Vladimír Rogalewicz

Inscenace se vzdaluje od filmu i románové předlohy. Vzhledem ke skvěle obsazené hlavní trojici by to nevadilo, pokud by děj neztratil tempo. Zatímco první třetina udrží při ospalém rytmu uvedení do děje pozornost, druhá třetina - přestože hercům asi nejde nic vytknout - se strašně táhne. Poslední třetina po přestávce je pak poutavá a plná akce, ale (pravděpodobně úmyslně) bez jasného závěru. Určitě by prospěly další dramaturgické zásahy. Moc pěkná scéna dobře navazující pocit kalifornského venkova. A kočka v podání Renáty Matějíčkové je rozkošná a stylotvorná. Celkový dojem rozpačitý.

I přes domácí přípravu zůstává první polovina značně nepřehledná, druhá polovina je lehce apelativní, ledacos vysvětluje, ale stále to má značně nejasné obrysy. Výborná scéna, hudba, mnoho zajímavých režijních nápadů, herecky skvělé. (Archa, Praha, 17.2.2022)

Hana Burešová se Štěpánem Otčenáškem stále tvoří v Dlouhé skvělá představení, každé další je skutečnou událostí. Zítřek se nekoná je dramaturgický objev, který silně rezonuje ve společnosti rozdělené přístupem ke covidové pandemii. Paralela života v Messině těsně před zničujícím zemětřesením o Vánocích 1908 a současným stavem naší nárokové a zpovykané společnosti nám nastavuje nelichotivé zrcadlo. Znamenitá scéna, hudba a režie jen podtrhují skvělé herce. (Vedle zkušenějších kolegů se prosadily i Zuzana Stavná a Berenika Anna Mikeschová alternující v rolích Liny a Celestiny.)

55 %. Režijně se inscenace míjí s žánrem předlohy. Vytratila se jakákoli tajemnost, mysterióznost i napětí. Zkoumání záhad jde jaksi na vedlejší kolej vedle banální bulvární komedie o záletech pracovníků jedné reklamní agentury, jejichž úspěchy a neúspěchy na poli lásky jsou vykresleny realisticky a doslovně. Nějak se ten důraz na jednotlivé motivy převrátil. Herecky kvalitní inscenaci na velmi povedené scéně je proto tuctová a zapomenutelná.

Promarněná příležitost. Zajímavý nápad, rozpuštěný v banálním scénáři, umocněném autorskou režií. Větší část nuda. Nejvíce se bavili sami herci :-)

Trapné, laciné, předměstská fraška nejnižšího ražení, přílišné tlačení na pilu, karikatura karikatury nedůstojná MDP. Přitom si umím představit, že ten text lze inscenovat tak, aby vyzníval inteligentně a humor byl naprosto přesně cílený. Zdálo se mi, že je hra už částečně rozklížená, ale podle zdejších hodnocení to tak asi vypadalo od začátku.

Nápadité, hravé, zábavné. Bez hluchých míst, s množstvím skvělých nápadů a gagů. Bohužel, podtón je víc než vážný. (Festival 13+, Divadlo v Dlouhé, Praha)

Představení jsem navštívil hlavně ze zvědavosti;jaký je další Kunderův text a proč je hra nyní uváděná?Na své otázky jsem odpověď nedostal.Nevím, proč Kundera souhlasil s inscenací,když vydávání svých knih v Česku váží na lékárnických vahách.Sama hra je hodně schématická,černobílá,ukazuje,kdo se (za okupace) postavil na správnou a kdo na špatnou stranu.Snad v tom v době premiéry publikum vidělo určitou paralelu k aktuální situaci,hra se ale příliš nevymyká jiným dobově tendenčním textům.Režie je nevýrazná,ale standardní a nerušící,herecky je hra mírně nadprůměrná (pravděpodobně se už usadila).

Skvělý Jakub Albrecht, kvůli kterému by člověk této hře hodně odpustil.
Jinak ale dost nesoudržný text se spoustou zbytečných odboček. Jedná se víceméně o kabaretní čísla vždy vypointovaná k tomu, aby Jakub Albrecht ukázal, co všechno se naučil.

Odkazuji na hodnocení Pavla Širmera. Miroslavu Hanušovi se tenhle kousek hrubě nepovedl, ve výsledku se podobal nejvíce na Ein Kessel Buntes. Možná by stačilo, kdyby Hanuš nechal režii někomu jinému... Ovšem vše v pozitivním smyslu přebil Jan Krafka skvělým zpěvem a obrovskou energií, kterou předával z pódia (za vydatné podpory tří kladenských (!) hereček a živé kapely). To je opravdový Miki Volek! Nicméně šel jsem na divadlo a zažil vesnickou tancovačku. Vzhledem ke scénáři a režii lépe hodnotit nejde!

Průměrná, jednotvárná a víceméně bulvární hra, kterou na zážitek povýšilo inscenační trio Čičvák, Štěpánová a Brousek. Oba herci jsou skvělí a zaslouží obrovský obdiv za to, jak zvládli hudební stránku inscenace. No a režisér udělal maximum, aby představení nenudilo. (Po návratu domů doporučuji pustit si originální kreace Florence Foster Jenkinsové, např. z YouTube; pak dvojnásobně oceníte, jak ji ztvárnila Bára Štěpánová.)

Na základě ostatních komentářů jsem věděl, do čeho jdu. A přesto jsem byl velice mile překvapen. Ano, groteska bez jakýchkoli myšlenek. Ale dokonale provedená, každý gag je do detailu rozmyšlený, zrežírovaný, odzkoušený. To není málo a v Praze to mezi ostatnímu soukromými divadly vypadá jako zjevení.

Historie vídeňské židovské rodiny v průběhu 1.poloviny 20. století.Jak je u Stopparda obvyklé,jedná se o hru se složitou vnitřní strukturou odkazující vedle výletu do světa matematiky na řadu dobových vídeňských veličin (Mahlera, Herzla, Freuda, Klimta,...). Lipus hru inscenoval s velkým citem pro souvislosti,herce (v množství rolí účinkuje téměř celý soubor) vede poměrně tradičně,přitom ale k výraznému vyznění většiny scén.Pouze poslední scéna z roku 1955 by si zasloužila komornější provedení,ruší v ní i zvolené kostýmy.Za zmínku rozhodně stojí zajímavá "klimtovská" scéna.Inscenace NDB sluší!

Plně a do všech detailů se ztotožňuji s hodnocením Heleny Grégrové, jen moje hodnocení je výrazně vyšší. Skoro dokonalé!

Hlavní kredit za otevření tématu. Také celkové pojetí představení je jeho plusem, je dobře zvládnuté a rozhodně přínosné. Nicméně celé představení příliš tlačí na pilu, což je zvláště rušivé v jeho druhé polovině. A spojení Háchova osudu s poúnorovým komunismem, to už je skutečně za hranou; proboha proč?

Představení otevírá témata, které známe i z mimodivadelního prostředí, a nabízí k nim velmi syrové a dráždivé komentáře. Skvělá zejména Natálie Řehořová. Velké díky za takto osobní a intimní pohled v těsném prostoru v Rubínu. Přečtěte si blog Lukáše Holubce!

Zdařilá a jistě psychicky extrémně náročná kreace Ondřeje Rychlého, i ostatní herci byli velice dobří. Za to ty body. Zbývá ale otázka PROČ? Proč mám celý večer sledovat příběh jednoho psychicky nemocného člověka. Je to neetické bulvární šmírování, škodolibá radost z neštěstí druhého. Ta hra nemá poučení a na závěr nepřijde katarze.

Scénicky a výtvarně velmi efektní inscenace - řešení většiny scén je neotřelé, zajímavé a zábavné. Kromě toho je nutné vyzdvihnout skvělou souhru celého ansámblu a výrazné představení nejmladších členů souboru. Nicméně zpracování ve mně nevyvolalo naprosto žádné emoce, je to trochu jako učebnice napoleonských válek.

Anotace i hodnocení ostatních slibují mnohé. Ze hry se však vyklube přihlouplá bulvární taškařice, chybí už jen umělý smích (ten však obstará publikum). Body jsou zejména za velmi dobré vystižení charakterů zejména pánskou částí souboru.

Skvělá fabulace Martina McDonagha. Strach ze zobrazení belgických krutostí v Kongu byl brzy rozptýlen - toto téma je sice jako centrální přítomno po celou dobu, explicitně se však vůbec neobjeví. Otevírá spoustu kulturních otázek. Herecky i režijně velmi povedené. Vřele doporučuju (dvojnásobně příznivcům Martina McDonagha)!

Hra podle knihy kultovního regionálního autora. Nepříliš povedená adaptace - spíš rozhlasová hra než plnohodnotné jevištní dílo. Také zcela abstraktní scéna mě nepřesvědčila. (online premiéra v prosinci 2020)

Filipu Nuckollsovi se povedlo vytvořit skutečně kafkovskou náladu, přičemž se mohl opřít o zdařilou dramatizaci Vladimíra Fanty. Inscenace věrně odráží pocity z četby Kafkovy knihy. Celkově velmi slušný standard. (online premiéra v listopadu 2020)

V první řadě skvěle napsaná hra. Vršovický soubor ji interpretuje poměrně tradičně, trochu prvoplánově, s notnou dávkou citů, ale pečlivě přitom hlídá hranici vkusu. Doporučuju! (online premiéra v březnu 2021)

Další skvělá dramatizace Jana Mikuláška. Již tradičně excelentní soubor (v popředí exceluje Vojtěch Vondráček a nutno vyzdvihnout Jiřího Vyorálka, který dnes na poslední chvíli skvěle zastoupil Jakuba Žáčka). Scéna je na Marka Cpina hodně střídmá (Marku, kde berete ty autentické předměty ze 60. a 70. let - tentokrát baterii světel, jindy třeba dobové tapety), vynahradil si to ale opulentními kostýmy.

Snaha byla a rozhodně to není propadák, jako mnoho jiných Deákových režií. Nicméně představení chybí lehkost, všechno je tlačené příliš na sílu. Příliš hlučná hudba, choreografie složená hodně ze silových prvků, herci jakoby měli příliš práce se zvládnutím rolí (pěveckým i pohybovým), a nedostával se jim prostor na prožitek. Chyběly emoce, ten příběh byl pouze ilustrovaný a kolorovaný.