Vladimír Rogalewicz

Velice aktuálně uvedená inscenace.Autor se zjevně ve vysokoškolském prostředí vyzná,prohnilost a zahnilost českých vysokých škol je zobrazena věrně.Problém je ale text-dramaturg na něm měl strašně moc pracovat;některá témata nejsou věrohodná,ne vše je logicky propojené,vše je rozvleklé a upovídané.Na nepříliš silném vyznění má velký podíl nenápaditá režie.Další problém představuje scéna.Vedle znamenité polopropustné zadní stěny je zbytek scény vyřešen levně a prázdně. Chybí oddělení jednotlivých prostředí (a já bych navíc ukázal procovskost kanceláří děkanů).A ještě k obsazení:všichni pánové byli (nebo vypadali) mladší,než by odpovídalo ději.

Po přečtení komentářů k představení jsem se toho bál. Zbytečně. Jedná se o vichřici Drábkových nápadů, které realizuje skvělý soubor a kde naštěstí nové dobré nápady a gagy přebijí občasnou trapnost (ke které díky pevnému vedení souboru dochází jen zřídka). Představení drží úžasně pohromadě a nabízí skvělou zábavu. (Záznam ze streamu, 22.5.2020)

Kvalitní přestavení: nápaditá režie, herecky konzistentní, nadprůměrný zpěv v činohře (jak se nakonec od MdB čeká). Otázkou pro mne je, proč kus z roku 1960 uvádět. Tehdy musela být hra o bezohlednosti bankéřů ve Švýcarsku bomba. Dnes už nás to nepřekvapí a hra se svou šablonovitostí řadí k nekriticky levičáckému pohledu na svět, kde vládnou peníze. V současné době bych očekával rafinovanější příběh. Také jsme dnes zvyklí na mnohem větší tempo a až filmový střih, tato hra proto místy působí zdlouhavě. Hana Burešová zvolila zajímavé řešení veliké nadsázky. (Praha, Divadlo v Dlouhé, 6.12.2016)

(Viděno v Řeznické.)

S představením jsem se naprosto míjel. Buď nemám dost představivosti, nebo jsem nečetl ty správné knihy. Mám pocit, že jsem se nic o Sigmundu Freudovi nedozvěděl. Místy představení překračuje míru dobrého vkusu. Nicméně VŠICHNI představitelé hrají naplno a skvěle, a zjevně se při představení sami znamenitě bavili.

Moc dobrý záměr zůstal v půli cesty. Představení probíhá formou estrádních vystoupení a stand-upů, které mají proměnnou (spíše dobrou až výbornou) kvalitu, nic je ale nespojuje. Představení nemá dostatečně nosný příběh a naprosto mu chybí gradace a závěrečné poučení ("to take home"). Jedná se o těžké téma, zuby si na něm vylámal bohužel i Jiří Havelka. Pozitivně hodnotím aktuálnost některých vystoupení (např. předávání Oskarů). Pro mne tento večer znamenal objev skvělé jazzové zpěvačky Pavlíny Matiové. (Divadlo Archa, Praha, 18.9.2020)

Viz hodnocení Jana Pařízka, je zcela výstižné.

Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček děj nejen přenesli do současnosti, ale zhutnili až na dřeň. Vzniklo znamenité představení, které působí autenticky zejména v prostředí vesnické hospody (4. kategorie). Drsný a nelichotivý obraz venkova. Znamenité kostýmy. Herecky vyrovnané a skvělé. (Divadlo v Dlouhé, Praha, 10.1.2018)

65% - Na základě zdejších hodnocení jsem čekal mnohem víc.Velice klipovité,děj je místy posouván pouze jednovětými,často sarkastickými komentáři.Působí to jako (nadměrně dlouhá) upoutávka na celý soubor knih.Přestože to trvá skoro pět hodin,kromě druhé poloviny třetí části má hra spád a dává zapomenout na čas.Nicméně vše důležité ze ságy se do inscenace nevešlo,a tak nám hra neřekla nic nového:že dvě dívky měly nerovné celoživotní přátelství,obyvatelé Neapole žili extrémně chudě a těžce,vládla tam mafie,a pak několik stereotypů o Itálii: fotbal,hádky,rvačky mladíků,machističtí muži.Skvělé Nina Horáková a Renáta Matějíčková neslezou z jeviště.

Inscenace scénou, útržkovitostí textu i režií odkazuje k představení Murx den Europäer! Christophera Marthalera. Na rozdíl od něj však chybí charizma, které tehdy před 18 lety diváky pohltilo. Hru jsem sledoval jakoby z povzdálí s pocitem "tak ukažte, co ještě vymyslíte". Režie, scéna, herecké výkony, hudba, vše je zdánlivě bez chyby - problém je v textu. Představení jen místy zajiskří, často však nudí, když zbytečně popisně předkládá známá fakta. Jan Mikulášek udělal mnohem lepší představení! (Představení v Praze na Nové scéně.)

Totální slepenec, naivní a aktivistická splácanina nejrůznějších a nejbizarnějších informací, názorů a zavádějících teorií, s nimiž jsme se mohli v posledních letech setkat. S každým budou některé z nich rezonovat. Jako takové to nenudí, má to jistou dramatickou linku a dramatické vyvrcholení. Vespod je ale cítit záměrně jednostranný, totálně nevyvážený výběr fakt, který má fanaticky environmentální podtext. Nejsem si jist, jestli taková agitka podprahově neškodí. (Ze záznamu, DRAMOX)

V centru dění stojí Miroslav Hanuš v úžasné kreaci Jana Wericha, lavírujícího mezi neskrývanou přesnou charakteristikou doby a kompromisem s establishmentem ve snaze neztratit možnost hraní. Ostatní postavy - včetně Holana - mu pouze přihrávají. Představení není rozhodně lidové, místy se noří do oblasti symbolismu, poetiky a enigmatičnosti, kam jsem k svému překvapení nedokázal postavy plně sledovat. (TV záznam.)

Nuda, nuda, nuda.
(Působí to jako školní představení.)
(Ze záznamu.)

Konečně jsem splatil dluh a viděl Hamleta, který přispěl ke Špinarovu i Děrgelovu angažmá v ND. A přes velká očekávání jsem nadšen. V tomto případě je moderní háv natolik strhující, že člověk odpustí i některé detaily (zejména nadměrnou expresivitu). Takto si představuju moderní divadlo!

MDP se od nástupu dvojice Přibyl-Dočekal daří oslovovat mladé publikum. Michal Dočekal konečně může plně uplatnit své vidění divadla a jeho inscenace jsou mimořádně mladé, a to i formováním kvalitního hodně mladého souboru. To splňuje i nová inscenace Hamleta. I v ní je mnoho zajímavých (a neotřelých) režijních nápadů, nestandardní obsazení (kdy většina herců zjevně nadmíru splnila režisérovo zadání), soudobě znějící text (posouvající tuto nejslavnější Shakespearovu tragédii do 21. století), zajímavá scéna. Nicméně nějak to tentokrát celkově nedrží dohromady. Divák vnímá technologii režijních nápadů, místo aby ho příběh pohltil.

Punkový Hamlet. Hlavní dojem: úžasné nadšení a nasazení souboru. Nový expresivní a moderní překlad, výrazné úpravy, posuny Shakespeara. První polovina byla zajímavá, ve druhé polovině už byl odklon od originálu mnohem výraznější, mnoho změn bylo na efekt, šokujících a nefunkčních. Na rozdíl od jiných se mi nelíbila hudební složka a už vůbec ne rap, to ale může být generační pohled. Rozhodně tato inscenace nepatří k nejlepším Čermákovým počinům. Spíš 57 %. (NoD, Praha, 23.2.2023)

Téměř nerozlišitelné od několika předchozích inscenací. Opět spousta (zbytečného) hnusu. Opět znamenitá scéna, velice dobří herci, převaha formy nad obsahem. Mikulášek udělal překvapivě mnohem lepší inscenace na jiných pódiích, než ve vlastním divadle.

V Brně se podařila skvělá dramatizace velice silného příběhu. Vedle citlivé režie stojí za zmínku působivá a funkční scéna.

Redakce (H.G.,J.L.,J.P.) zde má velice trefná hodnocení, jen body jsou nespravedlivě nižší. Tomu představení totiž vůbec nic neschází. Jedná se o laskavou etudu ze života manželů po 60 letech soužití. V seniorském věku se člověk začne výrazně zpomalovat a tento trend se bohužel stupňuje. Pro lidi 80+ je život velice náročný. A k tomu jim jejich fyzický stav stěží umožňuje udělat všechny potřebné všední denní činnosti. Manželé se navzájem potřebují. Autoři inscenace se na tento věk dívají s chápavým nadhledem. Skvělé herecké kreace doplňuje výstižná, skoro realistická scéna i výběr hudby. Doporučuji, pohlédnete do vlastní budoucnosti. Bravo!