Profil uživatele

Teufel

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Anežka Hrebiková: 10 % (6)
Helena Grégrová: 10 % (23)
Jan Pařízek: 10 % (20)
Pavel Širmer: 10 % (38)
Lukáš Holubec: 11 % (14)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3

(zadáno: 5.4.2013)
Hudebně a výtvarně skvělé představení, jednolité, bezpochyby do detailu vymazlené... rostoucí spisy v AK mě nadchly... jenomže, není to málo Antone Pavloviči? Obsah jen mimochodem, spíš autorům překáží.
Obrazová dokonalost mi nebyla dost, takže jsem měl pocit, že se pořád na něco čeká. Čas na přestavbu scény, kdy pan Javorský musí s minimem prostředků zaujmout publikum je šíleně dlouhý a aby bezobsažnost vynikla ještě lépe, opakuje se text 3x. Mluvení na mikrofon mě vysloveně štvalo, Dikce hlavní představitelky taky. Celkově: Spousta evidentní kvality a přitom rozpačitý výsledek.
(zadáno: 19.3.2013)
První půlka je v rámci žánru lehké komedie nadprůměrná, bavil jsem se. Michal Suchánek v roli klasického manžela "z lidu" působil dost přirozeně. To co se stalo v druhé půli je poněkud tragické. Je to bezradné hledání nepřicházejícího konce, snaha vyvařit z placatých charakterů druhý nálev a to celkový dojem sráží hodně hluboko.
(zadáno: 10.6.2018)
Objektivně je ta inscenace prostě kvalitní. Energická, nápaditá, trochu střelená. Postava tuňťovitého Bohuslava Martinů mě nesmírně baví. Co už říct nemůžu, že by měla za všech okolností dokonalý spád. Hlavní hrdinka mi k srdci nepřirostla, vlastně se nezdálo, že by překonávala nějaké potíže, prostě se jen chovala jako neřízená střela a ono to světe div se prostě tak nějak samo vycházelo. Ve druhé půli už je to méně životopisu a více osobní a to funguje líp.
(zadáno: 30.5.2014)
Vysloveně krásná choreografie, silné sólové zpěvy, působivá a zároveň zajímavá hudba, jednoduchá scéna. Nechal jsem se nést i přes okamžiky, kterým jsem příliš nerozuměl (občasný nepořádek v postavách různých otců a synků, kdy si člověk říká "tak je to ten samý nebo není a kdo je zase k čertu tohle?" Úroveň recitace nebyla vždy stoprocentní a to umí rušit. Nebýt toho, tak je to fakt naprostá pecka.
(zadáno: 18.4.2016)
Naprostý návrat do dětství obohacený o výkony, při kterých si divák opravdu nedovolí ani mrknout. Možná ještě o kousíček víc divadla v některých momentech (kdy mě mimoděk napadlo, zda nějaký prvek není samoúčelný) a byla by to úplná bomba. Při tom, co protagonisté umí, je skoro kacířství nechat si těch 10% ještě na příště. Každopádně je to představení, které musíte vidět, o tom snad ani není sporu.
(zadáno: 18.5.2018)
Přesně na takovéhle věci má mít národní divadlo Novou scénu. Inscenace je v mnoha ohledech chytrá, textově vybroušená a o nás toho umí navypovídat obrovskou spoustu. Vzít otrlého dramaturga, vyškrtal by z toho spádnou a kompaktní hodinu a čtvrt a bylo by to super. Hereci opravdu skvělí. Přesto jsou tam hlušší pasáže, kdy čas ubíhá nesmírně pomalu, a které působí dojmem spíše bezradného oslího můstku. Ten závěr mě ukrutně dožral, ale možná jsem to trochu potřeboval, fajn. Názory diváků se zřejmě budou dost lišit, tohle určitě nesedne každému.
(zadáno: 1.11.2019)
Ve srovnání s jiným Bergmanem, konkrétně Soukromými rozhovory s M. Pechlátem a Lucií Trmíkovou, kde jsem hltal každé slovo, na mě tahle inscenace nemluví. Postavy jsou neproniknutelné a jejich citová hnutí a výbuchy mě tudíž po nějaké době přestávají zajímat. Jestli je to režií, herci nebo samotnou předlohou (či divákem) si v tomto případě neodvažuji rozhodnout.
(zadáno: 1.11.2019)
Zlatého draka chcete vidět. Kvůli tomu s jakou samozřejmostí podává velmi silná témata, kvůli atmosféře, kterou vytváří kolektivní herecký výkon. Kvůli propojení aktuálnosti, humoru, magičnosti a určité tísně a stesku. Kvůli tomu způsobu vyprávění.
(zadáno: 24.9.2014)
Jít na Zlomatku znamená sedět s herci v jednom obýváku a přihlížet rodinnému dramatu, kde komické prvky postupně ustupují tragickým, vnímat každý detail scény a každou nuanci v hereckém projevu. Dialogy se občas zdánlivě opakují, ale tak to při mezilidském nepochopení zkrátka bývá a navíc každá otočka přináší u matky novou polohu, nové odkrytí jejích názorů a náhledů. Jitka Smutná v roli matky je fantastická. Zobrazení jakéhosi neformálního teroru je dokonalé. Čím víc je matka na zabití, tím víc se nabízí otázka, co po ní syn vlastně může a nemůže žádat.
(zadáno: 3.2.2019)
Těch mikropříběhů je příliš, některé silné, některé povrchnější. Absence přestávky je v takovém formátu logická. Povětšinou inscenace plyne a baví. Nicméně, když divák ví, že bude dostávat další a další mikropříběhy, může se stát, že se nasytí, a pokud nedochází k nějaké gradaci nebo se nekompletuje nějaká celková pointa, může ho ten princip po hodině otravovat. Určitě má smysl inscenaci vidět, je v ní dostatek cenných momentů, jen trochu utonou ve všeobecném pocitu, že člověk jen strávil příjemný čas v divadle a nemohl nic domyslet a docítit do konce.
(zadáno: 24.6.2018)
Žánr rodinné odpolední komedie se zpěvy a tancem je přesně forma, která sluší točně i tématu. Začátek je roztahaný. Herecká stylizace místy malinko karikuje, ale v plenéru se nedá očekávat, že by se dalo hrát o moc citlivějším stylem. Je to kvalitně odvedená komedie s opravdu působivými loutkami dinosaurů, které umí rozpoutat opravdu silnou atmostféru. A ještě jedna poklona hercům, kteří toho spoustu naběhají a zvládají u toho hromadu převleků i ovládání loutek.

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3