Profil uživatele

Vorisek

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 10 % (55)
Michal Novák: 10 % (35)
Anežka Kotoučová: 11 % (25)
Jan Pařízek: 11 % (44)
Jiří Landa: 12 % (61)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.11.2010)
Dokonalé. I já mám v sobě hodně nostalgie a před představením bych nevěřil, že to řeknu, ale toto představení bylo lepší než to spirálovské i než brněnské. Hodnocení redakce je dle mě až zaujatě nízké. Viděno 14.11.2010 (Střihavka, Basiková, Toužimský, Noid Bárta, Brzobohatý).
(zadáno: 19.1.2024)
Zajímavý koncept, který mi nedržel pohromadě. Jednotlivé scénky jen mechanicky plynuly po sobě a většinou byly plytké a nezábavné.

Viděno v Dlouhé v rámci festivalu 13+, kam hra podle mě vůbec nepatří a pro děti, byť pubertální, není vůbec vhodná.
(zadáno: 16.3.2024)
Další hra DD, u které se skvěle bavím, ale tempo hry postupně upadá, a hra pro mě nemá žádnou gradaci, moment překvapení a přesah. Takto si nějak představuji divadelní představení, které nechám vygenerovat AI. Dokonalé herecké výkony (hlavně Jaroslav Plesl a Antonie Formanová), dokonalá hudba, dokonalé pohyby, ale u srdce to nějak nechytne.
Forma scénického čtení hře prospěla. Větší rozehrání by možná vedlo jen ke zbytečnému parodování tak často omílaného tématu, jakým normalizace je. Takhle vyzněl mnohem více text a to je dobře. HD i zde dokázala jakou Herečkou je.
(zadáno: 22.11.2018)
(zadáno: 27.10.2010)
Zklamání. Velice ploché, nudné, předvídatelné a nepřesvědčivé. To opravdu existují diváci, kterým připadá TV jako osudová žena? Opravdu někdo věřil JČ city k Lulu (jeho vrhnutí se na ni bylo zahráno naprosto trapně)? Uff. Jestli je toto směr, kterým se divadlo bude ubírat, tak z toho vážně radost nemám.
(zadáno: 28.12.2010)
Ale jo, takovéto pojetí klasiky dává smysl a zvolená koncepce mě hodně bavila (i když je otázkou, zdali zrovna Vinohrady, s věkovým průměrem diváků kolem 60 let, jsou tím vhodným místem pro experimenty (a těch "ach" bylo slyšet během představení vcelku dost)). Nemohu se ovšem ubránit názoru, že největší slabinou celé hry byly herecké výkony. A to nejen ty individuální (pánové Řezáč, Meduna a Holík mi přišli chvílemi hodně tragičtí, Lucie Juřičková se také chvílemi ztrácela), ale hlavně do sebe jednotlivé projevy nezapadaly (paradoxně jsem zde v naprostém rozporu s výše uvedeným hodnocením). A to mi vadilo víc než 80x zopakovaná věta "Du hast mich gefragt".
(zadáno: 21.10.2010)
Mám pocit, že Jiří Langmajer Höfgena prostě nezvládl i přes svůj nesporný talent a charisma. Možná zahrál některé scény bravůrně, technicky dokonale, ale celkově jeho postava plavala na vodě a ujížděla někam k nebeským výšinám. Byl to kontrast proti civilně hrajícím ostatním hercům a bohužel to spoustě věcí nedalo to správné vyznění. Mohla to být divadelní událost sezóny, ale není. Bohužel.
(zadáno: 24.3.2024)
Představení se mě dotklo v mnoha detailech, které komunikace mezi Evou a Luďkem přinesla. Možná je to tím, že jsem sám kdysi našel korespondenci svých prarodičů.
Precizně odehrané každé slovo naprosto dokonalým Martinem Fingerem, kterému sekundovaly všechny tři dámy, které přesně věděly jaký typ Evy v každé situaci ztvárňuji.
Představení asi nebude hitem na mnoho sezón, ale pevně věřím, že těch, kterým se zaryje pod kůži, bude hodně.
(zadáno: 9.9.2010)
Není třeba chodit do divadla pouze na strhující dramata a hlubokomyslné texty. Vždyť život je někdy jednodušší a absurdnější než se zdá. Hra byla zpracována velmi nápaditě, měla atmosféru i povětšinou skvělé herce. Nicméně už by to chtělo potenciál dejvického souboru přeměnit v něco nezapomenutelné. Tato hra atribut nezapomenutelnosti ani náhodou nemá.
(zadáno: 17.1.2011)
Přes veškeré proklamace, že Furianti jsou stále aktuální, jsem si potvrdil, že ve své hlavní myšlence možná ano, ale to na moderní, strhující představení nestačí. Představení mi navíc přišlo trochu odfláklé a jen v poslední čtvrtině jsem viděl náznaky nějaké koncepce a vůbec kolektivního divadla, na které jsem v Dlouhé zvyklý. Jinak to byla hodně uřvaná, chvílemi rušivá inscenace na příšerné scéně s minimem invence. I jindy skvělá hudební čísla působila tentokrát unile a nadbytečně. Potěšila mě jen dvojka Bláha, Habršperk.
(zadáno: 23.4.2019)
Na mě až příliš satiry na úkor emocí, ale jinak velmi krásné představení, které potěší děti i dospělé.
(zadáno: 18.3.2024)
Hra měla skvělé tempo. Druhá polovina mě do dění na jevišti vtáhla více než první a skvěle vyvážila bezstarostnou jízdu hlavních hrdinů v první půlce.

Jakub Burýšek je pro mě zjevení. Jak mohl režisér akceptovat pojetí babičky Janou Břežkovou absolutně nechápu. Její postava byla důležitá a mohla hru posunout ještě o něco výš.
(zadáno: 1.10.2010)
Čekal jsem, že hra půjde více do hloubky. Takhle vyšly některé scény jako samoúčelné, zbytečně roztahané. Obzvláště první půlka šla zkrátit na polovinu. Druhá už pak jela poměrně svižně, ale závěr byl až příliš banální. Oceňuji výkon Pavla Batěka.
Skvěle napsaný kus, který jde do hloubky jednotlivých postav a ne pouze po tématu jako takovém. Pokud k tomu připočtu nenásilné zpracování a neuvěřitelně skvělou Marii Málkovou, je hodnocení hotové, protože ostatní drobné nedostatky jsou v porovnání s celkovým dojmem zanedbatelné. Dlouhý a silný potlesk na závěr toho byl jasným důkazem.