Profil uživatele

Vladimír Rogalewicz

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Pavla Haflantová: 14 % (83)
Helena Grégrová: 15 % (357)
Jan Pařízek: 15 % (292)
Lukáš Dubský: 15 % (233)
Michal Novák: 15 % (237)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 23.9.2019)
Zajímavé zpestření repertoáru bohužel zůstalo na vinohradském průměru. Představení pohřbila zejména chybějící tužka v ruce dramaturgyně (neúnosná stopáž a nastavovaný konec) a eklektická superkonzervativní nezajímavá režie (jak si možná žádá vinohradské publikum nebo principál?). Síla představení tak stojí na hercích, kteří se svých rolí zmocnili nadprůměrně. neurazí, nenadchne.
(zadáno: 20.9.2019)
Rozpaky. Nepochopení.
(zadáno: 18.9.2019)
Řemeslně dokonalé. Téměř dvě hodiny bez přestávky udrží maximální pozornost, a to často při dlouhých monolozích. Nesourodá směs textů dobře ukazuje současnou dekadenci, úpadek hodnot a netečnost společnosti k tomu. Postmoderní představení, které asi souzní s životními postoji mileniálů. Mně se ale silně vtírala otázka, proč jsem s tím měl trávit celý večer? K čemu to?
(zadáno: 12.9.2019)
Stejně skvělé a zábavné jako všechny předchozí díly. Je zřejmé, že to zúčastněné i po 10 letech stále baví. Vzali si ale těžký úkol: naplnit vždy nově stejnou strukturu. To nefunguje napořád a i skalní fanoušek CC přemýšlí a srovnává. Do příště už bude nutné dát hravému stylu CC pevnější (a zajímavější) obsah.
(zadáno: 8.9.2019)
Viz hodnocení Heleny Grégrové, je přesné. Hilarovo a současně Špinarovo krédo. To že Hilar napsal před sto lety?
Upozornění: představení rozhodně není vhodné pro diváky, kteří by si představovali nostalgické velebení éry Karla Hilara a velkých herců z jeho doby. A takových byla dnes na Nové scéně dobrá polovina.
(zadáno: 13.8.2019)
Skvělá Tatiana Dyková a obdiv k tomu, co Meda Mládková za svůj život dokázala (a co známe asi lépe mimo toto představení), udělaly z představení snesitelnou podívanou. Jinak bych se musel dost kriticky vyslovit jak k dramatizaci (zejména první polovina byla hodně nepovedená), tak k režii.
(zadáno: 28.6.2019)
Představení nezklamalo, splnilo, co jsem čekal: milé retro pro letní večery pod širým nebem, pro pamětníky srdeční záležitost. Malé aktualizace - jak textové, tak hudební - bohužel působí rušivě a posouvají představení blíže k laciné zábavě. Ivan Lupták i Jan Meduna jsou uvěřitelní, Zlata Adamovská a částečně i Berenika Kohoutová přehrávají. Všechny předčí Andrea Holá. 65 %, z nostalgie dávám o 5 % víc.
(zadáno: 26.6.2019)
První polovina je hodně mystická, (skoro nesnesitelně) ezoterická, velice nepřehledná. O to silnější je druhá polovina, která překvapivě celý příběh zpřehlední a vysvětlí. Znamenitý příspěvek ke komplikované historii střední Evropy ve 20. století a k rozmazání hranic mezi bílou a černou.
(zadáno: 17.6.2019)
Skvělá čtveřice mladých hereček ve skvělé hře. Malý zázrak.
(zadáno: 14.6.2019)
Jak píše Lukáš Dubský: "Interview je celkem tuctová hra, kterou do nadprůměru vytahují herecké výkony J.Plesla a V. Khek Kubařové." Ano, bulvár, jak zde několikrát zaznělo. Myslím, že i Dejvické divadlo si takový titul může občas dovolit. Mělo by mu ale věnovat stejnou pozornost, jako ostatnímu repertoáru. Z tohoto představení dělala bulvár zajména scénografie a lighting. Mimořádně mě také zklamal program s minimální informační hodnotou. Pokud tento titul neuvidíte, nic se nestane. Bodové ohodnocení patří oběma hercům.
(zadáno: 9.6.2019)
Viz velice trefné hodnocení Lukáše Dubského. Snad jen dodám: nedívá se na to příjemně.
(zadáno: 6.6.2019)
Skvělý kolektivní výkon slibného souboru DpP. Tak si představuju velice dobrý standard pražských divadel.
(zadáno: 27.5.2019)
BodyVoiceBand jsou stále technicky dokonalí - skvělá souhra, rytmika, zajímavé choreografické nápady. Celkově ale tentokrát chybí dostatečně nosná myšlenka. Písně Jana Buriana ani v podání BVB nezaujmou. Škoda.
(zadáno: 24.5.2019)
Všechny komentáře jsou pravdivé. Nejzajímavější na tom je vlastní hra, která otvírá aktuální témata, jež bývají často tabu. Střídmá režie pak dává vyniknout herectví zejména pánské části souboru. Bravo!
(zadáno: 23.4.2019)
Konečně jsem splatil dluh a viděl Hamleta, který přispěl ke Špinarovu i Děrgelovu angažmá v ND. A přes velká očekávání jsem nadšen. V tomto případě je moderní háv natolik strhující, že člověk odpustí i některé detaily (zejména nadměrnou expresivitu). Takto si představuju moderní divadlo!
(zadáno: 3.4.2019)
Vzhledem k množství naprosto pochvalných hodnocení spíš zklamání. Herci hrají jako o život, režie důsledně drží zvolenou koncepci. Představení dobře zobrazuje náladu a vyznění knihy. Tolik pozitiva. Přesto bylo přijetí vcelku chladné. Celý děj je zobrazen jako vyloženě dekadentní; taková je současná doba, ale nikoli Kafkův román! Konec je strašně nastavovaný a zcela ztrácí tempo, kladu si navíc otázku, zda použití dalších (nejen) Kafkových textů bylo ku prospěchu. A tradiční povzdech nakonec: proč tolik (nefunkční) ošklivosti, nepořádku na scéně, nechutných scén.(Divadlo Archa,Praha,3.4.2019)
(zadáno: 27.3.2019)
Neskutečné množství naskládaných minipříběhů, které docela baví, ale pravděpodobně budou brzo zapomenuty. Nejblíže to má k "minutovým hrám", které Český rozhlas vysílal několik let v nedávné historii. Herci zvládli náročný formát znamenitě, režie a scéna mě neoslovily.
(zadáno: 17.3.2019)
85 %. Své hodnocení složím z komentářů redakce: "Jeden z vrcholů divadelní imaginace J. Havelky. Pocta filmu, kouzlům, eskamotérům, snílkům... Režisérovi a výtvarníkovi nechybí pořádná dávka imaginace, která dělá z inscenace velmi příjemnou podívanou. Téma člověka na konci života, snažícího se jen tak nevzdat blížící se smrti, je přes smutnou podstatu podáno hravě. A v duchu osobnosti G. Méliése i s optimismem, s nímž vlastně nad "zubatou" svým způsobem vyhraje."
(zadáno: 14.3.2019)
Pozitivní překvapení. Všechny složky jsou v rovnováze - úprava textu, režie, lighting, hudba, výprava, herecké provedení. Mimořádně poetické představení.
(zadáno: 12.3.2019)
Série víceméně jednotlivých artistických vystoupení, ovšem nádherně ukazuje, jaké je to mít doma dítě s ADHD, a to jak z pohledu rodiče, tak z pohledu samotného dítěte. Ke konci už trochu nastavovaná kaše.
(zadáno: 8.3.2019)
Z poměrně pubertálního nápadu a omezeného množství sebraného "výzkumného" materiálu se režisérovi i hercům podařilo sestavit mimořádně zábavné představení, které v druhém plánu nastavuje zrcadlo (nevyzrálé a tápající) generaci mileniálů. Účinkující na sebe znamenitě slyší a to se odráží i v přesně uměřené míře milé improvizace. Doporučuju!
(zadáno: 1.3.2019)
Neskutečný zážitek.Je zřejmé, že celý inscenační tým to představení intenzivně prožívá. Syrové, upřímné, emotivní, pravdivé; dokáže udržet maximální pozornost po celých 100 minut bez přestávky. Tereza Voříšková i Eliška Křenková jsou skvělé. Mne osobně rušilo scénické řešení; v průběhu představení jsem však ani nedýchal.
(zadáno: 27.2.2019)
S hodnocením mám problém. Inscenace zachází příliš daleko do oblasti kýče a lidové zábavy. Je to jenom parodie? Uvědomuju si ale, že neznám tu kulturu, na níž je tato incenace postavena, chybí mi kontext. Bohužel ale ani netoužím tu mezeru zacelit, v tomto případě rád zůstanu v nevědomosti. Vnímám a hodnotím pozitivně, že inscenace trefně paroduje znevěrohodnění všeho, tedy fenomén, s kterým se v současnosti všude setkáváme. Stačí to ale?
(zadáno: 26.2.2019)
Důstojná inscenace skvělého dramatu. Trefa do černého!
(zadáno: 21.2.2019)
Formálně dokonalé. Spíš obraz než divadlo, a navíc geniálně doplněný Alešem Březinou hudební (nebo spíš zvukovou) složkou. Herecky zejména úžasný chór, Eva Hacurová i Petra Špalková jako obvykle skvělé. Vše ale hodnotím akademicky, představení zůstává chladné (i přes maximální snahu dua Otčenášek-Burešová). Ten příběh je nám dnes vzdálený a citově těžko zasáhne.