Vladimír Rogalewicz

Studené, intelektuálně vykalkulované, formálně dokonalé, ale naprosto odosobněné, odtažité představení. Přesně vystihuje určitou (velikou) skupinu německých intelektuálů. Tolik k dramatizaci. Pokud chtěl režisér postihnout právě toto, povedlo se. Mne to nechává chladným. Jinak ovšem režie hýří spoustou zajímavých (a fungujících) nápadů, herci plní požadavky režie na víc než 100 % (kolektivně, nikdo není slabší) a Marek Cpin vykouzlil dokonalou scénu (funkcionalistický interiér). (Archa, Praha, 15.4.2012)

Divadlo žije! Bravo! (Archa, Praha, 13.4.2012)

Koncentrát zla. Dramatizace s minimem slov. Jan Mikulášek jakoby režíroval toto představení pro sebe a nezajímal se, co tomu řekne publikum. To je ovšem fascinované úžasnou hereckou akcí, která slouží jedinému účelu. Znamenití Sylvie Krupanská a Tomáš Dastlík, i ostatní byli velmi dobří. Nicméně opět platí, že divák má problém se s postavami ztotožnit, nechat se vtáhnout do děje; vše sleduje jakoby zvenku: odtud těch minus 10%. (Divadlo v Celetné, Praha, 3.4.2012)

Morávkova režie překvapivě funguje i na Vinohradech, kombinace zcivilněného textu a vizuálně bohaté barvité inscenace je vyloženě zajímavá. Plytká hudba s dvěma nebo třemi světlými okamžiky; Xindl X zjevně na tak velkou plochu nestačil. Skvěle zahrané Martinem Stropnickým, avšak ani Dagmar Havlové, ani Martinu Krausovi jsem jejich role nedokázal uvěřit. A na závěr se nedostavilo dojetí - je otázka, zda by překlad Jaroslava Vrchlického nakonec nebyl působivější. Představení balancuje na hraně pop-kultury,ale rozhodně nepřekračuje mez dobrého vkusu.

Mimořádně dobře napsaná hra, dosud jedna z nejlepších konfrontujících nás s nedávnou minulostí. Bohužel přílišný respekt před autorem (byť v tomto personálním složení pochopitelný) nedovolil dvojici dramaturgyně-režisér zbavit se zbytečného balastu (ostatně podobně, jako se to stalo Petru Zelenkovi v Ohrožených druzích). Výsledkem je zbytečně upovídaný tvar s neostrými konturami. Jen zpola zaplněné hlediště bylo hrou zjevně dost zaskočené.

Solidní, ale ničím výjimečná inscenace. Od Petra Zelenky podvědomě čekáme víc. Hře by prospěl zásah dramaturga (škrtat! škrtat!) a jiného režiséra, který by pietne neuchovával každý přihlouplý nápad dramatika.

Nápaditý scénář - hrát 90 minut pouze o obsahu teorie relativity a ještě tak, aby byla NÁZORNĚ a správně vysvětlena, je obdivuhodné. Pevný tvar, který graduje a vede k vyvrcholení. Náročné herecké etudy, které se stále opakují s malými obměnami, zvládli herci výborně. Těch 10 bodů je sraženo za roli Cyrila Drozdy - mě se nelíbil, karikatura (a nic jiného to nebylo) do té hry nepatřila. (Archa, Praha, 18.2.2012)

Chtělo by se napsat šmíra. Tak jednoduché to ale není - nejen skvělá Barbora Poláková, ale i někteří další herci (Vydra, Racek, Frej) byli v zásadě dobří. Vše ale naprosto shodila režie, která představení posunula někam do nejnižších pater novácké zábavy, i řešení scény, které je horší než na amatérských scénách. Přitažlivost Allenových filmů je mj. v tom, že nikdy nepřekročí hranici dobrého vkusu. To se na Vinohradech nepodařilo.

Dokonalé představení, kde všechno do sebe zapadá a esteticky ladí - moderní scéna, funkční hudba, vynalézavé kostýmy, herecké výkony (nejen hlavní duo - všichni, s výjimkou přehrávajícího Martina Matějky) a hlavně zdánlivě jednoduchá, ale o to rafinovanější režie. K nejvyššímu hodnocení chybí, že tento typ her není můj šálek kávy - nevtáhnou mě do děje, ale dívám se na ně se zvědavostí jakoby zvenčí. A za zmínku určitě stojí pěkný moderní překlad.

Výtvarné dílo, kde mají stejnou roli vysoce stylizovaná (znamenitá) herecká akce, scenografie, kostymy, hudba, rezie. Milovniky Shakespeara zaskoci minimum textu - hra vsak ze sveho (temneho) vyzneni nic neztraci, naopak ziskava nove dimenze. Uzasny "Gesamtkunst".

S touto hrou se míjím už na úrovni výchozího textu. Tentokrát mi přišla průměrná i Mikuláškova režie a výkony herců. Na představení jsem se nudil. Zajímavé kostýmy (úžasné sladění zejména ženských postav včetně výběru bot!).

Na tom představení je nejzajímavější obsazení herců typově jinak, než jsme v Dlouhé zvyklí, a to velice úspěšně (J. Vondráček, všechny tři sestry, P. Tesař). První polovina povedená, druhá polovina (přes výrazné krácení a snad přeskládání děje) působila mimořádně zdlouhavě a neuspořádaně a skončila do ztracena. Velké plus za fotografii 3 sester na obálce programu.

Úžasná režie, neobyčejně sugestivni řešení prostoru, skvěle zvolená hudba, nevídaný světelný design, a nad tím ční výkony herců, na které si člověk může ve vypjatých scénách doslova sáhnout. To vše ve službách podprůměrného textu, tříhodinového pitvání pocitů, prázdného filozofování. Dramaturgický omyl.

Vše už naprosto přesně popsal Sonic. Přidávám se. (Psáno podle TV záznamu.)

Apoteoza Janáčkovy hudby. Vše ostatní hudbě slouží, takže si člověk téměř nevšimne, jak dokonalý je text, režie, kolektivní herecký výkon. Žhavý kandidát na nejlepší inscenaci roku. (Archa, Praha, 10.12.2011)

Projekt, který nevyužil své možnosti, přestože je herecky a režijně téměř dokonalý. Ovšem je-li jeho jedinou zprávou, že existuje romská otázka, kterou je těžké řešit, je to už dneska málo. Taková doba už je za námi. Očekával jsem alespoň pokus o pojmenování důvodů nebo nastínění nějaké možnosti (parciálního) řešení, nebo... prostě trochu skutečnosti, nikoli jen marketing. Nutno ještě dodat: díky za zpřístupnění (a dobré využití) dalšího zajímavého prostoru.

Inscenace scénou, útržkovitostí textu i režií odkazuje k představení Murx den Europäer! Christophera Marthalera. Na rozdíl od něj však chybí charizma, které tehdy před 18 lety diváky pohltilo. Hru jsem sledoval jakoby z povzdálí s pocitem "tak ukažte, co ještě vymyslíte". Režie, scéna, herecké výkony, hudba, vše je zdánlivě bez chyby - problém je v textu. Představení jen místy zajiskří, často však nudí, když zbytečně popisně předkládá známá fakta. Jan Mikulášek udělal mnohem lepší představení! (Představení v Praze na Nové scéně.)

Průměrná hra, na kterou by člověk nejspíš rychle zapomněl. Výborná režie a znamenitá souhra všech herců, kteří si to zjevně užívají, z představení udělaly nezapomenutelný zážitek. (Hra určitě zraje - dnes byla první polovina výrazně lepší, než pokerová partie v druhé.) Doporučuju!

Minimální obsah - úžasná atmosféra. Znamenitě dotažené herecky, režijní nápad s měnícím se výřezem scény nemá chybu. Výborný živý hudební doprovod. Doporučuju!

Hra není příliš objevná, ale pobaví. Hodnocení díky oběma protagonistům, kteří z toho díky soustředěnému a překvapivě ukázněnému projevu udělali herecký koncert. Poznámka na závěr: překlad místy zbytečně tlačí na pilu.

Čekal jsem přímočarou agitku. Milé překvapení: příběh je rafinovanější. Postavy jsou přesto černobílé a vývoj děje předvídatelný. Divák nemusí (a ani snad nemá) přemýšlet. Má si pouze vybrat stranu a inscenátoři mu jasně řeknou, kterou. Jinak herci hrají jako o život a řada scén má i zajímavé jevištní ztvárnění. Od divadla ale čekám víc intelektuální potravy než jen stránku z učebnice vlastivědy.

Znamenitě zahrané, na maličké komorní scéně velice intimní. První polovina (120 minut!) přináší stále nové a nové překvapivé motivy. Divák je držen v napětí, jak se bude hra dále vyvíjet a kam se příběh bude ubírat. Druhá polovina výrazně slabší, hra ztrácí jakýkoli půdorys a končí do ztracena (marně jsem čekal na to překvapení). Celkový dojem: tři (V.Kotek jakoby zmizel) vyšinuté charaktery, snůška perverzit, nahozené motivy se nepropojí. Výplod ujetého grafomana. Škoda času.