Vaklav

65% - Herci výborně.
I když mě prostředí her a východiska tohoto autora nikdy moc nezaujaly, tak musím uznat, že to bylo zábavné, svižné.
Prostě jsem měl volný večer a i McDonagh poslouží k příjemnému odpočinku.

85% - Pro mě je tahle hra nejen o hledání štěstí, ale hodně i o toleranci a přístupu k jiným lidem. Takto bychom našli společnou řeč napříč všemi možnými charaktery i menšinami a ne přednáškami na dané téma.
Jsem rád, že právě na tuto hru padla má (náhodná) volba jako na stou inscenaci na těchto stránkách. Těžko bych vybral lépe!

Nějak to vše šlo mimo mě. Oceňuji, že pro jednou při podobném tématu nevyšli chlapi ze všeho jako naprostá paka (aspoň myslím), a že ženy možná také nevědí, co chtějí, ale nějak mi přijde, že toto téma je tak probrané až probabrané, že bych potřeboval nějaký nový přístup, překvapivý zvrat, aby mě to zaujalo.
Monolog P. Štorkové byl to jediné, co mě probralo a pobavilo.
Smích kolem naznačuje, že jsem byl zřejmě ve své netečnosti vůči hře osamocen, takže vás od návštěvy nutně neodrazuji. Já už si ale repete nedám.

Příjemný večer, řekl bych, že podobně jako "Jedna verze historie" mě to zaujalo, takže to stálo za návštěvu (přestože se jednalo o naprosto odlišná témata i žánr). Možná bych mohl u obou představení (scénických čtení) jít i na 7O%, ale byly to obě vlastně takové pěkné 65%ti procentní akce, ale tuto možnost v hodnocení nemám, tak zůstanu u stejného čísla jako minule.
Každopádně tento projekt vítám a baví mě.
Až na to pekelné vedro, ale i to je součást zážitku, nakonec to vlastně není proti smyslu terapie, o kterou v textu jde...třeba je to další možný směr vedle již zmíněných terapií...

64% - V. Fridrich a J. Hána měli co hrát a hráli fajnově. Přišlo mi, že další herci jim stěží stačili, možná nebylo až tolik co hrát. Trochu mě nudilo patlání se ve vztahu nevztahu mladé dvojice. Vždy to pro mě hru prostě zastavilo.
Skladníci mě také příliš nebavili, ale ústřední dvojice mi přinesla kopu smíchu, i když musím souhlasit s pozn. níže, že ještě tři sprostá slova navíc a mohl by to být průšvih. Ale ještě jsem to zvládl a hru si užil. Čím déle bych o tom ale přemýšlel, tím nižší by bylo mé hodnocení, takže radši skončím a řeknu jen, že kdo rád humor na hraně, neměl by být zklamán.

75% - Velmi vydařené představení, příjemná atmosféra.
Souhlasím, že M. Řezníček svou postavu žije a věřil jsem mu každé slovo, navázal kontakt s každým divákem a v jeho očích jsem četl pouze upřímnost a prožitek z jeho postavy.
Myslím, že se z příběhu dalo vyždímat o něco více emocí, na druhou stranu by to hrozilo limonádou, nicméně se domnívám, že hrany emocí nebylo dosaženo a dalo se - třeba hudbou - dosáhnout o fous více.
Možná to ale potřebuje jen ten správný večer a naladění všech (i mé).
Koukám, že jsem byl až skoro negativní, tak to ne! Je to každopádně výborné!

Nudil jsem se, nudí mě už i nekonečné řešení postavení žen. Což je můj problém, že jsem šel na hru nepoučen. Rád se nechám překvapit, ale tady to bylo překvapení negativní. Navíc se při řešení ženské otázky zapomíná, že každá doba má své a i ženy své zbraně, které i zde ženy použily.
Nepopírám nerovnost pohlaví, ale dnes už to jako extrémně palčivé téma nevidím. I když nyní vím o co šlo, stejně to nebylo zajímavé.
Body jsou snad jen za scénu a nasazení herců, kteří ale dost dlouho melou jedno téma dokola.

Měl jsem experimentální náladu, a tak jsem zašel na toto představení. Hodnocení opírám o nasazení souboru, které bylo nepopiratelné a svůj barometr, kterým jsou mé ruce, které rády tleskaly.
Mnoho zdaru mladým, kteří se snaží. Rád se zase stavím.

Jsem rád, že se i mladí věnují klasickým dílům a ne jen objevování "nového" skrz "nové".
Pěkná, funkční scéna, kde se herci s přehledem orientují a pohybují.
Příjemné hudební vstupy.
Cestou z divadla jsem měl cestou pocit, že jsem snad ještě v Petrohradě. Snad to byl ale jen pocit...

Hodnocení je na 70% i proto, že někdo jen nesedí a nečeká, ale něco dělá.
Představení není sice žádná řachanda, ale pochválil bych to, že jsem nenašel ani jeden náznak podbízivosti, naopak jsem viděl velmi autentickou hru i výkon.
Jistě, všechno jde udělat jinak a lépe, ale pokud se rozhodnete představení navštívit, strávíte velmi příjemnou hodinku.
Řekl bych, že devízou toho večera, kdy jsem se zúčastnil, bylo to, jak všichni vlastně Š. Vaculíkové fandili a tím jsme si to všichni o to víc užili. Snad také natrefíte na podobnou atmosféru a kolegy diváky. A třeba je to tak vždy...

57% - Rozpaky. Přišlo mi, že herci stále někam spěchali. Navíc mladší z obou pánů se několikrát přeřekl, což mě při několikáté situaci už rušilo. Chvatné byly i přesuny mezi obrazy. Vtipné a hořké momenty mi přišly nedotažené, nevyznívaly nijak naléhavě.
Pokud má odpovídat délka hry anotaci zde, tak tento večer byla hra o 20 minut kratší (přestávku jsem započítal (19.00 - 20.45).
Řekl bych, že nebyl zcela využit potenciál hry, minimálně ten večer. Škoda.
Pozn. mimo - I když nevím, co se stalo, posílám svůj obdiv paní doktorce, která reagovala ihned po tom, co byl lékař(ka) požádán o pomoc.

Viz hodnocení V.R., které jsem "lajknul".
Naprosté peklo...
L. Štěpánkovou jsem neznal, ale ostatní řadím mezi své oblíbené herce, a proto jsem do Ungeltu vyrazil, ale tvrdím, že komedie to každopádně není a nějakou studii charakterů, absurdit nebo něco podobného jsem opravdu nezaznamenal, i kdybych připustil, že se tam něco jako pokus o  něco takového odehrálo, tak to bylo podáno extrémně nudnou formou.
Než jít na toto představení, dejte peníze na charitu. Myslím to vážně.

Rubínu nelze upřít styl, (ale ocenil bych i překvapení).
Obě herečky hrály pěkně. A. Stropnická mě zaujala více. Věřil jsem jí a užíval si její postavu (charakter).
Jinak NEVIM. Domníval jsem se, že hra dostala nějaký gender grant a napsala ho nějaká starší slečna. To, že to byl muž mě poněkud mate.
Na konci představení jsem si říkal, že po "operaci" mužů poněkud zapadá, že obě ženské postavy to vlastně v životě projely, ale chlapy za to fakt nemůžou...
I přes několikeré protimluvy v hodnocení mužů jsem se bavil a "holkám" to (jak jsem řekl) šlo.

V rámci žánru mě hra jednoduše dostala, rozebrala a zničila.
Byl bych dal i více procent, ale nelíbí se mi výchozí situace, kdy je někdo do něčeho vtažen a pak je semletý v rámci her někoho jiného. Nicméně musím uznat, že je hra skvěle napsaná, herci skvěle hrají a vše sedí.
Postrádám v hodnoceních a na upoutávce na hru varování. Proto říkám - toto není pro kardiaky, lidi slabších povah a občany momentálně v depresi. Místy mi bylo až fyzicky zle a to nejsem žádná pápěrka. Skoro jsem zvažoval odchod, jak extrémně jsem situace na jevišti vnímal. (Je ale pravda, že jsem šel na hru nepoučen).

Mladé pušky v akci za podpory J.A.Haidlera a M. Vítů.
Knihu jsem nečetl, rozhlasovou dramatizaci také neznám, ale hra se mi líbila, i když nejsem fanda mobilů a projekcí, tak tentokrát to zapojení techniky bylo logické a nenásilné... Čerstvá "ČS" krev zabojovala a obstála se ctí.
Hudba (většinou) nebyla výrazná, ale mně přišla účelně využitá a nevtíravě, ale přesně navozovala atmosféru.
Doporučuji.

Procenta jdou hlavně za zpěvem a kapelou. Herecky mi to nijak zvlášť dobré nepřišlo. Příběh začal být uvěřitelný, až když Edith zestárla..., čímž říkám, že druhá půlka je lepší než první.

Rád jsem se poučil a nedá mi to, abych si něco nevyhledal o problematice i dále. Takže bych řekl, že akce splnila účel.

Zajímavě napsané představení (i pěkně zahrané), to jsem od V. Havla ani nečekal...
Navíc nelze neocenit i velmi příjemné přijetí v Klubovně, dovolím si pochválit J. Zadražila - za výkon ve hře i obsluhu (ale tím neříkám nic negativního o jeho dvou dalších milých kolezích).
Prostě doporučuji - hru i atmosféru!

Nějak jsem postrádal nějaký větší břink. Měl jsem pořád pocit, že se něco stane, hra se pohne, nebo rozvlní, ale z mého pohledu se nic moc nestalo. Možná mě víc než rušilo neustálé praskání plastových lahví od ostatních diváků. Telefony už si všichni vypnou, ale když při důležitých scénách někdo nutně musí doplňovat tekutiny, pět minut po začátku, uprostřed a pět minut před koncem (z několika stran), tak mi to v soustředění nepomůže. Podotýkám, že hra má asi 85 minut! Už chybí jen popcorn...

Bylo to zrovna náhradní představení za "Kdo se bojí...?", takže jsem byl ten večer naladěn na přeci jen trochu jiný zážitek, ale přesto jsem se snažil si představení užít. Nicméně mě hra samotná moc nezaujala. Bavil mě V. Fridrich. Jeho výkon hru oživil.

88% - Tři procenta skoro za tři hodiny perfektního a odmakaného výkonu pro M. Isteníka.
Nemám srovnání ani s jiným představení, ani neznám knižní předlohu, ale bez problému a upřímně konstatuji, že jsem litoval, že nemohu posedět ještě hodinu.
Možná jen rozjezd byl pozvolnější, ale kam taky chvátat, no ne? Počkejte si, stojí to za to.

78% - Dvě procenta pro J. Vlasáka a jedno pro V. Gajerovou.
Během hry jsem si začal neodbytně přát umřít relativně soběstačný a ve spánku. No, ne že bych to netušil už předtím, ale hra dodala mému přání jasné opodstatnění.
Musím ocenit téma hry i její zpracování. Snad mi jen trochu chybělo více práce s hudbou, mohli jsme si poslzet více, ale zase by to mohlo sklouznout k dojímání, což se zaplaťpánbůh nestalo, tak je možná dobře, že se tomu tvůrci takto vyhnuli.

58% - Přiznávám, že jsem si trochu myslel, že jdu na něco trochu jiného a tím může mé hodnocení být ovlivněno.
Nicméně oceňuji skvělé herecké výkony obou herců a určité zvraty ve hře ve hře...

Dávám 70%, což beru jako fajn hodnocení, protože bez procent mi systém nedovolí můj komentář uložit - nicméně....,toto je příspěvek pro všechny, kteří stejně jako já budou mít volný večer a chuť experimentovat...nedovolím si hodnotit, protože nemám s čím porovnávat, ani od čeho se pro hodnocení odrazit, ale představení mi krásně uteklo a rozhodně mě nabudilo na další návštěvu.
Tleskal jsem až se mi od rukou prášilo a tleskal bych i dál. Díky za krásný zážitek posílám všem, kteří si na jevišti s takovou vervou mákli!
Viděno podruhé, zvyšuji na 80%. S návštěvou neváhejte! (1.9.2018)

Musím přiznat, že mi hra přišla poměrně mdlá. Chvíli i výkony některých pánů. Naprosto jsem postrádal spád. Pár vtipů mě pobavilo, ale to mi přijde (na dvě hodiny) málo.
Přitom jsem zhruba v tom propíraném věku a těšil jsem se na určitou reflexi a dialog se mnou, sám se sebou nebo tak nějak...
Nejsem hudební znalec, ale hudba mě buď rušila, nebo nebavila.
Budu tvrdě upřímný - klidně vynechejte.