Profil uživatele

Vorisek

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Michal Novák: 10 % (29)
Anežka Kotoučová: 11 % (23)
Helena Grégrová: 11 % (43)
Jan Pařízek: 11 % (34)
Jiří Landa: 12 % (57)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 9.9.2010)
Není třeba chodit do divadla pouze na strhující dramata a hlubokomyslné texty. Vždyť život je někdy jednodušší a absurdnější než se zdá. Hra byla zpracována velmi nápaditě, měla atmosféru i povětšinou skvělé herce. Nicméně už by to chtělo potenciál dejvického souboru přeměnit v něco nezapomenutelné. Tato hra atribut nezapomenutelnosti ani náhodou nemá.
Hra bez režijních nápadů, příšerné herecké výkony (za Otto Rošetzkého jsem se styděl), ze kterých sice Hana Seidlová ční, ale i ona svým jednotvárným křečovitým výrazem leze na nervy. Nevím, sice 11 let po premiéře, vysoká procenta, ale mě zklamalo.
Založeno na skvělých hereckých výkonech a silných příbězích obou postav. I to stačí k velkému divadelnímu zážitku, kdy divák nedutá a udrží celých 90 minut pozornost.
Skvěle napsaný kus, který jde do hloubky jednotlivých postav a ne pouze po tématu jako takovém. Pokud k tomu připočtu nenásilné zpracování a neuvěřitelně skvělou Marii Málkovou, je hodnocení hotové, protože ostatní drobné nedostatky jsou v porovnání s celkovým dojmem zanedbatelné. Dlouhý a silný potlesk na závěr toho byl jasným důkazem.
Druhá aktovka lepší první. V Tomáši Turkovi komediální talent přestávám vidět. Svým přehráváním a přílišnou hysterií dojem z první aktovky zkazil.
Bohužel většina textů není příliš kvalitní. M. König působil navíc jako průvodce trochu toporně.
Krásně pojaté absurdní drama. Na rozdíl od některých kritik jsem viděl jen málo samoúčelných scén (jen u scény "v bahně" bych oželel nekonečný smích některých dívek v hledišti (i když možná i to je absurdní)). Herci byli vynikající, scéna taktéž. Jediná vada na kráse, a to nikoliv nepodstatná, je fakt, že hra má být o čekání na Godota, o absolutní beznaději. Beznaděj se ale ve mě autorům vzbudit nepovedlo. Takže absurdita ano, čekání na Godota nikoliv.
Dlouho mi to představení utíkalo a jsem rád, že neuteklo.
Ale jo, takovéto pojetí klasiky dává smysl a zvolená koncepce mě hodně bavila (i když je otázkou, zdali zrovna Vinohrady, s věkovým průměrem diváků kolem 60 let, jsou tím vhodným místem pro experimenty (a těch "ach" bylo slyšet během představení vcelku dost)). Nemohu se ovšem ubránit názoru, že největší slabinou celé hry byly herecké výkony. A to nejen ty individuální (pánové Řezáč, Meduna a Holík mi přišli chvílemi hodně tragičtí, Lucie Juřičková se také chvílemi ztrácela), ale hlavně do sebe jednotlivé projevy nezapadaly (paradoxně jsem zde v naprostém rozporu s výše uvedeným hodnocením). A to mi vadilo víc než 80x zopakovaná věta "Du hast mich gefragt".
Drobné výhrady by tu byly, ale celkově to do sebe vše hezky zapadlo a dalo smysl. Strašlivý smysl.
Forma scénického čtení hře prospěla. Větší rozehrání by možná vedlo jen ke zbytečnému parodování tak často omílaného tématu, jakým normalizace je. Takhle vyzněl mnohem více text a to je dobře. HD i zde dokázala jakou Herečkou je.