Varan

Hra sledující degradaci lidské duše a zoufalství jedince svádějícího boj s neúprosnou Alzheimerovou chorobou. Všemu jednoznačně dominuje strhující výkon Jana Vlasáka, který své postavě vtělil dokonalou kombinaci dominance až agresivity střídanou s momenty totální dezorientace a zmatenosti. Viděno v rámci derniéry.

Excelentní a naprosto strhující výkon Simony Stašové a zasloužená standing ovation na konci představení. Hra ze života, v níž se určitě mnoho žen ve středním věku najde. Být jednou z nich, tak hodnotím určitě ještě vyšším číslem, ale i tak jsem odcházel spokojený a s úsměvem.

Hra na současné téma z velmi atraktivního prostředí rozhodně není špatná a obsahuje spoustu vtipných momentů (koho by napadlo, že se dá 2 hodiny smát něčemu, co se bude točit kolem dvou krocanů), i když některé z nich byly na můj vkus až příliš moc fraškoidní. Samozřejmě všemu vévodí vynikající (a jistě extrémně náročný) výkon Michala Dlouhého. Sprostých slov je v této hře skutečně požehnaně, ale rozhodně jsem nebyl nijak pohoršen, naopak celé hře slova dodávala tu správnou "šťávu". Finální indiánské číslo Zdeňka Vencla byla pomyslná třešnička na dortu.

Excelentní Eliška Balzerová v roli životem zklamané a opuštěné Angely Kennedyové-Lipské. Po nedávném zhlédnutí hry Shirley Valentine s vynikající Simonou Stašovou se více než nabízí srovnání, jelikož jsou si hry velmi podobné. Za mě možná o malinko více vítezí Eliška Balzerová, ale i v případě této hry bych hodnotil ještě trochu výše být ženou ve středních letech. Naprosté nadšení mé maminky, kterou jsem na tuto hru pozval, je toho důkazem.

Slušná konverzační hra, kterou kvalitativně pozdvihují výborné herecké výkony Petra Kostky a Františka Němce. Kostkův obhroublý pan Halpern a Němcův distingovaný pan Halpern rozehrávají skutečný herecký koncert. Hra má celkově spád a i díky své kratší délce nemá mnoho hluchých míst. Možná lehce podbízivý konec mi nevadil. Celkové hodnocení pro mě trochu snižuje atmosféra letní scény divadla Ungelt. Přece jen potemnělý sál komorního divadla Ungelt na diváka působí jinak než otevřená scéna za denního světla se zvukem snímaným mikrofony.

Slušné a velmi dobře propagované uvedení světoznámého muzikálu v ČR. Po pěvecké stránce mě bavili všichni hlavní aktéři (Vojtko, Gemrotová, Vaněk, Silkenová), co se týče herecké stránky, tak tam pokulhával hlavně Marian Vojtko. Pochválil bych výbornou scénu (střecha, podzemí), kterou kazí hlavně hodně nepovedená scéna s padajícím lustrem. Překlad působil místy až úsměvně.

Dost depresivní hra, kterou odlehčují vtipná místa. Mít ve své farnosti lidi typu Colemana a Valena, vůbec se nedivím otci Welshovi (v příjemném podání Ondřeje Sokola), že se dá na chlast. Rád bych vyzdvihnul hlavně Dulavu a Taclíka za jejich skvělé ztvárnění dvou totálních magorů. Jen ten konec byl hodně zdlouhavý a stejně nevěřím tomu, že by se někdo tak šílený jako Coleman a Valene mohl kdy s tím druhým usmířit.

Mé druhé představení ve Švandově divadle (po dvakrát zhlédnutých fantastických Idiotech) a opět velká spokojenost. Líbilo se mi moderní pojetí této tragédie, velmi dobře řešená scéna (mikrofon, působivé poslední dějství se skleněnou vitrínou) a mrazivý hudební podkres. Vyzdvihnout si především zaslouží výborný výkon Patrika Děrgela (nominace na cenu Thálie je zcela zasloužená), jemuž ale skvěle sekundovali i ostatní (za mě především Krátká, Hřebíčková a Červinek).

Strefovat se tři hodiny vzájemně do sebe ve smyslu, v čem jsou chlapi lepší a v čem zase hrají prim ženy, nemusí být úplně pro každého. Chybí ucelený příběh, vše je de facto pouze přehlídka skečů provázaných písněmi. Ano, krátil bych, ano, bylo tam hodně prvoplánových poznámek od homosexuála v podání Jiřího Klema, ano, chlapi z toho rozhodně nevyšli vítězně, ale přesto přese všechno jsem se vlastně docela bavil. Vybrané písničky byly chytlavé, texty vtipné a výkony herců (a to i ty pěvecké) byly víc než dobré.

Vtipná a milá hra plná suchého britského humoru, která ale ve druhé polovině obsahuje několik momentů až zbytečně se blížících laciné a ukřičené frašce. Nejtěžší roli měl určitě Petr Kostka, který musel balancovat na hraně mezi uvěřitelným ztvárněním Hawkinse a homosexuální stereotypní karikaturou, což se mu až snad na jeden moment úspěšně podařilo. Myslím, že František Němec bude i v civilu typ britského gentlemana, a proto mu ztvárnění Cecila sedlo náramně. Alena Vránová předvedla hezký výkon, ale přece jen mi seděla v Poslední romanci o trochu více.

Příjemná komedie o mezilidských vztazích s výbornými hereckými výkony třech hlavních představitelů. Za sebe bych vyzdvihl především výkon Jitky Smutné, které postavy rázných, zemitých žen vyloženě sednou. Dějově sice nejde o nic převratného, našlo by se několik ne úplně logických míst, nicméně účel pobavit tato komedie bezesporu splnila.

Hra o lásce, která kvete i v pokročilém věku a o boji s nepochopením rodiny. Začátek se trošku vlekl, přišlo mi, že zde bylo zbytečně moc vysvětlování toho, kdo je kdo. Od scény společné snídaně dostala hra ten správný spád. Přes drobné problémy s výslovností herecký koncert Petra Nárožného, kterého jsem měl poprvé možnost vidět naživo v divadle. Vzhledem k velkému počtu postav neměli ostatní moc možností vyniknout, ale Zindulka s Dulavou určitě nezklamali. Ondřej Vetchý na mě působil znuděně, snad to není běžný styl jeho hraní.

Skvělá Věra Hlaváčková v hlavní roli arogantní a cynické Věry, která věří, že za peníze se dá koupit všechno, uráží všechny kolem sebe, aby pak zjistila, jaké to je ocitnout se na úplném dně. Tragikomedie, která má spád a rozhodně nenudí. (viděno z TV záznamu)

Začátek hry byl pomalejší, scéna s uvedením první Mozartovy opery byla nevýrazná, ale pak dostala hra ten správný spád. Hlavní výhodou tohoto nastudování je bezesporu geniální hudební nadání Ondřeje Brouska, díky němuž můžeme slyšet část Mozartových skladeb naživo. Salieriho roli ztvárnil Denny Ratajský. Nejsem si jistý,zda ještě dochází k alternaci s Jiřím Dvořákem, ale umím si představit, že jeho Salieri by měl o trochu větší charizma. Chválím výborně řešenou scénu (hlavně dechberoucí zakončení první půle), neotřelý nápad s větříčky a úchvatný závěr se starým a zapomenutým Salierim.

Historické drama, kde by se napětí na jevišti dalo krájet (a to jsem viděl představení pouze z TV záznamu). Líbily se mi oba ústřední výkony (civilní Havlová, skvěle váhavá Juřičková), které výborně doplňoval Jan Šťastný. Hra měla spád a ani chvíli nenudila. V představení je vidět zřetelná režijní stopa Daniela Špinara (scéna, hudba, moderní kostýmy...).

Text se pokouší šokovat, ale je v něm poměrně dost nelogičností, nerealisticky také působila náhlá změna v přístupu vyšetřovatele Goldberga k Freitagovi. Hru jako takovou pozvedává výkon Stanislava Zindulky, sedět v první řadě dva metry od něj je skutečně divadelní zážítek. Jakub Zindulka za výkonem svého otce nikterak nezaostával. Hra je velmi krátká, drobné prodloužení a zapracování na uvěřitelnosti zápletky by jistě nebylo na škodu.

Vtipná, svižná, uvěřitelná hra ze společného života stárnoucí manželské dvojice s velmi sympatickým výkonem Milana Lasici. Viděno z TV záznamu.

Velmi příjemný muzikál, kde pochvalu zaslouží především krásná hudba a výborné a společně krásně ladící hlasy Marty Kubišové a Anety Langerové. Body srážím za místy velmi kostrbaté libreto a výkon Milana Heina, který označit pojmem "podprůměrný" je ještě poměrně velký eufemismus. Viděno z TV záznamu.

Tato velmi jednoduchá a prostá hra stojí a padá na Jiřině Bohdalové, která předvádí mimořádný výkon, přesně ví, co na diváka platí, zbytečně se nepitvoří a má perfektní timing. Ostatní nemají moc co hrát, jejich postavy jsou nezajímavé a víceméně sekundují. Právě kvůli Jiřině Bohdalové ale nakonec hru hodnotím takto vysoko.

Těch šíleností bylo někdy možná až příliš mnoho, ale jinak se jedná o velmi zdařilou a zábavnou inscenaci, které kraluje výborný výkon Ivana Trojana. Viděno z TV záznamu.

Dějově vcelku jednoduchá hra s momenty, které byly až na pomezí frašky. Bavil jsem se ale velmi dobře a to především díky bezkonkurenční Taťjaně Medvecké. Velmi mile mě ale překvapili svými výkony i Martin Hofmann a Marika Procházková. Pokud by někdo nebyl nadšený z první poloviny hry, prozradím, že ta druhá je mnohem lepší.

První půlhodinu by se atmosféra v divadle dala krájet. Část s výslechem pplk. Lauterbacha (výborný Lukáš Jurek) byla jednoznačně nejlepší z celé hry a v jejím průběhu jsem uvažoval o svém vůbec prvním stoprocentním hodnocení. Následující část s výslechem paní Meiserové ale měla velmi sestupnou tendenci a přišla mi jako vytržená z jedné epizody Soudkyně Barbary (stejně jako některé výstupy M. Kačmarčíka a Z. Kaliny v průběhu celé hry). Obecně jde ale o velmi zdařilý koncept a tíha zodpovědnosti při závěrečném hlasování, ač vlastně o nic nešlo, byla vysoká. Naše hlasování 15% vinen, 85% nevinen.

Původní film patří dle mého názoru k tomu nejlepšímu, co bylo v devadesátých letech minulého století natočeno. Divadelní adaptace za filmem nikterak nezaostává. Díky zajímavě řešené scéně se podařilo výborně ztvárnit prostředí venkova čtyřicátých let, kde v parném létě probíhá krutá hra plná intrik a špinavostí, v níž nikdo není bez viny. Herecké výkony všech byly dobré, paradoxně asi nejméně mě oslovil Igor Bareš jako Sekal, který se mi zde typově moc nezamlouval. Viděno z TV záznamu.

Hra, která má i v dnešní době určitě své místo, se věnuje posledním rokům života Karla Čapka. První polovina se trochu táhla, ta druhá měla přece jen o mnoho větší spád a z konce mě až zamrazilo. Líbily se mi svižné přechody mezi scénami, kdy někteří herci přeskakovali z role do role. Jiří Hána odvedl výborný výkon, i když musím přiznat, že "měkkoušství" K. Čapka, obzvláště v první polovině, mě místy docela vytáčelo, což ale nemohu úplně přikládat za vinu Hánovi. Z ostatních herců bych ještě vyzdvihl Viktora Dvořáka (Havel bez jakýchkoli trapných imitací) a moji oblíbenkyni Jitku Smutnou.

Čistě konverzační hra, kde se oba herci musí obejít prakticky bez jakýchkoli rekvizit. Jsem rád, že nedošlo k nějakým trapným pokusům o maskování Radka Holuba na černocha, působilo by to velmi směšně. První polovina byla jen takové nekonečné tlachání o životě a párkrát jsem se přistihl, že jsem se nedokázal na kvantum textu plně soustředit. Druhá polovina, a hlavně úplný konec celé hry, byl neskutečně silný a oba herci ve svých závěrečných monolozích dokázali, že hrát skutečně umí, i když v průběhu hry mě několikrát trošku iritovalo drobné pitvoření se Radka Holuba.