Varan

Hra s těžko uvěřitelným a kostrbatým dějem. Vůbec jsem nevěřil tomu, že by se Tracy dokázala zamilovat do postavy Austina, ta dvojice postrádala jakoukoli chemii. Petr Štěpánek a Zlata Adamovská podali solidní výkony, možnost více vyniknout jim tato hra ale nedovolila. Postava Viléma Udatného byla zbytečná a směšná. Jelikož se jednalo o derniéru představení, které mělo za sebou asi 170 repríz, byla na konci poměrně sentimentální nálada a asi právě s ní související standing ovation, které by si ale tato jednoduchá hra jinak rozhodně zasloužit neměla.

Přehlídka šesti různě zábavných obrazů milenecké dvojice, které se odehrávají na stejném místě vždy s odstupem pěti let. Je vidět, že od premiéry uběhlo již 20 let a že oba představitelé notně zestárli. Věřit obarvenému Zdeňku Žákovi mládí a Veronice Freimanové těhotenství (a to až po 10 letech od prvního seznámení) úplně nejde. Přesto musím říci, že se jednalo o poměrně příjemný večer strávený ve společnosti Doris a George a jsem zvědavý na pokračování, kde oba herci již představují své starší já a mohli by tedy působit autentičtěji a uvěřitelněji.

Hned po týdnu jsem se vypravil na pokračování komedie Každý rok ve stejnou dobu, abych zjistil, jak se vztah Doris a George bude vyvíjet. Místy to sice bylo vtipné, ale chování postav v jednotlivých obrazech bylo tak odlišné, že to celé hře velmi ubíralo na přesvědčivosti. Určitě Zdeňku Žákovi jde ztvrárnění stárnoucího George mnohem přesvědčivěji. Veronika Freimanová je jistě velmi okouzlující, ale měla docela dost přeřeků. Divadlo nebylo zaplněno ani z poloviny, je vidět, že je hra v repertoáru již takřka dvacet let. V tomto divadle je obecně hodně velmi dlouho hraných kusů a málo premiér...

Antická tragédie, kterou se Martin Čičvák rozhodl uvést v moderním hávu, minimálně co se kostýmů a "neantického" zjevu protagonistů týče. Výborná byla scéna, kdy 90% výstupů probíhá ve vyvýšeném tubusu, byť za cenu snížené viditelnosti pro část diváků (předposlední uvedení této hry ale zdaleka nebylo vyprodáno). Co se hereckých výkonů týče, vyzdvihl bych Václava Vydru a Oldřicha Vlacha. Petr Rychlý se se svou rolí nepotkal a Kateřina Brožová byla hlavně velmi krásná. Přes velké nasazení všech a velmi závažné téma mě toto uvedení nikterak neoslovilo, pán vedle mě dokonce první polovinu prospal.

Představení, ve kterém krásné vizuální zpracování malinko upozaďuje text jako takový. Líbilo se mi zajímavé použití spousty alegorií (citron, klubíčko, rtěnka), naopak moc se mi nezdála kombinace španělských motivů a moravského folkloru. Z herců mě nejvíce oslovily Taťjana Medvecká a Pavlína Štorková, Anna Fialová krásně zpívala, Soňa Červená mě jako Luna až děsila a Jana Boušková se poměrně často přeříkávala. Druhá polovina mě překvapila svým velmi krátkým trváním.

Co naplat, že Marek Lambora podal vynikající výkon (po právu odměněn standing ovation v rámci derniéry představení), když jeho postava Franciho je svojí touhou snad pochlubit se spáchanou vraždou, či snad touhou dostát spravedlivého trestu, tak strašlivě otravná a neuvěřitelná? Co naplat, že ačkoli první polovina byla poměrně chytlavá a bylo zajímavé sledovat, jak se bude příběh dvou mladých milenců vyvíjet, tak ta druhá celý příběh docela pohřbila, hlavně díky neuvěřitelně natahovanému konci? Výborné herectví Igora Bareše a Evy Režnarové.

Smutný, velmi silný a pravdivý příběh Emy Černé, která si musela projít dětským domovem, pěstounskou péčí a pasťákem a kterou v době těžkého socialismu hnala dopředu jen myšlenka, že jednou bude žít v daleké Americe se svým otcem. Vzhledem k těhotenství Terezy Voříškové byla celá scéna upravena na prosté statické čtení, které "rozbíjely" povedené hudební vstupy Petra Ostrouchova a neméně povedené cameo Lenky Krobotové a Davida Novotného. Přes veškerou vážnost tématu a poctivé nasazení obou sehraných hlavních protagonistek jsem ale čekal, že na mě příběh zapůsobí přece jen trochu silněji.

Mé nadšení z první poloviny představení, především z části odehrávající se ke konci druhé světové války, během níž se atmosféra na jevišti dala krájet, bylo bohužel zkaleno druhou polovinou, kdy se děj již hodně vlekl a udržet pozornost byl prakticky nadlidský úkon. Epilog s namaskovanými stařečky měl asi vést k velkému zamyšlení a sebereflexi, ale vyzníval spíše extrémně směšně. Přes všechny zápory však nelze neocenit dobrý úmysl nastudovat takto obtížnou látku skvěle sehraným souborem Švandova divadla (byť se hrálo před poloprázdným publikem).

Přehlídka pokroucených charakterů byla takřka nekonečná, sympatický mi nebyl vlastně nikdo, což není možné svést na výkony herců, protože ty byly vesměs velmi kvalitní (vyzdvihl bych hlavně Viktora Javoříka a Marka Lamboru). Jestli na nás takhle působí a tlačí doba a okolnosti, tak je to skutečně velmi smutné. Osobně bych vše tak černě neviděl, hra působila až přehnaně depresivně a neuvěřitelně. K pozitivnějšímu zážitku bohužel nepřispělo ani nesnesitelné vedro v poslední řadě studiové scény.

Znepokojující hra, která se zabývá v současnosti všudypřítomnou a v mnoha situacích naprosto nesmyslnou politickou korektností. Hra je svižná, trefná a vévodí jí zcela přesný a soustředěný výkon Milana Kňažka. Viděno z TV záznamu.

Zajímavé a celkem originální představení, kdy pětice hereček hraje sama sebe. Dámy bilancují své herecké kariéry, vzpomínají a neschovávají se za své postavy. Průběh představení však narušuje na můj vkus až příliš kouře, třpytek, jinotajů a pro mně těžko uchopitelného pohybového divadla.

Příjemná, leč vzhledem k době vzniku tematicky již poněkud přežitá, komedie, které vévodí kvalitní výkony Tomáše Pavelky a Dominicka Benedikta. Až na výjimky verše působily svěžě, vtipně a nenásilně. Viděno v rámci divadelního záznamu.

Poměrně vydařené ztvárnění této ruské klasiky, s jejímž uváděním se v poslední době doslova roztrhl pytel. Z hlavních rolí bych vyzdvihl přesného Aleše Procházku a Andreu Černou. Z menších rolí mě pak velmi bavil Václav Vydra se svým neuvěřitelně hlučným vozíčkem a také Jiří Maryško, i když u něj mám trochu podezření, že vyšinutí ani moc nehraje. Ruskou atmosféru na jevišti výborně dokresluje hudba Ondřeje Brouska. Viděno v rámci internetového divadelního záznamu.

Bohužel se nemohu úplně ztotožnit s veskrze pozitivními hodnoceními ostatních zde. Jedná se o konverzační hru, která se prakticky celá nese v duchu vzájemného špičkování a invektiv mezi oběma hlavními protagonisty, stárnoucími herci. Ti navíc průběžně pronášejí repliky z jednotlivých divadelních her, ve kterých kdy vystupovali, aby tak částečné zmátli diváky. Celá hra působí, jakoby se točila v kruhu a nikam moc nevede. Vstupy Václava Jílka a drobné překvapení na konci zásadní překvapení nepřinesou. Viděno v rámci TV záznamu.

Souhlasím, že hra je velmi dlouhá (u televize jsem si i na chvilku zdřímnul), smějeme se pořád stejné věcí a místy dochází k neuvěřitelným absurditám, ale přesto jsem se pobavil, především díky výborným výkonům Viktora Preisse a Ivana Trojana. Nástupy na scénu vycházely na jedničku, přitom nazkoušení celé hry určitě nemohlo být vůbec snadné. Viděno v rámci TV záznamu.

Výkon všestranného Jana Ciny je nepochybně geniální, scéna zajímavě řešená a hudba mi nepřišla vůbec špatná. Bohužel jsem se ale na specifickou poetiku Malého prince vůbec nedokázal naladit. Viděno v rámci TV záznamu.

Slabou hru nezachrání ani solidní výkony obou hlavních představitelů. Viděnou v rámci TV záznamu.

Hodně velká, ale zároveň místy velmi vtipná fraška z lákavého divadelního zákulisí. Vyplatí se nenechat odradit poněkud vlažnější polovinou, neboť až o přestávce se to vše pořádně rozjede. Všichni hráli nadoraz, někdy to ale bylo až moc křečovité (P. Stach) a už tradičně mě iritovala zajíkavá dikce Petra Štěpánka.

Za mě bohužel trochu nuda, ale možná jsem jen nebyl správně naladěn na tento kousek. Herecké výkony standardní, Zuzana Bydžovská se mi na začátku zdála být trochu nejistá, ale to se naštěstí brzy zlepšilo. Hana Maciuchová mi byla svojí postavou sympatičtější, i když se bohužel nedokázala místy zbavit svých typických, až přehnaně dramatických hlasových projevů. Sabina Rojková se přes svůj věk v této hře neztratila a působila profesionálně.

Když jsem se dozvěděl o blížící se derniéře této hry, rozhodl jsem se na ni před ukončením zajít. Jelikož se totiž tato hra hrála skoro 9 let, měl jsem za to, že se bude jednat o povedený kousek, který bych si neměl nechat ujít. Musím ale bohužel říct, že za mě to byla hlavně velká nuda. Hra se dost táhla, skutečně vtipných momentů bylo jako šafránu a dlouhé dialogy paní Bohdalové mi přišly dost nezáživné. Po Paní Plukovníkové se jedná o další nezajímavý kousek s touto herečkou a doufám, že nově připravovaná hra (Generálka) poskytne paní Bohdalové lepší hereckou příležitost.

Velmi depresivní představení o složité (alkoholik, narkoman, nevěrník, velký pochybovač...) osobě mně neznámého režiséra a scénáristy Pavla Juráčka, kterého na jevišti ztvárňuje celkem pět herců. Ačkoli jde zcela určitě o hru, která má co říci a které vévodí pět kvalitních a vyrovnaných hereckých výkonů, se mnou se bohužel úplně nepotkala. Otázkou ale zůstává, do jaké míry toto nebylo zapříčeněno i faktem, že jsem hru viděl z TV záznamu.

Příběh tohoto muzikálu je hodně slabý a najde se v něm několik vyloženě hluchých míst (např. scéna s pečením bábovky). Šlo evidentně o to vymyslet jednoduchou kostru sloužící k tomu, aby zaznělo co nejvíce písní od Václava Neckáře, které do příběhu vlastně ani nezapadají (např. Mademoiselle Giselle). Dejdarovo herecké zpívání bylo fajn a celou náročnou roli zvládl velmi dobře, naopak Tereza Kostková mi úplně nesedla. Bezesporu nejvíce mě ale pobavil Josef Vágner v roli homosexuálního majitele cukrárny Ondřeje Skýpaly. Šlo sice o hodně stereotypní karikaturu, ale tady se to prostě hodilo.

Iva Janžurová je v roli královny Alžběty II. nepochybně skvělá, ale tím za mě veškeré klady této hry bohužel končí. Pro Brity je ústřední téma jistě velmi atraktivní, ale pro našince bez potřebné znalosti reálií, politických orientací a vzájemných vztahů se bohužel hra stává nudnou a statickou přehlídkou jednotlivých obrazů.

Kdybych měl hodnotit pouze tu část před přestávkou, dal bych pěkných 70%. Po přestávce se ale vše zvrhlo ve zcela absurdní frašku, kde některé výkony byly až na hranici snesitelnosti (Ivana Chýlková a zejména Dana Černá). Mile mě tentokrát překvapil Ondřej Vetchý, Jaromír Dulava byl i přes kvalitu hry jako vždy skvělý. Obecně ale nechápu, proč se zrovna tenhle kousek drží v repertoáru Činoherního klubu tak dlouhou dobu.

Hra mi přišla milá, místy úsměvná, ale o velký divadelní majstrštyk se nejednalo. Největší smích se paradoxně dostavil, když oba herci odbourali sami sebe. Herectví Jiřího Bartošky bylo příjemně civilní, Karel Heřmánek na můj vkus až příliš žoviální a výrazný. Ostatní herci byli spíše do počtu, i když Veronika Freimanová jako hostinská byla příjemným oživením. Umím si představit, že v dřívějších uvedeních měla hra kouzlo o dost větší, zde to působilo jako bilanční setkání stárnoucích herců. Viděno z TV záznamu (představení z roku 2014).