Profil uživatele

Vladimír Rogalewicz

Vladimír Rogalewicz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 14 % (282)
Pavla Haflantová: 14 % (82)
Helena Grégrová: 15 % (341)
Lukáš Dubský: 15 % (218)
Michal Novák: 15 % (236)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 23.4.2020)
Nepřesvědčivé. Školní etuda bez jasného sdělení.
Motiv z programového vyjádření v představení nezřezelný. (Záznam ze streamu, 22.4.2020)
(zadáno: 21.4.2020)
Strhující příběh, ale režijně pojatý jako sitcom se silně přehrávanými charaktery. Zbytečně ukřičené. (Záznam ze streamu, 21.4.2020)
(zadáno: 20.4.2020)
Autor za scénář a divadlo za uvedení zaslouží 100 %. Režijně ani herecky představení nevybočuje ze standardu (ani směrem nahoru, ale ani směrem dolu). V tomto případě výsostně politického divadla jde ale o sdělení, a to bylo jasně vyslovené a dostatečně průrazné. Oproti bratislavské inscenaci výrazně zhutněla druhá polovina, v ČB byla mnohem apelativnější. Děkuju a doporučuju! (Záznam ze streamu.)
(zadáno: 18.4.2020)
Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Záměr byl určitě dobrý, ale výsledek je paskvil. Představení Ján Šimko nezvládl ani jako autor, ani jako režisér. Podepsáni jsou dva dramaturgové - proč ani jeden nezakročil? (Záznam ze streamu, 18.4.2020)
(zadáno: 18.4.2020)
Zapomenutelné představení. Nezajímavé tuctové libreto, hudba bez nápadu, krkolomné texty písní, kýčovitá produkce. (online přenos ze streamu, 18.4.2020)
(zadáno: 18.4.2020)
Milé (jako vše od B+L).
Nicméně víc o řemeslu než o vlastním obsahu.
Tmavý záznam ubírá velké množství kouzla.
(Ze záznamu 17.4.2020)
(zadáno: 14.4.2020)
55 %. Zajímavý počin, vytáhnout z archivu tuto hru, připomenout Šrámkovu poetiku a nechat zaznít jeho krásný jazyk. Bohužel však představení vypadalo jako z devatenáctého století. To si snad Šrámek nezasloužil. Škoda promarněné příležitosti. (Záznam ze streamu, 14.4.2020)
(zadáno: 13.4.2020)
Oldřich Vlach a Jaroslav Satoranský, částečně i spolu s Markétou Frösslovou, udělali z této trochu zaprášené komedie divadelní zážitek. Příjemně strávený večer. Plně splnilo očekávání. (Záznam ze streamu, 13.4.2020)
(zadáno: 11.4.2020)
Mimořádně zajímavý dramaturgický počin, který přiblížil stěžejní německé dílo, které je v Čechách spíše neznámé. Podle ostatních komentářů jsem měl obrovské štěstí, že jsem představení viděl až ze záznamu. Z tohoto pohledu se jednalo o mimořádnou inscenaci, kde byly vyvážené všechny složky - režie, využití prostoru, kostýmy, spojení deklamace a hudby, to vše završené skvělým Ivanem Řezáčem v roli Kohokoli. Zřejmě bylo špatně zvolené místo provedení - sedadla v dlouhé lodi Pražské křižovatky izolují diváky od herecké akce a činoherní představení degradují. (Záznam ze streamu, 11.4.2020)
(zadáno: 7.4.2020)
Nekultivovaná snůška blábolů tvářící se jako filozofické moudro a politický aktivizmus. Nulové sdělení a nulový kulturní zážitek. Autoři asi chtěli šokovat, to se jim skutečně podařilo. (Musím oponovat Lukáši Holubcovi: Zatímco v Havlových hrách je vše dotažené do logické dokonalosti, každé slovo pečlivě zvážené a velice jemně zasazené do celkového minimalistického textu, zde se jedná o naprostý chaos, tsunami prázdných slov, které míří odnikud nikam.) (Live stream, 7.4.2020)
(zadáno: 4.4.2020)
Hra dehonestující Karla Marxe vyžaduje k plnému pochopení každodenní masáž z historie mezinárodního dělnického hnutí a vědeckého komunizmu. Ti, kdo se tomu již šťastně vyhnuli, nemohou vnímat obrovskou ironii prostupující celým textem. Bez tohoto backgroundu, byť s vědomím, že se jedná o satiru na (jakéhosi filosofa) Karla Marxe, o němž však má mladší divák jen mlhavé ponětí, vypadá hra jako průměrná bulvární komedie. V této inscenaci DnV bohužel hře velmi ublížil i režisér, který vedl herce k velkému přehrávání, pitvoření se a zdůraznění toho bulvárního rázu hry. (Záznam ze streamu, 4.4.2020)
(zadáno: 3.4.2020)
Opulentně inscenovaná spíše oldschoolová inscenace s bohatým komparsem a skvělou hudbou Vladimíra Franze. Hana Burešová dokonale ovládá celé jeviště ve velké historické fresce, jaká se podaří jen zřídka. Dramaturgický objev. A skvělý Erik Pardus v titulní roli.(Záznam ze streamu, 2.4.2020)
(zadáno: 1.4.2020)
Z pohledu diváka nepříliš invenční inscenace, která pravděpodobně bavila mnohem víc inscenátory než publikum. Nuda jako v rozlehlých ledových pláních Antarktidy. (Záznam ze streamu, 1.4.2020; dojem může být trochu zhoršen špatnou kvalitou záznamu.)
(zadáno: 31.3.2020)
Předvídatelné, nepříliš původní, prvoplánové. Nicméně slovenština v pražských divadlech pomalu mizí a slovenská sekce Divadla v Dlouhé je obecně herecky nadprůměrná. (Záznam ze streamu, 31.3.2020)
(zadáno: 30.3.2020)
Nemohu objektivně hodnotit. Absolutně mimo můj vkus. Ryzí punk. Ale uvědomuju si, že jsem se nenudil. (Live stream, 30.3.2020)
(zadáno: 29.3.2020)
85%. Odlehčená inscenace pro open-air produkci. Velice dobře zvolená historická figura, která je vtipně propojená s dnešním Brnem. Tak by se měli ke svým kořenům chovat všude! Originální, dobře napsaná hra vybavená lehkou, spíš operetní, ale nekýčovitou hudbou plnou citací. Vyrovnané nadprůměrné herecké obsazení. Pokud by se to hrálo v běžném repertoáru v kamenném divadle, byl by vhodný jemný zásah dramaturga a zkrácení některých rozvleklejších pasáží. (Záznam ze streamu, 29.3.2020)
(zadáno: 29.3.2020)
Představení bez invence pouze plní požadavek na představení pro vinohradské abonenty. Problém je zejména ve scénáři; Jan Vedral se bohužel snažil zahrnout z knihy co nejvíce, a výsledkem je rychlý sled kratičkých výjevů, které nedávají možnost hlubší studie, jsou pouze popisné. Režie je hodně konzervativní, hodně staromódní. I když herci hrají se zřejmou chutí, nemají příliš prostoru. Neurazí, nenadchne. (Záznam ze streamu, 28.3.2020.)
(zadáno: 9.3.2020)
Chytře napsaná,trochu cimrmanovská hra o české připosranosti.Mohu být ovlivněn vzpomínkami na 80.léta,kdy jsme byli zvyklí v divadle hledat skryté významy.Teď se většinové publikum chce v první řadě pobavit a je otázka,zda ještě ví něco o událostech 1848;tomu odpovídalo dnešní studené přijetí.Tato nadprůměrná inscenace asi jen nenašla správné cílové publikum (také její umístění do pozlaceného Mahenova divadla není možná ideální).Výborně sehraní vyrovnaní představitelé všech rolí předvedli herecký koncert s inteligentním textem,který byl aktuální v době normalizace a zdá se být aktuální i dnes.
(zadáno: 17.2.2020)
Představení podobné Holmesovi. Dokonalé navození atmosféry Anglie na přelomu 19. a 20. století - to představení je mnohem angličtější, než Anglie sama. Největší ocenění patří hercům, skvělá je i pomalá režie, scéna. Jde spíš o náladu a poukázání na souvislosti, než o příběh jako takový. Oproti Holmesovi tentokrát vše drží lépe pohromadě. Rozhodně doporučuju (je však nutné přijmout Jařabovo neuspěchané vidění Anglie, pro milovníky Tarantina to může být neskutečně nudné).
(zadáno: 15.2.2020)
Představení má dvě naprosto různé poloviny. Ta první je intelektuálně zajímavá, i když poněkud zdlouhavá (těch televizních debat už bylo přesmoc). Druhá je úlet plný neopodstatněného násilí, nesmyslného akčního děje, atd. I když se i zde objevují zajímavé momenty, například setkání s bývalou láskou. Neinvenční hudba na hranici snesitelnosti. Celé to dělá dojem křečovitého vymýšlení, jak navázat na nosný nápad Don Quijote=moderátor televizních debat.
(zadáno: 14.2.2020)
Představení není o Prodané nevěstě (i když obsazení Marie A. Krušinové do role Mařenky je nádherný fór), ale o politických postojích spojených s Národním divadlem. Text mě nepřesvědčil - obecně známé události, žádný nový pohled nebo nová fakta, strašně moc moralizování. Představení má však obrovskou mladou energii, kterou tento ročník DAMU ve svém absolventském představení rozdává na všechny strany.
(zadáno: 11.2.2020)
Zdařilý přepis oblíbeného románu. Martin Františák inscenuje knihu jako velice temný příběh z anglických rašelinišť, zkoumá nejzazší kouty lidské duše. Bohužel naráží na limity svého divadla - zejména pánskou šatnu, nepatřičné kostýmy, hudební složku. Skvělé jsou především představitelky matky i dcery Kateřiny - Marie Štípková a Denisa Barešová, tradičně zajímavá (i když tentokrát přeci jen trochu konvenční) je scéna Marka Cpina. Celkově toto představení rozhodně stojí za návštěvu (i když před lety Jan Mikulášek s Bezruči uspěli ještě víc).
(zadáno: 30.1.2020)
95%. Hra přináší řadu aktuálních a důležitých témat, která však často bývají tabu. Předloha (vlastní text hry) není úplně vyrovnaná. je to však přesně ten typ hry, kterou Ondřej Sokol znamenitě umí. Hlavním plusem je však celá čtveřice herců, kteří jsou prostě dokonalí. Vřele doporučuju!
(zadáno: 28.1.2020)
55%. Inscenátoři si nevšimli, že už je 21. století.Divadlo by mělo mluvit k dnešku a to zde zcela absentuje.Bombastické a ohromující vizuální obrazy (ND už dlouho nemělo takto drahou a komplikovanou výpravu) připomínají nejvíce obrazy Fr.Ženíška a dalších umělců Generace ND a v dnešní době jsou na hraně kýče.Zcela nevhodná a nefunkční je hudební složka.Radost přinášela kultivovaná deklamace některých herců v čele s Františkem Němcem.Celkově však představení zůstalo na úrovni ilustrované čítanky.Některé balady byly (zručně) lehce upraveny-bylo by zajímavé srovnat v programu úpravu s originálem. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.1.2020)
Ano, poctivé divadlo. Expresionistický styl německého divadla. Představení by si zasloužilo ještě více zhutnit, jeho délka byla už za hranou. Navíc dochází k významovému posunu ve prospěch Petra Švajcara, který by měl být chladným strůjcem vší té hrůzy, nikoli obětí. Skvělá scéna se skleněnou kostkou a skvěle využitým zrcadlením. Petra Tenorová, Marie Málková, Miloslav Mejzlík a Milan Kačmarčík ve skvělé formě. (O část bodů představení přišlo, protože já prostě tento hrubý a ukřičený styl nemám v oblibě.)