Viktorie

První shlédnutí mne dovedlo k přečtení originálního textu (který také hodnotím 100%), a po druhém a třetím shlédnutí musím říci, že mi na inscenaci nejvíce vadilo to, že nebyla delší. Velmi ráda bych viděla celou sedmihodinovou verzi, chápu však, že jsem spíše v menšině a škrty ve scénáři tedy neodsuzuji.
Byl to opravdu výjimečný zážitek. Scénografie, hudba, kostýmy, herecké výkony... Vše bylo vynikající. Neaktuálnost tématu emocionální vliv hry nijak neoslabovala. Derniéra pro mne byla velmi smutná.

Inscenace mne opravdu nezanechala chladnou, vzbudila ve mne snad vše, co si položila za cíl. Obsah i forma mi přišly dobře vyvážené, sonety jako jediný (verbální) komunikační prostředek fungovaly, bylo jen třeba jim naslouchat. Chválím všechny herecké výkony, dohromady asi nejvíc fungovala trojice Zavičár-Rychlý-Venclovská/Hacurová. Scénografie a hudba Petra Kalába a Ondřeje Rychlého velmi přispěly k celkové atmosféře, kostýmy také nezklamaly a překlad Martina Hilského mi přišel jako správná volba. Uznávám, že Sonety nebyly perfektní představení, avšak vzpomínám na ně stále i několik měsíců po prvním shlédnutí, a myslím, že 100% si zaslouží.

Experimentování s kamerami se mi líbilo, filosofická stránka představení mne pohltila. Nejpůsobivější mi přišli Matyáš Řezníček a Petr Reif, představitelé Witolda a jeho alter ega.
Opravdu zajímavá inscenace.

Velmi působivé výkony herců. Někdy trochu nepříjemné zvukové efekty. Zajímavé pojetí Horatia. Celkově hezké představení :)

Hodnocení trochu snižuje druhá polovina představení, která nepřinesla nic moc nového a nadchnula méně než ta první. Jako celek však inscenaci hodnotím velmi kladně, většinu času jsem měla úsměv na tváři, bylo to opravdu kouzelné. I přes strohost některých kostýmů (Tamino, Papageno) jsem se přenesla, vynahradila to výrazně barevná scéna.
Herecký sobor Divadla v Dlouhé pěvecky opravdu nezaostává.
Všem doporučuji!

Obdiv patřil energii účinkujících i tolik let po prvním uvedení. Představení mi přišlo vtipné a zábavné (i když nevím, zda bych na představení šla znova, kdybych ho poprvé neviděla při příležitosti jeho derniéry), avšak humor je subjektivní a chápu tedy, že někteří mají názor jiný.

Dojemné představení, krásná hudba Petra Kalába.

Představení mne příjemně překvapilo. Ze Shakespeara tam toho bylo hodně, příběh dával smysl, herci hráli dobře, obsazení se mi líbilo. Považuji to za důstojnou režii na rozloučenou od Daniely Špinar.
Jediné, co mi kromě občasných nevtipných vtipů hodně vadilo, bylo silné odlišení postavy Franciscy. Krásný zpěv Lucie Brychtové sice vhodně tvořil romantickou atmosféru, ale trochu jsem si jí přála vidět víc hrát, ne jen zpívat.

Šla jsem do toho s otevřenou myslí, což se vyplatilo. Oceňuji odvahu představení a všech, co se na něm podíleli. Ale domnívám, že to mohlo být uděláno lépe. Možná představení dokonce nějaká energie i chyběla. Možná mu prostředí Stavovského divadla uškodilo. Mohu však říci, že jsem velmi ráda, že jsem ho viděla.

(Minimálně 10% strhávám za množství hlasitých zvukových efektů, kvůli kterým jsem se někdy nemohla soustředit na to, co se dělo.)

Až na pár momentů neurazí, až na pár momentů nenadchne. Postava detektiva působila zbytečně, mohlo se s ní více pracovat. Monstrum (obecně konec představení) bylo dost nepochopitelně provedené. Velmi se mi líbila scénografie.

Moderní zinscenování starořeckého dramatu, které vlastně nepřináší nic nového. Dění na jevišti jsem většinu času vnímala spíše pozitivně, ale nijak mne nepoznamenalo. Střídání divokých scén s klidnějšími, melancholičtějšími dle mého názoru moc nefungovalo, akorát se navzájem oslabovaly jejich atmosféry a následně nedosahovaly svého potenciálu (vážné chvíle nepůsobily dostatečně seriózně, neseriózní momenty někdy působily nevkusně).

Také občas kvůli špatné artikulaci herců nebo až moc hlasité hudbě nebylo rozumět replikám.