko dokonalosti. Walls and Handbags se mě přesto dotklo ještě o kousek víc, protože na mě mluvilo srozumitelnějším jazykem. Kolaps má chvilky, které mi z hlediska celkové výpovědi připadají maličko bezradné. Ve chvílích, kdy se spojí význam, a fyzická dovednost na té úrovni, kdy ty fyziku popírající nehoráznosti vypadají jako nejjednodušší věc na světe, je to obrovská pecka.

Zlatého draka chcete vidět. Kvůli tomu s jakou samozřejmostí podává velmi silná témata, kvůli atmosféře, kterou vytváří kolektivní herecký výkon. Kvůli propojení aktuálnosti, humoru, magičnosti a určité tísně a stesku. Kvůli tomu způsobu vyprávění.

Kamera a projekce jako dokonale organický prvek, to se tedy povede málokdy a tady to fungovalo na výbornou. Jsem dítě, úplně jsem v tom zmizel a šel s tím celou dobu. Krásně odvyprávěný příběh.

To je tak názorné a poučné, že už to snad musejí pochopit i slušní lidé.

Levicová agitka? Ale kdeže, tahle ironická hra pálí nakonec doleva i doprava a na obou stranách si mohou zakejhat potrefené husy. Takového divadla je nám třeba jako praseti drbání. Bez poučování a patosu, ale hodně k zamyšlení.

Asi záleží, jak se k tomu přistupuje. Řekl bych, že záleží na tom, jak moc to chcete chápat, pokusy o rozumové pochopení asi povedou ke špatným hodnocením a ti, kdo jsou v existencialismu doma, budou asi leccos považovat za klišé a povrchnost.

Koukal jsem na to, jako na moderní obraz v galerii a nesnažil se pochopit, nepromýšlet slova, jen to nechat působit a to fungovalo velmi dobře. Na mnoha místech to souznění bylo až děsivé. Přišlo mi to skvěle zvukově a scénicky udělané a v syrové MeetFactory to mělo atmosféru.

Doporučuji blog Jitky Šotkovské, s většinou souhlasím. Námětu jsem se bál, začátek mě nepřesvědčil. Po nějaké době jsem však hercům uvěřil a představení na mě velmi fungovalo, slečna vedle mne si i poplakala. S látkou Tramtárijští naložili skvěle, atmosféra v sídle Rochestra byla opravdu temná. Tam, kde je Rochester rozverný je zároveň démonický a lidsky uvěřitelný. Zásadní výhrady mám jen 2 - košťatová scéna, závěrečný song - a obojí má stejné řešení, škrtnout.

Příjemné. Hodinka mi připadala akorát. Krásná hudba, netuctová slova, charismatická konferenciérka. Některé scénky skvělé... výstižné, k věci, některé méně.

Lehké a příjemné představení. Možná by mu slušela nepatrně kratší stopáž. Představitel scénáristy ze začátku nevyslovoval dobrou třetinu hlásek, což bylo rušivé. Odkazy k uprchlickému tématu občas malinko zatahají za uši, jinak je ale satirická nápodoba seriálu včetně oduševnělých rozhovorů s herci nesmírně přesná a zábavná. Slovní gagy těšily, vizuální podoba představení moc pěkná, hlavně díky hudbě a světlům.(viděno v Praze v Celetné)

Prostor vily ve spojení se skvělým světlem, zvukem a hereckými výkony mě zpočátku velice bavily a byl bych ochoten s hodnocením jít i o dalších 20% nahoru, jen kdyby mi konec dal kromě neotřelého scénického řešení něco víc. Jenže po pauze jsem si říkal, jestli jsem na tu druhou část vůbec potřeboval čekat. Jestli jsem se náhodou nedozvěděl v té první úplně všechno a ve druhé už nic. Představení ovšem rozhodně stojí za vidění.

Objektivně velmi dobrá inscenace. Od nekritického nadšení Borůvčím, Plejtvákem a Čertovskou kvidoulí se přes velkou spokojenost s Triptychonem posouvám ke spokojenosti s Kvidoulí 3+KK, divák se prostě zmlsá. Kvality ale zůstávají, skvělá hudba, skvělé texty, sympatický ansámbl. Pozvolna mi za tím honem na slovní hříčky začíná scházet obsah. Prostě odpočinek, prostě dobře odvedená práce a pořád velmi slušná energie... to vůbec není málo. 75%

Váhám mezi 60 a 70, dávám 70, bo to pan Hampl hrál i přes akutní chřipku s neuvěřitelnou energií. Velmi dovedná je aktivizace publika, to nabírá chvílemi opravdu až fotbalovou atmosféru. Skvěle inscenace funguje tam, kde L. Hampl od mírné ironie směřuje až k náznakům šílenství. Tím se vybuduje očekávání, že se něco stane, že to nebude jen nářek sudího, že to celé získá nějakou velmi temnou či překvapivou pointu. Jenže se nic nestane a v dynamice monologů na plné pecky se také nic nezmění. Inscenace se tak prostě vymluví a skončí.

Zpočátku trochu nesrozumitelná záležitost a pak do sebe začnou věci zapadat a divák si užívá vztahy mezi postavami a krásy vyjádření apokalypsy. Scénografie mě taky moc bavila, způsob jak vytvořit malou uzavřenou zahradu, jako ostrůvek mimo čas. Budu to potřebovat vidět ještě jednou a myslím, že to hodnocení bude pak ještě lepší. Jednak není napoprvé jednoduché rozklíčovat zákoutí toho textu a za druhé inscenace se zaběhne a dámy (už teď skvělé) to budou "mít víc na háku" čímž se podpoří ten základní model dávných přítelkyň.

Váhám mezi 60-70% Intelektuálně osloven, emocionálně vůbec. Dobře vymyšlená scéna, kostýmy. Moderní vesnice s jejími vztahy je vystižená skvěle stejně jako brněnská startup vinotéka. Příběhově přenos do moderna nefunguje, už je to jen záminka pro spoustu skvělých režijních nápadů, už to není proč vyprávět. Cítíme, že společenský tlak komunity směřuje na konformnost, ale rozvrácená manželství už jsou natolik normální, že to má daleko k tragickým závěrům. A proto to jako celek nefunguje, byť je to vlastně skvěle řemeslně udělané. Film Divoké včely postihuje základní téma vlastně lépe.

Mučedníka je potřeba vidět, přináší otázky, které jsou v současnosti velmi naléhavé. Hru jsem neznal a skvělý text mě bezpečně nesl inscenací, takže mi nepřišla tak dlouhá, jaká je skutečná stopáž. Problematické mi přišly herecké výkony, Jirka (Georg) a Benjamin byli víceméně přesvědčiví, dál už to bylo podstatně strojenější, místy až mechanické, což vážně poškozovalo dojem z celku. Neustálé přestavby a hudba, která v nich zní, začínají s časem otravovat a posouvají inscenaci možná trochu na sílu víc směrem ke komedii. Obávám se, že nebýt kvalit samotného textu, byl by výsledek spíše špatný.

75% Kouzelné provedení hlavně první půle. S mírným patosem, jaký se hodí k ochotnickým spolkům a přitom s grácií, nadhledem a lehkostí, takhle si představuju Lucernu a přesně takovou jsem dostal. Druhá půle už je víc fraškovitá, na atmosféře mi nic nového nepřinesla a inscenace mě tam přestávala bavit. Ale atmosféra letní noci se staletou lípou, ta je prostě úplně hmatatelná.

Přesně na takovéhle věci má mít národní divadlo Novou scénu. Inscenace je v mnoha ohledech chytrá, textově vybroušená a o nás toho umí navypovídat obrovskou spoustu. Vzít otrlého dramaturga, vyškrtal by z toho spádnou a kompaktní hodinu a čtvrt a bylo by to super. Hereci opravdu skvělí. Přesto jsou tam hlušší pasáže, kdy čas ubíhá nesmírně pomalu, a které působí dojmem spíše bezradného oslího můstku. Ten závěr mě ukrutně dožral, ale možná jsem to trochu potřeboval, fajn. Názory diváků se zřejmě budou dost lišit, tohle určitě nesedne každému.

Objektivně je ta inscenace prostě kvalitní. Energická, nápaditá, trochu střelená. Postava tuňťovitého Bohuslava Martinů mě nesmírně baví. Co už říct nemůžu, že by měla za všech okolností dokonalý spád. Hlavní hrdinka mi k srdci nepřirostla, vlastně se nezdálo, že by překonávala nějaké potíže, prostě se jen chovala jako neřízená střela a ono to světe div se prostě tak nějak samo vycházelo. Ve druhé půli už je to méně životopisu a více osobní a to funguje líp.

Tam, kde se inscenaci podařilo vyvolat atmosféru byla velmi silná. Např. ta, kterou dovedou rozpoutat prosebnice svým zpěvem je mrazivá a živě vybavitelná i po pár dnech. Zvláštní napětí přepychového sídla, bylo také v podstatě hmatatelné. Angažované vstupy ale bolely.