Profil uživatele

Vladimír Rogalewicz

Vladimír Rogalewicz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 14 % (285)
Pavla Haflantová: 14 % (82)
Helena Grégrová: 15 % (346)
Iva Bryndová: 15 % (77)
Lukáš Dubský: 15 % (221)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 12.12.2010)
Pět povídek, typický Bernhard. Přesná režie s řadou zajímavých momentů. Dramaturgicky šťastná volba (nebo to s námi nemá vůbec nic společného?). Psáno z pražského představení.
(zadáno: 17.2.2011)
Podle hodnocení ostatních inscenace pěkně zraje. První polovina je dokonale zrežírovaný herecký koncert, o přestávce jsem měl kandidáta na 100%. Druhá polovina začína být chvílemi zdlouhavá a také humor se přehoupne lehoučce za hranici vkusu - proto ta ztráta 10%. Viděl jsem 16.2.2011, v den uzavření ankety za rok 2010, a okamžitě mám kandidáta do ankety za rok 2011. Z hereckých představitelů se mi nejvic líbili Hanuš a Wohanka, ale v představení se zjevně našli všichni. Povedená hudební čísla, ale to už je v Dlouhé standard.
(zadáno: 9.4.2011)
Soustředěný vyrovnaný výkon celého souboru, nápaditá režie, pevná Mikuláškova ruka při vedení herců, zajímavá scéna, znamenitá hudba. Jen Čapek začíná být trochu vyčichlý, proto minus 10% (tato výtka se však netýká Mikuláškova přepisu, ten je velice povedený). Psáno z představení v pražské Arše.
(zadáno: 7.10.2011)
Minimální obsah - úžasná atmosféra. Znamenitě dotažené herecky, režijní nápad s měnícím se výřezem scény nemá chybu. Výborný živý hudební doprovod. Doporučuju!
(zadáno: 23.1.2012)
Dokonalé představení, kde všechno do sebe zapadá a esteticky ladí - moderní scéna, funkční hudba, vynalézavé kostýmy, herecké výkony (nejen hlavní duo - všichni, s výjimkou přehrávajícího Martina Matějky) a hlavně zdánlivě jednoduchá, ale o to rafinovanější režie. K nejvyššímu hodnocení chybí, že tento typ her není můj šálek kávy - nevtáhnou mě do děje, ale dívám se na ně se zvědavostí jakoby zvenčí. A za zmínku určitě stojí pěkný moderní překlad.
(zadáno: 18.2.2012)
Nápaditý scénář - hrát 90 minut pouze o obsahu teorie relativity a ještě tak, aby byla NÁZORNĚ a správně vysvětlena, je obdivuhodné. Pevný tvar, který graduje a vede k vyvrcholení. Náročné herecké etudy, které se stále opakují s malými obměnami, zvládli herci výborně. Těch 10 bodů je sraženo za roli Cyrila Drozdy - mě se nelíbil, karikatura (a nic jiného to nebylo) do té hry nepatřila. (Archa, Praha, 18.2.2012)
(zadáno: 3.4.2012)
Koncentrát zla. Dramatizace s minimem slov. Jan Mikulášek jakoby režíroval toto představení pro sebe a nezajímal se, co tomu řekne publikum. To je ovšem fascinované úžasnou hereckou akcí, která slouží jedinému účelu. Znamenití Sylvie Krupanská a Tomáš Dastlík, i ostatní byli velmi dobří. Nicméně opět platí, že divák má problém se s postavami ztotožnit, nechat se vtáhnout do děje; vše sleduje jakoby zvenku: odtud těch minus 10%. (Divadlo v Celetné, Praha, 3.4.2012)
(zadáno: 26.9.2012)
Další mimořádně povedený remake z dílny Buchet a loutek...
(zadáno: 26.11.2012)
Vydařená dramatizace, znamenitá režie, mimořádný kolektivní herecký výkon. Doporučuji! (Divadlo v Celetné, Praha, 26.11.2012)
(zadáno: 30.11.2012)
Znamenitě vybraná hra pro Stanislava Zindulku, který toho dokázal stoprocentně využít. Vyvážené představení je postavené na výborném, moudrém a zajímavém textu a na hereckém výkonu obou protagonistů. Po dlouhé době jsem byl v divadle dojatý. Doporučuji!
(zadáno: 18.12.2012)
To snad ani nejsou MDP!!
Největší devizou inscenace je režie, hudba a zejména skvělá choreografie. Herci působí jako sehraný tým, sborové scény berou dech. A režie Pavla Kheka - nová hvězda vychází. Podstatou diváckého zážitku jsou emoce, a ty inscenace poskytuje hojně a ve velice čisté podobě. Z individuálních hereckých výkonů stojí rozhodně za zaznamenání zejména Vasil Fridrich. Body srážím za závěr - konec (války) jako by inscenátory už nebavil a skok do 50. let je vysloveně násilný.
(zadáno: 18.10.2013)
Hold třem architektům ze zlaté doby pražské architektury. Dokonalé vystižení charakterů. Jednotlivosti třeba trochu ruší, ale jako celek je to téměř dokonalé.
(zadáno: 1.11.2013)
Ze všech Mikuláškových inscenací jsou nejpůsobivější ty ostravské.
Tento možná až příliš drsný příběh zpracoval dokonale; vše je podřízeno požadovanému dojmu na diváka. (Divadlo v Celetné, Praha, 31.10.2013) Pozn.: doslovné aktualizace mě také rušily, ale na hostování v Praze jich bylo minimálně (pravděpodobně už jsou vyškrtané).
(zadáno: 19.12.2013)
Obrazy jak z pláten vlámských malířů. Po výtvarné stránce (kostýmy, scéna) nejlepší představení poslední doby, Franzova hudba kandiduje na počin roku. Herecky (zejména díky propracované režii) bezchybné. Ve druhé polovině představení přeci jen trochu ztrácí tempo, na vysoké hodnocení ale rozhodně dosáhne.
(zadáno: 4.3.2014)
Nebeský Ibsena umí. Velice silné představení. V první řadě znamenití herci - neobvykle soustředěně hrající Jan Vondráček a tentokrát přesvědčivá Lucie Trmíková. Velmi neobvyklá funkční scéna, jako obvykle u Nebeského mimořádné kostýmy, dobře použitá hudba. Jen ten příběh je trochu rozvláčný (i když z něj Nebeský - pravděpodobně hodně díky škrtům - dostal maximum).
(zadáno: 19.6.2014)
Herecky nadprůměrné, režijně dobře zvládnuté představení. Avizované vulgarity se příliš nekonají, Joskův výborný překlad i předchozí překlad Pellarových slouží hře stejně dobře. To, co šokuje, není mluva, ale cynické psychické vzájemné deptání obou manželských párů. Další představení, kterým Petr Svojtka cíleně přivádí do maloměstského prostředí MDP zajímavější repertoár. Je zřejmé, že to hereckému souboru svědčí.
(zadáno: 15.3.2015)
Velmi povedené představení, dvě třetiny bezchybné (vyzdvihl bych výkon Dušana Urbana), poslední třetina byla v Činoherním klubu přeci jen přesněji vypointovaná. (Divadlo v Celetné, Praha, 15.3.2015)
(zadáno: 18.4.2015)
Bylo by to 80 % (zejména první půlka by potřebovala krátit), ale úžasná hudba včetně zpěvu a choreografie zvyšují hodnocení (kolik těch písní se mezitím stalo základními kameny repertoáru Hradišťanu!). Nad vším ční Jiří Pecha - tím, jak je role napsaná, zrežírovaná, i tím, jak uvěřitelně ji hraje. Jeho role je zcela zbytečně zdvojená - Zoja Mikotová vedle něj nemá šanci a její přítomnost na jevišti ruší. Zapamatujme si jméno Tereza Marečková - viděl jsem dnes vycházející hvězdu! (Archa, Praha, 17.4.2015)