Vorisek

Chvílemi dokonalé, chvílemi nudné.

Zklamání.

Ale jo, takovéto pojetí klasiky dává smysl a zvolená koncepce mě hodně bavila (i když je otázkou, zdali zrovna Vinohrady, s věkovým průměrem diváků kolem 60 let, jsou tím vhodným místem pro experimenty (a těch "ach" bylo slyšet během představení vcelku dost)). Nemohu se ovšem ubránit názoru, že největší slabinou celé hry byly herecké výkony. A to nejen ty individuální (pánové Řezáč, Meduna a Holík mi přišli chvílemi hodně tragičtí, Lucie Juřičková se také chvílemi ztrácela), ale hlavně do sebe jednotlivé projevy nezapadaly (paradoxně jsem zde v naprostém rozporu s výše uvedeným hodnocením). A to mi vadilo víc než 80x zopakovaná věta "Du hast mich gefragt".

Hra bez režijních nápadů, příšerné herecké výkony (za Otto Rošetzkého jsem se styděl), ze kterých sice Hana Seidlová ční, ale i ona svým jednotvárným křečovitým výrazem leze na nervy. Nevím, sice 11 let po premiéře, vysoká procenta, ale mě zklamalo.

Nevím, zdali to bylo šťastnými vítězi soutěže o vstupenky v hledišti, které zajímalo, jak Kratina zestárnul a jihli nad Vojtou Kotkem nebo mou osobní averzí k Veronice Žilkové (určitě nebyla špatná, ale přeci nejde hrát všechny role stejně), ale hra mi nedržela pohromadě a chybělo vnitřní napětí, náboj, gradace. Některé scény se vlekly, některé byly kořeněny zbytečnými komediálními vložkami. Je to škoda. A ještě jedna poznámka. Gabriela Vránová je fakt příšerná.

Čekal jsem, že hra půjde více do hloubky. Takhle vyšly některé scény jako samoúčelné, zbytečně roztahané. Obzvláště první půlka šla zkrátit na polovinu. Druhá už pak jela poměrně svižně, ale závěr byl až příliš banální. Oceňuji výkon Pavla Batěka.

Samotná hra není žádnou hlubokou sondou do dnešní společnosti. Servíruje banální principy, které již byly tisíckrát, a většinou mnohem lépe, popsány a dramatizovány. Divák si musí navíc sám často některé věci násilně domýšlet, místo toho aby ho hra plynule vedla. Představení ND textu ani nic nepřidalo, ani neubralo. Kateřina Winterová byla přesná, bohužel samotná hra ji pro různé ankety trochu diskriminuje.

Chvíli mě to bavilo, chvíli jsem se nudil. Celkově mohlo být trochu atmosféričtější. Obzvláště závěr mohl být trochu lépe vystavěn.

Ač teprve šlo teprve o druhou reprízu, hlediště bylo hodně prořídlé, a paradoxně i tento fakt mi pomohl napojit se na temnou a tajemnou atmosféru na jevišti.

Vnímat smysl některých dialogů, či charaktery a motivace postav, jsem se během hry nějak zvlášť nesnažil, vše přišlo postupně samo, a člověk odcházel s mnohem těžší hlavou, než měl na začátku.

65 %.
První půle se trochu vlekla. Výkony Jolany Smyčkové či Tomáše Novotného mi přišly lehce prkenné. Druhá půle a vypointování představení ale nakonec přineslo zajímavý zážitek. Také díky Igorovi Šebovi, který do kabaretu přinesl trochu mraziva.

Kapitolou samou pro sebe je obdiv k výkonu samotného autora. V této hře si naložil poměrně hodně textu a fyzicky náročných scén, a zvládl je skvěle. Vlastně jsem ho dlouho neviděl v takové formě.

Nemám rád přílišnou hysterii na jevišti a zde jí je až nepřirozeně mnoho.

Bohužel většina textů není příliš kvalitní. M. König působil navíc jako průvodce trochu toporně.

Zklamání. Velice ploché, nudné, předvídatelné a nepřesvědčivé. To opravdu existují diváci, kterým připadá TV jako osudová žena? Opravdu někdo věřil JČ city k Lulu (jeho vrhnutí se na ni bylo zahráno naprosto trapně)? Uff. Jestli je toto směr, kterým se divadlo bude ubírat, tak z toho vážně radost nemám.

Opravdu jen záblesky divadla. Ale zase na druhou stranu z toho pokus o myšlenku vysledovat šel.

Přes veškeré proklamace, že Furianti jsou stále aktuální, jsem si potvrdil, že ve své hlavní myšlence možná ano, ale to na moderní, strhující představení nestačí. Představení mi navíc přišlo trochu odfláklé a jen v poslední čtvrtině jsem viděl náznaky nějaké koncepce a vůbec kolektivního divadla, na které jsem v Dlouhé zvyklý. Jinak to byla hodně uřvaná, chvílemi rušivá inscenace na příšerné scéně s minimem invence. I jindy skvělá hudební čísla působila tentokrát unile a nadbytečně. Potěšila mě jen dvojka Bláha, Habršperk.

Hodnotím z pozice "otáčivého nováčka". Překvapilo mě, jak málo "divadla" představení nabídlo. V podstatě jsem si připadal jako při sledování nedělní pohádky ČT.

Zajímavý koncept, který mi nedržel pohromadě. Jednotlivé scénky jen mechanicky plynuly po sobě a většinou byly plytké a nezábavné.

Viděno v Dlouhé v rámci festivalu 13+, kam hra podle mě vůbec nepatří a pro děti, byť pubertální, není vůbec vhodná.

Skutečně mám chuť objednat salónek a pozvat všechny nadšence této hry na večeři, aby mi vysvětlili, čím je ta hra oslovila. Tohle přeci nemůže být směr dobrého divadla. Ani mi tolik nevadí burácivý smích celého divadla při každém sprostém slově, které kdyby bylo nahrazeno nesprostým, tak si všichni zívnou, ale vadila mi naprostá bezobsažnost textu. Naprosto chybělo téma. Takhle po povrchu to ani nestojí za řeč. V dialozích se neustále mluvilo o tom samém. Nápaditá nebyla ani scéna, ani kostýmy, neviděl jsem žádný režijní nápad. Bez obsahu, bez sdělení. (více v článku na blogu)

Očekávání nebyla veliká, za to šok z vlastní realizace ano. Hodnocení redakce nechápu ani s přimhouřením očí. Uff, to bylo něco.