Vladimír Rogalewicz

Scénicky a výtvarně velmi efektní inscenace - řešení většiny scén je neotřelé, zajímavé a zábavné. Kromě toho je nutné vyzdvihnout skvělou souhru celého ansámblu a výrazné představení nejmladších členů souboru. Nicméně zpracování ve mně nevyvolalo naprosto žádné emoce, je to trochu jako učebnice napoleonských válek.

Hana Burešová se Štěpánem Otčenáškem stále tvoří v Dlouhé skvělá představení, každé další je skutečnou událostí. Zítřek se nekoná je dramaturgický objev, který silně rezonuje ve společnosti rozdělené přístupem ke covidové pandemii. Paralela života v Messině těsně před zničujícím zemětřesením o Vánocích 1908 a současným stavem naší nárokové a zpovykané společnosti nám nastavuje nelichotivé zrcadlo. Znamenitá scéna, hudba a režie jen podtrhují skvělé herce. (Vedle zkušenějších kolegů se prosadily i Zuzana Stavná a Berenika Anna Mikeschová alternující v rolích Liny a Celestiny.)

Dramatizace zdůrazňuje spíš náladu a obecnou situaci než konkrétní děj z románu. Punková inscenace, která vychází z minimalistické scénografie, o to víc se ale spoléhá na výsostný kolektivní herecký projev.

Představení vykazuje všechny znaky ostatních ibsenovských projektů dvojice Nebeský-Trmíková. Množství místy superrealistických, místy naopak surrealistických prvků v součtu hluboce působí. Text oholený na dřeň. Bylo zajímavé podívat se do kláštera sv. Gabriela, ale výběr lokality nebyl tentokrát tak výrazným stylotvorným prvkem. To spíš scéna, hudba a jako vždy ulítlé kostýmy.

Poctivá inscenace,která předvádí muzikál jako živé dobré divadlo a nikoli jen jako dobře namazaný stroj.Velkou zásluhu na úspěšné inscenaci má skvělá živá hudba pod vedením Jakuba Šafra.Oproti jiným inscenacím je tato mnohem více dryáčnická a vulgární.Takový je německý kabaret, ale zde to pro mne bylo za hranicí únosnosti (zejména pojetí role kabaretiéra,i když Karel Heřmánek byl herecky skvělý; kritika jde spíše za režisérem).Přidaná závěrečná scéna s popravami v Kit Kat Klubu je zbytečně doslovná a spíše rušivá.Skvělá Rozálie Havelková jako Sally,jako zpěvačka dozrála,a také Filip Kaňkovský.

Cenný pohled na tu část naší poválečné historie, která stále ještě čeká na obecné přijetí. Silný příběh a působivá literární předloha jsou zajímavě scénicky pojaté, místy statické a popisné, jindy nabité emocemi. Všech jedenáct hereček tvoří vyrovnaný skvělý ansábl. První polovina je skvělá, druhá polovina se pokouší přemostit dlouhé časové období a dovyprávět příběh, což částečně vede k povrchní ilustrativnosti. Vhodnější by určitě bylo zdramatizovat pouze část románu popisující okupaci a bezprostředně navazující období.

Tentokrát není příběh tak objevný,a také Dianiškův text určený pro liberecké maloměstské publikum je výrazně krotší,než jak tomu bývá v jeho mateřském Divadle Pod Palmovkou.První polovina lepší,druhá by si zasloužila zásah dramaturga (nebo jiného režiséra,než autora).Naprosto skvělé herecky.Vedle Veroniky Korytářové,která se na večer doslova převtělí ve Vlastu Buriana (bez pitvoření a přehrávání),je obdivuhodný výkon i zbylých pěti herců,kteří dokázali pokrýt několik desítek postav,měnit se z jedné v druhou během okamžiku a být ve všech uvěřitelní.Hodnotil bych 70 body,ale paní Korytářová si zaslouží těch +10!(Praha,Švandovo divadlo,8.6.2022)

Esence dekadence. V Argentině možná působí jinak. V Praze navíc může být stydlivější (či lehce puritánský) divák trochu zaražen. To je ale problém libreta. Jako představení je inscenace dokonalá, znamenitý živý orchestr, znamenitá režie, scénografie, choreografie, mnoho neotřelých nápadů. Skvělé zapojení činoherců mezi tanečníky, a navrch úžasná Kateřina Marie Fialová. Velice působivé představení, které rozhodně stojí za vidění. Nicméně zase forma zvítězila nad obsahem.

Naprosto nekorektní inscenace, která výrazně překračuje běžné meze slušnosti. Když je ale ještě více překračují zobrazovaní jedinci, je to oprávněné. Myslel jsem, že jdu na komedii. Jakub Čermák mě rychle vyvedl z omylu. Asi všichni v publiku jsme byli zaskočeni, jak trefně a ostře pojmenovává některé souvislosti spojené s osobou našeho současného prezidenta a jeho nejbližšího okolí.Nejlepší jsou však obecnější části, popis léčeben dlouhodobě nemocných i směšnosti starců, kteří neumí včas odejít do ústraní.Bezchybná a fenomenální je zejména Zuzana Bydžovská v roli prezidenta, která nikde nesklouzne ke karikatuře.Angažované divadlo,jak má být.

Na Činoherní klub netradičně tradiční inscenace. Tennessee Williams uměl velice dobře vyjádřit dusno v rodinných (partnerských, mezilidských) vztazích. Archetypy jednání, které popsal, jsou stále aktuální. V inscenaci ČK se režisérovi i všem hercům podařilo najít inscenační klíč. Velice vyrovnaná nadprůměrná inscenace.

V Brně se podařila skvělá dramatizace velice silného příběhu. Vedle citlivé režie stojí za zmínku působivá a funkční scéna.

Zajímavý projekt, burcující diváka, aby přemýšlel, co z české poezie zná. Rozhodně nejsurrealističtější divadlo, jaké jsem kdy viděl. Přesto zajímavé, zábavné.

Celkově spíš koncert OPSO než divadlo. Nicméně němé taneční skeče v první polovině jsou skvělé. Dnes ve třetí adventní neděli to bylo navíc vítané oživení uprostřed koled.

Petr Zelenka napsal další skvělou, dobře vystavěnou hru, která je navíc velice přitažlivá zobrazením prostředí bulvární redakce (přistihl jsem se, že mě chvílemi víc zaujalo, jak to Zelenka dobře napsal, než vlastní hra). První polovina je skvělá, ve druhé tomu postupně trochu padá řemen. Velkou roli hrají obrovské panely, které ohraničují hrací prostor; tím, co zobrazují, dobře ilustrují či jindy posouvají nebo dokonce doplňují děj (bravo scénograf Nikola Tempír). Na mém vysokém hodnocení se nejvíce podílejí znamenití Jaroslav Plesl, Elizaveta Maximová, ostatní herci však za nimi zaostali poněkud plochými výkony.

Velice emotivní. Místy však příliš doslovné, na mnoha místech naopak víceméně nesrozumitelné (např. proč kůň?). Nicméně výsledek je velmi působivý. Po doznění potlesku publikum zůstalo sedět a nikomu se nechtělo vstávat a jít pro kabáty. Skvělá hudba, jako vždy skvělý zpěv Markéty Cukrové (tentokrát ve velmi ztišené poloze), velkým překvapením byla Tereza Šlosárková. Krásná je hudba Slavomíra Hořínka, velice citlivě podaná Orchestrem BERG vedeným Petrem Vrábelem. Po Sternenhochovi na Nové scéně další kus výrazně vzdorující zařazení do škatulek (opera? tanec? činohra? Gesamtkunst?) Bravo! Doporučuji!

Neobvyklý tvar hry, která přináší spoustu motivů, pro mne zejména sžíravou kritiku rakousko-uherského pokrytectví. Ve výsledku je hra velice srozumitelná a působivá. Soustředěný herecký výkon. (Archa, Praha, 20.5.2023)

Skvělý tip na letní večer na Novém světě. Bravurní herectví celé trojice a funkční a nenudící režie. Jen ta hra je při zpětném zamyšlení docela řídká. Během představení to ale nevnímáte a téměř tři hodiny uběhnou strašně rychle.

Tři nesourodé části.První část je vědomě šokující,založená na světě,myšlení i nekultivované mluvě dnešní generace iPhonů,facebooku a youtuberů.Překvapivě dobře to drží pohromadě a baví.Druhá část je vlastní Sofoklovo drama.Je drasticky,ale umně ohlodáno na kost,ale předvedeno s obrovskou mírou invence a režijního i hereckého umu.Inscenaci skvěle slouží hudba Ivana Achera.Taneční epilog jakoby k předchozímu nepatřil.Nutno říct,že inscenátoři neberou ohled na publikum,které nechávají dvě a půl hodiny sedět bez přestávky na nepohodlných lavicích,z nichž není úniku.Možná i proto třetí část v zásadě nudí a výrazně snižuje dojem z celého večera.

Jako vždy od Cabaretu Calembour příjemná inteligentní zábava, potěší, ale nepřináší nic nového. Nicméně mezi zatím pěti pořady patří tento k těm nejzdařilejším.

Svěží úlet. Cesta Praha hl. n. - Ústí nad Labem hl.n. postupně ubíhá za okny jídelního vozu, v němž se střídají nejrůznější skvěle odpozorované postavičky a divák přitom může obdivovat i ubíhající krajinu. Scénář zahrnuje velikou škálu nápadů od notoricky známých vtípků až po poměrně závažné komentáře. To vše je dokonale provedené. Ta inscenace nemá slabé místo, vše je téměř dokonalé: režie, herci a herečky, scéna, tempo; 85minutová cesta do Ústí uběhne velice rychle. Sen každého šotouše! (MDP-Divadlo Komedie, Praha, 2.12.2023)

Monodrama proměnlivých kvalit v podání skvělého Ivana Řezáče.

Jiří Š. Hájek pojal inscenaci v Kladenském divadle hlavně jako grotesku, které je podřízeno úplně všechno. Ale linie citující mnohá britská a skotská klišé nezůstává zkrátka, i když oproti úspěšné inscenaci Dejvického divadla je přeci jen upozaděna. Naopak skvělé je rozehrání kusu v celém prostoru podkrovní malé scény, a to včetně bezešvých přechodů do "zákulisních" pokynů, převlékání a komentářů. Žánr grotesky znamenitě zvládají všichni čtyři herci, za mne zejména L. Zbranková a L. Vykus, možná však jen proto, že mají o něco větší prostor.

Poněkud nostalgické reminiscence Rozálie Havelkové na její roční působení v cirkuse. Rozáliiny autorské písně jsou doplněny milými klaunskými mikrovýstupy. Vzhledem ke krátké stopáži nestačí začít nudit a rozhodně vám vykouzlí úsměv na tváři. Podtrhuji poslední větu hodnocení Kristiny Kurcové.

Viz hodnocení Heleny Grégrové.
Bravo! Doporučuji!

Zapomenutelná hra, nicméně skvěle podaná, zábavná. Herecké souhře vévodí Jakub Burýšek a Jana Břežková (ta je naprosto autentická a uvěřitelná, bravo!), ale i tři přítelkyně jsou opravdu moc dobré. Dobrá inscenace, režie dokázala poměrně statickou hru rozpohybovat a ozvláštnit, takže přes svou délku nenudí. A téma gaye, který těžko hledá partnera a zažívá stejné trapasy, které jsme zažívali i my, ale s opačným pohlavím, je aktuální a dobře podané (vzpomínal jsem na skvělé představení Homo 40 Daniely Špinar - totéž téma, jen jinak uchopené).