Profil uživatele

Vladimír10

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (251)
Lukáš Dubský: 16 % (201)
Michal Novák: 17 % (203)
Anežka Kotoučová: 18 % (88)
Helena Grégrová: 18 % (363)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 28.10.2012)
Tento herecký muzikál bych označil za jeden z nejlepších v Praze. Absolutně se nemůže rovnat uřvaným exhibicím divadel Hybernia či Broadway. Písně byly skvěle zazpívány a dobře doplněny o vhodné taneční kreace. Excelentním herectvím vyčnívají především T. Töpfer a B. Mošnová, která mě svým hereckým, ale i pěveckým výkonem mile překvapila. Jisté zpestření přinesly výstupy O. Brouska, V. Svobody a L. Švormové. Nejlépe provedené písně byly Máš-li kapičku, Já se dnes dopoledne žením a Déšť dští v Španělsku. Kostýmy se mohou zdát poněkud experimentální, ale ve výsledku si toho nikdo ani nevšimne.
(zadáno: 24.10.2012)
Sled obrazů v tomto retrospektivním textu mate diváky hned od prvního okamžiku. Nejdříve začne M. Hanuš vnucovat ve své volné improvizaci hodnotnost titulu. Poté však znenadání přichází smrt Jess a až ke konci se dozvídáme, jak k této tragédii došlo. Jan Mikulášek je bezpochyby kreativní tvůrce, ale nemusel většinu osazenstva donutit k hysterickému a přehrávanému herectví. Tomuto problému se vyhnula pouze postava Heleny Dvořákové, která dokáže přecházet plynule z jedné citové polohy do druhé. Tupé využívání kontratenoru M. Königa k různým autorským výšplechtům je již ohranou záležitostí.
(zadáno: 23.10.2012)
Inscenátorům se podařilo opět vytvořit klasickou převlekovou komedii, která je však pro tuto scénu až příliš typická. Hře by možná prospěl razantnější dramaturgický zásah, který by z textu vyškrtal prvoplánové vtipkování R. Cooneyho. Scénu tvořilo jen apartmá hotelu Westminster, které bylo však mnohoúčelně využito. Kostýmy odpovídaly londýnskému stylu ve 20. století. Hereckými výkony vyčnívají V. Svoboda, P. Herrmann a L. Molínová. Za herecký propadák tohoto představení však považuji otřesný výkon Ivy Pazderkové. Ani Lumír Olšovský se neukázal v příliš dobrém světle.
(zadáno: 20.10.2012)
Ryzí muzikálové dílo vznikne pouze v případě, že členové ansámblu jsou všestranně vybaveni. Vinohrady jimi v době premiéry bezpochyby disponovaly. Po značném zeštíhlení souboru si však takovéto hudební dílo již nebude moci divadlo dovolit. Posun čtyřicet let starého muzikálu do dnešní doby mobilů a počítačů není vůbec znát. Na multifunkční scéně se tak může rozeběhnout podívaná v broadwayském stylu. Obdivuhodné nasazení předvedl Jaromír Meduna. Spokojeni můžou být i M. Novotný, P. Batěk a J. Stryková. Hře pomáhá i výrazná choreografie R. Balaše s jedním mimořádným tancem na bruslích.
(zadáno: 12.10.2012)
Složitě napsaná dramata by měli inscenovat pouze precizní režiséři. M. Františák se v tomto ohledu ukázal jako nepříliš zručný amatér, který nedokázal vystihnout charaktery postav. Pouze je nechal vyjadřovat své pocity jakousi souhrou předvídatelných opileckých gest. Některé části představení pak působí celkem nudně. Nejvíce si s rolí pohrál Svatopluk Skopal, jenž se pokusil zakrýt režijní nedokonalosti. Druhý muž Měsíce, M. Novotný, hraje dobře, ale přespříliš naslouchá režii. Josie Hoganové v podání L. Polišenské se ovšem nedostává správného irského naturelu, který je zde dosti potřebný.
(zadáno: 7.10.2012)
Nádherná dojemná inscenace, jedna z nejlepších na scéně Stavovského divadla v současnosti. Herecké výkony všech účinkujících byly vynikající. Vyzdvihl bych především Ivu Janžurovou, Vandu Hybnerovou a Janu Pidrmanovou. Scéna byla velmi zajímavá. Tvořily ji jakési natažené nitě, které na zeleném pozadí tvořily obrysy obkladu stěn. Hudební složka inscenace, kterou tvořily jakési krátké modlitby, oddělovala jednotlivé části inscenace. Kostýmy byly aktuální a do prostředí mikve se hodily. Tato inscenace s poměrně otevřeným koncem si závěrečné standing ovation jistě zaslouží.
(zadáno: 5.10.2012)
Velice vtipná a svižná zápletková komedie v přesné režii Tomáše Tőpfera. Z herců bych vyzdvihl především Václava Svobodu, Petra Rychlého a Daniela Rouse, bez kterých by tato komedie nebyla komedií. Naopak herecký projev Lilian Malkiny byl jako obvykle naprosto nesnesitelný. Scénické řešení nebylo příliš zajímavé, ale naproti tomu bylo mnohoúčelné. Vystihující hudba Ondřeje Brouska dodávala inscenaci správnou atmosféru. Kostýmy byly velice pěkné a k inscenaci se převážně hodily. Jen kostým Normana Basseta v 1. polovině inscenace nebyl příliš vkusný.
(zadáno: 21.9.2012)
Inscenace, u které se každý divák zaručeně pobaví, ale občas i popláče. Z herců mě nejvíce zaujala svým výkonem Eliška Balzerová, která roli Julie dotáhla do velice zdařilého konce. Zdárně jí sekundovali i pánové Tőpfer, Maryška a Rous. Naopak jako herecký propadák této inscenace považuji výkon M. Randové, která roli mladé herečky nepojala příliš zdařile. Kostýmy odpovídaly době, ve které se děj odehrával. Scénické řešení bylo nádherně nostalgické a vystihovalo klasický styl inscenace. Hudební složka představení, která od sebe oddělovala jednotlivá dějství, byla velmi pěkná.
(zadáno: 13.9.2012)
Jedna z her Národního divadla, která skutečně stojí za zhlédnutí, především díky skvělým hereckým výkonům všech účinkujících. Strhující Iva Janžurová, nádherně osobitý František Němec a dětinsky upjatý Saša Rašilov! Scéna, jež se skládala ze dvou dřevěných příček, ze kterých se během inscenace vysouvala lednice, sporák a například malý odkládací stolek, byla též velice nápaditá. Kostýmy byly převážně pěkné a vystihující. Jen se mi nelíbil převlek I. Janžurové v 2. polovině představení, který mi kimono téměř nepřipomínal. Hudba nebyla v inscenaci využita, ale byla nahrazena všemožnými zvuky.
(zadáno: 11.9.2012)
Asi takto bych si představoval správně pojatý novodobý britský dramatický text. Scénické řešení pro mě bylo překvapením, protože všude po jevišti se povaloval starý odpad a byl rozházený nábytek. Herecké výkony obou aktérů byly vynikající. Zvláště pak J. Štěpnička, který roli zhrouceného Raymonda zahrál více než přesvědčivě. Cenu Thálie si za ztvárnění této figury plně zaslouží. Jana Pidrmannová na můj vkus v některých chvílích příliš hysterčila, ale svoji roli pojala poměrně zdařile. Hudební složka nebyla nijak výrazná, ani zajímavá, ale kostýmy přesně vystihovaly povahy postav.
(zadáno: 26.7.2012)
Typicky české inscenace se rozhodně nedají srovnávat s opulentními a přesně nazkoušenými projekty R. Wilsona, který umělce vede k jasně danému tvaru. Ten zde rozhodně zachován nebyl. Figaro byl při derniéře dostylizován do podoby rockera s téměř metrovým čírem, jež se bilo s celkovým výtvarným zpracováním. Potlesky vynucené P. Beretovou též nebyly zcela na místě. Hudba A. Březiny však citlivě čerpala z Mozartovy opery. Čistým jevištním uměním vynikají J. Boušková, M. Donutil a V. Beneš. Pro R. Krajča a P. Beretovou zde platí bohužel pravidlo: ''Čím více repríz, tím podbízivější výkon.''
(zadáno: 24.6.2012)
Operní zápletky jsou stejně absurdní jako celá Ionescova hra. Asi proto režisér postavil před herce nápovědku s taktovkou, která svými ráznými pohyby udávala tempo veškerým pohybům i replikám. Titul vystavěný především na kvalitním herectví D. Prachaře může mnohým divákům připomínat spíše pomatenou komedii. Tento klam však okamžitě mizí, když se před jejich zraky začnou naturalisticky proměňovat I. Bareš, R. Mácha či V. Postránecký v obávané tlustokožce. Jejich neokázalá gesta zračí pomíjivost lidstva, které ve třetím tisíciletí pobíhající po ulicích vskutku připomíná stádo lichokopytníků.
(zadáno: 12.6.2012)
Báječné zpracování Goldoniho hry s nepřekonatelným Janem Vondráčkem v hlavní roli. Inscenace je sice nepatrně aktualizována a přenesena do současných Benátek, ale i přesto si uchovává svůj osobitý ráz. Kostýmy odpovídaly formě aktualizace. Hudební složka inscenace byla vyhovující. Velmi se mi líbil nápad s turisty různých národností, kteří v průběhu inscenace vstupovali do děje. Ze všech nejlepší byl Jan Vondráček, který při svém závěrečném monologu opět dokázal, že je skvělým komikem. Z dalších účinkujících zaujmou pánové Tesař, Zavřel a Wohanka, i paní Turková.
(zadáno: 9.6.2012)
Matka, která nedobrovolně přijde o své dítě, prožívá jistě stejné pocity, jako hlavní postava této psychologické hry. Martina Preissová má k úlohám tohoto typu značné předpoklady. Její výkon výrazně vybočoval ze zaběhnutého standartu. Ve skvostném podání interpretuje text i J. Hartl. Prostředí zapadlé benzínové pumpy bylo znázorněno pouze nedokončenými tvary, které však navzájem působily monumentálně. Pochvalu si jistě zaslouží též P. Skoumal, jenž dokázal pro scénickou hudbu najít tu správnou tóninu. Jan Kačer dokázal vytvořit nádhernou inscenaci, ve které je vyhrazeno místo pro pláč i smích.
(zadáno: 3.6.2012)
Hra, která neurazí, ale ani nenadchne. V této době takový slušný režijní nadprůměr Ivana Rajmonta. Nijak složitá scéna, která byla složena ze čtyř židlí v rozích jeviště, které bylo potaženo červenou tapetou. Zajímavé bylo využití červených světel a mikrofonů. Kostýmy odpovídaly typu hry. Z herců podal nejlepší výkon Jan Hartl, který dokázal roli Hoedera dotáhnout do tragického konce. Z dalších herců zaujmou především pánové Pyško a  Kačer, též paní Salzmannová a Podzimková. Naopak herectví hostujícího Petra Buchty bylo příliš křečovité a zcela jednoznačně nejhorší.
(zadáno: 30.5.2012)
Inscenace, která dokládá, že i opravdu skvělí herci dokáží rozehrát týmové představení. Inscenace postupně přecházela od vtipného kolotoče k velice vážným, až drastickým situacím ve 2. polovině. Scéna byla skvěle vymyšlena spolu s jejím závěrečným zdevastováním. Kostýmy byly současné. Využití hudebních nahrávek a jejich následné spojení s hereckými výkony bylo dobře vyladěno. Z herců byl nejlepší pan Viktor Preiss, který roli Dirigenta zvládl jak po komické, tak tragické stránce. Z dalších účinkujících zaujmou pánové Brousek, Kostka, Skopal, Čapka a Rímský, též paní Adamovská.
(zadáno: 29.5.2012)
Jedna z nejlepších inscenací ND v současnosti. Scénické řešení bylo velice složité, ale zajímavé. Odstranění hrany jeviště a snížení orchestřiště, ve kterém bylo vězení, na úroveň hlediště, přiblížilo herce k divákovi. Hlavní scéna byla též velice dobře zpracována. Pěkná hudební složka a tradičně netradiční kostýmy dodávaly inscenaci ten správný tvar. Z herců zaujmou především paní Janžurová a Preissová, též pánové Krajčo, Štěpnička, Mrkvička a Prachař. Spolupráce pana Prachaře s několika diváky v 1. řadě na konci 1. půlky byla velice zajímavou vložkou (diváci mávali vlaječkami).
(zadáno: 15.5.2012)
Dočkal jsem se absurdního dramatu ve velice neúměrně modernizované a aktualizované formě. Pojetí Vladimíra a Estragona jako současných bezdomovců bylo divné, a ani Pozzo toto nezachránil. Kostýmy všech herců byly moderně nemoderní a vůbec se k typu představení nehodily. Scénické zpracování nebylo výrazné ani zajímavé. Ale navzdory všem těmto výtkám o estetice hrají v inscenaci báječní herci a jejich výkony jsou stoprocentní. Nejlepší výkon podal dle mého soudu David Prachař. Závěr inscenace byl však velice pěkný a vyválení všech herců v hlíně (kromě pana Kačera) bylo velmi zajímavé.
(zadáno: 13.5.2012)
Hra sama o sobě je velice dobrá a reaguje na současná témata v reklamě a lékařství, ale zpracování dramatika, který je v tomto případě i režisérem, je velice utahané. V druhé polovině mě však zaujalo zpracování tiskové konference, když se do zpola zaplněného hlediště posadí externisté a začnou se herců vyptávat na všemožné otázky. Kostýmy byly současné, ale scéna vypadala dost prapodivně, a to především dům Čejkových. Z herců byl zcela jednoznačně nejlepší Igor Bareš, ale podle mě i pan Štěpnička. Naopak se mi vůbec nelíbil výkon pana Dolanského, který až moc přehrával.
(zadáno: 8.5.2012)
Další naprosto skvělá inscenace Divadla v Dlouhé, při níž diváci úzce spolupracují s herci při oslavách 1. máje. Činoherní složka je velice dobře prolnuta s hudebními čísly, které charakterizují styl muziky za socialismu. Scéna je nápaditá. Skládá se ze dvou otáčejících kol, která usnadňují změnu dějiště mezi scénami. Z herců u mě zcela jednoznačně zvítězili představitelé učitelského sboru (Hanuš, Wohanka, Turková, Sedláčková a Svobodová). Naopak představitelky hlavních rolí, paní Veliká a Lokajová, se do svých rolí vůbec nehodí, jelikož je neumí rozehrát tak, aby dostaly svůj pravý smysl.
(zadáno: 4.5.2012)
Absolutně nechápu zdejší přehnaně nízká hodnocení, která si inscenace vůbec nezaslouží. K tomuto vysokému hodnocení sahám, protože se jedná o jednu z nejlepších inscenací DnV v této sezoně. Scéna byla na to, že se jedná o zpracování filmu, velice dobrá a kostýmy odpovídající. Z herců byl zcela jednoznačně nejlepší pan Preiss. Z další herců zaujmou pan Brousek, Meduna, Plachý a Rímský. Někteří herci mají pro své výkony moc malý prostor (Vlach, Žák, Vašák). Hudební složka byla poskládána z mnoha skladeb různých autorů. Jen se mi nelíbil ten dokument Pojdme za ptáky, ten skutečně trapný byl.
(zadáno: 3.5.2012)
Další výjimečná inscenace DvD v režii Hany Burešové. Překrásná scéna, při které diváci sedí na jevišti a v první půlce se koukají na moře s vlnami z korábu, jenž jede do Číny. V druhé polovině se koráb promění v hřbitov a hlediště v hroby se svíčkami. Toto vše je zahaleno do magické koláže světel, která jsou propracována do sebemenšího detailu. Hudba je magická a tklivá a k této formě zpracování se velice hodí. Z herců dostala největší prostor H. Dvořáková v roli Ysé, která svou roli zvládla do nejmenšího detailu. Ale i výkony ostatních herců byly naprosto báječné.
(zadáno: 3.5.2012)
Velice komediálně pojatí Naši furianti. Vedle naprosto skvělých hereckých výkonů (Táborský, Hanuš, Dvořáková, Vondráček, Zavřel), zde stály výkony velice trapné, takže celkově takový neutrál, který ovšem pobaví, i když výkony některých herců nebyly úplně dotažené (Doležalová, Matejka, Lokajová). Též se mi velice líbily nové texty písní a okořenění textu hry o vtipné narážky. Obdivuji výkon Jiřího Wohanky, který i ve svém pokročilejším věku dokazuje, že je stále ve formě. Toto představení vřele doporučuji, odromantizovaní furianti jsou občas lepší než ti klasičtí.
(zadáno: 29.4.2012)
Další skvělá inscenace Divadla v Dlouhé v zajímavém pojetí scény, při které diváci sedí na jevišti. Scénické řešení zahalené do tajuplné magie světel bylo velice zajímavé, v pozadí průhledná stěna, za níž se zjevovaly představy Faidry a Hippolyta. Tradiční starověké kostýmy byly velice pěkné. Z herců bych vyzdvihl paní Dvořákovou a pana Táborského, kteří v této inscenaci předvedli celý svůj herecký rejstřík. Naopak výkon Miloslava Koeniga v roli Hippolyta byl až příliš nevýrazný a ničím mě nezaujal. Zpracování choru pod vedením pana Hanuše bylo zajímavé, zvláště konec s otáčejícím se hábitem.
(zadáno: 28.4.2012)
Děti, ač se to může zdát, nejsou převažující diváckou skupinou této inscenace. V zákoutích Pratchettova textu nalézají svá mladá léta především jejich rodiče. Proč by se jinak dětsky rozverná Ježčí píseň stávala v jejich uších sondou do zcela jiné oblasti života? Udržet představení v pevném tvaru po více jak jedno desetiletí je úkol hodný režijního mistra. Všichni aktéři své role přesto stále kvalitně naplňují. Všudypřítomnou komickou magii upevňují výkony T. Turka, J. Pokorné i M. Táborského. V nejobtížnější poloze se ocitá však M. Hanuš, který se nedobrovolně stává roztomilým liliputem.