Vladimír Rogalewicz

Divadlo malých forem pokračuje - zcela originálním souborem. Velice příjemný večer, i když při znalosti předchozích představení ničím nepřekvapí. Mám je všechny rád!

Zvláštní-obvykle kritizuji převahu formy nad obsahem.Zde si však mé vysoké hodnocení vysloužila forma: dokonalá režie, zvládnutí prostoru (úvodní a závěrečná scéna!), světelný design, kostýmy (nepodbízivé, ale mimořádně povedené!), scéna i herecké výkony (znamenitá K.Winterová, jako vždy znamenitý K.Dobrý - škoda, že se s ním nesetkáváme častěji) byly na 100%.Děj:zoufalá nuda.Hra nemá potenciál pro 21. století.A samostatnou kapitolou je překlad M.Hilského.Jeho předvádění se, na úkor autora a nejen v této hře, je k nepřežití. (Např. překlad J.Joska v Divadle Na zábradlí byl mnohem působivější.)

Jako zájezdové představení vysoce nadprůměrné. Baví nenáročné publikum, a přitom by slušelo i ledaskterému serióznímu divadlu. Školní prostředí nezklame; všichni jsme chodili do školy, a tak všichni pedagogice báječně rozumíme a umíme poradit! Toto představení nastavuje zrcadlo jak rodičům, tak pedagogům.

Strhující příběh, ale režijně pojatý jako sitcom se silně přehrávanými charaktery. Zbytečně ukřičené. (Záznam ze streamu, 21.4.2020)

Úžasný překlad (pro mě neznámé) Olgy Bártové. Výborná inscenace i všechny herecké kreace. Přesto zůstává pochybnost. Zatímco vykreslení prostředí v první půlce není co vytknout, pseudointelektuální moralizování po přestávce zavání kýčem. A v publiku sedělo jiné obecenstvo, než na jaké jsem z divadel typu Dejvického zvyklý, obecenstvo jiného typu divadel. Toto obecenstvo hltalo lascivní vtípky a bavilo se prvoplánovou estrádou, zatímco druhá a třetí vrstva mu zůstala skrytá a nastavené zrcadlo pro něj zůstalo slepé. Bylo skutečně hlavním záměrem pobavit takové obecenstvo?

Kde zůstal autor Krásky z Leenane a Osiřelého západu? Slabá hra, sled nepříliš souvisejících scén posouvá hru k závěru bez katarze. Režie i představitelé hlavních rolí na slušné úrovni, ale hru nezachránili.

Funguje to, Martin Čičvák napsal zábavný text, který udrží divákovu pozornost. O super souhře hereček zde již bylo napsáno mnoho (dnes, resp. v současnosti v kombinaci Skopalová - Uhlířová - Žáčková). Škoda jen konce, byl zbytečně natahovaný a zbytečně aktivistický.

Dramatizace zdůrazňuje spíš náladu a obecnou situaci než konkrétní děj z románu. Punková inscenace, která vychází z minimalistické scénografie, o to víc se ale spoléhá na výsostný kolektivní herecký projev.

To není divadlo!! To je skutečný rekvalifikační kurz, tak skutečný, že ani opravdový rekvalifikační kurz nemůže být skutečnější. Skvělý Petr Vaněk. A vnímavý divák ocení obrovskou spoustu drobných vtípků - nejen v textu, ale zejména v předkládaném materiálu -, které zůstávají skromně v pozadí a necpou se mermomocí do prvního plánu.

Velice povedená vyvážená politická satira. Znamenitá režie, která nikde netlačí na pilu a všechny scény dobře vypointuje. Nemalý díl na úspěchu má O. Kavan - role je to sice vděčná, ale mohla by být snadno karikovatelná. kavanovo civilní pojetí je mimořádně působivé. Inscenace dokáže velikou zkratkou reagovat i na politické dění posledních dnů.

Důstojná pocta Jiřímu Traxlerovi, představení rozhodně patřící do Národního divadla a dávající hercům ND zajímavé příležitosti. Děj není jen spojovací vata mezi písněmi, scénář si ale zasloužil výraznější škrty a zkrácení. Mnoho situací je vysvětlováno zbytečně polopatisticky. Výsledek mohl být mnohem lepší, pokud by Ondřej Havelka svěřil režii někomu jinému, kdo by k tématu přistoupil nepředpojatě (vím, bylo by to těžké rozhodnutí). Skvělá Pavla Beretová.

Hra, která se s narůstajícím časem stává nudnou. Příběh, který žena vypráví, je naprosto tuctový a nezajímavý. Nicméně Klára Oltová a Jan Sklenář jsou ve svých rolích natolik okouzlující, nikde nevypadnou ze svých stylizací a hrají tak přesvědčivě, že jen to stojí za návštěvu.

Mimořádný neobvyklý zážitek. Snové surrealistické fantazie podle Nezvala. Ze strany Národního divadla (Laterny magiky) dokonale zvládnuté představení s vyváženými všemi složkami. Nelze dobře popsat - zbavte se předsudků, otevřete se očekávání a jděte to prožít! Doporučuji!

64 %. Miniatura, která není plnohodnotným představením. Pokud se na ni dívám jako na vánoční besídku pro blízké přátele divadla, je docela sympatická. Nicméně si nejsem jist, jestli si zasloužila zařazení mezi letošní koronavirové záznamy z archivu. Spíš tam měla zůstat zavřená jako milá vzpomínka pro ty, kdo byli přítomni. (Ze záznamu.)

Tato inscenace mě naprosto minula. Předváděné nejen že nemá nic společného s Gorkého dílem, mnoho scén nemá vůbec žádný smysl a prakticky nemají ani žádnou vnitřní souvislost. Herci hráli skvěle, přesně, ovšem tento totální blábol. Díval jsem se, kde za sloupem stojí režisér a směje se, jak mu ten nesmysl diváci sežrali.

Skvělí herci, i dojetí se dostaví. Mám však problém s vlastní stavbou hry. Téma je skvělé, hluboce lidské, určitě aktuální. Nicméně hra se skládá z kratičkých sekvencí, střih je téměř filmový, příběh se rozvíjí pouze řadou krátkých věcných monologů, rozkouskovaná hra pak nedrží pohromadě, a závěrečné poselství není příliš zřejmé, hra končí trochu do ztracena.

I připravenému divákovi chvíli trvá, než přijme poetiku představení. Pokud se ale poddá R. Wilsonovi, nelituje. V představení je dokonalá souhra všech složek - scény a kostýmů, světel, hudby, herecké akce i mluvy, vše je přísně stylizované a podřízené vyznění hry. Herci ukázali, že dokážou přesně vyhovět představám režiséra. Jako vždy výborná paní Červená. Událost sezóny.

Poměrně úspěšný pokus o zdramatizované encyklopedické heslo. To je však na celovečerní hru poměrně málo. Tolik na vrub autora. Nicméně inscenátorům není co vytknout. Představení je vysoce profesionálně a pečlivě odvedené a zejména obě představitelky Almy Mahlerové jsou skvělé.