Profil uživatele

Vorisek

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 10 % (54)
Michal Novák: 10 % (35)
Anežka Kotoučová: 11 % (25)
Jan Pařízek: 11 % (44)
Jiří Landa: 12 % (61)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  1 2 3
(zadáno: 6.12.2011)
Tak nahý jsem jako divák před herci v divadle ještě nebyl. Úžasně působivé. Hra nejde popsat, musí se prožít. HD hraje opravu fullHD. Marek Němec mi trochu svým útrpným výrazem, který nasadil od první vteřiny hry, vadil, ale zvykl jsem si a musel smeknout i před ním.
(zadáno: 21.2.2024)
65 %.
První půle se trochu vlekla. Výkony Jolany Smyčkové či Tomáše Novotného mi přišly lehce prkenné. Druhá půle a vypointování představení ale nakonec přineslo zajímavý zážitek. Také díky Igorovi Šebovi, který do kabaretu přinesl trochu mraziva.

Kapitolou samou pro sebe je obdiv k výkonu samotného autora. V této hře si naložil poměrně hodně textu a fyzicky náročných scén, a zvládl je skvěle. Vlastně jsem ho dlouho neviděl v takové formě.
(zadáno: 19.5.2023)
Krásně vystavěná hra, která některé události československých dějin dvacátého století dostane divákovi pod kůži skvělými hereckými výkony, skvělou scénou i hudbou (píseň Jiřího Bulise mě dostane vždy).
(zadáno: 27.8.2012)
Hodnotím z pozice "otáčivého nováčka". Překvapilo mě, jak málo "divadla" představení nabídlo. V podstatě jsem si připadal jako při sledování nedělní pohádky ČT.
(zadáno: 13.1.2011)
Hodnotím hlavně první hru. Téma je silné samo o sobě, samotný text mu ovšem nepřidal (konstatovat historii není umění) a díky tomu, že ani samotná realizace tohoto scénického čtení nepřinesla žádné skvostné nápady, zůstalo to pouze a pouze na popisu hrůz padesátých let. Poté, co jsem kdysi viděl dokument s Hedou Margoliovou-Kovályovou, mi opravdu tento text nic nepřinesl. Režisérka do toho měla jít naplno v plnohodnotné inscenaci, takhle si člověk pouze oprášil některé historické souvislosti.
Chvílemi dokonalé, chvílemi nudné.
(zadáno: 23.2.2024)
Představení má takové kouzlo, že člověk jen civí na jeviště s permanentním úsměvem na rtech. Vlastně se špatně popisuje, co ten pozitivní zážitek způsobuje. Asi celý ten příběh divadla Semafor a jejího principála, který už pětašedesátou sezónu udržuje stále stejnou poetiku, humor a lidskou moudrost.
(zadáno: 16.6.2023)
Komorně pojatý poměrně silný dramatický příběh se skvělou Evou Hacurovou a Berenikou Mikeschovou.

Nicméně nemohu si pomoci, ale na konci padesátiminutového představení jsem byl trochu divácky nedopečený. Příběh i nápady zkušené režisérky si zasloužily robustnější pojetí.
Takhle by mělo vypadat představení činohry Národního divadla. Kateřina Burianová vskutku báječná, Miluše Šplechtová snad ještě báječnější.
(zadáno: 13.6.2012)
Opravdu téměř dokonale zpracovaná Tramvaj.
Drobné výhrady by tu byly, ale celkově to do sebe vše hezky zapadlo a dalo smysl. Strašlivý smysl.
(zadáno: 23.9.2010)
Nevím, zdali to bylo šťastnými vítězi soutěže o vstupenky v hledišti, které zajímalo, jak Kratina zestárnul a jihli nad Vojtou Kotkem nebo mou osobní averzí k Veronice Žilkové (určitě nebyla špatná, ale přeci nejde hrát všechny role stejně), ale hra mi nedržela pohromadě a chybělo vnitřní napětí, náboj, gradace. Některé scény se vlekly, některé byly kořeněny zbytečnými komediálními vložkami. Je to škoda. A ještě jedna poznámka. Gabriela Vránová je fakt příšerná.
(zadáno: 3.11.2012)
Skutečně mám chuť objednat salónek a pozvat všechny nadšence této hry na večeři, aby mi vysvětlili, čím je ta hra oslovila. Tohle přeci nemůže být směr dobrého divadla. Ani mi tolik nevadí burácivý smích celého divadla při každém sprostém slově, které kdyby bylo nahrazeno nesprostým, tak si všichni zívnou, ale vadila mi naprostá bezobsažnost textu. Naprosto chybělo téma. Takhle po povrchu to ani nestojí za řeč. V dialozích se neustále mluvilo o tom samém. Nápaditá nebyla ani scéna, ani kostýmy, neviděl jsem žádný režijní nápad. Bez obsahu, bez sdělení. (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.11.2010)
Opravdu jen záblesky divadla. Ale zase na druhou stranu z toho pokus o myšlenku vysledovat šel.
(zadáno: 4.12.2023)
Ač teprve šlo teprve o druhou reprízu, hlediště bylo hodně prořídlé, a paradoxně i tento fakt mi pomohl napojit se na temnou a tajemnou atmosféru na jevišti.

Vnímat smysl některých dialogů, či charaktery a motivace postav, jsem se během hry nějak zvlášť nesnažil, vše přišlo postupně samo, a člověk odcházel s mnohem těžší hlavou, než měl na začátku.
(zadáno: 3.12.2010)
Nechápu nízkohodnotiče. Cožpak se hraje na našich scénách někde lepší divadlo? Připadal jsem si jak na divadle, které stvořil dokonalý stroj, hraném prostřednictvím živých herců. Jen ti sem tam vyvedli diváka z krásného obrazu. I z pohledu Čapka jsem nebyl nikterak zklamán. A před paní Červenou smekám.
(zadáno: 2.10.2010)
Velmi milé překvapení. Nápaditá scéna, výborné herecké výkony (hlavně Jana Stryková) a hlavně přenesení absurdity a bezvýchodnosti z románu na jeviště. Režisérka se držela striktně Kafky a nevnášela na jeviště samoúčelné výmysly, jak je tomu dnes často zvykem. Pro mě jen škoda v sále přítomného zájezdu z Karlových Var, jehož účastníci mají pocit, že divadlo je od toho, aby se smáli. A tak se smáli neustále. Pětiminutový záchvat smíchu z úředníka ležícího ve velké posteli je trochu mimo mé chápání.
(zadáno: 24.9.2010)
Dnes (24.9.10) viděno po letech. Proč si nedat poprvé těch 100%. Když jsem viděl to nadšení pánů Svěráka, Weigela a Čepelky, tak jsem i notoricky známý text hltal jako zamlada..Obzvláště můj oblíbenec, brzy osmdesátník, Weigel mi udělal radost svou vitalitou, schopností improvizovat a hru si náležitě vychutnat každým slovem.
(zadáno: 23.6.2023)
Nečetl jsem, přesto jsem rychle zapadl do atmosféry i vztahů osob na jevišti. Hra nenudila ani vteřinu.

Speciální radost mi udělal výkon Marie Málková.
Dlouho mi to představení utíkalo a jsem rád, že neuteklo.
(zadáno: 15.11.2010)
Milé. Poetika souboru je stále živá. Doufám, že si hostitelé z Dnz vezmou příklad.
<<  <  1 2 3