Varan

Příjemná a svižná hra s vynikajícími a skvěle sehranými výkony Hynka Čermáka (čekal jsem ale u něj něco jiného?) a Lindy Rybové. Ano, i já byl zvědavý, zda mi nebude projev Lindy Rybové proti srsti, ale sedla mi ve všech polohách, počínaje upjatou starou pannou a konče sebevědomější mladou ženou. Hra má spád, je vtipná, dobrodružná i dojemná zároveň a je dobře hudebně a zvukově podkreslena.

Začátek hry byl pomalejší, scéna s uvedením první Mozartovy opery byla nevýrazná, ale pak dostala hra ten správný spád. Hlavní výhodou tohoto nastudování je bezesporu geniální hudební nadání Ondřeje Brouska, díky němuž můžeme slyšet část Mozartových skladeb naživo. Salieriho roli ztvárnil Denny Ratajský. Nejsem si jistý,zda ještě dochází k alternaci s Jiřím Dvořákem, ale umím si představit, že jeho Salieri by měl o trochu větší charizma. Chválím výborně řešenou scénu (hlavně dechberoucí zakončení první půle), neotřelý nápad s větříčky a úchvatný závěr se starým a zapomenutým Salierim.

Smutný, velmi silný a pravdivý příběh Emy Černé, která si musela projít dětským domovem, pěstounskou péčí a pasťákem a kterou v době těžkého socialismu hnala dopředu jen myšlenka, že jednou bude žít v daleké Americe se svým otcem. Vzhledem k těhotenství Terezy Voříškové byla celá scéna upravena na prosté statické čtení, které "rozbíjely" povedené hudební vstupy Petra Ostrouchova a neméně povedené cameo Lenky Krobotové a Davida Novotného. Přes veškerou vážnost tématu a poctivé nasazení obou sehraných hlavních protagonistek jsem ale čekal, že na mě příběh zapůsobí přece jen trochu silněji.

Iva Janžurová je v roli královny Alžběty II. nepochybně skvělá, ale tím za mě veškeré klady této hry bohužel končí. Pro Brity je ústřední téma jistě velmi atraktivní, ale pro našince bez potřebné znalosti reálií, politických orientací a vzájemných vztahů se bohužel hra stává nudnou a statickou přehlídkou jednotlivých obrazů.

Musím se přiznat, že jsem na toto představení šel tak trochu s obavami. Nevěděl jsem, co mohu čekat od tříhodinového převedení Smetanových oper na činoherní prkna a v aranžmá Ivana Hlase. Výsledek byl ale výborný. Celé představení mi tak trochu připomínalo Divadlo Járy Cimrmana. Herci hráli s nadsázkou a dokonale si užívali možnost dělat si ze sebe legraci. Co se herců týče, nikdo mě určitě nezklamal, vyzdvihl bych ale hlavně V. Gajerovou, R. Říčaře (i pro výborný zpěv) a V. Kubařovou, která si svoji velmi naivní Mařenku skutečně užívala. A "Znám jednu dívku" v rockovém aranžmá nemá chybu.

Hodně velká, ale zároveň místy velmi vtipná fraška z lákavého divadelního zákulisí. Vyplatí se nenechat odradit poněkud vlažnější polovinou, neboť až o přestávce se to vše pořádně rozjede. Všichni hráli nadoraz, někdy to ale bylo až moc křečovité (P. Stach) a už tradičně mě iritovala zajíkavá dikce Petra Štěpánka.

Velmi vydařený muzikál s vhodně vybranými chytlavými písněmi Hany Zagorové. Příběh je sice hodně jednoduchý a klišovitý, ale bezesporu pobaví. Hlas Kateřiny Bohatové se velmi podobá Haně Zagorové, což je velkou předností. Některé momenty mi až vyvolaly husí kůži, například společné Nešlap, nelámej Kateřiny Bohatové s velmi dobrým Janem Tenkrátem. Vadilo mi trochu zbytečné tlačení na pilu ohledně lesbické orientace jedné z hlavních představitelek, kterou ale jinak velmi dobře ztvárnila Michaela Tomešová. Muzikál každopádně stojí za doporučení.

Souhlasím, že hra je velmi dlouhá (u televize jsem si i na chvilku zdřímnul), smějeme se pořád stejné věcí a místy dochází k neuvěřitelným absurditám, ale přesto jsem se pobavil, především díky výborným výkonům Viktora Preisse a Ivana Trojana. Nástupy na scénu vycházely na jedničku, přitom nazkoušení celé hry určitě nemohlo být vůbec snadné. Viděno v rámci TV záznamu.

Hra, která má i v dnešní době určitě své místo, se věnuje posledním rokům života Karla Čapka. První polovina se trochu táhla, ta druhá měla přece jen o mnoho větší spád a z konce mě až zamrazilo. Líbily se mi svižné přechody mezi scénami, kdy někteří herci přeskakovali z role do role. Jiří Hána odvedl výborný výkon, i když musím přiznat, že "měkkoušství" K. Čapka, obzvláště v první polovině, mě místy docela vytáčelo, což ale nemohu úplně přikládat za vinu Hánovi. Z ostatních herců bych ještě vyzdvihl Viktora Dvořáka (Havel bez jakýchkoli trapných imitací) a moji oblíbenkyni Jitku Smutnou.

Hra, která není ani tak o tématu sexuální orientace, ale hlavně o fatální nerozhodnosti, která ničí život všem zúčastněným. Absence jakýchkoli rekvizit (pokud nepočítám čtyři židle) klade vysoký nárok na herce. Fantastický výkon předvedl Daniel Krejčík, který svá váhání a dilemata podal naprosto uvěřitelně. I zbylí herci ale nezůstali pozadu a společně tak přispěli k velmi tíživé atmosféře na jevišti, kterou místy odlehčily vtipnější momenty.

Hned po týdnu jsem se vypravil na pokračování komedie Každý rok ve stejnou dobu, abych zjistil, jak se vztah Doris a George bude vyvíjet. Místy to sice bylo vtipné, ale chování postav v jednotlivých obrazech bylo tak odlišné, že to celé hře velmi ubíralo na přesvědčivosti. Určitě Zdeňku Žákovi jde ztvrárnění stárnoucího George mnohem přesvědčivěji. Veronika Freimanová je jistě velmi okouzlující, ale měla docela dost přeřeků. Divadlo nebylo zaplněno ani z poloviny, je vidět, že je hra v repertoáru již takřka dvacet let. V tomto divadle je obecně hodně velmi dlouho hraných kusů a málo premiér...

Ač viděno z TV záznamu, umím si představit, jak autenticky tato hra působí na přítomné diváky (roznášení piva, nutnost přemístění židlí před 2. obrazem...). Za sebe bych vyzvdvihl hlavně 1. dějství, kde se našlo i nejvíce vtipných momentů. Rozhodně originální hra s dokumentárními prvky, na kterou se rád přijdu podívat i naživo.

Nic tak hrozného a nekonečného jsem v hledišti ještě nezažil. Nebývale primitivní a zdlouhavý příběh, tragicky nesecvičené výkony a naprosto zoufalé ozvučení v KC Praha. O hereckých výkonech se nedá vůbec mluvit. Všemu kralovalo neuvěřitelně trapné pitvoření Sagvana Tofiho, kterému zdatně sekundoval Braňo Polák. Vše mi připomínalo špatně nazkoušený výkon obecního ochotnického souboru. Kladně snad mohu hodnotit jen velice kvalitní zpět Ladislava Korbela. Po šílených čtyřech hodinách jsme museli předčasně odejít, jinak by nám ujel poslední vlak, čímž jsme přišli o údajně nejzajímavější část celého večera - medley písní, které večer zazněly.

Příjemná komedie o mezilidských vztazích s výbornými hereckými výkony třech hlavních představitelů. Za sebe bych vyzdvihl především výkon Jitky Smutné, které postavy rázných, zemitých žen vyloženě sednou. Dějově sice nejde o nic převratného, našlo by se několik ne úplně logických míst, nicméně účel pobavit tato komedie bezesporu splnila.

Čistě konverzační hra, kde se oba herci musí obejít prakticky bez jakýchkoli rekvizit. Jsem rád, že nedošlo k nějakým trapným pokusům o maskování Radka Holuba na černocha, působilo by to velmi směšně. První polovina byla jen takové nekonečné tlachání o životě a párkrát jsem se přistihl, že jsem se nedokázal na kvantum textu plně soustředit. Druhá polovina, a hlavně úplný konec celé hry, byl neskutečně silný a oba herci ve svých závěrečných monolozích dokázali, že hrát skutečně umí, i když v průběhu hry mě několikrát trošku iritovalo drobné pitvoření se Radka Holuba.

Bezesporu krásná hra o dvou zcela odlišných polovinách. Tu první půlku se budete jen smát, budete mít rádi všechny ty čtyři kouzelné prarodiče, kteří zahrnují láskou svého vnuka, udělali by pro něj první poslední, skáčou si do řeči a i přes svůj věk jsou plní života. Tu druhou půlku vám naopak do smíchu moc nebude, přijde to, co bohužel se stařím přichází - nemoce a nakonec smrt. Přesto druhá polovina není zbytečně sentimentální. Kdybych měl vyzdvihnout dva herecké výkony, byla by to jistě dokonalá Ludmila Molínová a Zdeněk Maryška. Jen styl hraní Anety Krejčíkové mi připadal poněkud rušivý.

Slušné a velmi dobře propagované uvedení světoznámého muzikálu v ČR. Po pěvecké stránce mě bavili všichni hlavní aktéři (Vojtko, Gemrotová, Vaněk, Silkenová), co se týče herecké stránky, tak tam pokulhával hlavně Marian Vojtko. Pochválil bych výbornou scénu (střecha, podzemí), kterou kazí hlavně hodně nepovedená scéna s padajícím lustrem. Překlad působil místy až úsměvně.

Slabou hru nezachrání ani solidní výkony obou hlavních představitelů. Viděnou v rámci TV záznamu.

Od Mameta jsem již viděl Listopad a Sexuální perverze v Chicagu. V porovnání s těmito hrami mi Glengarry Glen Ross vychází jako nejslabší kousek. Hlavně část před přestávkou mě vyloženě nudila a podkresová hudba z japonského sushi baru dost iritovala. Po přestávce se s otevřením scény vše o hodně víc rozjelo, nicméně na výše zmíněné hry tato přece jen trochu ztrácí. Každopádně jak je pro Mameta typické, ani zde se nejde pro sprosté slovo daleko a pokřivených charakterů je plné jeviště.

Mé druhé představení ve Švandově divadle (po dvakrát zhlédnutých fantastických Idiotech) a opět velká spokojenost. Líbilo se mi moderní pojetí této tragédie, velmi dobře řešená scéna (mikrofon, působivé poslední dějství se skleněnou vitrínou) a mrazivý hudební podkres. Vyzdvihnout si především zaslouží výborný výkon Patrika Děrgela (nominace na cenu Thálie je zcela zasloužená), jemuž ale skvěle sekundovali i ostatní (za mě především Krátká, Hřebíčková a Červinek).

Hudební revue ze života Karla Hašlera, která místy působila poněkud těžkopádně. Potěšilo mě, že Petr Rychlý, pro mě doteď herec spíše nevalných kvalit, dokáže přesvědčivě vést celou hru bez zbytečného pitvoření se a včetně pěvecké stránky podal velmi příjemný výkon. Zato herectví Kateřiny Brožové bych nějak vysoko nehodnotil; ostatní herci vystupovali spíše v epizodních rolích. Narozdíl od některých zde mě režisérské vstupy Tomáše Töpfera nerušily, přišly mi vhodně načasované a dokázaly zajímavě oživit dění na jevišti. Moc potěšila živá kapela. Viděno v TV v rámci živého přenosu.

Na jednu stranu je velký zážitek vidět velmi zblízka skutečné herecké bardy, jakými bezesporu Oldřich Vlach a Jaroslav Satoranský jsou, na druhou stranu ani sebelepší výkon nezmění nic na tom, že hra se místy neuvěřitelně táhne a nudí a navzdory dlouhému tlachání se v ní vlastně pořádně nic neděje.

Je určitě zajímavé vidět tolik hereček podobného věku hrát najednou, bohužel ale jejich výkony byly značně nevyrovnané. Kateřina Macháčková by byla podprůměrná snad i v začínajícím ochotnickém souboru. První polovina a obzvláště scéna s focením byla poměrně vtipná, druhá polovina byla naopak vleklá, prázdná a nudná. Celkově se jedná o průměrnou hru, na kterou rychle zapomenete.

Hořká komedie o obrovské vnitřní síle a odhodlání zrůdnému režimu a lidské hlouposti navzdory, které vévodí bravurní Eliška Balzerová.