Varan

Pro mě bohužel dost laciné, afektované a fraškoidní. Oba hlavní protagonisté na můj vkus až moc přehrávali a asi nejvíc mi vadilo (zejména u Simony Stašové) jejich hlasové pitvoření. Význam svlékacích scén u jinak příjemného Petra Vančury jsem nepochopil. Pár dobrých momentů by se sice našlo, filmové dotáčky byly příjemným osvěžením, ale jinak za mě velké zklamání. Okamžité ovace vestoje po skončení představení ale svědčí o tom, že hra si své spokojené diváky určitě najde.

Jedno ze zásadních děl amerického dramatu na prknech Činoherního klubu. Výkon všech tří ústředních postav byl bezchybný a dechberoucí. Úplně nejvíce na mě zapůsobil Jan Hájek, jehož Stanley ve mně budil takovou hrůzu, že jsem začal přemýšlet a doufat, že takový není i v reálném životě. Lucie Žáčková ani Marika Procházková ale rozhodně nezůstaly pozadu, ostatní postavy nemají ve hře tolik prostoru. Vážím si velice snahy text nijak nezkracovat, i když musím přiznat, že zejména ze začátku druhé poloviny hra lehce ztratila na tempu. I tak se ale jedná o opravdový divadelní zážitek.

V porovnání s originální produkcí je ta česká bohužel o mnoho příček níže. Volba Kongresového centra (kromě toho, že se tam dá nacpat hromada lidí) nebyla nejlepší. Jeviště je obrovské a herci se v něm ztrácí, ozvučení je katastrofální, textům písní jsem prakticky nerozuměl. Daniela Šinkorová byla až na šilenou paruku docela fajn, Langmajerův civilní zpěv se mi líbil, Pavel Vítek se do role Harryho hodil výborně a jeho taneční kreace mě bavily, zato Jitka Asterová je docela průšvih, ta mi nesedla. Velká pochvala platí pro výborně sehranou company, jinak ale pro mě celkově docela zklamání.

Divadelní hra zaměřující se na mezigenerační problémy a vzájemná rodinná nepochopení. Těžký text s lehce váznoucí druhou polovinou. Z hereckých výkonů bych určitě vyzdvihl Ondřeje Brouska, jež se role zdecimovaného homosexuála Nicka ujal bez zbytečně přehnaných stereotypních gest, a Danielu Kolářovou v roli zastydlé "hippiesačky". Na druhou stranu mi vadilo občasné přehrávání Simony Postlerové. Užití vulgarismů, ani exhibování Ondřeje rychlého mě nikterak nepopuzovalo, oboje mělo svůj význam. Nejedná se určitě o špatnou hru, ale zároveň bych nemluvil o mimořádné události.

Naprosto se ztotožňuji s předchozím hodnocením. Výkon Veroniky Gajerové byl skutečně fascinující a při děkovačce bylo vidět, že její skvostné podání role Marthy ji totálně psychicky i fyzicky "odrovnalo". Velmi mě zaujala i Veronika Kubařová v roli naivní Honey, ale ani oba pánové svými výkony nezůstali pozadu, i když souhlasím s tím, že jejich společně scémy byly asi jedinými slabšími momenty celého představení, které ale jinak hodnotím velice pozitivně.

Jak je pro Mameta typické, pro sprosté slovo se nejde daleko a ani tato hra nebyla výjimkou. Jde vlastně o sérii více či méně vtipných scének na téma partnerského soužití. Za mě byl bezkonkurečně nejlepší nechutný sexuální žvanil Jaromíra Dulavy. Hra jako taková mě velmi pobavila, i když uznávám, že na někoho může častá přestavba scény působit poněkud rušivě.

Tolik špíny "nakydané" z jedné osoby na druhou, tolik odporných postav, tolik přetvářky, pokrytectví a falše, to se jen tak nevidí. Po lehce rozvleklém začátku se tato hra změnila v divadelní koncert. Výkony hlavních postav byly podle mě vyrovnané a kvalitní, každopádně všem kraluje dechberoucí výkon Ondřeje Brouska. Hru rozhodně doporučuji!!!

Jen mě trochu rozčilovaly mikrofony, které jsou umístěny ve výšce po obou stranách jeviště. Kdykoli k nim přešla jedna z postav, byl její hlas najednou dost umělý a nepříjemný, ale asi se vzhledem k velikosti divadla jedná o nutnost.

Excelentní Eliška Balzerová v roli životem zklamané a opuštěné Angely Kennedyové-Lipské. Po nedávném zhlédnutí hry Shirley Valentine s vynikající Simonou Stašovou se více než nabízí srovnání, jelikož jsou si hry velmi podobné. Za mě možná o malinko více vítezí Eliška Balzerová, ale i v případě této hry bych hodnotil ještě trochu výše být ženou ve středních letech. Naprosté nadšení mé maminky, kterou jsem na tuto hru pozval, je toho důkazem.

Na malém jevišti divadla Ungelt za minimálního použití rekvizit se před divákem odehrává skvostná road movie dvou zcela rozdílných žen, které by si za normálních okolností asi neměly ani co říct, ale společný útěk od zažitých stereotypů spojí jejich cesty dohromady. Výborné herecké výkony obou představitelek (Jana Štěpánková navíc musela bojovat s drobným nachlazením) a tudíž velký divácký zážitek umocněný komorním prostředím divadla.

Hra na současné téma z velmi atraktivního prostředí rozhodně není špatná a obsahuje spoustu vtipných momentů (koho by napadlo, že se dá 2 hodiny smát něčemu, co se bude točit kolem dvou krocanů), i když některé z nich byly na můj vkus až příliš moc fraškoidní. Samozřejmě všemu vévodí vynikající (a jistě extrémně náročný) výkon Michala Dlouhého. Sprostých slov je v této hře skutečně požehnaně, ale rozhodně jsem nebyl nijak pohoršen, naopak celé hře slova dodávala tu správnou "šťávu". Finální indiánské číslo Zdeňka Vencla byla pomyslná třešnička na dortu.

Excelentní a naprosto strhující výkon Simony Stašové a zasloužená standing ovation na konci představení. Hra ze života, v níž se určitě mnoho žen ve středním věku najde. Být jednou z nich, tak hodnotím určitě ještě vyšším číslem, ale i tak jsem odcházel spokojený a s úsměvem.

Musím se přiznat, že jsem na toto představení šel tak trochu s obavami. Nevěděl jsem, co mohu čekat od tříhodinového převedení Smetanových oper na činoherní prkna a v aranžmá Ivana Hlase. Výsledek byl ale výborný. Celé představení mi tak trochu připomínalo Divadlo Járy Cimrmana. Herci hráli s nadsázkou a dokonale si užívali možnost dělat si ze sebe legraci. Co se herců týče, nikdo mě určitě nezklamal, vyzdvihl bych ale hlavně V. Gajerovou, R. Říčaře (i pro výborný zpěv) a V. Kubařovou, která si svoji velmi naivní Mařenku skutečně užívala. A "Znám jednu dívku" v rockovém aranžmá nemá chybu.

Když jsem se dozvěděl o blížící se derniéře této hry, rozhodl jsem se na ni před ukončením zajít. Jelikož se totiž tato hra hrála skoro 9 let, měl jsem za to, že se bude jednat o povedený kousek, který bych si neměl nechat ujít. Musím ale bohužel říct, že za mě to byla hlavně velká nuda. Hra se dost táhla, skutečně vtipných momentů bylo jako šafránu a dlouhé dialogy paní Bohdalové mi přišly dost nezáživné. Po Paní Plukovníkové se jedná o další nezajímavý kousek s touto herečkou a doufám, že nově připravovaná hra (Generálka) poskytne paní Bohdalové lepší hereckou příležitost.

Za mě bohužel trochu nuda, ale možná jsem jen nebyl správně naladěn na tento kousek. Herecké výkony standardní, Zuzana Bydžovská se mi na začátku zdála být trochu nejistá, ale to se naštěstí brzy zlepšilo. Hana Maciuchová mi byla svojí postavou sympatičtější, i když se bohužel nedokázala místy zbavit svých typických, až přehnaně dramatických hlasových projevů. Sabina Rojková se přes svůj věk v této hře neztratila a působila profesionálně.

Rozhodně ne představení pro každého a v žádném případně nedoporučuji těm, kdo chtějí v divadle strávit oddechový večer. Dost náročné představení, které ne každý dokáže strávit, o čemž svědčí i fakt, že ne všichni se po přestávce vrátili na svá místa (ale není sem tam od věci si před zakoupením lístků zjistit, o co vlastně jde, že?).
Jak již bylo řečeno, po místy lehce jednotvárné první polovině přijde v té druhé pořádná jízda. Za mě výborné představení a skvělý ansámbl Švandova divadla.