Profil uživatele

Teufel

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Anežka Hrebiková: 10 % (6)
Helena Grégrová: 10 % (23)
Jan Pařízek: 10 % (20)
Pavel Širmer: 10 % (38)
Lukáš Holubec: 11 % (14)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3

(zadáno: 1.11.2019)
Hlavní otázkou je, proč vlastně dnes takovouhle látku dělat, má dnešku co říct? Tak jak je podaná v této inscenaci podle mého názoru nemá. Jakub Svojanovský zapáleného snílka začne tak, že mu to hned uvěříte, ale z té polohy už se nepokusí vybočit, snad ani není kam. Zuzana Černá je prostě Nastěnka od začátku do konce. Text je barvotisk, režie a herectví tomu vychází úplně vážně vstříc a výsledek je tím pádem placatý. Divadelní obdoba něžně kýčovitého obrázku z obchůdku s levandulí.
(zadáno: 28.10.2018)
Od Jiřího Havelky čekal něco jiného a místy jsem se nudil. Text je opravdu agitka, což se přiznává recenzemi přímo v inscenaci. Zpracování jako takové mě nijak nenadchlo, hercům jsem nedokázal uvěřit, síle těch událostí samých ale ano. Takže na místě nic moc. Ale na druhou stranu, se mi to téma od té doby pořád nějak vrací. My se jako národ prostě musíme naučit pracovat s hrdinstvím a patosem a tohle je platný pokus, vykreslující celou řadu nepříjemných paralel s dneškem. A to divadlo prostě dělat má a v tomto případě dělá, jen si to člověk bohužel užije spíš ex post racionalizací.
(zadáno: 26.3.2018)
Zrýmovaný a zpěvy proložený text celkem plyne a inscenace má určitou mladistvou energii, sbory znějí dobře. Představitel Ježíše neztvárnil mesiáše způsobem, kterým se to obvykle dělá, přesto má ta postava charakter a auru. Ďábel má taky duši. Tím asi klady končí. Sólové zpěvy nejisté, herecké výkony ne zcela přesvědčivé. Lidovost s komediálností vyžehlila příběh na leporelo a inscenaci se nepodařilo vdechnout mu žádnou lidskou hloubku. Najednou tak není jisté, proč se vlastně hraje. Celkově tak inscenace neurazí, je vlastně docela milá... ale to nemusí každému stačit.
(zadáno: 2.9.2016)
Představení má svá atmosfericky velmi silná místa, ale je příliš dlouhé a ukecané na to, aby se uneslo. Proudy slov, která se v plenéru hůře přenášejí se tlučou se silnými pocity, které se občas daří navodit prací se syrovým prostorem. Ale třeba si to ještě sedne.
(zadáno: 5.4.2013)
Hudebně a výtvarně skvělé představení, jednolité, bezpochyby do detailu vymazlené... rostoucí spisy v AK mě nadchly... jenomže, není to málo Antone Pavloviči? Obsah jen mimochodem, spíš autorům překáží.
Obrazová dokonalost mi nebyla dost, takže jsem měl pocit, že se pořád na něco čeká. Čas na přestavbu scény, kdy pan Javorský musí s minimem prostředků zaujmout publikum je šíleně dlouhý a aby bezobsažnost vynikla ještě lépe, opakuje se text 3x. Mluvení na mikrofon mě vysloveně štvalo, Dikce hlavní představitelky taky. Celkově: Spousta evidentní kvality a přitom rozpačitý výsledek.
(zadáno: 12.8.2018)
Inscenace je to pravda na první pohled líbivá, díky jednoduchému a efektnímu vizuálu, ale to je něco, co se velmi rychle vyčerpá. Kolikrát ještě Oněgin třískne do piána? Kolikrát se ještě posypou šachové figurky? No, mockrát. Není pak tedy nač se dívat a více se poslouchá, nakonec text by zde měl být nejdůležitější. Ale jak se tu s verši zachází je místy mrzačivé, slabika sem, slabika tam. Je to taková navoněná bída.
(zadáno: 16.3.2014)
Texty písní jsou skvělé, muzika také, herci velmi dobře zpívají, velmi slušně tančí, ale hra nefunguje. S postavami necítím, jejich chování jsem nerozumněl a nemůžu jim proto fandit ani s nimi sympatizovat. Vtipy až příliš vysvětlené, satira na současné dění dost umělá a násilná, moralizování protivné. V+W z toho mluví skvělou hrou se slovy... ale buď se s tím za těch několik desítek let něco zlého stalo, nebo je to špatně režijně uchopené, nevím. Zkrátka potenciál souboru tam evidentně je, ale připadal mi zmarněný.
(zadáno: 19.3.2013)
První půlka je v rámci žánru lehké komedie nadprůměrná, bavil jsem se. Michal Suchánek v roli klasického manžela "z lidu" působil dost přirozeně. To co se stalo v druhé půli je poněkud tragické. Je to bezradné hledání nepřicházejícího konce, snaha vyvařit z placatých charakterů druhý nálev a to celkový dojem sráží hodně hluboko.
(zadáno: 11.6.2014)
Mám rád Ypsilonku, Milan Šotek mě v Plejtvákovi a Borůvčí přesvědčil, že je génius. Nápad "nového blešího cirkusu" mi připadal skvělý. Neváhal jsem tudíž, vyrazil naslepo a ještě vzal kamaráda. Když mi po představení dával peníze za lístek měl jsem chuť být neviditelný.
Představení je poslepovaná mozaika záminek pro slovní fórky (občas zdařilé, o tom není pochyb) a hudebních čísel, která se nezdají příliš souviset se zbytkem obsahu. Herecky nepřesvědčivé (otázka je, jestli herci měli co hrát). Celek působí násilně, strojeně, odbytě. Ach jo.
(zadáno: 28.6.2017)
(premiéra) Je to komedie či drama? Jde hlavně o slovo nebo o hereckou akci?
Samo neví. Polonius umírá, Ofelie umírá, vadí vám to? Chybí vám ty postavy? Mě ne. Je to těžké uhrát velký hlučný prostor bez elevace, když přizvučení nehraje ve váš prospěch a odcizuje. Některá slova slyšet nejsou, ruchy naopak báječně a celé to zní jak ze staršího mobilu.
Mohlo to fungovat alespoň na komorní scéně? Zřejmě ne, protože dramaturgie. Vztahy mezi postavami se nerozvinuly. Scéna, kdy Hamlet hraje divadlo je nápaditá, ale osamocená. Vtípky (i ty povedené) škodí. Herci se snažili (a umí), ale tohle nešlo.
(zadáno: 24.4.2018)
Zuzana Kronerová, jediný klad inscenace. Jinak tam není dobře prostě nic. Ani hudba (u Ypsilonky s podivem) nemá přesnost a švih. Mátožné, nesmyslné, mechanické. Shluk neustálých příchodů a odchodů postav, pro něž se až parodicky hledá motivace. Postavy říkají repliky... orloj. Pro diváka nekonečné, chvílemi až bolí.

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3