Profil uživatele

Tůsa

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Lukáš Holubec: 5 % (6)
Pavla Haflantová: 5 % (4)
Helena Grégrová: 8 % (9)
Iva Bryndová: 10 % (3)
Jan Pařízek: 10 % (6)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 21.3.2018)
Pro mě skvělá inscenace. Scénografie, která je působivá i funkční a rafinovaná. Apelativní zpracování a aktuální sdělení. Politický obraz společnosti. Deziluze, obraz lidských charakterů. Hra s pozastavováním děje, hra se scénografií.
(zadáno: 16.7.2019)
(zadáno: 16.7.2019)
(zadáno: 16.7.2019)
(zadáno: 16.7.2019)
(zadáno: 18.2.2018)
Tuto moderní inscenaci z mého pohledu vyzdvihla především scénografie. Režisér Jan Mikulášek předlohu pojal až téměř volně; množství dialogů bylo v produkci vyškrtáno a nahrazeno gesty, prodlevami, děj je zpomalem do té míry, že je těžké sledovat dialogy, protože zničehonic postrádají kontext. Někdy to pak prostě vypadá, že forma úplně převálcovala obsah. V inscenaci vyniká výborná symbolika, chlad, pocit odstupu, práce s detaily. Pokud ale divák přijde na představení takzvaně nepřipraven - nezná příběh předlohy - pravděpodobně mu unikne část nebo možná i celá pointa celé inscenace.
(zadáno: 16.7.2019)
(zadáno: 21.3.2018)
Inscenace mě úplně minula. Humor, jehož vrcholem bylo, že hlavní ženská představitelka neustále naráží koloběžkou do stěny, mě úplně neuchvátil a naopak jsem nechápala, proč kdykoliv, kdy se začne děj zoufale ztrácet (přinejmenším 20x), začnou herci zpívat píseň "sedm tisíc durmanu, my se z toho vymotali". Nevím, nevím.
(zadáno: 16.7.2019)
Nádherně poetická inscenace s hravě inovativní scénou. Scénografie tu má hlubší význam a osvětluje prolnutí příběhů postav. Ty mají společné místo setkání - na moři. Moře v podání scenografky Pavly Kamanove simuluje trychtýř/černá díra uprostřed podlahy, která jako moře dokáže postavy pohltit, nebo pračky napouštěné vodou, které zároveň fungují jako vchody na scénu a podtrhují tak magicko-realistické pojetí.
(zadáno: 21.3.2018)
Skvělá inscenace. Apelativní, momenty díky nimž si zapamatujete přesně nejen atmosféru, váš pocit, ale i celý dej, psychologii postav, ale třeba i přesně vety, které během monologu Matyáš Řezníček říká. Čtrnáct dní poté a mne pořád mrazí.
(zadáno: 16.7.2019)
(zadáno: 16.7.2019)
(zadáno: 21.3.2018)
Ačkoli je v inscenaci omezená možnost scénografie, vůbec to nevadí. Apelativní sdělení působí nesmírně silně, jako bychom byli třetím účastníkem konverzace a mohli tomu, co se odehrává zabránit. Mrazí.
(zadáno: 21.3.2018)
Neskutečně hořkosladká inscenace. Díky apelativnímu zpracování a účasti diváka ani na vteřinu nepřestanete sledovat dění, smějete se nahlas, ale zároveň vám mrazí.