Profil uživatele

Vladimír Rogalewicz

Vladimír Rogalewicz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 14 % (285)
Pavla Haflantová: 14 % (82)
Helena Grégrová: 15 % (346)
Iva Bryndová: 15 % (77)
Lukáš Dubský: 15 % (221)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 21.6.2021)
I v současné post-postmoderní době lze uspět s velmi, ale velmi tradicionalistickým pojetím divadla. Stačí k tomu skvělí herci a dobrý režisér. V Dejvickém divadle do sebe navíc zapadá i vše ostatní - scéna, kostýmy i hudba (a po dlouhém půstu i naladění diváků).
(zadáno: 2.9.2021)
Občas herci i diváci potřebují pustou frašku, aby se odreagovali. Volba hry Bez roucha byla po jedenapůlletém covidovém půstu tou správnou volbou. Z pódia tryská čirá radost a publikum ji vděčně opětuje. Hana Burešová ve své inscenaci "na rozloučenou s Dlouhou" opět dokázala, že v oboru divadelní režie patří v Česku k naprosté špičce.
(zadáno: 16.9.2021)
Další skvělá dramatizace Jana Mikuláška. Již tradičně excelentní soubor (v popředí exceluje Vojtěch Vondráček a nutno vyzdvihnout Jiřího Vyorálka, který dnes na poslední chvíli skvěle zastoupil Jakuba Žáčka). Scéna je na Marka Cpina hodně střídmá (Marku, kde berete ty autentické předměty ze 60. a 70. let - tentokrát baterii světel, jindy třeba dobové tapety), vynahradil si to ale opulentními kostýmy.
(zadáno: 11.11.2021)
Plně a do všech detailů se ztotožňuji s hodnocením Heleny Grégrové, jen moje hodnocení je výrazně vyšší. Skoro dokonalé!
(zadáno: 18.11.2021)
Historie vídeňské židovské rodiny v průběhu 1.poloviny 20. století.Jak je u Stopparda obvyklé,jedná se o hru se složitou vnitřní strukturou odkazující vedle výletu do světa matematiky na řadu dobových vídeňských veličin (Mahlera, Herzla, Freuda, Klimta,...). Lipus hru inscenoval s velkým citem pro souvislosti,herce (v množství rolí účinkuje téměř celý soubor) vede poměrně tradičně,přitom ale k výraznému vyznění většiny scén.Pouze poslední scéna z roku 1955 by si zasloužila komornější provedení,ruší v ní i zvolené kostýmy.Za zmínku rozhodně stojí zajímavá "klimtovská" scéna.Inscenace NDB sluší!