Profil uživatele

Vladimír Rogalewicz

Vladimír Rogalewicz
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 14 % (282)
Pavla Haflantová: 14 % (82)
Helena Grégrová: 15 % (341)
Lukáš Dubský: 15 % (218)
Michal Novák: 15 % (236)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 9.1.2019)
65 %. Vše již bylo napsáno. Dokonalá scéna, skvělí herci a herečky. Dokonale vykreslená nálada. Ale sdělovaný obsah se mě jaksi nedotknul. Překombinované.
(zadáno: 6.1.2019)
Je nutné přistoupit na hru.
Potom představení nemá chybu.
Jednak se jedná o poctu Ladislavu Klímovi,
jednak o exkurzi do možností a metod loutkového divadla.
Po delší době opět stoprocentní představení v poetice B+L.
(zadáno: 29.12.2018)
Je strašně blízko od chytrého humoru (např. Divadla Sklep) k rádobyvtipnému blábolení, kde vše je prvoplánové, dořečené a trapné (napadá mě třeba Luděk Sobota). Tento posun se bohužel "podařil" realizačnímu týmu v MěD v Brně v případě muzikálu Spamalot. Byli jsme svědky silvestrovské taškařice televize Nova z nějakého roku, kdy se silvestrovský program navíc moc nepovedl. Své k tomu dodala (jinde vychvalovaná) strašně podbízivá a kýčovitá hudba plná hudebních klišé a v nemalé míře také režie Stanislava Slováka.
(zadáno: 17.12.2018)
Skvělé představení, které je plné děje, informací, krásných obrazů a přitom opravdu baví. Znamenitá a rozhodně netriviální je i hudební složka. Po šedém období je zpět stará dobrá Husa - zejména zásluhou dvou dam, Terezy Marečkové a Anny Davidové (pro ni je toto představení úžasným úspěchem a vizitkou při nástupu do funkce umělecké šéfky divadla). (Divadlo Archa, Praha, 16.12.2018)
(zadáno: 12.12.2018)
Viz hodnocení Pavla Širmera nebo Heleny Grégrové.
Už jsme na dobu devadesátých let ochotně zapomněli a největší přínos této inscenace je, že nám tehdejší nelichotivou situaci trefně připomíná.
(zadáno: 9.12.2018)
Viz hodnocení Jiřího Landy.
(zadáno: 2.12.2018)
Velice nesourodé, s prudce sestupnou tendencí během celého večera. Pokud jsem byl o přestávce v rozpacích nad tím, co jednotlivé části spojuje a v čem je poselství, po přestávce byl nejdříve "deník služky" zlouhavý až k nepřežití (jak lze ovšem od J.A. Pitínského očekávat) a Ivan Diviš byl jak z jiného světa, to není můj šálek čaje. Jsem v díle I. Diviše nevzdělaný; nevím, nakolik byl výběr reprezentativní; pokud ano, pak nechápu tu gloriolu. Celkově představení nesplnilo očekávání vyvolaná publicistikou a recenzemi; překvapivě ale zůstává jakýsi dojem, nad kterým zdaleka nelze mávnout rukou.
(zadáno: 24.11.2018)
Zajímavý nápad, perfektně dotažený do konce. Obdivuju režiséra i herce za dokonalé dodržení zvoleného (nesnadného) stylu po celou dobu představení. Divák je na začátku pobaven, s průběhem inscenace se ale začíná lehce nudit. A ano, chybí tomu jakýkoli přesah či poselství. Jde o (v DnZ další v řadě) dokonale inscenovanou studijní etudu, která je zřejmě zajímavější a důležitější pro tvůrce než pro publikum.
(zadáno: 17.11.2018)
Dobře napsaná (a zkonstruovaná) hra, která klade potřebné otázky. Inscenátoři si s tvarem nedali příliš velkou práci, vše bylo uděláno tak nějak "na první dobrou", po povrchu. Šikovný režisér a scénograf by dokázali vtáhnout diváky do děje mnohem víc. Milan Kačmarčík a Zbigniew Kalina byli ve svých rolích navíc velmi nepřesvědčiví.
(zadáno: 8.11.2018)
Pánové (a dáma) nezklamali. Příjemně strávený večer v milé společnosti Buchet a loutek.
(zadáno: 7.11.2018)
Nedá se nesrovnávat. J.Mikulášek,který s DPB realizoval řadu skvělých inscenací,tentokrát režíroval Maryšu v Národním divadle a DPB má nové vedení a novou estetiku.Ze srovnání vychází neskonale lépe pražská inscenace,která je sice chladná,ale moderní.Ostravská inscenace je formálně znamenitá,ale se současností nemá nic společného (podobně jako Lucerna v Dlouhé).Zatímco k pražské inscenaci se stále vracím,na představení DPB si už zítra nevzpomenu.Rád bych napsal,že je to kus pro školy,ale je to přesně ta estetika,která středoškoláka od další návštěvy divadla nadlouho odradí.(D. v Celetné,Praha)
(zadáno: 26.10.2018)
Inscenace je hodně doslovná, ale decentní. Všemu vévodí životní herecký výkon Elišky Balzerové. První polovina překvapí vysokým standardem celé inscenace v tomto jinak podbízivém divadle a znamenitým herectvím všech dalších herců. V druhé polovině se však někteří herci v čele s do té doby bezchybným Davidem Novotným přeci jen začínají pitvořit. Při představení jsem si uvědomil, jak znamenitého a (zatím) nedostižného dramatika jsme měli v osobě Jiřího Hubače.
(zadáno: 24.10.2018)
Prvorepubliková agitka zabalená do hávu edukativního pásma. Rukopis Jiřího Havelky je ve školometském tvaru téměř neznatelný, snad k tématu přistupoval s nadměrnou úctou. I když volba Legií jako tématu slavnostní inscenace bylo zvoleno znamenitě, očekávání zůstala nenaplněna. V Národním divadle měl být někdo natolik schopný institucionální sebereflexe, aby projekt zastavil. Herecky i inscenačně kvalitní, ale přesto obrovské zklamání. (Pozn. Klaka na dnešní předpremiéře působila trapně.)
(zadáno: 4.10.2018)
Přesný a vděčný, ale nikterak objevný text je znamenitě interpretován.
(zadáno: 25.9.2018)
Je neuvěřitelné, že takto přesný popis Ruska byl napsán už 1912. Hra stále silně promlouvá. Přesná režie a skvělé obsazení (z něj ještě dále vyčnívají Petr Nárožný a Lucie Žáčková) jsou extra bonusem. Starý dobrý (již odcházející) Činoherní klub! (Poznámka: z hodnocení některých diváků zde na i-divadle i reakcí části publika v divadle pramení mé vskutku šokující zjištění: pro mladší generaci je tato hra nezajímavá, chybí jim totiž znalost reálií a konotací. Paměť společnosti je krátká, zkušenost 40 let komunistické totality je asi nepřenositelná. Tato hra je lepší než 10 hodin dějepisu.)
(zadáno: 20.9.2018)
Skvělý Daniel Bambas v představení, které zejména v první polovině výrazně padá pod hranici šmíry. Celkové pojetí, režie, výběr (a kvalita) hudby, vše katastrofa. Druhá polovina, která je výrazně lepší, se zasloužila alespoň o těch 70 % (spíš 65 %). Velké očekávání vzhledem k hodnocení ostatních a (asi z něj vyplývající) velké zklamání. Nicméně kvůli hostujícímu D. Bambasovi představení stojí za cestu do MB.
(zadáno: 18.9.2018)
Soustředěný výkon obou protagonistů udrží napětí a pozornost, hra nemá hluchá místa. (Pouze nezajímavé hudební předěly s hrou příliš nesouzněly.)
(zadáno: 12.9.2018)
Typický Tomáš Dianiška, tentokrát totální blbina bez jakékoli snahy o další smysl. Poselství: největší úchylka je asi být normální.
(zadáno: 7.9.2018)
Představení přesně popsal Michal Novák - já jen na rozdíl od něj hodnotím celkově mnohem níže, 50 % je spíš za spoustu dobrých jednotlivostí, než za celkové vyznění (to by dopadlo výrazně hůř). Ten kus - přes všechno snažení celého týmu - nestrhne, divák ho vnímá více rozumem než citem.
(zadáno: 21.6.2018)
Tento opus rozhodně nepatří k tomu, čím se bude Zelenka chlubit. První polovina přesto nabízela zajímavá a zručně napsaná témata - vše ale promarnila Alice Nellis svou prvoplánovou režií, kterou část publika vděčně přijímala; chyběl už jen umělý smích. Druhá polovina už je čiré zoufalství.
(zadáno: 14.6.2018)
Sokol si s McDonaghem rozumí. Zde se povedlo prakticky vše: překlad, režie, scéna, hudba, obsazení,... Ne vše se mi od Ondřeje Sokola líbí, ne vždy se dokáže zbavit laciného nátěru Partičky. Zde se mu to podařilo.
(zadáno: 12.6.2018)
Vladimír Kratina představení hravě zvládá a přesně balancuje mezi nevázaností na jedné straně a přesností a zásadovostí, když o něco jde, na straně druhé. To vše ale v rámci inscenace, která jednoznačně nevyužila potenciálu Feynmanových pamětí. Čekal jsem víc.
(zadáno: 2.6.2018)
Není co vytknout. V žánru reportážního divadla (který je přeci jen trochu omezen) dokonalé. Skvělý výběr lokality. Nelichotivé pro obyvatele Čech.
(zadáno: 25.5.2018)
Vše už dokonale popsal Jan Pařízek.
(zadáno: 22.5.2018)
Zatímco v pražských divadlech můžeme vidět řadu více či méně nepovedených kabaretů, které se snaží vyslovit k současné době, Švandovu divadlu se podařilo připravit text ze 70. let, který o nejsoučasnější situaci podává přesný a mrazivý obraz. David Šiktanc připravil velice čistý text, kde nebylo nic zbytečného, a zajímavě ho inscenoval (sklepní Studio Švandova divadla je vůbec velice inspirativní prostor). Z hereckých kreací vyšly výrazně lépe ženy; jejich mužským protějškům možná uškodilo obsazení vždy do dvou rolí.