Triatlet

19.2.2016 Před 407 g Hrabala jsem zvládl 100 g tataráku v pasáži v Dlouhé - provoněno to tam je jako ve Svatbách v domě.
Z Hrabala mám přečtené Svatby v domě a Městečko, kde se zastavil čas; nakoukané Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále, Postřižiny, Slavnosti sněženek a naposlouchané Perličky na dně.
Dramatizaci v Dlouhé považuji za zdařilou. M. Hanuš výborný scénárista i Hanťa. Přiznávám, že i mě trochu nudil monolog J. Pokorné před přestávkou. A úvodní dialog dvou staříků jsem pochopil až v závěru, ale právě tou pointou s alby vznikla vskutku hrabalosvká mozaika.

Josef Václav Sládek, kch.

Černý humor, který mě překvapivě bavil. I díky skvělým hercům.

Zhlédnuto v rámci MFDF 24.10.2014 - nenatahované představení, které v první části zaujme výstižným zobrazením schůze obecního zastupitelstva. I další dvě části působí přesvědčivě. Při tancovačce jsem měl strach, aby mě někdo nepo(b)lil :-), tak věrohodně vystihli herci atmosféru.
Zařazení herců mezi diváky je přínosné, i když v Dobroníně jeden z opilých provokatérů se vžil do hry natolik, že hercům vyhrožoval a musel být vykázán ze sálu!

Scénář hry je sice jednoduchý a nerealistický, ale herectví Jana Potměšila, Ivany Chýlkové i Jany Strykové (role zvládla bravurně) je přesvědčivé.

Důvody, proč je MVP moje nejoblíbenější divadelní hra:
1) První setkání s DvD (r. 2000)
2) Perfektní text L. Aškenazyho je skvěle upraven J. Bornou (jazykové hříčky typu "žerty stranou").
3) Střídání poetiky smutněvánoční i rozjíveně dětské.
4) Pestré divadelní formy (loutkohra, hudba, filmová projekce...)
5) Výborné herecké výkony.
6) Živá hudba.
Živě viděno asi 7x. Užívám si, když diváci, kteří MVP vidí poprvé, hodnotí, že neviděli lepší hru. Případně když po letecfh hodnotí, že viděli výborné divadlo, ale na MVP nemá.

Jedno z nejlepších představení v HD - srovnatelné s inscenacemi O myších a lidech nebo Přelet nad kukaččím hnízdem.
Trojí podoba Jana Zahradníčka byla nápaditá a přesvědčivá u všech tří aktérů - každý představil básnika trochu jinak.
Lenka Schreiberová v podobě manželky zapůsobila svou pokorou, obyčejností.
Výstižná scéna, kostýmy, odpovídající hudba.
Žádné laciné vtipy snažící se získat diváky jako v Zapomenutém světle, ale syrový obraz bezčasí 50. let.
Zážitek.

První představení, ze kterého jsem odešel. Trapný humor.
Viděno v listopadu 2013.

Proč? Národní divadlo se snaží přiblížit divákovi tím, že Maryša se válí 20 minut ve spodním prádle? Na jednu stranu herci používají archaické nářečí, na druhou se chovají jak současní puberťáci.
Herecky se kromě Beretové a chvílemi Prachaře nedá nikdo hodnotit.
Když už se objeví nějaká zajímavější scéna (smyčec), shodí ji následující jednání.
Rekvizity jsou levné (pár desítek kelímků, necelé kilo mouky, trocha sifónové vody a varná konvice).
Kdybych si nepřečetl, že se děj odehrává v nahrávacím studiu, nechápal bych scénu.
10 % za program, v němž je vysvětlena role podivných masek.