Vladimír Rogalewicz

Znamenitě zahrané, na maličké komorní scéně velice intimní. První polovina (120 minut!) přináší stále nové a nové překvapivé motivy. Divák je držen v napětí, jak se bude hra dále vyvíjet a kam se příběh bude ubírat. Druhá polovina výrazně slabší, hra ztrácí jakýkoli půdorys a končí do ztracena (marně jsem čekal na to překvapení). Celkový dojem: tři (V.Kotek jakoby zmizel) vyšinuté charaktery, snůška perverzit, nahozené motivy se nepropojí. Výplod ujetého grafomana. Škoda času.

S touto hrou se míjím už na úrovni výchozího textu. Tentokrát mi přišla průměrná i Mikuláškova režie a výkony herců. Na představení jsem se nudil. Zajímavé kostýmy (úžasné sladění zejména ženských postav včetně výběru bot!).

Představení mě neoslovilo, sledoval jsem ho jakoby zvenku, bez jakýchkoli emocí. Řada zajímavých režijních nápadů, dobře zvládnutá úprava textu, nadprůměrné herecké výkony. Překvapilo mě zcela prázdné jeviště. Celkově to spíš vypadá jako studentská etuda (i když devadesátiminutová!) než jako plnohodnotné představení.

Lze jen obdivovat neuvěřitelný gejzír výtvarných nápadů dvojice Petrželková-Labajová. Na rozdíl od Tichého Tarzana se však tentokrát nesložily do přesvědčivého výsledného tvaru, a to navzdory znamenitým a jako vždy bezchybným hercům DPB. Představení mě nepřesvědčilo a v druhé polovině už výslovně nudilo. Jiří Havelka přečetl předlohu mnohem lépe. (Divadlo v Celetné, Praha, 18.4.2013)

Nepříliš povedená dramatizace. bez znalosti předlohy se divák ztrácí, pointa je pak zcela nečitelná. Obdivuhodná energie a nasazení celého souboru nepřináší žádné poselství (pokud jím není apoteóza násilí). (Divadlo v Celetné, Praha, 30.10.2014)

Takhle se hrálo divadlo naposledy snad za Václava Tháma - plné přehrávání a trapného pitvoření. Jestli je toto skutečně to nejlepší, co Fidlovačka nabízí, pak je nejvyšší čas, aby divadlo získal jiný soubor s vyššími ambicemi. (Nemohu nesrovnávat se Špinarovým Nočním motýlem - inscenační tým by se měl rozjet do Kladna, aby viděl, že starý film jde na pódium převést zajímavě, rafinovaně a přitom zábavně.)

Velmi nepovedená dramatizace: bez detailního studia knihy těsně před představením je dějová linka nesrozumitelná. Rušivé aktualizace, nefunkční nahota. Jak píše Hana Rubišarová, herci podávají silné, mnohdy až expresivní, herecké výkony. Ty však slouží zvrhlým představám režiséra. (Divadlo v Dlouhé, Praha, 21.11.2016. Nedá mi to, abych zde nezmínil znamenitou inscenaci Hany Burešová v tomto divadle; dnes se bohužel zázrak nekonal.)

Především se nejedná o představení pro celou rodinu, ale o prostičkou pohádku pro děti od 4 do (maximálně) 8 let. Symbolika, poetika a hloubka Maeterlinckova textu totálně vymizely. Není mi jasné, proč si někteří tvůrci myslí, že se v představení pro děti musí všichni pitvořit a kopat se do zadků. Celé představení vypadá jako produkt té spotřební společnosti, kterou v jednu chvíli kritizuje. Velice dobré obsazení, bohužel nevyužité (nebo spíš zneužité), a kvalitní živá hudba, nevyváží dramaturgické a režijní selhání.

Nedokážu odlišit předlohu od zpracování. Not my cup of tea. Místy zbytečně dekadentní. Pokud to do přestávky nese výrazné poselství, část po přestávce jako by byla z jiné hry.

S hodnocením mám problém. Inscenace zachází příliš daleko do oblasti kýče a lidové zábavy. Je to jenom parodie? Uvědomuju si ale, že neznám tu kulturu, na níž je tato incenace postavena, chybí mi kontext. Bohužel ale ani netoužím tu mezeru zacelit, v tomto případě rád zůstanu v nevědomosti. Vnímám a hodnotím pozitivně, že inscenace trefně paroduje znevěrohodnění všeho, tedy fenomén, s kterým se v současnosti všude setkáváme. Stačí to ale?

Soubor se s absurdní předlohou minul.

Nemohu objektivně hodnotit. Absolutně mimo můj vkus. Ryzí punk. Ale uvědomuju si, že jsem se nenudil. (Live stream, 30.3.2020)

Zapomenutelné představení. Nezajímavé tuctové libreto, hudba bez nápadu, krkolomné texty písní, kýčovitá produkce. (online přenos ze streamu, 18.4.2020)

Mezi množstvím podbízivých, prvoplánových a doslovných her se DnV rozhodlo ukázat, že umí nastudovat i kousek s mnohem většími ambicemi. Bohužel se v této inscenaci nepovedlo vůbec nic, přes zjevnou snahu většiny zúčastněných. V posledním dějství scénu sice rozzáří příchod paní Konvalinkové, ale výsledek se už zachránit nedaří. Vznikly bohužel dvě hodiny naprosto beztvaré a nezajímavé nudy. Kladu si otázku, zda nebyla chybou již volba verze Viktora Dyka... (Záznam ze streamu, 6.5.2020)

Tak tohle se nepovedlo. Ten muzikál zjevně vznikl bez špetky inspirace, jen pro odškrtnutí další položky na seznamu. Nepůvodní, ničím nepřekvapivý, stokrát vyvařený čajíček. Ani inscenace tomu nepomohla - je to spíš kýč než umění (i když se Vinnetou a Nšoči snažili). (Záznam ze streamu, 18.5.2020)

Imaginativní. Invenční použití zpětného projektoru. S minimem prostředků vytvořena snová atmosféra. Nicméně ve výsledku nudné, asi zajímavější pro herce než pro publikum. (Záznam ze streamu, 20.5.2020)

Pohled roku 2020 (a ještě ze záznamu) je nefér. V roce 1989 to mohlo působit odvážně. V roce 2010 už to jistojistě byla šmíra a kýč na druhou. Překvapivě nejsvěžeji působí aktualizace z doby inscenace. Jiří Žáček se v tom naprosto ztrácí, hudba působí nepůvodně a neinvenčně (tím nemám na mysli mnohé citace, ale Mertův vlastní vklad), režie umocnila nudu. 40 % je zde vlastně dobré hodnocení (nejvíce za mikrostudie jednotlivých ptáků). (Ze záznamu.)

Téma hry je z mého pohledu nezajímavé, nudné a hodně ujeté. Může to být generační pohled, ale pro mne je naprosto pokleslé a vzdálené realitě. S tímto pocitem jsem pak jen těžko viděl to, co ostatní hodnotí vysoce pozitivně - herecké výkony i režijní pojetí. Možná jsem neviděl nějakou hlubší rovinu, ale pro mne to představovalo pokleslou zábavu mládeže. (Ze záznamu.)

Spousta nápadů, udělátek, vychytávek, ale vše je jaksi samoúčelné, přeintelektualizované. Výsledkem je nuda. Představení pro ty, kdo si hrají, nikoli pro ty, kdo se dívají. (Ze záznamu.)