Vorisek

Chvíli mě to bavilo, chvíli jsem se nudil. Celkově mohlo být trochu atmosféričtější. Obzvláště závěr mohl být trochu lépe vystavěn.

Nechápu nízkohodnotiče. Cožpak se hraje na našich scénách někde lepší divadlo? Připadal jsem si jak na divadle, které stvořil dokonalý stroj, hraném prostřednictvím živých herců. Jen ti sem tam vyvedli diváka z krásného obrazu. I z pohledu Čapka jsem nebyl nikterak zklamán. A před paní Červenou smekám.

Milé. Poetika souboru je stále živá. Doufám, že si hostitelé z Dnz vezmou příklad.

Dokonalé. I já mám v sobě hodně nostalgie a před představením bych nevěřil, že to řeknu, ale toto představení bylo lepší než to spirálovské i než brněnské. Hodnocení redakce je dle mě až zaujatě nízké. Viděno 14.11.2010 (Střihavka, Basiková, Toužimský, Noid Bárta, Brzobohatý).

Opravdu jen záblesky divadla. Ale zase na druhou stranu z toho pokus o myšlenku vysledovat šel.

Zklamání. Velice ploché, nudné, předvídatelné a nepřesvědčivé. To opravdu existují diváci, kterým připadá TV jako osudová žena? Opravdu někdo věřil JČ city k Lulu (jeho vrhnutí se na ni bylo zahráno naprosto trapně)? Uff. Jestli je toto směr, kterým se divadlo bude ubírat, tak z toho vážně radost nemám.

Opravdu moc zdařilá inscenace. Silná, charismatická, čistá. Cesty do Mladé Boleslavi ani náhodou nelituji.

Mám pocit, že Jiří Langmajer Höfgena prostě nezvládl i přes svůj nesporný talent a charisma. Možná zahrál některé scény bravůrně, technicky dokonale, ale celkově jeho postava plavala na vodě a ujížděla někam k nebeským výšinám. Byl to kontrast proti civilně hrajícím ostatním hercům a bohužel to spoustě věcí nedalo to správné vyznění. Mohla to být divadelní událost sezóny, ale není. Bohužel.

Cimrmani jsou stálé úžasní. V dnešním Aktu (13.10.10) jasně ukázali, že bylo moc dobře pokračovat i bez LS. Všichni hrají jak o život a tanec manželů Žílových je strhující i přesto, že jejím představitelům je dohromady hodně přes 150 let.

Samotná hra není žádnou hlubokou sondou do dnešní společnosti. Servíruje banální principy, které již byly tisíckrát, a většinou mnohem lépe, popsány a dramatizovány. Divák si musí navíc sám často některé věci násilně domýšlet, místo toho aby ho hra plynule vedla. Představení ND textu ani nic nepřidalo, ani neubralo. Kateřina Winterová byla přesná, bohužel samotná hra ji pro různé ankety trochu diskriminuje.

Nesouhlasím s tím, že se inscenace vymezuje proti inscenaci z Dlouhé. Naopak si myslím, že si z ní bere příklad. To určitě na škodu není. Invence je i tak ve hře dost. K dokonolasti ovšem tento herecky nevyrovnaný soubor hru přinést nemůže. Tady je hlavní převaha souboru z Dlouhé. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem měl chuť z první řady vyskočit a Elišce Bouškové zacpat pusu. A to má postava vypravěče takovou moc. Jinak velice nadstandardní byl určitě Marek Němec a Petr Lněnička. Ostatní průměr. Martina Prášilová spíše podprůměr.

Velmi milé překvapení. Nápaditá scéna, výborné herecké výkony (hlavně Jana Stryková) a hlavně přenesení absurdity a bezvýchodnosti z románu na jeviště. Režisérka se držela striktně Kafky a nevnášela na jeviště samoúčelné výmysly, jak je tomu dnes často zvykem. Pro mě jen škoda v sále přítomného zájezdu z Karlových Var, jehož účastníci mají pocit, že divadlo je od toho, aby se smáli. A tak se smáli neustále. Pětiminutový záchvat smíchu z úředníka ležícího ve velké posteli je trochu mimo mé chápání.

Čekal jsem, že hra půjde více do hloubky. Takhle vyšly některé scény jako samoúčelné, zbytečně roztahané. Obzvláště první půlka šla zkrátit na polovinu. Druhá už pak jela poměrně svižně, ale závěr byl až příliš banální. Oceňuji výkon Pavla Batěka.

Dnes (24.9.10) viděno po letech. Proč si nedat poprvé těch 100%. Když jsem viděl to nadšení pánů Svěráka, Weigela a Čepelky, tak jsem i notoricky známý text hltal jako zamlada..Obzvláště můj oblíbenec, brzy osmdesátník, Weigel mi udělal radost svou vitalitou, schopností improvizovat a hru si náležitě vychutnat každým slovem.

Nevím, zdali to bylo šťastnými vítězi soutěže o vstupenky v hledišti, které zajímalo, jak Kratina zestárnul a jihli nad Vojtou Kotkem nebo mou osobní averzí k Veronice Žilkové (určitě nebyla špatná, ale přeci nejde hrát všechny role stejně), ale hra mi nedržela pohromadě a chybělo vnitřní napětí, náboj, gradace. Některé scény se vlekly, některé byly kořeněny zbytečnými komediálními vložkami. Je to škoda. A ještě jedna poznámka. Gabriela Vránová je fakt příšerná.

Není třeba chodit do divadla pouze na strhující dramata a hlubokomyslné texty. Vždyť život je někdy jednodušší a absurdnější než se zdá. Hra byla zpracována velmi nápaditě, měla atmosféru i povětšinou skvělé herce. Nicméně už by to chtělo potenciál dejvického souboru přeměnit v něco nezapomenutelné. Tato hra atribut nezapomenutelnosti ani náhodou nemá.

Hra bez režijních nápadů, příšerné herecké výkony (za Otto Rošetzkého jsem se styděl), ze kterých sice Hana Seidlová ční, ale i ona svým jednotvárným křečovitým výrazem leze na nervy. Nevím, sice 11 let po premiéře, vysoká procenta, ale mě zklamalo.

Založeno na skvělých hereckých výkonech a silných příbězích obou postav. I to stačí k velkému divadelnímu zážitku, kdy divák nedutá a udrží celých 90 minut pozornost.

Skvěle napsaný kus, který jde do hloubky jednotlivých postav a ne pouze po tématu jako takovém. Pokud k tomu připočtu nenásilné zpracování a neuvěřitelně skvělou Marii Málkovou, je hodnocení hotové, protože ostatní drobné nedostatky jsou v porovnání s celkovým dojmem zanedbatelné. Dlouhý a silný potlesk na závěr toho byl jasným důkazem.

Druhá aktovka lepší první. V Tomáši Turkovi komediální talent přestávám vidět. Svým přehráváním a přílišnou hysterií dojem z první aktovky zkazil.