Varan

Velmi příjemný muzikál, kde pochvalu zaslouží především krásná hudba a výborné a společně krásně ladící hlasy Marty Kubišové a Anety Langerové. Body srážím za místy velmi kostrbaté libreto a výkon Milana Heina, který označit pojmem "podprůměrný" je ještě poměrně velký eufemismus. Viděno z TV záznamu.

Jedno ze zásadních děl amerického dramatu na prknech Činoherního klubu. Výkon všech tří ústředních postav byl bezchybný a dechberoucí. Úplně nejvíce na mě zapůsobil Jan Hájek, jehož Stanley ve mně budil takovou hrůzu, že jsem začal přemýšlet a doufat, že takový není i v reálném životě. Lucie Žáčková ani Marika Procházková ale rozhodně nezůstaly pozadu, ostatní postavy nemají ve hře tolik prostoru. Vážím si velice snahy text nijak nezkracovat, i když musím přiznat, že zejména ze začátku druhé poloviny hra lehce ztratila na tempu. I tak se ale jedná o opravdový divadelní zážitek.

Netradiční divadelní hra založená na monolozích třech žen (babička, matka, dcera), které se spolu setkají až na úplném konci. Všechny tři herečky podaly výborné výkony a rád jsem viděl I. Pazderkovou hrát bez zbytečného afektu. Souhlasím, že výkon E. Balzerové velmi připomínal ten ze hry Můj báječný rozvod, ale rozhodně mi to nevadilo, ba naopak herectví E. Balzerové je mi velmi blízké v porovnání s například velmi expresivním herectvím H. Maciuchové. Bavil jsem se celou dobu a je mi moc líto, že jsem neměl šanci vidět tuto hru živě před její nečekanou derniérou. Viděno z TV záznamu.

Převedení legendárního trezorového filmu na jeviště se ukázalo být dobrým nápadem. Oba hlavní protagonisté se se svými rolemi vypořádali velmi dobře, i když místy byly rychlé přechody mezi zcela protichůdnými emocemi těžko uvěřitelné. Velmi tíživou atmosféru výborně dokreslovala doprovodná hudba. Chválím skvěle řešenou scénu i s funkční koupelnou a sporákem. Viděno v rámci internetového divadelního záznamu.

Přehlídka pokroucených charakterů byla takřka nekonečná, sympatický mi nebyl vlastně nikdo, což není možné svést na výkony herců, protože ty byly vesměs velmi kvalitní (vyzdvihl bych hlavně Viktora Javoříka a Marka Lamboru). Jestli na nás takhle působí a tlačí doba a okolnosti, tak je to skutečně velmi smutné. Osobně bych vše tak černě neviděl, hra působila až přehnaně depresivně a neuvěřitelně. K pozitivnějšímu zážitku bohužel nepřispělo ani nesnesitelné vedro v poslední řadě studiové scény.

Ondřej Kavan je jak vizuálně, tak gestikulací velmi přesvědčivým Adolfem Hitlerem. Hra je ale spíše komedií, ačkoli se najdou okamžiky, kdy člověka lehce zamrazí, když si uvědomuje paralely se současností. Líbily se mi filmové dotáčky s reálnými moderátorkami (Drtinová, Surovcová), které tématu dodaly na autenticitě. Obecně ale musím bohužel říct, že jsem se s touto hrou asi úplně nepotkal, čekal jsem od ní přece jen trochu víc a odcházel lehce zklamaný.

Pro mě bohužel dost laciné, afektované a fraškoidní. Oba hlavní protagonisté na můj vkus až moc přehrávali a asi nejvíc mi vadilo (zejména u Simony Stašové) jejich hlasové pitvoření. Význam svlékacích scén u jinak příjemného Petra Vančury jsem nepochopil. Pár dobrých momentů by se sice našlo, filmové dotáčky byly příjemným osvěžením, ale jinak za mě velké zklamání. Okamžité ovace vestoje po skončení představení ale svědčí o tom, že hra si své spokojené diváky určitě najde.

Text se pokouší šokovat, ale je v něm poměrně dost nelogičností, nerealisticky také působila náhlá změna v přístupu vyšetřovatele Goldberga k Freitagovi. Hru jako takovou pozvedává výkon Stanislava Zindulky, sedět v první řadě dva metry od něj je skutečně divadelní zážítek. Jakub Zindulka za výkonem svého otce nikterak nezaostával. Hra je velmi krátká, drobné prodloužení a zapracování na uvěřitelnosti zápletky by jistě nebylo na škodu.

Výborná hra o různých podobách lásek se skvěle vypointovanými dialogy. První polovina byla velmi vtipná, druhá část po přestávce se nesla již v poměrně vážnějším duchu a konec byl celkem dost mrazivý. Pokud jde o herecké výkony, vyzdvihl bych především Ivana Trojana a Pavla Šimčíka, z ostatních ale rozhodně nikdo nezaostával. Viděno v rámci živého TV přenosu.

Hra s těžko uvěřitelným a kostrbatým dějem. Vůbec jsem nevěřil tomu, že by se Tracy dokázala zamilovat do postavy Austina, ta dvojice postrádala jakoukoli chemii. Petr Štěpánek a Zlata Adamovská podali solidní výkony, možnost více vyniknout jim tato hra ale nedovolila. Postava Viléma Udatného byla zbytečná a směšná. Jelikož se jednalo o derniéru představení, které mělo za sebou asi 170 repríz, byla na konci poměrně sentimentální nálada a asi právě s ní související standing ovation, které by si ale tato jednoduchá hra jinak rozhodně zasloužit neměla.

Velmi povedené komorní představení ze života jedné rodiny v průběhu 20. století. Zdařilo se šikovně zkombinovat propojení dvou časových linek na jevišti. Z celkově vyvážených hereckých výkonů bych vyzdvihl především charismatického Pavla Rímského a Andreu Elsnerovou. Viděno v rámci internetového divadelního záznamu.

Nejsem úplně příznivcem těchto rodinných tragikomedií, kdy každý je vlastně obrovský hajzl, nemáte se s kým ztotožnit a ze všech se vám dělá zle. A obzvláště u této hry mi celá zápletka přišla přece jen trochu přitažená za vlasy. Nicméně herecké výkony byly moc dobré, vyzdvihnul bych určitě Annu Fialovou a Ivanu Jirešovou (tu hlavně v druhé půlce). Měl jsem trochu problém uvěřit hajzlovství Ivanu Luptákovi, ale to přikládám hlavně jeho líbivému zevnějšku. Vím, že v Kalichu nedostávají žádné dotace, ale to skutečně musíme před představením sledovat reklamy jako někde v kině???

Příjemná hra o životě na slovácké vesnici během druhé světové války, kterou jsem bohužel moc srovnával s výborným filmem. Líbila se mi dobře udělaná scéna i vhodně zvolená hudba, která ale během děja byla sem tam dost nepříjemně utnuta. Dění na jevišti působilo místy mírně chaoticky. Pochválil bych především herecké výkony Jitky Smutné a Vasila Fridricha, i když jeho pojetí Jozy bylo na můj vkus trochu málo "buranské". Oldřich Vízner mi přišel během představení (i při děkovačce) znuděný a téměř dvacetiletý Matyáš Valenta je na roli Lipky už přece jen starý.

Velmi depresivní představení o složité (alkoholik, narkoman, nevěrník, velký pochybovač...) osobě mně neznámého režiséra a scénáristy Pavla Juráčka, kterého na jevišti ztvárňuje celkem pět herců. Ačkoli jde zcela určitě o hru, která má co říci a které vévodí pět kvalitních a vyrovnaných hereckých výkonů, se mnou se bohužel úplně nepotkala. Otázkou ale zůstává, do jaké míry toto nebylo zapříčeněno i faktem, že jsem hru viděl z TV záznamu.

Nepochybně vážné téma, které by ale silněji rezonovalo před nějakými třiceti lety než v dnešní době, kdy homosexualitu jako problém bere málokdo a takto vyhraněné situaci lze hodně těžko uvěřit. Jitka Smutná, na jejímž výkonu hra stojí, byla ale výborná. Postava Diega mi místy dost lezla na nervy střídaním submisivní polohy s ukřičenými výstupy. Ve scéně s prostitutkou bylo kroucení zadku a roztahování nohou přespříliš. Body hře ubírá i to, že představitelé Diega a Alberta jsou pro své role studentů už staří, je vidět, že od premiéry uběhlo přes deset let. Finální scéna byla mrazivá!!!

Série mikrohistorek, jejichž společným jmenovatelem je láska ve všech možných podobách. Některé historky byly vtipné, u jiných přecházel mráz po zádech. Našly se vyloženě mistrovské kusy (učitel a jeho láska k žákoví, imaginární děti manželů), ale i ty, jež mě vůbec nezaujaly (dvojice rozhádaných starých kamarádů). Celkově ale jednoznačně převládá pozitivní dojem. Pokud bych měl vyzdvihnout něčí herecké výkony, byl by to určitě Jiří Hána a Anna Kameníková.

Díky retrospektivnímu vyprávění od začátku víte, jak to vše dopadlo, a postupně se dozvídáte, co k tomu vedlo. Příběh hry je banální, vše se točí kolem vzájemných nevěr, odcizení, přetvářky, z jednání postav se člověku dělá místy špatně. Martin Finger z hereckého tria na jevišti nepochybně kraloval, Kateřina Lojdová solidně zahrála a navíc jí to moc slušelo, jen u Ondřeje Sokola jsem měl pocit, že ho celá hra nudí a nejsem si jistý, do jaké míry to byl jeho herecký záměr. Chválím řešení se SMS promítanými přímo na scéně.