Viktorie

Viděno v rámci Noci divadel v reálném čase 0:00-2:22. Horory nejsou zrovna něco, co vyhledávám, ale byl to zážitek, kterého nelituji. A to nejen pro to, že jít do divadla o půlnoci je dosti nevšední zážitek.

První shlédnutí mne dovedlo k přečtení originálního textu (který také hodnotím 100%), a po druhém a třetím shlédnutí musím říci, že mi na inscenaci nejvíce vadilo to, že nebyla delší. Velmi ráda bych viděla celou sedmihodinovou verzi, chápu však, že jsem spíše v menšině a škrty ve scénáři tedy neodsuzuji.
Byl to opravdu výjimečný zážitek. Scénografie, hudba, kostýmy, herecké výkony... Vše bylo vynikající. Neaktuálnost tématu emocionální vliv hry nijak neoslabovala. Derniéra pro mne byla velmi smutná.

Moderní zinscenování starořeckého dramatu, které vlastně nepřináší nic nového. Dění na jevišti jsem většinu času vnímala spíše pozitivně, ale nijak mne nepoznamenalo. Střídání divokých scén s klidnějšími, melancholičtějšími dle mého názoru moc nefungovalo, akorát se navzájem oslabovaly jejich atmosféry a následně nedosahovaly svého potenciálu (vážné chvíle nepůsobily dostatečně seriózně, neseriózní momenty někdy působily nevkusně).

Také občas kvůli špatné artikulaci herců nebo až moc hlasité hudbě nebylo rozumět replikám.

Nevím proč, ale z Národního divadla vždy odcházím emočně nepoznamenaná...

První polovina se snaží působit mysteriózně, divákům nic neprozrazuje dokud opravdu nemusí, pomalé tempo s předvídatelnými zvraty ji však sabotují. Nudná ale není a úvod do fungování rodiny je to obstojný.
Druhá půlka je víc živá a obrazná a jde opravdu do hloubky. Dramaturgicky je to ale nic moc? osobně bych však dala větší důraz na autobiografický aspekt hry a jeho tragičnost. To by se krásně dalo udělat právě skrze (rodinnou i individuální) terapii, která tak, jak byla provedená, nenaplnila svůj potenciál. Na otázku "proč to hrát tady a teď?" jsem v inscenaci odpověď nenašla.

Plitké a nepodněcující. Oceňuji scénografii a herecké výkony, dramaturgicky to ale pokulhává.

Pojetí Hamleta, které se mnou osobně vnitřně velmi souladí. Výborné herecké výkony, Shakespearův text zněl a vyzněl. Ve druhé polovině se inscenace začne trochu víc "bouřit", ale proč ne?
Jen mi trochu vadila hudební stránka.

Velmi působivé výkony herců. Někdy trochu nepříjemné zvukové efekty. Zajímavé pojetí Horatia. Celkově hezké představení :)

Zábavné, nenásilně edukativní, podněcující k hlubšímu zamyšlení nad otázkou vlastnictví a identity. Jsem ráda, že jsem se zdejším recenzemi nenechala odradit od vidění.

Experimentování s kamerami se mi líbilo, filosofická stránka představení mne pohltila. Nejpůsobivější mi přišli Matyáš Řezníček a Petr Reif, představitelé Witolda a jeho alter ega.
Opravdu zajímavá inscenace.

Většinu času jsem měla úsměv na tváři, bylo to opravdu kouzelné. I přes strohost některých kostýmů (Tamino, Papageno) jsem se přenesla, vynahradila to výrazně barevná scéna. Herecký sobor Divadla v Dlouhé pěvecky opravdu nezaostává.
Všem doporučuji!

Přibližně první půlka pro mě byla jen bezvýrazná recitace textu, až druhá půlka začala více působit na emoce a zaujmula mou pozornost. Ne všichni diváci však byli stejně trpěliví jako já, a několik jich odešlo během představení (hraného bez přestávky), čemuž se bohužel nedivím.

Archaické, nedojímavé. Přednes veršů Kytice s kulisami a pár věcmi okolo.

Dojemné představení, krásná hudba Petra Kalába.