Profil uživatele

Vorisek

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 10 % (55)
Michal Novák: 10 % (35)
Anežka Kotoučová: 11 % (25)
Jan Pařízek: 11 % (44)
Jiří Landa: 12 % (61)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 19.5.2023)
Krásně vystavěná hra, která některé události československých dějin dvacátého století dostane divákovi pod kůži skvělými hereckými výkony, skvělou scénou i hudbou (píseň Jiřího Bulise mě dostane vždy).
(zadáno: 23.6.2023)
Nečetl jsem, přesto jsem rychle zapadl do atmosféry i vztahů osob na jevišti. Hra nenudila ani vteřinu.

Speciální radost mi udělal výkon Marie Málková.
(zadáno: 13.10.2023)
Neumím si moc představit, jak lépe přiblížit toto Čapkovo dílo mladé generaci, a vyvolat v nich spoustu otázek, ke kterým dnešní doba přímo vybízí.

Hra drží tempo, neruší ani scéna, ani operní vložky, ani záměny pohlaví herců a postav, ani starý bard Donutil.
(zadáno: 23.2.2024)
Představení má takové kouzlo, že člověk jen civí na jeviště s permanentním úsměvem na rtech. Vlastně se špatně popisuje, co ten pozitivní zážitek způsobuje. Asi celý ten příběh divadla Semafor a jejího principála, který už pětašedesátou sezónu udržuje stále stejnou poetiku, humor a lidskou moudrost.
(zadáno: 18.3.2024)
Hra měla skvělé tempo. Druhá polovina mě do dění na jevišti vtáhla více než první a skvěle vyvážila bezstarostnou jízdu hlavních hrdinů v první půlce.

Jakub Burýšek je pro mě zjevení. Jak mohl režisér akceptovat pojetí babičky Janou Břežkovou absolutně nechápu. Její postava byla důležitá a mohla hru posunout ještě o něco výš.
Drobné výhrady by tu byly, ale celkově to do sebe vše hezky zapadlo a dalo smysl. Strašlivý smysl.
Krásně pojaté absurdní drama. Na rozdíl od některých kritik jsem viděl jen málo samoúčelných scén (jen u scény "v bahně" bych oželel nekonečný smích některých dívek v hledišti (i když možná i to je absurdní)). Herci byli vynikající, scéna taktéž. Jediná vada na kráse, a to nikoliv nepodstatná, je fakt, že hra má být o čekání na Godota, o absolutní beznaději. Beznaděj se ale ve mě autorům vzbudit nepovedlo. Takže absurdita ano, čekání na Godota nikoliv.
Druhá aktovka lepší první. V Tomáši Turkovi komediální talent přestávám vidět. Svým přehráváním a přílišnou hysterií dojem z první aktovky zkazil.
(zadáno: 9.9.2010)
Není třeba chodit do divadla pouze na strhující dramata a hlubokomyslné texty. Vždyť život je někdy jednodušší a absurdnější než se zdá. Hra byla zpracována velmi nápaditě, měla atmosféru i povětšinou skvělé herce. Nicméně už by to chtělo potenciál dejvického souboru přeměnit v něco nezapomenutelné. Tato hra atribut nezapomenutelnosti ani náhodou nemá.
(zadáno: 2.10.2010)
Velmi milé překvapení. Nápaditá scéna, výborné herecké výkony (hlavně Jana Stryková) a hlavně přenesení absurdity a bezvýchodnosti z románu na jeviště. Režisérka se držela striktně Kafky a nevnášela na jeviště samoúčelné výmysly, jak je tomu dnes často zvykem. Pro mě jen škoda v sále přítomného zájezdu z Karlových Var, jehož účastníci mají pocit, že divadlo je od toho, aby se smáli. A tak se smáli neustále. Pětiminutový záchvat smíchu z úředníka ležícího ve velké posteli je trochu mimo mé chápání.
(zadáno: 21.10.2010)
Mám pocit, že Jiří Langmajer Höfgena prostě nezvládl i přes svůj nesporný talent a charisma. Možná zahrál některé scény bravůrně, technicky dokonale, ale celkově jeho postava plavala na vodě a ujížděla někam k nebeským výšinám. Byl to kontrast proti civilně hrajícím ostatním hercům a bohužel to spoustě věcí nedalo to správné vyznění. Mohla to být divadelní událost sezóny, ale není. Bohužel.
(zadáno: 15.11.2010)
Milé. Poetika souboru je stále živá. Doufám, že si hostitelé z Dnz vezmou příklad.
(zadáno: 13.1.2011)
Hodnotím hlavně první hru. Téma je silné samo o sobě, samotný text mu ovšem nepřidal (konstatovat historii není umění) a díky tomu, že ani samotná realizace tohoto scénického čtení nepřinesla žádné skvostné nápady, zůstalo to pouze a pouze na popisu hrůz padesátých let. Poté, co jsem kdysi viděl dokument s Hedou Margoliovou-Kovályovou, mi opravdu tento text nic nepřinesl. Režisérka do toho měla jít naplno v plnohodnotné inscenaci, takhle si člověk pouze oprášil některé historické souvislosti.
(zadáno: 23.4.2019)
Na mě až příliš satiry na úkor emocí, ale jinak velmi krásné představení, které potěší děti i dospělé.
(zadáno: 19.11.2022)
Skromné kulisy, Jiří Suchý čtoucí text kdesi ve hvězdách, přesto z představení člověk odchází naprosto naplněn semaforskou poetikou.
(zadáno: 16.6.2023)
Komorně pojatý poměrně silný dramatický příběh se skvělou Evou Hacurovou a Berenikou Mikeschovou.

Nicméně nemohu si pomoci, ale na konci padesátiminutového představení jsem byl trochu divácky nedopečený. Příběh i nápady zkušené režisérky si zasloužily robustnější pojetí.
(zadáno: 6.12.2023)
Nemohl jsem se zbavit potřeby porovnání s Faidrou a oproti ní mi chyběly vyvážené výkony všech herců (tehdejší výkony Dvořákové, Černé, Táborského či Dyka mám dodnes hluboko v sobě). Pavel Neškudla, Marie Poulová či Petra Špalková hráli až příliš civilně a vybočovali z antického étosu, který nastavila výborná Eva Hacurová či dámy z chóru.
V Dlouhé mnoho inscenací herecké výkony povyšují, tady jsem to cítil naopak.
(zadáno: 16.3.2024)
Další hra DD, u které se skvěle bavím, ale tempo hry postupně upadá, a hra pro mě nemá žádnou gradaci, moment překvapení a přesah. Takto si nějak představuji divadelní představení, které nechám vygenerovat AI. Dokonalé herecké výkony (hlavně Jaroslav Plesl a Antonie Formanová), dokonalá hudba, dokonalé pohyby, ale u srdce to nějak nechytne.