Varan

Lehké, vtipné představení s dobře vyřešenou scénou a obecně velmi zdařilými hereckými výkony, kterým vévodil Puk Michala Kerna. Z dalších hereckých výkonů bych vyzdvihl Lucii Polišenskou a Martinu Preissovou. Viděno z TV záznamu.

Hra, při které se hodně smějete (převážně v první polovině) a kdy vám není dvakrát do smíchu a lehce běhá mráz po zádech (hlavně druhá polovina). Střet dvou světů, který byl asi nejvíce vidět v konfrontaci Antonie s Julií, kdy se krásně ukázalo, že prostitutka může být morálně mnohem výš než zajištěná žena z bohaté rodiny. Předvedené výkony byly vesměs vyrovnané a kvalitní, jen Václavu Šandovi jsem měl trochu problém jeho postižení uvěřit. Chválím chytře řešenou scénu na jevišti.

Přiznávám se, že jsem se trochu obával své první divadelní zkušenosti s Janou Paulovou, která mi vždy v televizi přišla jako takový malý rozpustilý diblík. O to víc jsem byl překvapen jejím příjemným výkonem v této hře. Jistě, není to herečka na velké vážné role, ale komediální rovina zde jí solidně sedla. Nesnižovala se k žádnému zbytečnému pitvoření a šílenému přehrávání, jako jsem viděl např. u Simony Stašové. Lady Oskar je sice hra s poměrně banální zápletkou točící se kolem omylu s falešnou dcerou a vyměněnými kufry, jako odpočinkovou záležitost pro zasmání ji ale mohu určitě doporučit.

Převedení legendárního trezorového filmu na jeviště se ukázalo být dobrým nápadem. Oba hlavní protagonisté se se svými rolemi vypořádali velmi dobře, i když místy byly rychlé přechody mezi zcela protichůdnými emocemi těžko uvěřitelné. Velmi tíživou atmosféru výborně dokreslovala doprovodná hudba. Chválím skvěle řešenou scénu i s funkční koupelnou a sporákem. Viděno v rámci internetového divadelního záznamu.

Zasloužená pocta K. J. Erbenovi. Většina balad měla svůj hraný příběh, dvě se pak nesly víceméně ve formě statického recitování z úst zkušeného Františka Němce - Záhořovo lože rámcující celé představení a Polednice uvedená víceméně z povinnosti. Nejlepší pro mě byl jednoznačně Zlatý kolovrat s fantastickou Janou Preissovou. Naopak Štědrý den s Ivou Janžurovou mě zaujal o poznání méně a mám pocit, že lidi ocenili především to, že se dočkali své vytoužené "Janžurky". Po vizuální stránce se každopádně jedná o velice zajímavé představení. Viděno v rámci živého TV přenosu z Národního divadla.

Hořká komedie o obrovské vnitřní síle a odhodlání zrůdnému režimu a lidské hlouposti navzdory, které vévodí bravurní Eliška Balzerová.

Milá oddechová komedie točící se kolem mužské nevěry a erotických závislostí. Zaujal mě především Michal Stejskal v roli nesmělého učitele Cyrila. Expresivní herectví Zdeňka Žáka mi místy nepřišlo úplně nejvhodnější. Viděno v rámci TV záznamu.

Fantastický výkon Hany Holišové, která je zpěvem a vizáží od Marty Kubišové k nerozeznání. Jednoznačně chválím zapojení herců z živého orchestru do dění na jevišti. Zde bych hlavně zmínil výborný výkon Petra Stach, mimo jiné jeho ztvárnění Waldemara Matušky a Karla Gotta. Druhá polovina byla lehce apatická stejně jako byl život samotné Marty, konečná scéna na balkóně však byla až mrazivá. Helena Vondráčková je ve hře ztvárněna možná až jako příliš naivní husička, navíc Zuzana Stavná mě svým zpěvem rozhodně nepřesvědčila. Naopak Jan Cina podal svůj standardní (=výborný) výkon.

Dekadentní, poměrně šokující hra plná násilí, alegorií a sexuálních narážek. Představení určitě není pro každého, mně ale velmi bavilo, snad až na poněkud rozvláčný a několikrát odkládaný konec. Z herců bych vyzdvihl hlavně Martina Pechláta, Radku Fidlerovou, dále pak za zmínku určitě stojí výborné taneční kreace Aleše Bílíka a v neposlední řadě i výkon Ivana Luptáka, který se ve hře skutečně odhalil...

Hodně velký úlet a bizár, který určitě není pro každého. Svědčí o tom zděšené výrazy staršího páru sedícího vedle nás, asi lístky dostali jako dárek od svých zlomyslných dětí. Navíc se hraje bez přestávky, takže odpadá možnost se během ní nenápadně vytratit z divadla. Našly by se velice silné momenty, ale i místa, kde to poměrně drhlo. Jako celek to ale funguje jako překvapivě dobrá retrospektiva na 90. léta.

Velmi vydařený muzikál s vhodně vybranými chytlavými písněmi Hany Zagorové. Příběh je sice hodně jednoduchý a klišovitý, ale bezesporu pobaví. Hlas Kateřiny Bohatové se velmi podobá Haně Zagorové, což je velkou předností. Některé momenty mi až vyvolaly husí kůži, například společné Nešlap, nelámej Kateřiny Bohatové s velmi dobrým Janem Tenkrátem. Vadilo mi trochu zbytečné tlačení na pilu ohledně lesbické orientace jedné z hlavních představitelek, kterou ale jinak velmi dobře ztvárnila Michaela Tomešová. Muzikál každopádně stojí za doporučení.

Divadelní hra zaměřující se na mezigenerační problémy a vzájemná rodinná nepochopení. Těžký text s lehce váznoucí druhou polovinou. Z hereckých výkonů bych určitě vyzdvihl Ondřeje Brouska, jež se role zdecimovaného homosexuála Nicka ujal bez zbytečně přehnaných stereotypních gest, a Danielu Kolářovou v roli zastydlé "hippiesačky". Na druhou stranu mi vadilo občasné přehrávání Simony Postlerové. Užití vulgarismů, ani exhibování Ondřeje rychlého mě nikterak nepopuzovalo, oboje mělo svůj význam. Nejedná se určitě o špatnou hru, ale zároveň bych nemluvil o mimořádné události.

Příjemná hra o životě na slovácké vesnici během druhé světové války, kterou jsem bohužel moc srovnával s výborným filmem. Líbila se mi dobře udělaná scéna i vhodně zvolená hudba, která ale během děja byla sem tam dost nepříjemně utnuta. Dění na jevišti působilo místy mírně chaoticky. Pochválil bych především herecké výkony Jitky Smutné a Vasila Fridricha, i když jeho pojetí Jozy bylo na můj vkus trochu málo "buranské". Oldřich Vízner mi přišel během představení (i při děkovačce) znuděný a téměř dvacetiletý Matyáš Valenta je na roli Lipky už přece jen starý.

Od Mameta jsem již viděl Listopad a Sexuální perverze v Chicagu. V porovnání s těmito hrami mi Glengarry Glen Ross vychází jako nejslabší kousek. Hlavně část před přestávkou mě vyloženě nudila a podkresová hudba z japonského sushi baru dost iritovala. Po přestávce se s otevřením scény vše o hodně víc rozjelo, nicméně na výše zmíněné hry tato přece jen trochu ztrácí. Každopádně jak je pro Mameta typické, ani zde se nejde pro sprosté slovo daleko a pokřivených charakterů je plné jeviště.

Lehce absurdní komedie, které na hodnocení ubírá, že už se přece jen (díkybohu) nejedná o tak úplně aktuální téma (hra je z roku 1968). Výborný, stoprocentně věrnou lásku fanaticky hledající, předseda Jaromíra Dulavy a příjemný Ondřej Vetchý v roli děvkaře ředitele. Vedlejší postavy trefně balancují na hranici karikatury (Kikinčuk, Procházková). Viděno z TV záznamu.

Nejsem úplně příznivcem těchto rodinných tragikomedií, kdy každý je vlastně obrovský hajzl, nemáte se s kým ztotožnit a ze všech se vám dělá zle. A obzvláště u této hry mi celá zápletka přišla přece jen trochu přitažená za vlasy. Nicméně herecké výkony byly moc dobré, vyzdvihnul bych určitě Annu Fialovou a Ivanu Jirešovou (tu hlavně v druhé půlce). Měl jsem trochu problém uvěřit hajzlovství Ivanu Luptákovi, ale to přikládám hlavně jeho líbivému zevnějšku. Vím, že v Kalichu nedostávají žádné dotace, ale to skutečně musíme před představením sledovat reklamy jako někde v kině???

Nepochybně vážné téma, které by ale silněji rezonovalo před nějakými třiceti lety než v dnešní době, kdy homosexualitu jako problém bere málokdo a takto vyhraněné situaci lze hodně těžko uvěřit. Jitka Smutná, na jejímž výkonu hra stojí, byla ale výborná. Postava Diega mi místy dost lezla na nervy střídaním submisivní polohy s ukřičenými výstupy. Ve scéně s prostitutkou bylo kroucení zadku a roztahování nohou přespříliš. Body hře ubírá i to, že představitelé Diega a Alberta jsou pro své role studentů už staří, je vidět, že od premiéry uběhlo přes deset let. Finální scéna byla mrazivá!!!

Hudební revue ze života Karla Hašlera, která místy působila poněkud těžkopádně. Potěšilo mě, že Petr Rychlý, pro mě doteď herec spíše nevalných kvalit, dokáže přesvědčivě vést celou hru bez zbytečného pitvoření se a včetně pěvecké stránky podal velmi příjemný výkon. Zato herectví Kateřiny Brožové bych nějak vysoko nehodnotil; ostatní herci vystupovali spíše v epizodních rolích. Narozdíl od některých zde mě režisérské vstupy Tomáše Töpfera nerušily, přišly mi vhodně načasované a dokázaly zajímavě oživit dění na jevišti. Moc potěšila živá kapela. Viděno v TV v rámci živého přenosu.

Díky retrospektivnímu vyprávění od začátku víte, jak to vše dopadlo, a postupně se dozvídáte, co k tomu vedlo. Příběh hry je banální, vše se točí kolem vzájemných nevěr, odcizení, přetvářky, z jednání postav se člověku dělá místy špatně. Martin Finger z hereckého tria na jevišti nepochybně kraloval, Kateřina Lojdová solidně zahrála a navíc jí to moc slušelo, jen u Ondřeje Sokola jsem měl pocit, že ho celá hra nudí a nejsem si jistý, do jaké míry to byl jeho herecký záměr. Chválím řešení se SMS promítanými přímo na scéně.

Jsem asi jeden z mála, který neviděl původní film, což ale nemusí být na škodu, ba naopak. Moc se mi líbil bezkonkurenční výkon Lukáše Pečenky a krásně slizký Václav Svoboda, naopak herectví Anety Krejčíkové mi moc nesedělo (ale ne až tak jako v představení Famílie). Na můj vkus je v tomto zpracování příliš prvoplánových narážek na vyměněná pohlaví. Písničky jsou zapomenutelné a pouze spojují jednotlivé činoherní výstupy. Inscenace v druhé půlce místy ztrácela dech a vůbec se mi nelíbila scéna s bohatými starci v hotelu Ritz, ač s milým cameo výstupem Ladislava Trojana a Dalimila Klapky.

Poměrně nekonvenční dílo, které ale předkládá jednoduchou myšlenku, že nezáleží na tom, jací jsme, jak vypadáme, jak nás vnímají ostatní, ale na tom, že se cítíme v pohodě. Velmi neotřelou formou jsou stand-up výstupy, kdy mě určitě nejvíc dostal ten poslední s výbornou Janou Bouškovou, při kterém se ze začátku smějete a ke konci je vám až trapné, že jste se předtím vůbec smáli. U mnou jinak oblíbeného Patrika Děrgela by určitě neuškodilo určité ubrání na vykreslení jeho homosexuální postavy, bylo to místy dost za hranou. Závěrečná scéna za sklem mi přišla zbytečně natahovaná a prázdná.

Díky kostýmům, scéně, hudbě a dobové mluvě (ne vždy snadno srozumitelné) se tvůrcům podařilo velmi věrohodně vykreslit atmosféru venkova 19. století. Nicméně právě vzhledem k době a tématu je hra dnešnímu divákovi přece jen již poměrně vzdálená a možná by nebylo na škodu ji v určitých aspektech alespoň trochu modernizovat. Hlavní lákadlo vinohradského zpracování, tedy přítomnost D. Havlové, je v reálu spíše zklamáním. Omlouvám se, ale zmalovaný obličej poznamenaný kosmetickými zásahy nepřispívá dojmu respektované venkovské ženy a to nemluvím o místy neskutečném přehrávání. Viděno z TV záznamu.

Superlativy z úst Františka Janečka k tomuto muzikálu jsou značně nadhodnocené, jedná se o průměrný muzikál s primitivním dějem a pár zajímavými hudebními čísly. Natálii Grossové se talent upřít nedá, ale vzhledem k jejímu věku a věku Mariana Vojtka ústřední dvojice působila značně nesourodě, ne-li zcela nevhodně. Iritovala mě otravná postava profesora Abronsia, naopak postava naivního Alfréda, navíc ve skvělém podání Lukáše Randáka, mě moc bavila. Chválím taneční a pěveckou company a lituji, že velmi talentovaný Jakub Hübner nedostává v muzikálech větší příležitost.

Ondřej Kavan je jak vizuálně, tak gestikulací velmi přesvědčivým Adolfem Hitlerem. Hra je ale spíše komedií, ačkoli se najdou okamžiky, kdy člověka lehce zamrazí, když si uvědomuje paralely se současností. Líbily se mi filmové dotáčky s reálnými moderátorkami (Drtinová, Surovcová), které tématu dodaly na autenticitě. Obecně ale musím bohužel říct, že jsem se s touto hrou asi úplně nepotkal, čekal jsem od ní přece jen trochu víc a odcházel lehce zklamaný.

Tuto vcelku průměrnou hru o pokryteckých vztazích mezi muži a ženami drží nad vodou výborný výkon Petr Nárožného, kterého jsem viděl již v několika hrách ČK a nikdy mě nezklamal. Na rozdíl od horších předešlých zkušeností se mi zde velmi líbil výkon Ondřeje Vetchého, konkrétně hlavně jeho opilecký výstup s Petrem Nárožným. Část po předstávce je výrazně lepší než ta po ní. Viděno z TV záznamu.