Vladimír Rogalewicz

Víc Nebeský než Ibsen, posuny (nebo spíš vypreparování až na kost) jsou ale smysluplné. Nebeský našel k Ibsenovi klíč a v každé další inscenaci ho už jen trochu upřesňuje. Tento výsledek je zatím nejlepší. Spousta detailů ve scénografii, kostýmech, hudbě, vedení herců, které se jednotlivě zdají být nesmyslné a bez vztahu k inscenaci, ve svém součtu znamenitě působí.

Moderní revue uveřejnila místo recenze premiéry verše J. Mahena: "Pohádka láká. Vyprodán je dům./Stvořeno dílo, jak chce publikum:/trošičku smíchu, trochu tragiky,/pak hastrmani, mlynář, princezna,/a nad lípou zní píseň líbezná./Ó národe můj, jak jsi veliký." Totéž platí pro současnou incenaci (jen nad lípou zní Modlitba pro Martu).Skvělá režie,všichni herci aspirují na umístění v Anketě,výborná scéna,kostýmy,hudba,... Má 92 letá maminka byla nadšená (konečně znamenité divadlo podle jejího gusta). Bohužel však vše ve prospěch hry, která byla nesnesitelně zastaralá, už když se maminka narodila!

Milé, intimní, křehké, snové. Zhmotnění mých (i Vašich) snů.

Neskutečně poetické, vtipné, plné nápadů. Přestože nový cirkus rozhodně není můj šálek kávy, toto představení mohu jen chválit a doporučit. Stejně jako Jiří landa vlastně nevím, proč nedávám nejvyšší hodnocení.

Při dramatizaci velkých románů je Jan Mikulášek nejsilnější; je to skutečně Bernhard, možná ještě víc než v celém románu. Navíc si to Mikulášek rozdal s pokrytectvím a malostí české kulturní scény (bravo za citlivý převod do českého prostředí!). Režie staví nádherné obrazy z maloměstského salónu. Marek Cpin kandiduje na další cenu za nejlepší výpravu. Výborní jsou herci (mám-li jmenovat, pak zejména Magdalénu Sidonovou a Jana Hájka). Minus 10 % za (opět!) zcela nefunkční a zbytečnou nahotu.

Takto si představuju moderní interpretaci klasiky. Jan Nebeský se zklidnil, a to jeho vidění Ibsena přineslo kýžený úspěch. Vedle Terezy Dočkalové byl znamenitý také Jan Teplý. Body dolů za poměrně schematické vedlejší postavy.

Zatímco v pražských divadlech můžeme vidět řadu více či méně nepovedených kabaretů, které se snaží vyslovit k současné době, Švandovu divadlu se podařilo připravit text ze 70. let, který o nejsoučasnější situaci podává přesný a mrazivý obraz. David Šiktanc připravil velice čistý text, kde nebylo nic zbytečného, a zajímavě ho inscenoval (sklepní Studio Švandova divadla je vůbec velice inspirativní prostor). Z hereckých kreací vyšly výrazně lépe ženy; jejich mužským protějškům možná uškodilo obsazení vždy do dvou rolí.

Není co vytknout. V žánru reportážního divadla (který je přeci jen trochu omezen) dokonalé. Skvělý výběr lokality. Nelichotivé pro obyvatele Čech.

Je neuvěřitelné, že takto přesný popis Ruska byl napsán už 1912. Hra stále silně promlouvá. Přesná režie a skvělé obsazení (z něj ještě dále vyčnívají Petr Nárožný a Lucie Žáčková) jsou extra bonusem. Starý dobrý (již odcházející) Činoherní klub! (Poznámka: z hodnocení některých diváků zde na i-divadle i reakcí části publika v divadle pramení mé vskutku šokující zjištění: pro mladší generaci je tato hra nezajímavá, chybí jim totiž znalost reálií a konotací. Paměť společnosti je krátká, zkušenost 40 let komunistické totality je asi nepřenositelná. Tato hra je lepší než 10 hodin dějepisu.)

Viz hodnocení Pavla Širmera nebo Heleny Grégrové.
Už jsme na dobu devadesátých let ochotně zapomněli a největší přínos této inscenace je, že nám tehdejší nelichotivou situaci trefně připomíná.

Skvělé představení, které je plné děje, informací, krásných obrazů a přitom opravdu baví. Znamenitá a rozhodně netriviální je i hudební složka. Po šedém období je zpět stará dobrá Husa - zejména zásluhou dvou dam, Terezy Marečkové a Anny Davidové (pro ni je toto představení úžasným úspěchem a vizitkou při nástupu do funkce umělecké šéfky divadla). (Divadlo Archa, Praha, 16.12.2018)

Režijnímu duu se podařil téměř zázrak. Abstraktně pojaté představení se na jedné straně vyhnulo sentimentu i přehnané úctě, není ani trochu patetické, na druhé straně netlačí na pilu v politické rovině. Výsledkem je velice působivá výpověď o zrůdnostech totality. (V publiku bohužel zasednou výhradně ti, kteří s vyzněním již předem souzní; ti, kteří by to vidět měli, nepřijdou.)

Vděčné představení popisující schůzku milé terapeutické skupiny řešící klučičí problém velikosti je inscenováno mimořádně vkusně a s obrovským nadhledem. Představení stojí na vyrovnané pětici hereckých výkonů.

Konečně jsem splatil dluh a viděl Hamleta, který přispěl ke Špinarovu i Děrgelovu angažmá v ND. A přes velká očekávání jsem nadšen. V tomto případě je moderní háv natolik strhující, že člověk odpustí i některé detaily (zejména nadměrnou expresivitu). Takto si představuju moderní divadlo!

Všechny komentáře jsou pravdivé. Nejzajímavější na tom je vlastní hra, která otvírá aktuální témata, jež bývají často tabu. Střídmá režie pak dává vyniknout herectví zejména pánské části souboru. Bravo!

V první řadě skvěle napsaná hra. Vršovický soubor ji interpretuje poměrně tradičně, trochu prvoplánově, s notnou dávkou citů, ale pečlivě přitom hlídá hranici vkusu. Doporučuju! (online premiéra v březnu 2021)

85% Obsahově tři hodiny hnusu, který se obvykle snažíme nevidět. Je dobře,že se najde divadlo, které to inscenuje. Z divadelního pohledu skvělá dramatizace, skvělá režie, velice funkční scéna,dobře zvolená hudba. Představení si za dobu uvádění zjevně sedlo, jednotlivé scény dobře navazovaly, souhra výborně fungovala. Umím si představit obsazení mnohem výraznějšími osobnostmi-tato sestava herců nic nepokazila, ale přeci jen zůstala na (lepším) průměru. Představení, jehož myšlenky dlouho nedostanu z hlavy! (Pozn. Bylo mi líto dětských herců, vystupovat v takovém kusu pro ně musí být stresující.)

Pohled na určitou vrstvu dnešního Izraele. Nevšední zážitek. Izraelská autorka (našimi scénami již prošla její skvělá hra Mikve) se sama ujala režie, a sem míří má jediná výtka. Inscenace příliš tlačí na pilu v zařazení hebrejských slov, modliteb atd. - zde by bylo na místě nechat větší prostor představivosti.

Generační výpověď. Punk. Přitom tam nic ze Shakespeara nechybělo. Skvělí Tereza Marečková a Zdeněk Piškula a také Jiří Štrébl. Mimořádně fyzicky náročné divadlo zvládl mladý soubor MDP výborně. (Skvělá režie Michala Dočekala; pro mě milé překvapení, že M.D. udělal takto mladé generační představení.)

95%. Hra přináší řadu aktuálních a důležitých témat, která však často bývají tabu. Předloha (vlastní text hry) není úplně vyrovnaná. je to však přesně ten typ hry, kterou Ondřej Sokol znamenitě umí. Hlavním plusem je však celá čtveřice herců, kteří jsou prostě dokonalí. Vřele doporučuju!

Představení podobné Holmesovi. Dokonalé navození atmosféry Anglie na přelomu 19. a 20. století - to představení je mnohem angličtější, než Anglie sama. Největší ocenění patří hercům, skvělá je i pomalá režie, scéna. Jde spíš o náladu a poukázání na souvislosti, než o příběh jako takový. Oproti Holmesovi tentokrát vše drží lépe pohromadě. Rozhodně doporučuju (je však nutné přijmout Jařabovo neuspěchané vidění Anglie, pro milovníky Tarantina to může být neskutečně nudné).

Chytře napsaná,trochu cimrmanovská hra o české připosranosti.Mohu být ovlivněn vzpomínkami na 80.léta,kdy jsme byli zvyklí v divadle hledat skryté významy.Teď se většinové publikum chce v první řadě pobavit a je otázka,zda ještě ví něco o událostech 1848;tomu odpovídalo dnešní studené přijetí.Tato nadprůměrná inscenace asi jen nenašla správné cílové publikum (také její umístění do pozlaceného Mahenova divadla není možná ideální).Výborně sehraní vyrovnaní představitelé všech rolí předvedli herecký koncert s inteligentním textem,který byl aktuální v době normalizace a zdá se být aktuální i dnes.

Mimořádně zajímavý dramaturgický počin, který přiblížil stěžejní německé dílo, které je v Čechách spíše neznámé. Podle ostatních komentářů jsem měl obrovské štěstí, že jsem představení viděl až ze záznamu. Z tohoto pohledu se jednalo o mimořádnou inscenaci, kde byly vyvážené všechny složky - režie, využití prostoru, kostýmy, spojení deklamace a hudby, to vše završené skvělým Ivanem Řezáčem v roli Kohokoli. Zřejmě bylo špatně zvolené místo provedení - sedadla v dlouhé lodi Pražské křižovatky izolují diváky od herecké akce a činoherní představení degradují. (Záznam ze streamu, 11.4.2020)

Autor za scénář a divadlo za uvedení zaslouží 100 %. Režijně ani herecky představení nevybočuje ze standardu (ani směrem nahoru, ale ani směrem dolu). V tomto případě výsostně politického divadla jde ale o sdělení, a to bylo jasně vyslovené a dostatečně průrazné. Oproti bratislavské inscenaci výrazně zhutněla druhá polovina, v ČB byla mnohem apelativnější. Děkuju a doporučuju! (Záznam ze streamu.)

Silná hra popisující krutou historii východního Polska (resp. celé střední Evropy) ve 20. století. Dějinné zvraty přicházejí v rychlém sledu a každý převrátí životy všech zúčastněných. Příležitost a strach staví spolužáky proti sobě, žádné ruce nezůstanou nepotřísněné. Uznání si zaslouží především Břetislav Rychlík, který dokázal dávkovat historickou pravdu a patos ve správné (a snesitelné) míře a vedl ansábl složený zčásti z profesionálů a zčásti z poloamatérů k velice působivému projevu. (Záznam ze streamu, 7.5.2020)