Vltava

Na představení se mi líbila aktualizace dobového zasazení a pojetí některých konkrétních scén, zejména hudebních, ale jinak mi přišlo po všech stránkách průměrné, až na herecké výkony. Naopak mi vadilo primitivní pojetí rasové problematiky, které vnímám v takto samoúčelném podání jako naprosto neakceptovatelné. Daleko vhodnější by bylo, kdyby byla tato problematika úplně vypuštěna. Představení ve mě totiž před koncem vyvolalo obrovské očekávání, že se jí bude zabývat konečně také vážně, ale dějový zvrat nepřišel a tento potenciál nebyl využit.

Mikuláškův formální až řemeslný přístup k tvorbě se mi vždy líbil. V této inscenaci se mu výborně podařilo postihnout a okomentovat fenomén národní povahy - čecháčkovství. Tématické scénky stojí na zdařilých hereckých výkonech, kdy herci dokážou umně ztvárnit například atmosféru trapnosti. Přes stáří inscenace a zřejmou inspiraci mediálním děním si překvapivě udržela aktuálnost. Co je režisérovou největší předností je však zároveň i jeho největší slabinou, protože po několika inscenacích stejného formátu se tento přístup může snado okoukat.

Zmatky chovance Törlesse patří mezi jednu z mých nejoblíbenějších knih a o to více mě těší, že se jí dostalo takového zpracování. Zejména se mi líbilo upozdanění postavy samotného Törlesse, která byla spíše pozorovatelem dění kolem sebe, a také výkon představitele Basiniho, jehož postava prošla největším vývojem, a nastavila tak zrcadlo svým trýznitelům, protože odhalila jejich vlastní slabost. Ocenil jsem také pohyb herců na scéně a přirozeně působící zakomponování moderních technologií, které jindy často působí na divadle křečovitě.