Varan

Rozhodně ne představení pro každého a v žádném případně nedoporučuji těm, kdo chtějí v divadle strávit oddechový večer. Dost náročné představení, které ne každý dokáže strávit, o čemž svědčí i fakt, že ne všichni se po přestávce vrátili na svá místa (ale není sem tam od věci si před zakoupením lístků zjistit, o co vlastně jde, že?).
Jak již bylo řečeno, po místy lehce jednotvárné první polovině přijde v té druhé pořádná jízda. Za mě výborné představení a skvělý ansámbl Švandova divadla.

Netradiční divadelní hra založená na monolozích třech žen (babička, matka, dcera), které se spolu setkají až na úplném konci. Všechny tři herečky podaly výborné výkony a rád jsem viděl I. Pazderkovou hrát bez zbytečného afektu. Souhlasím, že výkon E. Balzerové velmi připomínal ten ze hry Můj báječný rozvod, ale rozhodně mi to nevadilo, ba naopak herectví E. Balzerové je mi velmi blízké v porovnání s například velmi expresivním herectvím H. Maciuchové. Bavil jsem se celou dobu a je mi moc líto, že jsem neměl šanci vidět tuto hru živě před její nečekanou derniérou. Viděno z TV záznamu.

Velká nádhera, jedno z nejlepších představení, které jsem kdy viděl. Ano, je patrné Špinarovo moderní pojetí, nicméně nesouhlasím, že by řešení scény bylo bůhvíjak rozporuplné. Kromě scény chválím i krásné kostýmy a hudbu a nenapadá mě vlastně nic, co bych mohl vytknout. Představení ovládl výborný výkon Patrika Děrgela v roli bláznivě zamilovaného rytíře des Grieux. Děrgel si krásné Nezvalovy verše vyloženě užívá. Pozadu ale určitě nezůstala skvělá Jana Pidrmanová jako kouzelná a hříšná Manon a úchvatný Radúz Mácha, jehož krátká scéna s vyznáním pro des Grieux mě vyloženě dostala.

Musím se přiznat, že jsem na toto představení šel tak trochu s obavami. Nevěděl jsem, co mohu čekat od tříhodinového převedení Smetanových oper na činoherní prkna a v aranžmá Ivana Hlase. Výsledek byl ale výborný. Celé představení mi tak trochu připomínalo Divadlo Járy Cimrmana. Herci hráli s nadsázkou a dokonale si užívali možnost dělat si ze sebe legraci. Co se herců týče, nikdo mě určitě nezklamal, vyzdvihl bych ale hlavně V. Gajerovou, R. Říčaře (i pro výborný zpěv) a V. Kubařovou, která si svoji velmi naivní Mařenku skutečně užívala. A "Znám jednu dívku" v rockovém aranžmá nemá chybu.

Na malém jevišti divadla Ungelt za minimálního použití rekvizit se před divákem odehrává skvostná road movie dvou zcela rozdílných žen, které by si za normálních okolností asi neměly ani co říct, ale společný útěk od zažitých stereotypů spojí jejich cesty dohromady. Výborné herecké výkony obou představitelek (Jana Štěpánková navíc musela bojovat s drobným nachlazením) a tudíž velký divácký zážitek umocněný komorním prostředím divadla.

Tolik špíny "nakydané" z jedné osoby na druhou, tolik odporných postav, tolik přetvářky, pokrytectví a falše, to se jen tak nevidí. Po lehce rozvleklém začátku se tato hra změnila v divadelní koncert. Výkony hlavních postav byly podle mě vyrovnané a kvalitní, každopádně všem kraluje dechberoucí výkon Ondřeje Brouska. Hru rozhodně doporučuji!!!

Jen mě trochu rozčilovaly mikrofony, které jsou umístěny ve výšce po obou stranách jeviště. Kdykoli k nim přešla jedna z postav, byl její hlas najednou dost umělý a nepříjemný, ale asi se vzhledem k velikosti divadla jedná o nutnost.

Jak je pro Mameta typické, pro sprosté slovo se nejde daleko a ani tato hra nebyla výjimkou. Jde vlastně o sérii více či méně vtipných scének na téma partnerského soužití. Za mě byl bezkonkurečně nejlepší nechutný sexuální žvanil Jaromíra Dulavy. Hra jako taková mě velmi pobavila, i když uznávám, že na někoho může častá přestavba scény působit poněkud rušivě.

Naprosto se ztotožňuji s předchozím hodnocením. Výkon Veroniky Gajerové byl skutečně fascinující a při děkovačce bylo vidět, že její skvostné podání role Marthy ji totálně psychicky i fyzicky "odrovnalo". Velmi mě zaujala i Veronika Kubařová v roli naivní Honey, ale ani oba pánové svými výkony nezůstali pozadu, i když souhlasím s tím, že jejich společně scémy byly asi jedinými slabšími momenty celého představení, které ale jinak hodnotím velice pozitivně.

Jedno ze zásadních děl amerického dramatu na prknech Činoherního klubu. Výkon všech tří ústředních postav byl bezchybný a dechberoucí. Úplně nejvíce na mě zapůsobil Jan Hájek, jehož Stanley ve mně budil takovou hrůzu, že jsem začal přemýšlet a doufat, že takový není i v reálném životě. Lucie Žáčková ani Marika Procházková ale rozhodně nezůstaly pozadu, ostatní postavy nemají ve hře tolik prostoru. Vážím si velice snahy text nijak nezkracovat, i když musím přiznat, že zejména ze začátku druhé poloviny hra lehce ztratila na tempu. I tak se ale jedná o opravdový divadelní zážitek.

Hra z ortodoxního židovského prostředí, jejíž ústřední téma je pro mě bohužel dosti vzdálené. Každopádně se ale jedná o skvělou divadelní příležitost pro osm hereček, z nichž nejvíce vynikají Iva Janžurová a Vanda Hybnerová, jimž zdatně sekundují ostatní (líbila se mi odlehčená role Jany Bouškové a drbna Taťány Medvecké). Ze začátku má hra možná trochu pomalejší rozjezd, ale druhá půle je strhující a ukáže se, že žádná z postav vlastně není záporná a každá je vedena dobrou vírou ve své činy. Chválím jednoduchou, ale účelnou scénu a živou hudbu, která představení výborně dokresluje.

Příjemný muzikál o židovském mlékaři Tovjem a jeho trablech s pěti dcerami na vdávání (a lehce dominantní manželkou k tomu). I přes svoji délku jsem se prakticky nenudil, muzikál je vtipný, má povedenou choreografii, scénu i nadšené zapojení celého souboru. Jmenovitě bych vyzdvihl především výborný herecký a milý pěvecký výkon Tomáše Töpfera. Z důvodu ukončení licence se bohužel jednalo o derniéru tohoto muzikálu. Dlouhé ovace ve stoje na konci byly z mého pohledu zasloužené, přestože se jedná přece jen o poněkud lehčí žánr.

Příjemná a svižná hra s vynikajícími a skvěle sehranými výkony Hynka Čermáka (čekal jsem ale u něj něco jiného?) a Lindy Rybové. Ano, i já byl zvědavý, zda mi nebude projev Lindy Rybové proti srsti, ale sedla mi ve všech polohách, počínaje upjatou starou pannou a konče sebevědomější mladou ženou. Hra má spád, je vtipná, dobrodružná i dojemná zároveň a je dobře hudebně a zvukově podkreslena.

Ač viděno z TV záznamu, umím si představit, jak autenticky tato hra působí na přítomné diváky (roznášení piva, nutnost přemístění židlí před 2. obrazem...). Za sebe bych vyzvdvihl hlavně 1. dějství, kde se našlo i nejvíce vtipných momentů. Rozhodně originální hra s dokumentárními prvky, na kterou se rád přijdu podívat i naživo.

Poměrně smutná hra s jednoduchým příběhem o stárnutí a touze prožít asi to poslední životní dobrodružství. Komorní scéna divadla Ungelt je pro tuto hru jako dělaná. Všechny ústřední herecké výkony byly výborné. Vedle správně upjaté Rose a žoviálního Ralpha bych ale nejvíce vyzdvihl herecký výkon Aleny Vránové v roli atraktivní a tajemstvím obestřené Carol. Skutečný divadelní zážitek.

Záskok v češtině znám prakticky zpaměti a byl jsem hodně zvědavý, jestli hra nějak utrpí v anglickém překladu. S radostí musím říct, že neutrpěla. Cimrman works in English too! Všichni herci ke hře přistupují s maximální pokorou a je vidět, že je tento druh divadla velmi baví. Shoduji se s Eviikem, že výslovnost českých jmen a názvů je roztomilá.

Bezesporu krásná hra o dvou zcela odlišných polovinách. Tu první půlku se budete jen smát, budete mít rádi všechny ty čtyři kouzelné prarodiče, kteří zahrnují láskou svého vnuka, udělali by pro něj první poslední, skáčou si do řeči a i přes svůj věk jsou plní života. Tu druhou půlku vám naopak do smíchu moc nebude, přijde to, co bohužel se stařím přichází - nemoce a nakonec smrt. Přesto druhá polovina není zbytečně sentimentální. Kdybych měl vyzdvihnout dva herecké výkony, byla by to jistě dokonalá Ludmila Molínová a Zdeněk Maryška. Jen styl hraní Anety Krejčíkové mi připadal poněkud rušivý.

Výborná hra o různých podobách lásek se skvěle vypointovanými dialogy. První polovina byla velmi vtipná, druhá část po přestávce se nesla již v poměrně vážnějším duchu a konec byl celkem dost mrazivý. Pokud jde o herecké výkony, vyzdvihl bych především Ivana Trojana a Pavla Šimčíka, z ostatních ale rozhodně nikdo nezaostával. Viděno v rámci živého TV přenosu.

Série mikrohistorek, jejichž společným jmenovatelem je láska ve všech možných podobách. Některé historky byly vtipné, u jiných přecházel mráz po zádech. Našly se vyloženě mistrovské kusy (učitel a jeho láska k žákoví, imaginární děti manželů), ale i ty, jež mě vůbec nezaujaly (dvojice rozhádaných starých kamarádů). Celkově ale jednoznačně převládá pozitivní dojem. Pokud bych měl vyzdvihnout něčí herecké výkony, byl by to určitě Jiří Hána a Anna Kameníková.

Hra, která není ani tak o tématu sexuální orientace, ale hlavně o fatální nerozhodnosti, která ničí život všem zúčastněným. Absence jakýchkoli rekvizit (pokud nepočítám čtyři židle) klade vysoký nárok na herce. Fantastický výkon předvedl Daniel Krejčík, který svá váhání a dilemata podal naprosto uvěřitelně. I zbylí herci ale nezůstali pozadu a společně tak přispěli k velmi tíživé atmosféře na jevišti, kterou místy odlehčily vtipnější momenty.

Výborná černočerná komedie odehrávající se ve Velké Británii šedesátých let v době, kdy byl fakticky zrušen trest smrti. Bývalý kat vede hospodu se svojí na alkoholu závislou manželkou (výborná Dana Černá), a stýská si po své někdejší práci. Pro místní hospodské zoufalce je sice celebritou, ale jeho život je najednou tak prázdný. Jak rád by si alespoň ještě jednou připomenul svou zašlou slávu a práci, kterou tak miloval, i když sem tam možná popravil někoho nevinného... Skvělý divadelní zážitek, jen mě trochu mrzelo, že se neobjevil Alois Švehlík (jeho krátkou roli převzal Jaromír Dulava).

Polívkovo podání Harpagona je komické a plné improvizací, každé představení je proto trochu jiné. Polívka se ne vždy přesně drží textu a dokáže spolehlivě odbourat své herecké kolegy na jevišti. Z Harpagona tak tvoří spíše čitě komickou postavu, což ale není zásadní problém. Z dalších rolí bych vyzdvihl Michala Isteníka a krátké cameo Zdeňka Junáka. Viděno v rámci TV záznamu.

Velmi povedené komorní představení ze života jedné rodiny v průběhu 20. století. Zdařilo se šikovně zkombinovat propojení dvou časových linek na jevišti. Z celkově vyvážených hereckých výkonů bych vyzdvihl především charismatického Pavla Rímského a Andreu Elsnerovou. Viděno v rámci internetového divadelního záznamu.