Profil uživatele

Teufel

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 9 % (22)
Helena Grégrová: 10 % (29)
Iva Bryndová: 11 % (14)
Lukáš Holubec: 11 % (16)
Pavel Širmer: 11 % (48)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 19.10.2021)
Krásně švihlá záležitost. Lední revue bez ledu. Jako by se Hry bez hranic protnuly s barokní operou a antikou a zaklaply do sebe jako v posledku poměrně syrový obraz současného společenského stavu. Bavil jsem se od začátku do konce a místy měl problém usledovat všechny ty absurdní detaily.
(zadáno: 20.5.2014)
Představení je velmi nápadité a k tomu lehké a spádné. Některé motivy jsou zjednodušené na kost, ale díky tomu postižené s parádní přímostí. Syntéza tragického a komického je pro mě spíše kladem než záporem. Způsob, kterým se v představení pracuje s hudbou mě také velmi bavil. Tohle je divadlo podle mého gusta. Příznivci hlubokomyslné klasiky mohou být naopak zklamáni.
(zadáno: 10.10.2023)
Šikmá plocha světa, dokonalé výkony titulních představitelů, fyzično, trochu se vypráví ale hodně prožívá aniž by se tlačilo na pilu. Petr Šmíd má na pomoc stylizaci a Vojtěch Franců prostě je Simply. Mrtvoly padají, zem pohlcuje... jednou dole a jednou nahoře. Bez znalosti předlohy jsou některé části příběhu nedosloveny, ale nevadí to. Na přestávku škoda chodit a dvě hodiny utečou jako nic, hluboký dojem zůstane.
(zadáno: 1.11.2019)
Velmi zdařilá záležitost, nemít před sebou jakéhosi sociopata, který se celou dobu afektovaně chechtal i v místech, kde se nesměje vůbec nikdo, tak by to byl vysloveně zážitek.

Co věta, to zásah. Herecky super. Minimalistická scéna kusu prospívá a "přestavby" mě taky neskutečně bavily. Je to vypjaté a přitom absolutně uvěřitelné, vtipné a kruté.
(zadáno: 10.10.2017)
Váhám mezi 60 a 70, dávám 70, bo to pan Hampl hrál i přes akutní chřipku s neuvěřitelnou energií. Velmi dovedná je aktivizace publika, to nabírá chvílemi opravdu až fotbalovou atmosféru. Skvěle inscenace funguje tam, kde L. Hampl od mírné ironie směřuje až k náznakům šílenství. Tím se vybuduje očekávání, že se něco stane, že to nebude jen nářek sudího, že to celé získá nějakou velmi temnou či překvapivou pointu. Jenže se nic nestane a v dynamice monologů na plné pecky se také nic nezmění. Inscenace se tak prostě vymluví a skončí.
(zadáno: 27.10.2017)
Zvláštní kombinace Rakousko-Uherských spořádaných měšťanských stereotypů, druhoválečné modernity a přesahů k současným modlám seberozvoje. Jako by inscenace žila zároveň ve 3 epochách, ale přitom překvapivě harmonicky. Divákovi se pootvírá celá řada otázek k řešení na doma (např. oproti Törlessovi v Disku). Herecky na velmi dobré úrovni, režijně rozhodně taky. Neměnná scéna je poměrně minimalistická, ale je využívána dost dynamicky. Subjektivně se představení zdá kratší, než reálně je, odsýpá, nezdrhne, neopakuje se.
(zadáno: 6.3.2017)
Prostor vily ve spojení se skvělým světlem, zvukem a hereckými výkony mě zpočátku velice bavily a byl bych ochoten s hodnocením jít i o dalších 20% nahoru, jen kdyby mi konec dal kromě neotřelého scénického řešení něco víc. Jenže po pauze jsem si říkal, jestli jsem na tu druhou část vůbec potřeboval čekat. Jestli jsem se náhodou nedozvěděl v té první úplně všechno a ve druhé už nic. Představení ovšem rozhodně stojí za vidění.
(zadáno: 26.2.2019)
85% Vůči hereckým výkonům by snad bylo možné mít tu a tam nějakou výhradu, nicméně ten text je skvělý a podle mého názoru velmi uměřeně inscenovaný. Tak lidský a zároveň odporný příběh.
(zadáno: 27.4.2016)
Subjektivně bych dal 70% ale uznávám, že na dojmu z představení se hodně podepsaly ruchy okolí (pozdní příchody, brzké odchody, kašel). Mít plnou možnost soustředění, asi by to na mě zapůsobilo víc, ne-li mnohem víc.
Tím, že představení stojí na textu, který je říkán hodně rychle a místy trochu zašumlován je potřeba naprostá koncentrace diváka a v tu chvíli je kromě ruchu problém také stopáž představení. Přestávka by představení určitě poškodila, ale menší zkrácení by pravděpodobně prospělo.
(zadáno: 16.2.2018)
Jednoznačným kladem inscenace jsou pěvecké výkony všech 3 protagonistů. Kapela šlape báječně, zvuk skvělý. Scéna chudá, ale fungující, Prádlo kusu sluší. Myšlenka komorního muzikálu je sama o sobě skvělá a nosná ale: Jonathan Larson napsal zpěvy, které jsou příliš "ukřičené" pro dané téma i pro tu autorem zvolenou komornost a k nim hudbu, která je pěkná ale jednotvárná. Mohlo to být melancholické, křehké s občasnými pasážemi hněvu a ta dynamika by diváka/posluchače nesla. Pozdější Rent je mnohem mnohotvárnější, zajímavější a o něco v něm jde. Muzikáloví nadšenci ale zřejmě zklamáni nebudou.
(zadáno: 26.9.2017)
První polovina je trochu vleklá, atmosféru chlapeckého internátu se v ní podařilo navodit, i když ne na 100%. Při vší genderové korektnosti by asi osazenstvo mělo být pouze pánské protože druhá půle je vlastně dost fyzická a realistická. Pro mě byl chvilku v postavách trochu zmatek, protože jsem nepostřehl okamžik přechodu od vyprávění do akce. Nebyl jsem si tudíž nějakou dobu jist, jak je do věci zapletena hlavní postava. Druhá půle je spádná a jde k věci. Inscenace má zřetelný potenciál a umí zanechat dojem.
(zadáno: 18.10.2017)
Třetí počin Calembouru, na který jsem se byl podívat. Svoji roli možná hrála vysoko nastavená očekávání, ale nebyl jsem tolik nadšen jako u Plejtváka a Čertovské kvidoule. Přesto je to pořád zatraceně dobrá inscenace. Dokonalé písňové texty, žánrová přesnost všech tří částí. A navíc asi definitivně miluji Lucii Polišenskou, protože její přítomnost na jevišti je prostě přehlídkou energie, espritu a přirozenosti.
(zadáno: 27.7.2016)
Lehké a příjemné představení. Možná by mu slušela nepatrně kratší stopáž. Představitel scénáristy ze začátku nevyslovoval dobrou třetinu hlásek, což bylo rušivé. Odkazy k uprchlickému tématu občas malinko zatahají za uši, jinak je ale satirická nápodoba seriálu včetně oduševnělých rozhovorů s herci nesmírně přesná a zábavná. Slovní gagy těšily, vizuální podoba představení moc pěkná, hlavně díky hudbě a světlům.(viděno v Praze v Celetné)
(zadáno: 5.4.2013)
Hudebně a výtvarně skvělé představení, jednolité, bezpochyby do detailu vymazlené... rostoucí spisy v AK mě nadchly... jenomže, není to málo Antone Pavloviči? Obsah jen mimochodem, spíš autorům překáží.
Obrazová dokonalost mi nebyla dost, takže jsem měl pocit, že se pořád na něco čeká. Čas na přestavbu scény, kdy pan Javorský musí s minimem prostředků zaujmout publikum je šíleně dlouhý a aby bezobsažnost vynikla ještě lépe, opakuje se text 3x. Mluvení na mikrofon mě vysloveně štvalo, Dikce hlavní představitelky taky. Celkově: Spousta evidentní kvality a přitom rozpačitý výsledek.
(zadáno: 19.3.2013)
První půlka je v rámci žánru lehké komedie nadprůměrná, bavil jsem se. Michal Suchánek v roli klasického manžela "z lidu" působil dost přirozeně. To co se stalo v druhé půli je poněkud tragické. Je to bezradné hledání nepřicházejícího konce, snaha vyvařit z placatých charakterů druhý nálev a to celkový dojem sráží hodně hluboko.
(zadáno: 19.10.2021)
Celkový smysl mi utekl, ale ten proces byl hodně fascinující.
(zadáno: 10.6.2018)
Objektivně je ta inscenace prostě kvalitní. Energická, nápaditá, trochu střelená. Postava tuňťovitého Bohuslava Martinů mě nesmírně baví. Co už říct nemůžu, že by měla za všech okolností dokonalý spád. Hlavní hrdinka mi k srdci nepřirostla, vlastně se nezdálo, že by překonávala nějaké potíže, prostě se jen chovala jako neřízená střela a ono to světe div se prostě tak nějak samo vycházelo. Ve druhé půli už je to méně životopisu a více osobní a to funguje líp.
(zadáno: 30.5.2014)
Vysloveně krásná choreografie, silné sólové zpěvy, působivá a zároveň zajímavá hudba, jednoduchá scéna. Nechal jsem se nést i přes okamžiky, kterým jsem příliš nerozuměl (občasný nepořádek v postavách různých otců a synků, kdy si člověk říká "tak je to ten samý nebo není a kdo je zase k čertu tohle?" Úroveň recitace nebyla vždy stoprocentní a to umí rušit. Nebýt toho, tak je to fakt naprostá pecka.
(zadáno: 10.10.2023)
To je tak názorné a poučné, že už to snad musejí pochopit i slušní lidé.
(zadáno: 18.4.2016)
Naprostý návrat do dětství obohacený o výkony, při kterých si divák opravdu nedovolí ani mrknout. Možná ještě o kousíček víc divadla v některých momentech (kdy mě mimoděk napadlo, zda nějaký prvek není samoúčelný) a byla by to úplná bomba. Při tom, co protagonisté umí, je skoro kacířství nechat si těch 10% ještě na příště. Každopádně je to představení, které musíte vidět, o tom snad ani není sporu.
(zadáno: 10.10.2023)
Asi je logické, že mi přijde, že tuhle palbu do vlastních odskákali spíš Češi než Slováci, ale to bude zřejmě tím, že šťouchání do vlastních mýtů člověk nese hůř. Propracovaná inscenace se spoustou netuctových fórků (třeba změna krajiny mě rozplakala smíchy). Smích chvílemi trochu natrpklý, ale dobře nám tak :-)
(zadáno: 18.5.2018)
Přesně na takovéhle věci má mít národní divadlo Novou scénu. Inscenace je v mnoha ohledech chytrá, textově vybroušená a o nás toho umí navypovídat obrovskou spoustu. Vzít otrlého dramaturga, vyškrtal by z toho spádnou a kompaktní hodinu a čtvrt a bylo by to super. Hereci opravdu skvělí. Přesto jsou tam hlušší pasáže, kdy čas ubíhá nesmírně pomalu, a které působí dojmem spíše bezradného oslího můstku. Ten závěr mě ukrutně dožral, ale možná jsem to trochu potřeboval, fajn. Názory diváků se zřejmě budou dost lišit, tohle určitě nesedne každému.
(zadáno: 1.11.2019)
Ve srovnání s jiným Bergmanem, konkrétně Soukromými rozhovory s M. Pechlátem a Lucií Trmíkovou, kde jsem hltal každé slovo, na mě tahle inscenace nemluví. Postavy jsou neproniknutelné a jejich citová hnutí a výbuchy mě tudíž po nějaké době přestávají zajímat. Jestli je to režií, herci nebo samotnou předlohou (či divákem) si v tomto případě neodvažuji rozhodnout.
(zadáno: 1.11.2019)
Zlatého draka chcete vidět. Kvůli tomu s jakou samozřejmostí podává velmi silná témata, kvůli atmosféře, kterou vytváří kolektivní herecký výkon. Kvůli propojení aktuálnosti, humoru, magičnosti a určité tísně a stesku. Kvůli tomu způsobu vyprávění.
(zadáno: 24.9.2014)
Jít na Zlomatku znamená sedět s herci v jednom obýváku a přihlížet rodinnému dramatu, kde komické prvky postupně ustupují tragickým, vnímat každý detail scény a každou nuanci v hereckém projevu. Dialogy se občas zdánlivě opakují, ale tak to při mezilidském nepochopení zkrátka bývá a navíc každá otočka přináší u matky novou polohu, nové odkrytí jejích názorů a náhledů. Jitka Smutná v roli matky je fantastická. Zobrazení jakéhosi neformálního teroru je dokonalé. Čím víc je matka na zabití, tím víc se nabízí otázka, co po ní syn vlastně může a nemůže žádat.