Varan

V porovnání s dalšími one-woman show (Shirley Valentine a obzvláště pak Můj báječný rozvod s výbornou Eliškou Balzerovou) tato hra zůstává kvalitativně velmi pozadu. Bohužel moc bodů jí nepřidává ani herectví Evy Holubové, jejíž excentrický projev, ukřičenost a iritující intonace mi místy velmi hrály na nervy. Viděno v rámci živého TV přenosu.

Zajímavé a celkem originální představení, kdy pětice hereček hraje sama sebe. Dámy bilancují své herecké kariéry, vzpomínají a neschovávají se za své postavy. Průběh představení však narušuje na můj vkus až příliš kouře, třpytek, jinotajů a pro mně těžko uchopitelného pohybového divadla.

Znepokojující hra, která se zabývá v současnosti všudypřítomnou a v mnoha situacích naprosto nesmyslnou politickou korektností. Hra je svižná, trefná a vévodí jí zcela přesný a soustředěný výkon Milana Kňažka. Viděno z TV záznamu.

Přiznávám se, že jsem se trochu obával své první divadelní zkušenosti s Janou Paulovou, která mi vždy v televizi přišla jako takový malý rozpustilý diblík. O to víc jsem byl překvapen jejím příjemným výkonem v této hře. Jistě, není to herečka na velké vážné role, ale komediální rovina zde jí solidně sedla. Nesnižovala se k žádnému zbytečnému pitvoření a šílenému přehrávání, jako jsem viděl např. u Simony Stašové. Lady Oskar je sice hra s poměrně banální zápletkou točící se kolem omylu s falešnou dcerou a vyměněnými kufry, jako odpočinkovou záležitost pro zasmání ji ale mohu určitě doporučit.

Hra, při které se hodně smějete (převážně v první polovině) a kdy vám není dvakrát do smíchu a lehce běhá mráz po zádech (hlavně druhá polovina). Střet dvou světů, který byl asi nejvíce vidět v konfrontaci Antonie s Julií, kdy se krásně ukázalo, že prostitutka může být morálně mnohem výš než zajištěná žena z bohaté rodiny. Předvedené výkony byly vesměs vyrovnané a kvalitní, jen Václavu Šandovi jsem měl trochu problém jeho postižení uvěřit. Chválím chytře řešenou scénu na jevišti.

Lehké, vtipné představení s dobře vyřešenou scénou a obecně velmi zdařilými hereckými výkony, kterým vévodil Puk Michala Kerna. Z dalších hereckých výkonů bych vyzdvihl Lucii Polišenskou a Martinu Preissovou. Viděno z TV záznamu.

Čistě konverzační hra, kde se oba herci musí obejít prakticky bez jakýchkoli rekvizit. Jsem rád, že nedošlo k nějakým trapným pokusům o maskování Radka Holuba na černocha, působilo by to velmi směšně. První polovina byla jen takové nekonečné tlachání o životě a párkrát jsem se přistihl, že jsem se nedokázal na kvantum textu plně soustředit. Druhá polovina, a hlavně úplný konec celé hry, byl neskutečně silný a oba herci ve svých závěrečných monolozích dokázali, že hrát skutečně umí, i když v průběhu hry mě několikrát trošku iritovalo drobné pitvoření se Radka Holuba.

Přehlídka pokroucených charakterů byla takřka nekonečná, sympatický mi nebyl vlastně nikdo, což není možné svést na výkony herců, protože ty byly vesměs velmi kvalitní (vyzdvihl bych hlavně Viktora Javoříka a Marka Lamboru). Jestli na nás takhle působí a tlačí doba a okolnosti, tak je to skutečně velmi smutné. Osobně bych vše tak černě neviděl, hra působila až přehnaně depresivně a neuvěřitelně. K pozitivnějšímu zážitku bohužel nepřispělo ani nesnesitelné vedro v poslední řadě studiové scény.

Po slibném rozjezdu se na jevišti rozhostila konverzační nuda, která byla ve druhé polovině takřka nesnesitelná, poslední dějství bylo prakticky k nepřežití a konec byl skoro vysvobozením. Příjemně mě potěšili spíše herci ve vedlejších rolí, vyzdvihnul bych hlavně koktavého nesmělého Fredyho (Marek Lambora) a vilného Maďara (Denny Ratajský). Pochvalu si jistě zaslouží překrásné kostýmy a dobře vymyšlená scéna, bohužel to ale celou hru v žádném případě nespasí.

Je určitě zajímavé vidět tolik hereček podobného věku hrát najednou, bohužel ale jejich výkony byly značně nevyrovnané. Kateřina Macháčková by byla podprůměrná snad i v začínajícím ochotnickém souboru. První polovina a obzvláště scéna s focením byla poměrně vtipná, druhá polovina byla naopak vleklá, prázdná a nudná. Celkově se jedná o průměrnou hru, na kterou rychle zapomenete.

Mé nadšení z první poloviny představení, především z části odehrávající se ke konci druhé světové války, během níž se atmosféra na jevišti dala krájet, bylo bohužel zkaleno druhou polovinou, kdy se děj již hodně vlekl a udržet pozornost byl prakticky nadlidský úkon. Epilog s namaskovanými stařečky měl asi vést k velkému zamyšlení a sebereflexi, ale vyzníval spíše extrémně směšně. Přes všechny zápory však nelze neocenit dobrý úmysl nastudovat takto obtížnou látku skvěle sehraným souborem Švandova divadla (byť se hrálo před poloprázdným publikem).

Velké zklamání. Jestli někdo jde na představení s očekáváním, že mu bude běhat mráz po zádech, nedočká se. Ondřej Sokol se rozhodl z původního dramatu s hodně temnou atmosférou vytvořit lacinou komedii. Zlata Adamovská se zcela minula ztvárnění vyšinuté ošetřovatelky, ze které jde čirá hrůza, a místo toho vytvořila parodii venkovské tetky. Herečka přehrává, pitvoří se a řve. Petr Štěpánek jen suše glosuje. Očekávané napětí zcela chybělo a diváci se celou dobu smáli, jako by mělo jít o výbornou komedii. Pochvalu si určitě zaslouží velmi dobře vymyšlená scéna s točnou.

Smutný, velmi silný a pravdivý příběh Emy Černé, která si musela projít dětským domovem, pěstounskou péčí a pasťákem a kterou v době těžkého socialismu hnala dopředu jen myšlenka, že jednou bude žít v daleké Americe se svým otcem. Vzhledem k těhotenství Terezy Voříškové byla celá scéna upravena na prosté statické čtení, které "rozbíjely" povedené hudební vstupy Petra Ostrouchova a neméně povedené cameo Lenky Krobotové a Davida Novotného. Přes veškerou vážnost tématu a poctivé nasazení obou sehraných hlavních protagonistek jsem ale čekal, že na mě příběh zapůsobí přece jen trochu silněji.

Velmi těžkopádný příběh plný zcela absurdních situací, které se vrší jedna za druhou. Obě dámy se sice snažily, diskotéková stínohra byla velmi povedená, ale co naplat, když hra je tak slabá, nepřesvědčivá a neuvěřitelná. Závěrečný vlažný potlesk publika ukázal, že s tímto názorem asi nebudu osamocený.

Hra, která má i v dnešní době určitě své místo, se věnuje posledním rokům života Karla Čapka. První polovina se trochu táhla, ta druhá měla přece jen o mnoho větší spád a z konce mě až zamrazilo. Líbily se mi svižné přechody mezi scénami, kdy někteří herci přeskakovali z role do role. Jiří Hána odvedl výborný výkon, i když musím přiznat, že "měkkoušství" K. Čapka, obzvláště v první polovině, mě místy docela vytáčelo, což ale nemohu úplně přikládat za vinu Hánovi. Z ostatních herců bych ještě vyzdvihl Viktora Dvořáka (Havel bez jakýchkoli trapných imitací) a moji oblíbenkyni Jitku Smutnou.

Co naplat, že Marek Lambora podal vynikající výkon (po právu odměněn standing ovation v rámci derniéry představení), když jeho postava Franciho je svojí touhou snad pochlubit se spáchanou vraždou, či snad touhou dostát spravedlivého trestu, tak strašlivě otravná a neuvěřitelná? Co naplat, že ačkoli první polovina byla poměrně chytlavá a bylo zajímavé sledovat, jak se bude příběh dvou mladých milenců vyvíjet, tak ta druhá celý příběh docela pohřbila, hlavně díky neuvěřitelně natahovanému konci? Výborné herectví Igora Bareše a Evy Režnarové.

Původní film patří dle mého názoru k tomu nejlepšímu, co bylo v devadesátých letech minulého století natočeno. Divadelní adaptace za filmem nikterak nezaostává. Díky zajímavě řešené scéně se podařilo výborně ztvárnit prostředí venkova čtyřicátých let, kde v parném létě probíhá krutá hra plná intrik a špinavostí, v níž nikdo není bez viny. Herecké výkony všech byly dobré, paradoxně asi nejméně mě oslovil Igor Bareš jako Sekal, který se mi zde typově moc nezamlouval. Viděno z TV záznamu.

Výborná černočerná komedie odehrávající se ve Velké Británii šedesátých let v době, kdy byl fakticky zrušen trest smrti. Bývalý kat vede hospodu se svojí na alkoholu závislou manželkou (výborná Dana Černá), a stýská si po své někdejší práci. Pro místní hospodské zoufalce je sice celebritou, ale jeho život je najednou tak prázdný. Jak rád by si alespoň ještě jednou připomenul svou zašlou slávu a práci, kterou tak miloval, i když sem tam možná popravil někoho nevinného... Skvělý divadelní zážitek, jen mě trochu mrzelo, že se neobjevil Alois Švehlík (jeho krátkou roli převzal Jaromír Dulava).

Komedie o dvou manželech, v jejichž vztahu již prakticky nic není v pořádku, ale jedna nehoda jim, byť neplánovaně, dává druhou šanci. Celkem se mi líbilo střízlivé herectví Jaroslava Duška, méně mě ale oslovila Nataša Burger, obzvláště tam, kde měla hrát lehce podnapilou. Zatímco první polovina mě poměrně bavila, ta druhá (naštěstí kratší) se velmi táhla, byla plná různých mouder o manželství a upřímně jsem se nemohl dočkat konce. Celkově tato hra není nikterak objevná ani originální.

Hra, která není ani tak o tématu sexuální orientace, ale hlavně o fatální nerozhodnosti, která ničí život všem zúčastněným. Absence jakýchkoli rekvizit (pokud nepočítám čtyři židle) klade vysoký nárok na herce. Fantastický výkon předvedl Daniel Krejčík, který svá váhání a dilemata podal naprosto uvěřitelně. I zbylí herci ale nezůstali pozadu a společně tak přispěli k velmi tíživé atmosféře na jevišti, kterou místy odlehčily vtipnější momenty.

První půlhodinu by se atmosféra v divadle dala krájet. Část s výslechem pplk. Lauterbacha (výborný Lukáš Jurek) byla jednoznačně nejlepší z celé hry a v jejím průběhu jsem uvažoval o svém vůbec prvním stoprocentním hodnocení. Následující část s výslechem paní Meiserové ale měla velmi sestupnou tendenci a přišla mi jako vytržená z jedné epizody Soudkyně Barbary (stejně jako některé výstupy M. Kačmarčíka a Z. Kaliny v průběhu celé hry). Obecně jde ale o velmi zdařilý koncept a tíha zodpovědnosti při závěrečném hlasování, ač vlastně o nic nešlo, byla vysoká. Naše hlasování 15% vinen, 85% nevinen.

Představení, ve kterém krásné vizuální zpracování malinko upozaďuje text jako takový. Líbilo se mi zajímavé použití spousty alegorií (citron, klubíčko, rtěnka), naopak moc se mi nezdála kombinace španělských motivů a moravského folkloru. Z herců mě nejvíce oslovily Taťjana Medvecká a Pavlína Štorková, Anna Fialová krásně zpívala, Soňa Červená mě jako Luna až děsila a Jana Boušková se poměrně často přeříkávala. Druhá polovina mě překvapila svým velmi krátkým trváním.

Antická tragédie, kterou se Martin Čičvák rozhodl uvést v moderním hávu, minimálně co se kostýmů a "neantického" zjevu protagonistů týče. Výborná byla scéna, kdy 90% výstupů probíhá ve vyvýšeném tubusu, byť za cenu snížené viditelnosti pro část diváků (předposlední uvedení této hry ale zdaleka nebylo vyprodáno). Co se hereckých výkonů týče, vyzdvihl bych Václava Vydru a Oldřicha Vlacha. Petr Rychlý se se svou rolí nepotkal a Kateřina Brožová byla hlavně velmi krásná. Přes velké nasazení všech a velmi závažné téma mě toto uvedení nikterak neoslovilo, pán vedle mě dokonce první polovinu prospal.

Série mikrohistorek, jejichž společným jmenovatelem je láska ve všech možných podobách. Některé historky byly vtipné, u jiných přecházel mráz po zádech. Našly se vyloženě mistrovské kusy (učitel a jeho láska k žákoví, imaginární děti manželů), ale i ty, jež mě vůbec nezaujaly (dvojice rozhádaných starých kamarádů). Celkově ale jednoznačně převládá pozitivní dojem. Pokud bych měl vyzdvihnout něčí herecké výkony, byl by to určitě Jiří Hána a Anna Kameníková.

Dějově vcelku jednoduchá hra s momenty, které byly až na pomezí frašky. Bavil jsem se ale velmi dobře a to především díky bezkonkurenční Taťjaně Medvecké. Velmi mile mě ale překvapili svými výkony i Martin Hofmann a Marika Procházková. Pokud by někdo nebyl nadšený z první poloviny hry, prozradím, že ta druhá je mnohem lepší.