Profil uživatele

Vladimír Rogalewicz

Vladimír Rogalewicz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Pavla Haflantová: 14 % (89)
Helena Grégrová: 15 % (405)
Jan Pařízek: 15 % (326)
Lukáš Dubský: 15 % (274)
Michal Novák: 15 % (262)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.5.2023)
Skvělé představení. Úžasně aktuální hra o lidské integritě, svědomí, pragmatismu atd. Po první polovině (vlastně dvou třetinách) bych dal plný počet, lesbické téma i téma tranzice pohlaví v poslední části značně rozředilo (i trochu posunulo) hlavní myšlenky a otázky dramatu. (Musí být nutně woke téma ve všem, co se nyní inscenuje?)
(zadáno: 7.5.2023)
Naprosto skvělé. Aktuální, vážné, hodně vážné téma, a navíc poměrně komediálně pojaté. Znamenitý scénář bez hluchých míst a bez zbytečných slov. Vidět a slyšet obě dámy byla čirá radost. A nutno říct, že divadlo tomuto titulu věnovalo velkou péči. Scéna, kostýmy, režie, vše bylo nadprůměrně dobré. Přemýšlím, proč jsem tomu vlastně nedal plný počet bodů. Asi si představuji, že by to měla dostat závažnější inscenace. Ale proč vlastně? A není toto dost závažné téma?
(zadáno: 7.5.2023)
Velice aktuálně uvedená inscenace.Autor se zjevně ve vysokoškolském prostředí vyzná,prohnilost a zahnilost českých vysokých škol je zobrazena věrně.Problém je ale text-dramaturg na něm měl strašně moc pracovat;některá témata nejsou věrohodná,ne vše je logicky propojené,vše je rozvleklé a upovídané.Na nepříliš silném vyznění má velký podíl nenápaditá režie.Další problém představuje scéna.Vedle znamenité polopropustné zadní stěny je zbytek scény vyřešen levně a prázdně. Chybí oddělení jednotlivých prostředí (a já bych navíc ukázal procovskost kanceláří děkanů).A ještě k obsazení:všichni pánové byli (nebo vypadali) mladší,než by odpovídalo ději.
(zadáno: 2.5.2023)
Hra je zajímavou sondou do psychologie dnešních rodičů, v porovnání s názory na výchovu jejich rodičů. Všichni herci jsou ve svých rolích uvěřitelní, zejména obě dámy jsou skvělé. Nicméně (i vzhledem k prostředí Divadla Kampa) má představení spíš ráz rozhlasové inscenace. Stojí to za návštěvu, ale nepřekvapí.
(zadáno: 24.4.2023)
Všechno se ve mně tomu představení vzpíralo. Navíc první polovina je značně neuchopitelná, zmatená, nesrozumitelná a navíc neestetická. Nicméně následně z toho D.D. Pařízek buduje velice apelativní tvar. Ten je ale maximálně depresivní, svým vyzněním připomíná Orwelovo 1984. Člověk si klade otázku, v jakém rozpoložení byl spisovatel, který to napsal. Nejzajímavější nakonec byl ale asi způsob Pařízkovy výstavby představení - i když jsem nakonec představení spíše nepřijal, je nutné říct, že je působivé. Zbytek viz Pavel Širmer. Informace o představení jsou hojně obsažené také ve všech ostatních hodnoceních.
(zadáno: 21.4.2023)
Tento řídký a jednoduchý kus už snad ani nepatří na jeviště, ospravedlňuje to jen zařazení do cyklu Musica non grata. Nicméně kvalitní provedení souborem Státní opery zajišťuje, že shlédnutí docela baví a není to proto propadák.
(zadáno: 19.4.2023)
Průměrná zapomenutelná inscenace průměrné zapomenutelné dramatizace. Knihu (knihy) jsem nečetl, tak nedokážu posoudit, zda problém není už v předloze. Nicméně (pravděpodobně předlohy znalé) teenagerské publikum festivalu Dítě v Dlouhé na narážky reagovalo a na závěr odměnilo herce silným potleskem, takže cílová skupina bude pravděpodobně hodnotit lépe. (Divadlo v Dlouhé, 19.4.2023)
(zadáno: 13.4.2023)
Není moc, co dodat. Edith Piaf vzor 2023. Tedy spíše benefice Jany Zenáhlíkové (skvělá) než představení o Edith. Nicméně svět se změnit a možná by Edith dnes také udělala z představení show. Kladenské divadlo této inscenaci věnovalo mimořádnou péči a publikum to ocení. Představení, jaké jste pravděpodobně ještě neviděli. Cesty do Kladna nebudete litovat!
(zadáno: 2.4.2023)
Derniéra. Příběh mě nezaujal a víceméně nudil. Ovšem všechny smysly zaměstnalo jevištní kouzlení (jak to zde někdo nazval). Skvělá scéna Dragana Stojčevskiho, detailní práce s rekvizitami, kde jste stále překvapováni, jak je lze ještě využít a nakolik jsou všechny maličkosti mnohonásobně propojeny, zobrazovací i zvuková technika, to vše ovládané herci přímo před publikem (většinu detailů si uvědomíte až zpětně). Michal Dočekal zde ukázal své vrcholné režisérské umění a trojice herců skvělou souhru.
(zadáno: 29.3.2023)
Gimli35 mě předešel a napsal přesnou a vyčerpávající charakteristiku. -- Dodám, o čem jsem během představení intenzivně přemýšlel (po shlédnutí Drábkových Kanibalek v MDP v předchozích dvou dnech). Opravdu divadlo může úplně všechno,bez jakýchkoli hranic? Divadelní soubor přeci musí vyjadřovat určité vidění světa (a herci by se s ním měli ztotožnit; neumím si představit účinkování v inscenaci, která-jako celek-odporuje mravním postojům herce). Divadlo má vyjadřovat názor (a Frljićovy inscenace ho silně vyjadřují). Proto mé rozhořčení nad Kanibalkami a proto můj nadšený potlesk Vykouření (a speciálně Jiřímu Havelkovi).(Archa, Praha, 29.3.2023)
(zadáno: 28.3.2023)
Bylo zvláštní vidět tuto hru den po poměrně vydařené dvojce. První díl nemá žádný děj, vůbec žádnou zápletku. Je to snůška nesoudržných skečů, nekorektních vulgarit, trapností a urážek, které jdou daleko za únosnou míru a je otázkou, zda v některých případech nepřekračují i hranici trestního práva. Jsou zahrnuty snad všechny protisystémové názory, které v ČR v době vzniku hry existovaly, a není vůbec jasné (zejména v druhé polovině), co je míněno jako nadsázka a co vážně. Velká část publika na tyto hlášky vyloženě čekala a bouřlivě jim souhlasně aplaudovala. Smutné!
(zadáno: 28.3.2023)
Typicky nekorektní Drábek stavící absurdní situace, jen aby v nich trefně komentoval naši každodenní realitu. Představení je nevyrovnané. Zatímco první polovina je téměř dokonalá (90 %), znamenitě se bavíte a každá replika je útočná a trefná, ve druhé polovině jakoby autor už nevěděl, co s tím; situace jsou místy trapné, místy rozvleklé a (to je nejhorší) místy velmi laciné (50 %). Hodnotím tedy jako průměr obou částí. Skvělé herecky (jak je v současných MDP už standardem), Vanda Hybnerová a zejména Aleš Bílík excelují a své role si zjevně užívají.
(zadáno: 19.3.2023)
Nevím, zda je to již v textu nebo to způsobila režie, ale tento kus dělá mnohem slabší dojem než většina Havlova díla. Minimálně tomu chybí ta matematická přesnost při opakování situací a replik s posunutým významem.
(zadáno: 10.3.2023)
Chladné, vykalkulované, neruské, duchem německé. Inscenace připomíná tvorbu Divadla Komedie pod vedením Dušana Pařízka. Emočně jsem se s ní zcela minul. Derniéra. Skoro škoda. To představení není tuctové a dle reakcí na této stránce má své publikum. A je také nutné zdůraznit, že jak Diana Šoltýsová, tak soubor kladenského divadla hrají skvěle; ten soubor mě prostě překvapuje, jak dorostl do kvality.
(zadáno: 8.3.2023)
Kladno má po dlouhé době skvělý titul. Zejména hudební zpracování Romana Říčaře a ohromné nasazení celého souboru spolu s kvalitním zpěvem z inscenace udělaly mimořádný zážitek. Pamatuji si první setkání s tímto muzikálem v pražském ABC. Z dnešního pohledu byl skvěle obsazený,ale přesto mě nudil. Kladenské představení,také díky propracované režii Jaroslava Slánského, opravdu baví (a to nejsem příznivcem ani muzikálů, ani zbojnických legend). Hudebně je kladenské představení srovnatelné s tím, co na toto téma napsal Petr Ulrych - a to je opravdu vysoká laťka. Kladenský soubor dozrál; snad to zase nezabije nějaké nesmyslné politické rozhodnutí!
(zadáno: 2.3.2023)
Mezi ne úplně vhodně obsazeným Danielem Krejčíkem a jeho dvěma ženami nepřeskakuje dostatečná jiskra. Představení je odehrané na poměrně dobré úrovni, ale jakoby bez citového vkladu všech představitelů, taková každodenní rutinní práce u pásu. Režijně zcela nezajímavé. Inscenace nedosahuje kvality pražské divadelní scény, svou úrovní odpovídá podprůměrné oblasti či nekonečným nováckým seriálům (vlastně sériím).
(zadáno: 28.2.2023)
Viz můj blog (https://www.i-divadlo.cz/blogy/vrg/predstaveni-coby-soukroma-terapie-reziserky).
(zadáno: 23.2.2023)
Punkový Hamlet. Hlavní dojem: úžasné nadšení a nasazení souboru. Nový expresivní a moderní překlad, výrazné úpravy, posuny Shakespeara. První polovina byla zajímavá, ve druhé polovině už byl odklon od originálu mnohem výraznější, mnoho změn bylo na efekt, šokujících a nefunkčních. Na rozdíl od jiných se mi nelíbila hudební složka a už vůbec ne rap, to ale může být generační pohled. Rozhodně tato inscenace nepatří k nejlepším Čermákovým počinům. Spíš 57 %. (NoD, Praha, 23.2.2023)
(zadáno: 17.2.2023)
Opět velice dobrá inscenace.Dramatizace je mrazivá, neustále vyvolávající těžké otázky (jak se to mohlo tak snadno stát) a také tentokrát zcela cíleně poukazující na podobné tendence v současnosti (já jsem bohužel viděl zcela konkrétní české politické osobnosti a události nedávné doby i současnosti).První polovina je uchvacující a téměř bezchybná,ve druhé polovině spadl řetěz.Větší část druhé poloviny tvoří skvělý zcizující monolog Jana Bárty, který vystoupí z role a snaží se poukázat právě na otisk do současnosti.Nicméně co se týče příběhu Oppenheimerů, je druhá polovina až příliš zkrácena, zkratkovitá, zcela odlišná od první poloviny.Škoda.
(zadáno: 4.2.2023)
Divadelní zážitek. Skvěle napsané bez jediného zbytečného slova. Přesně nastavené (poměrně minimalistické) herectví umocněno komorním prostředím upraveného sálu Venuše ve Švehlovce. I když byli znamenití všichni tři herci, primát patří Antonii Formanové. A bonbónek navrch je hudba v podání souboru Alma Ansábl. Tleskám!
(zadáno: 29.1.2023)
Jako člověk neznalý všech předchozích opusů souboru a nechápající, že se jedná o "citace", jsem měl pocit, že jsem zabloudil do Divadla Broadway k Michalu Davidovi nebo do Kalichu k horším představením Janka Ledeckého. Kýč a nejjednodušší popík (přemýšlel jsem, jak pod tím mohou být podepsaní Hlaváč s Hanzlíkem). Nicméně závěr můj dojem částečně vylepšil. Choreograficko-pěvecká čísla byla provedena celkem profesionálně, ale co naplat, čekal jsem víc intelektuální potravy.
(zadáno: 24.1.2023)
Velice emotivní. Místy však příliš doslovné, na mnoha místech naopak víceméně nesrozumitelné (např. proč kůň?). Nicméně výsledek je velmi působivý. Po doznění potlesku publikum zůstalo sedět a nikomu se nechtělo vstávat a jít pro kabáty. Skvělá hudba, jako vždy skvělý zpěv Markéty Cukrové (tentokrát ve velmi ztišené poloze), velkým překvapením byla Tereza Šlosárková. Krásná je hudba Slavomíra Hořínka, velice citlivě podaná Orchestrem BERG vedeným Petrem Vrábelem. Po Sternenhochovi na Nové scéně další kus výrazně vzdorující zařazení do škatulek (opera? tanec? činohra? Gesamtkunst?) Bravo! Doporučuji!
(zadáno: 23.1.2023)
Představení vědomě pojaté co možná nejtradičněji, "tak jako ve staré Anglii". Nicméně Jan Burian zvolil režii s pomrkáváním (že jako jo, tak asi si polovinu 20. století v Anglii představujeme, a ještě to nepatrně zkarikujeme), a většina herců jeho záměr dodržela (snad až na Petra Matyáše Cibulku). Je z toho milé představení, které by v jiném divadle s moderními inscenacemi bylo příjemným osvěžením, ale na Vinohradech to zapadá do množství velice konzervativních inscenací pro maloměstské publikum. Je smutné, že to na Vinohradech v současné době patří k vrcholu.
(zadáno: 17.1.2023)
Naprosto skvělá Pavlína Štorková, která expresivně vystřídá mnoho poloh a během 100 minut představení nemá ani chviličku na vydechnutí. Podle Pavla Širmera má divák možnost prožít silné emoce; nevím, co prožíval on, ale u mne ten text žádné emoce nevyvolal. Často je těžké ho vůbec sledovat. Před návštěvou jsem si o Sylvii Plath i Tedu Hughesovi přečetl alespoň na (anglické) Wikipedii. To stačilo k tomu, abych si uvědomil, že autor příběh básnířky víceméně zneužil k tomu, aby vyvolal určitou náladu. Co se mu k tomuto účelu nehodilo, to prostě vypustil. (Podobný přístup, jako měl v kacířských esejích.)
(zadáno: 16.1.2023)
V záhlaví uvedená charakteristika představení je všeříkající. Text trochu sklouzává do intelektuálna, ale udrží pozornost do konce. Skvělá herecká kreace Jana Mazáka. Nejzajímavější je na té hře nakonec to, že ji napsal německý spisovatel; a musí mít Hrabalovo dílo moc rád. Nicméně z Hrabalova díla vybral jednotlivosti a nepostihl ducha jeho tvorby.